Ottův slovník naučný/Společenstva

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: Společenstva
Autor: František Fiedler
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 888–889. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Družstvo

Společenstva výdělková a hospodářská čili svépomocná (Erwerbs- und Wirtschaftsgenossenschaften) jsou sdružení s neobmezeným počtem členů, která podporovati mají výdělkovou činnost těchto, provozujíce společně podnik nějaký neb opatřujíce úvěr. Národohospodářský a sociální účel společenstev záleží v tom, že malým a středním podnikatelským stavům má formou společenstevního podnikání opatřena býti možnost, aby čelily v boji soutěžním. Myšlenkový postup je tento: Velkovýroba poskytuje tolik hospodářských výhod, že malé podniky nejsou s to, aby s ni soutěžily: vedla by tedy velkovýroba na konec k tomu, že by malé podnikatelství bylo potlačeno. Proti tomnto vývoji poskytuje malému a střednímu podnikatelstvu ochranný prostředek podnikání společenstevní. Menší podnikatelé sdružují se, aby opatřili si buď některých anebo veškerých výhod výroby ve velkém (na př. nákup surovin ve velkém, společné skladiště, nebo výrobu v jednotném závodě společném); větší počet malých podniků dohromady představuje podnik velký, který může potom těžiti se všech výhod, jichž takové podniky hospodářsky požívají. Podle objemu společenstevního podnikání rozeznávají se: a) všeobecná s. výdělková, při nichž jednotliví podnikatelé, vzdávajíce se své podnikatelské samostatnosti, sdružují se ke zřízení jediného podniku společného; b) s. výdělková pro obmezené účely, při kterých jednotliví podnikatelé sdružují se sa účelem společného obstarávání jen určité části výdělkové činnosti (na př. nákupu surovin, odbytu výrobkův a pod.), aby jen v obmezeném tomto oboru opatřili si výhod velké výroby. Tato s. jsou zase: 1. s. nákupní, mající za účel, aby určité potřeby (na př. potraviny při t. zv. konsumních spolcích) sdružených malých podniků nakupovány byly pro všechny společně ve velkém; 2. s. odbytová, mající za účel, aby výrobky jednotlivými členy vyrobené prodávány byly na společný účel; 3. s. výrobní, záležející v tom, že určité výrobky zpracují se ve společném závodě; 4. s. úvěrní, která mají členům pomocí společného ručení všech opatřiti úvěrem prostředky; 5. s. pojišťovací, kterými mají členové zabezpečeni býti pro připad pohrom. Podle jednotlivých hlavních odvětví hospodářské činnosti rozlišují se zase: s. zemědělská, živnostenská a průmyslová. V zemědělství sdružují se rolníci za účelem společného nákupu hospodářských potřeb (s. nákupní), společného odbytu hospodářských plodin (obilní skladiště, mlékárny, sýrárny), společného zpracování plodin (sušárny na čekanku, pekárny, závody na zpracování zelí, lnu, ovoce, lihovary, za účelem společného opatřování hospodářských strojů, společného vydržování býků, společného opatřování úvěru (záložní a spořitelní spolky podle systému Raiffeisenova), společného pojištění dobytka proti pádu atd. Podobně zřizují menší živnostníci s. za účelem společného nákupu výrobních surovin, společného odbytu (řemeslnická skladiště, tržnice), získání úvěru (živnostenské záložny). V průmyslu forma společenstevního podnikáni odchýlila se od původního svého účelu; sloužit zde k tomu, aby nahradila formu podnikání akciového. Ježto zákonodárství, zvláště v Rakousku, stěžuje zřizování podniků akciových, zakládají se tu podniky vyžaduiící velikých kapitálů, jako s.; tak vznikly u nás veliké tovární podniky jako společenstevní (družstevní). Zákonným podkladem hospodářských výdělkových s-tev jest u nás zákon z 9. dub. 1873, ř. z. č. 70. Podle něho musí ti, kdo chtějí zříditi společenstevní podnik, učiniti společenstevní smlouvu, která musí býti vložena do rejstříku společenstevního soudem vedeného. Každý společník musí složiti společenstevní podíl. Za závazky podniku ručí každý člen buď neobmezeně nebo toliko summou rovnající se několikanásobnému podílu. Podle toho rozeznávají se s. s ručením neobmezeným a obmezeným. Zákonem stanovena pak celá řada pravidel o správě společenstevní. Zákonem z 10. čna 1903, ř. z. č. 133, s. podrobena byla povinné revisi, kterou ustanovuje soud; ale s. mohou spojiti se ve svazy (jednoty), ve kterémž případě ustanovuje revisora svaz. Aby zřizovaní společenstevních podniků v kruzích malopodnikatelských bylo rozšiřováno, podporují se taková s. jednak berními úlevami (§§ 83–85, 125, 133, 134 zákona z 25. říj. 1896, ř. z. č. 220), jednak poplatkovými úlevami (zákon z 21. květ. 1873, ř. z. č. 87, z 1. června 1889, ř. z. č. 91, a z 11. června 1894, ř. z. č. 111), jednak veřejnými podporami státními a zemskými (subvence jednotlivým s-vům nebo ústředmm svazům společenstevním, zřízení zvláštních poradních orgánů pro záležitosti společenstevní) a konečně i úvěrní podporou společenstevních podniků (v Čechách dva zemské jubilejní úvěrní fondy císaře a krále Františka Josefa I., jeden ku podpoře rolnictva, druhý ku podpoře živnostnictva). Vývoj společenstevního podnikání byl ve 2. pol. XIX. stol. v některých oborech příznivý, v jiných oborech zklamal. Příznivý byl jmenovitě, pokud jde o společné opatřování úvěru (v Čechách záložny) a v poslední době v odvětví zemědělském. Nepříznivým byl, pokud jde o všeobecná s. výdělková. Mezi menším a středním živnostenstvem ruch společenstevní jen nesnadno se ujímá následkem zvláštmch poměrů ve stavu živnostenském vládnoucích, které myšlence sdružovací jsou na překážku. Fr.

S. honební viz Honební právo a Čechy, str. 672b.

S. (správněji a častěji družstva) vodní nucená viz Odvodňování a Meliorace, str. 67b.