Ottův slovník naučný/Spolek

Ottův slovník naučný
Společný	Spolek	Spoleto

Údaje o textu
Titulek:	Spolek
Autor:	Jiří Václav Klíma, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 893–895. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Spolek

Spolek, v mluvě obecné výraz povšechný, kterým se rozumějí rozličné formy sdružení. V technickém (právním) slova smysle rozumí se však s-lkem (něm. Verein) jen taková forma sdružení, kde soubor jednotlivců (členů s-lku) tvoří nový subjekt právní, t. zv. právnickou osobu. S-lky náležejí tu ke korporacím. Viz čl. Korporace, Právnická osoba a Spolčovací právo. O všelikých druzích s-lků a o starší statistice jejich viz čl. Čechy, str. 207 sl.

S. nebo sbor (u Římanů) viz Collegium; jinak viz též Klub. S., tovaryšstvo círk. viz Společnost, str. 893a.

S. čili hromada, nedíl (rodinný), nedílní bratří (lat. unio, fratres indivisi) jest ve starém právě českém zřízení rodinného práva majetkového a dědického, jež záleží v tom, že užší svazek blízkých příbuzných — několik rodin — na společném statku pod společným správcem společně hospodaří a chlebí aneb aspoň právní jednotu v příčině společných statků tvoří. Jest to právní institut, který se uchoval až dodnes na slovanském jihu pod jménem zádruha (v. t.) a v Rusku pod jménem rodinná obec (semejnaja obščina) nebo složitá rodina (složnaja semja). Když institut rodinného nedílu v právě českém počal vymírati a tím obyvatelstvo pozbývalo jeho výhod (majetek rozdělených rodin spadal při vymření rodin na panovníka jako odúmrť), vznikaly umělé, někdy jen fingované rodinné nedíly nazývané rovněž s-lky, též sstupky (congressus bonorum), jež uzavíraly mezi sebou osoby příbuzné i nepříbuzné (společníci čili hromadníci) za tím účelem, aby v případě zemření bez potomků po sobě vzájemně dědily. Poněvadž zamezovalo se tím odúmrtné právo panovníkovo, bylo potřebí k uzavírání s-lků čili sstupků panovníkova svolení. Více o tom viz ve spise Kadlcové Rodinný nedíl čili zádruha v právu slov. (Pr., 1898). — Podobný institut zná staré právo uherské. Jest to t. zv. bratrská adopce (adoptio fraternalis čili contractus, testvérré fogadás). Viz Kadlec, Verböczyovo Tripartitum („Rozpr.“ Čes. akad. tř. I., r. X., č. 3., 1902, str. 142—144).

S. achajský viz Řekové, str. 462b sl. a Achajský spolek.

S. aitólský viz Řekové, str. 462b sl. a Aitólský spolek.

S. alpský viz Alpské spolky. K nim dlužno připojiti nyní i český odbor slovinsko-alpského s-lku nebo družstva, jenž r. 1898 vydal spis „Slovinské Alpy“, vystavěl Českou chatu atd. a vůbec přičinil se velice o styky Čechů se Slovinci.

S-lky Arimatejské (nazvané podle Josefa z Arimathie) obstarávají pohřby nejchudších opuštěných křesťanů z nemocnic, blázinců atd. (v Praze r. 1904: 1093 osob; od založení s-lku r. 1861 do konce r. 1904 vedle dětí pohřbeno 54.875 osob dospělých).

S. (tovaryšstvo) božího domu (Gotteshausbund), s. desíti soudů (Zehngerichtbund) atd. viz Grisonsko, str. 499b.

S. celní viz Celní spolky; o celním a obchodním s-lku (čili o vyrovnání národohospodářském) mezi oběma státy mocnářství Rak.-Uherského viz Rakousko, str. 212 sl.

S. čtyř mocností viz Quadruple-alliance. Sem náleží i trojspolek (něm. Dreibund, fr. triple-alliance), uzavřený mezi Německem, Rakouskem a Italií r. 1883, o jehož významu viz Alliance, str. 915b, a Rakousko, str. 155b; r. 1891 byl prodloužen na 12 let a 28. čna 1902 po dlouhých obtížích obnoven na další řadu let. Pozbyl svého významu, jakmile vytvořil se dvojspolek, t. j. s. Ruska a Francie (počátky toho datují se z r. 1891 za Alexandra III.), který má ráz defensivní a r. 1902 po smlouvě angl.-japanské (30. čna) byl rozšířen také na politiku východoasijskou.

S-lky hospodářské viz Hospodářské spolky.

S. konsumní viz Společenstva.

S. kulturní v Uhrách znamená vlastně s. maďarisační. Z nich nejznámější jsou Femka, pracující proti Slovákům (viz Slováci, str. 416b), a Emka (začáteční litery názvu „Erdélyi magyar közmüvelödési egyesület“, t. j. Sedmihradský maď. kulturní s.), namířený proti Rumunům. Srv. Kálal, O maďarisaci Slovenska („Osvěta“, 1898, 973 sl.).

