Dekameron/Den čtvrtý

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Den čtvrtý
Autor: Giovanni Boccaccio
Původní titulek: Quarta giornata
Zdroj: BOCCACCIO, Giovanni. Dekameron. Díl druhý. Praha : Alois Hynek, 1897. s. 5–107.
Licence: PD old 70
Překlad: Jan J. Benešovský-Veselý
Licence překlad: PD old 70
Den čtvrtý
Kdež pod vládou Filostrata vypravuje se o těch, jichž láska měla nešťastný konec.
Povídka prvá
Tankred, kníže Salernský, usmrtí milovníka své dcery a pošle jí jeho srdce ve zlaté číši; ona je poleje otrávenou vodou, vypije ji a takto zemře.
Povídka druhá
Bratr Alberto namluví jakés paní, že anděl Gabriel jest do ní zamilován, a na místě něho častěji s ní obcuje; pak uprchnuv ze strachu před jejími příbuznými z jejího domu, ukryje se v domku chudého člověka, jenž jej druhého dne přestrojeného za divého muže dovede na náměstí, a když jej poznali, jest jat řeholníky a uvězněn.
Povídka třetí
Tři mladíci milují tři sestry a uprchnou s nimi na Kretu. Nejstarší ze žárlivosti usmrtí svého milence. Druhá poddavši se vévodě kretskému, zachrání starší sestru od smrti, začež ji milenec její usmrtí a uprchne s nejstarší; ze zločinu obviněni třetí milenec a třetí sestra, a jati byvše, vyznali se, ze strachu před smrtí, pak podplatí stráž, uprchnou chudi na Rhodos a zde v chudobě zemrou.
Povídka čtvrtá
Gerbino, navzdor slibu, danému králem Vilémem, jeho dědem, napadne loď krále tunisského, aby unesl jednu z jeho dcer, jež však usmrcena mužstvem na lodi, které on pobije, ale on sám pak sťat na popravišti.
Povídka pátá
Bratři Lisabettini usmrtí jejího milence; on se jí objeví ve snu a ukáže jí, kde byl pohřben; ona potají vykopá jeho hlavu a uloží ji do květináče s bazalkou a pláče nad nimi každodenně celou hodinu; když pak jí bratři vzali i toto, brzy na to žalem zemře.
Povídka šestá
Andreuola miluje Gabriotta; vypravuje mu, co se jí zdálo, a on jí vypravuje svůj sen, načež náhle zemře v jejím náručí. Zatím co ona se svou služkou nesou jej do jeho domu, jsou jaty stráží a před soudem poví, kterak se vše událo. Soudce chce ji svést, ale ona se mu nepoddá; když pak o tom zvěděl její otec a shledal, že je nevinna, osvobodí ji. Ona však zanechavši všech světských věcí, stane se jeptiškou.
Povídka sedmá
Simona miluje Pasquina; jsou pospolu v zahradě a Pasquino tře si zuby listem šalvěje a zemře; Simona byvši jata, chce ukázati soudci, kterak Pasquino zemřel, tře si zuby podobným listem a rovněž zemře.
Povídka osmá
Girolamo miluje Salvestru; pohnut prosbami matčinými odebere se do Paříže; vrátiv se a naleznuv ji provdanou, vejde potají do jejího domu a zemře po jejím boku, když pak jej odnášejí do kostela, zemře Salvestra po boku jeho.
Povídka devátá
Pan Vilém z Rousillonu podá své manželce srdce pana Viléma z Guardastagny, jehož byl usmrtil, poněvadž jej milovala, aby je snědla; zvěděvši později o tom, vrhne se s vysokého okna a zemřevši pohřbena se svým milencem.
Povídka desátá
Manželka jakéhos lékaře uloží svého milence náhle usnuvšího jako mrtvolu do truhly, kterou dva lichváři i s ním odnesli do svého domu. Zde se mladík vzpamatuje a jest považován za zloděje; služka panina vypravuje před soudem, že jej sama uložila do truhly, kterou lichváři ukradli; tím zachrání jej od šibenice a lichváři odsouzeni ku pokutě, protože ukradli truhlu.