Autor:Victor Hugo

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Victor-Marie Hugo [ígo] (26. února 1802, Besançon – 22. května 1885, Paříž) byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu. ⇒ více…

Jaroslav Vrchlický v antologii Poesie francouzská nové doby (1877) na str. 333–334 uvádí:

Nar. v Besançonu 26. února 1802. První dny mládí svého ztrávil na Korsice, Elbě, v Italii a Španělích. R. 1822 vydal první své básně „Odes et ballades“, jež mu pomohly k pensi roční hlavně směrem royalistíckým. Brzy seřadil kol sebe mladší básníky v tak zvaném „Cénacle“ a jal se vítězně na jevišti, v básních i románech bořiti starý, přežilý klassicismus. V předmluvě dramatu „Cromvell“ roku 1827 vysloven byl manifest nové školy. Četné sbírky básnické (Orlentales. — Listy podzimní. — Zpěvy soumraku. — Hlasy vnitřní. — Záře a stíny) a rychlá produkce dramatická, v níž rozvíjel dále svůj system (Hernani. — Marion de Lorme. — Král se baví. — Lucrèce Borgia. — Maria Tudor. — Angelo. — Ruy Blas. — Burgravové.) postavily jej v čelo nového písemnictví. Současně rozvíjela se jeho činnost v románu, cestopisu a filosofické causerii. R. 1831 vyšlo první arcidílo jeho prosy „Chrám matky boží“. Revoluce r. 1830 našla jej v táboru republikánů. R. 1841 stal se členem akademie franc., r. 1845 pairem Francie. Vyhnán z Francie po státním převratu 2. prosince 1852, jejž mistrně líčí v nejnovějším díle svém „Dějiny zločinu“ ztrávil bolestných 18 let v cizině na ostrově Jersey a od r. 1855 na Guernsey. Nepřijal amnestie r. 1859 a 1869. Doba jeho vyhnanství byla časem veliké, monumentální práce. Básně vyšly: „Châtiments“, kde spravedlivým hněvem bičuje zločin Napoleonův a jeho stvůr, „Kontemplace“ v 2 dílech, nejvěčí sbírka lyrická, jaksi denník duševního žití básníka. „Legenda věků“ (2 díly) malé epopeje, v nichž rozvoj lidstva k humanitě sledován jest v různých stadiích dějin a kultury. „Písně z ulic a lesů“, rozmarné písně, plné malebných detailů. Romány: „Bídníci“, „Dělnici moře“, a nedoceněné posud dílo „Muž, který se směje“. Studie: Ohnivý protest proti usurpaci Napoleona „Napoleon malý“, knihu o Shakespearovi a o Paříži. Po návratu svém r. 1870 vydal sbírku básní „Děsný rok“, opěvující neštěstí vlasti ve válce s Pruskem, dva nové díly „Legendy věků“, krásou a hloubkou první převyšující, sbírku cituplných a něžných básní „Umění bytí dědečkem“, román „Devadesát tři“, řadící se k nejlepším jeho epopejím historickým, obsáhlou sbírku své činnosti řečnické a politické v 3 dílech „Činy a slova“, několik brožur časových a první díl zmíněné „Historie zločinu“. V rukopise chová sbírky básní „Celá lyra“, „Čtyři větry ducha“ (II díly) a další pokračování „Legendy veka“ s názvy „Konec Satana” a „Bůh“, drama Torquemada atd.

Tentýž v antologii Moderní básníci francouzští (1893) na str. 218 uvádí:

Mimo světoznámé velké romány a dramata vydal zejména tyto sbírky básnické: Odes et ballades (1826), Les orientales (1828), Les feuilles d’automne (1831), Les chants do crépuscule (1835), Les voix intérieures (1837), Les rayons et les ombres (1840), Les châtiments (1853), Les contemplations 2 svazky (1856), La légende des siècles (1859) 3 díly, Chansons des rues et des bois (1865), L’année terrible (1872), Les quatre vents de l’esprit (1883) 2 svazky, Théâtre en liberté (1886), Religions et religion (1880), L’ane (1880), La fin de Satan (1886), La pitié suprême (1879), Torquemada (1882), Toute la lyre (1888 a 1893) 3 svazky, L’art dêtre grand-père (1877), Le pape (1878), Dieu (1891). V několika svazcích vydal též své řeči politické a cestopisy.

Dílo[editovat]

Poezie[editovat]

Básnické sbírky[editovat]

Básně[editovat]

Dramata[editovat]

Projevy[editovat]