S. lví (Löwenbund, Gesellschaft vom [zum] Leuen, Bund des grimmen Löwen) nazýval se s. rytířů (Löwenritter), založený r. 1379 ve Wiesbadenu, jehož účelem po způsobě landfrýdů bylo zachovávati mír a poskytovati vzájemné ochrany. Odznakem rytířů byl zlatý lev, odznakem zbrojnošů stříbrný lev. Později spojil se se s-lkem Svatojirským a s-lkem sv. Viléma, jež měly účel týž, a zanikl asi zároveň se Šváb. s-lkem městským. — Právě tak nazýval se jiný s. rytířský, založený r. 1489 proti vév. bavorskému Albrechtovi IV. a podporovaný od cís. Bedřicha III. Jeho členové nazývali se Löwler. Také tento s. sjednotil se se s-lkem sv. Jiří a Šváb. s-lkem městským.

S-lky městské byly ve středověku zakládány na obranu výsad a svobod proti panovačnosti jednotlivých knížat a panovníků a dílem v dobách pěstního práva na ochranu městského obchodu. O Lombardském s-lku měst viz Město, str. 169. Podle něho vytvořily se i v Německu s-lky měst (Städtebünde). Tak r. 1254 za interregna Rýnský s. městský, který ještě za Václava IV. (1388) činně vystupoval; pak Švábský s. městský a v sev. Německu Hanza (v. t.). Švábský s. městský bylo sdružení 22 měst (Augšpurk, Ulm, Heilbronn a j.), jež se ustavilo na podnět cís. Ludvíka Bavora 20. list. 1331; do r. 1385 počet členů stoupl až na 32. Král Václav IV., jenž 26. čce 1384 postavil se v čelo měst švábských, přiměl r. 1389 většinu členů spolkových, aby se přidali k ustanovením chebským o zemském míru; tím s. vlastně dohrál svou úlohu, neboť obnovované pokusy o s-lky švábských měst v XV. stol. jsou skoro bezvýznamné. (Vischer, Gesch. des Schwab. Städtebundes, stati ve „Forsch. zur deut. Gesch.“, Got., 1861, sv. 2. a 3.)

S. Německý viz Bund Německý a Německo, str. 166a sl.

S. německých knížat (Fürstenbund) založen byl na popud kr. prus. Bedřicha II. proti cís. Josefu II. Viz Bavorsko, str. 522b, Josef, str. 621b, a srv.: Ranke, Die d. Mächte u. der Fürstenbund (1876); Bailleu, Der Ursprung d. deutschen Fürstenbundes („Hist. Zeitschr.“ XLI.); Erdmannsdörfer, Aus den Zeiten des d. Fürstenbundes (1885).

S-lky okrašlovací vytkly si za úkol osazovati a zalesňovati vhodná holá místa uvnitř i pusté stráně v nejbližším okolí svého působiště, zřizovati a udržovati stromořadí a cesty (i podél nich lavičky) do sadů a hájů, k vyhlídkovým bodům a starati se vůbec o okrášlení a zvelebení svého sídla, zejména v místech, kam se uchyluji obyvatelé velkých měst na letní pobyt. R. 1904 prof. dr. Jarník, jenž sám jako předseda s-lku o-ho v Potštýně za 20 let zvelebil své rodiště a získal mu netušené pověsti, dal podnět k založení volného „Svazu českých okrašl. spolků v král. Českém“ (v říj. 1904), který začal také hned vydávati věstník „Krása našeho domova“. V únoru 1905 napočítán 201 s. o. v Čechách; o připojeni s-lků o-ch z Moravy a Slezska se právě jedná. JVKa.

Poštovní s. světový (něm. Weltpostverein, fr. Union postale universelle) viz Pošta, str. 317b.

S. Rýnský viz Bund Rýnský a Německo, str. 165a.

S. Severoněmecký viz Německo, str. 169a sl.

S. států (něm. Staatenbund) viz Stát a srv. Federace.

S-lky studentské viz Bursa studentská, Akademický čtenářský s. 1—3, Akademický s. tělocvičný, Svaz a j.

S. tajný (n. tajná společnost) jest podle § 285—296 rak. trest. zák. každé sjednocení několika osob, jehož existence zřízení nebo účel vládním orgánům se zatajuje, aneb jiná pravidla neb jiný účel předstírají, než tu skutečně jsou. Původci a představení tajného s-lku mohou býti odsouzeni k tuhému vězení od 3 měs. do 1 roku. Účastníci schůzí nebo ti, kdož pěstují s tajným s-lkem písemné styky, podléhají vězení od 1 do 3 měs., opakuje-li se to, tuhým vězením od 3 do 6 měs.; tytéž tresty hrozí těm, kdož propůjčí, nejsouce členy s-lku, svůj dům nebo příbytek ke schůzím tajné společnosti, a jsou-li členy, tuhým vězením od 1—6 měs. Úředníci, kteří, dovědí-li se o tajném s-lku, opominou to oznámiti, trestají se tuhým vězením od 1 do 3 měs. (resp. do 6 m.), a trvaly-li schůzky delší čas, tuhým vězením od 6 m. do 1 roku. Historický přehled tajných s-lků a společností viz v čl. Tajné společnosti.

S. tří císařů (trojcísařský, něm. Dreikaiserbund), ujednaný v Berlíně v září 1872 od císařů Viléma I., Františka Josefa I. a Alexandra II., měl účelem smířiti Rakousko se znovuzřízeným Německem, a rozpadl se po válce rus.-tur. a po kongresse Berlínském r. 1878; ale ještě 15. září 1884 konala se ve Skierniewicích schůzka tří císařů, z nichž Rusko zastupoval již Alexander III.

S. tří králů (něm. Dreikönigsbündnis) viz Německo, str. 168a.