Dekameron/Den pátý

Dekameron Giovanni Boccaccio
Den čtvrtý	Den pátý	Den šestý

Údaje o textu
Titulek:	Den pátý
Autor:	Giovanni Boccaccio
Původní titulek:	Quinta giornata
Zdroj:	BOCCACCIO, Giovanni. Dekameron. Díl druhý. Praha : Alois Hynek, 1897. s. 108–206. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan J. Benešovský-Veselý
Licence překlad:	PD old 70

françaisitaliano

Den pátý: Kdež za vlády Fiammetty vypravuje se o tom, kterak každý milenec po všelikých trampotách a nehodách šťastně dosáhl svého cíle.
Povídka prvá: Kimon zamilovav se stane se moudrým a unese Ifigenii, svoji milenku, na moři; byl uvržen na Rhodu do vězení, z něhož jej vysvobodí Lysimachus a na novo s ním unese Ifigenii a Kasandru od svatby, uprchne s nimi na Kretu, kdež oba učinivše dívky svými manželkami, s nimi povoláni jsou domů.
Povídka druhá: Costanza miluje Martuccia Gomita, a uslyševši, že zahynul, v zoufalství samotna vstoupí do lodice, jež jest větrem zahnána do Susy; naleznuvši v Tunisu svého milence živého, zjeví se mu a on jsa u krále ve veliké přízni pro rady, jež mu udělil, ožení se s ní a bohat vrátí se s ní na Lipari.
Povídka třetí: Pietro Boccamazza uprchne s Agnolellou a upadnou mezi lotry, dívka uprchne do lesa, odkud uvedena do jakéhos hradu. Pietro jat, ale vysvobodil se z rukou lotrů a po některých příhodách dostane se na týž hrad co Agnolella a oženiv se s ní vrátil se s ní do Říma.
Povídka čtvrtá: Ricciarda Manardiho nalezl pan Lizio Valbona u své dcery; Ricciardo pojme ji za manželku a žije pak s otcem jejím v dobré míře.
Povídka pátá: Guidotto z Cremony odevzdá Giacominu z Pavie v opatrování svoji dceru a zemře. Giannole di Severino a Minghino di Mingolo ve Faenze se do ní zamilují a porvou se spolu, když však vyšlo najevo, že dívka je sestrou Giannolovou, stane se manželkou Minghinovou.
Povídka šestá: Giano di Procida dopaden s dívkou, kterou miluje, jež však darována králi Bedřichovi, pročež oba mají býti upáleni a přivázáni již ke kůlu, když je poznal Ruggieri dell’ Oria a zachránil je, načež se spolu zasnoubí.
Povídka sedmá: Teodoro zamilovav se do Violanty, dcery pana Ameriga, svého pána, učiní ji matkou a jest odsouzen na šibenici; když jej vedou na popraviště bičujíce ho, pozná jej jeho otec, vysvobodí ho a ožení jej s Violantou.
Povídka osmá: Nastagio degli Onesti miluje dívku z rodu Traversari a utrácí svoje jmění, aniž by dosáhl její lásky. Na domluvy svých přátel odebere se do Chiassa, kdež spatří rytíře honiti dívku, kterou usmrtí a dá ji pozříti dvěma psům. Pozve příbuzné svoje a dívčiny ke snídaní a dívka spatřivši onen krvavý výjev a obávajíc se stejného osudu, pojme Nastagia za manžela.
Povídka devátá: Federigo degli Alberighi miluje a není milován a dvoře se, promarní všechno svoje jmění, až mu zbyde toliko jediný sokol, jehož, nemaje čeho jiného, dá pojísti té, kterou miluje, když jej přišla navštívit; ona pak zvěděvši o tom a jsouc pohnuta, učiní jej svým manželem a boháčem.
Povídka desátá: Pietro di Vinciolo odejde mimo dům na večeři a manželka jeho zatím si povolá svého hocha, jehož, když se Pietro náhle vrátil, skryje pod posadu. Pietro vypravuje, že v domě Ercolanově, u něhož večeřel, nalezen byl mladík, jehož tam byla skryla manželka, a paní haní manželku Ercolanovu. Zatím osel náhodou šlápl kopytem na prst mladíku skrytému pod posadou, jenž vykřikl, a Pietro přiběhnuv spozoruje, že jej manželka podvedla, ale na konec se s ní smíří, uznav, že sám není o nic lepší.