Ottův slovník naučný/Honební právo

Ottův slovník naučný
Hone	Honební právo	Honeček

Údaje o textu
Titulek:	Honební právo
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. s. 538. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Honební právo v objektivném smyslu jest souhrn zákonných předpisů vztahujících se na honbu, ve smyslu subjektivném pak oprávnění k vykonávání honby čili myslivosti. Dle panujícího náhledu starších i novějších romanistů neměl dle římského práva vlastník pozemků výhradného práva na svých pozemcích honiti, nýbrž toliko právo zameziti jiným faktický přístup na pozemky své, po případě žalovati je žalobou actio injuriarum. Platila zásada in alieno venari licet, tak že i ten, kdo nebyl ani vlastníkem ani usufruktuářem pozemků, nabýval zvěř na cizím pozemku okkupací ulovenou za vlastní. Pojem pytláctví byl řím. právu naprosto neznámý. V něm. právu náleželo původně h. p. pouze majiteli svobodného pozemku. Od dob Karla Velikého počali němečtí panovníci osvojovati si lesy nemající vlastníků. Vyvinuly se takto hvozdy královské a královská výsost lesní, která byla zhusta co do výkonu práv s ní spojených propůjčována vysoké šlechtě a duchovenstvu. Když vznikla moc territoriálních knížat něm., vyvinul se v XVI. stol. t. zv. honební regál, dle něhož směl h. p. vykonávati jen zeměpán jakožto vrchní vlastník veškeré půdy svého území, anebo komu zeměpán právo to propůjčil (pravidelně šlechta). Tak dostalo se h. p. do rukou šlechty, která je vykonávala na velkou škodu poddaného rolnického obyvatelstva. Honební regál pozemkových vrchností vyvinul se skoro ve všech státech evropských a byl zrušen ve Francii stejně se všemi právy feudálními již 4. srp. r. 1789, kdežto v Německu teprve zákonem ze 27. pros. 1848 a v Rakousku zák. z 7. břez. r. 1849 č. 54 ř. z. V Čechách platí nyní honební zákon z 1. čna 1866 č. 49 z. z. Právo myslivosti jest dle tohoto zákona (§ 1.) výronem pozemkového vlastnictví. Samostatné vykonávání h-ho p-va náleží jen držiteli souvislých pozemků ve výměře aspoň 115 hektarů (§ 2.). Pouze na pozemcích dokonale a trvale ploty nebo zdmi ohrazených smí vlastník vykonávati myslivost, i když výměra pozemků jest docela malá (§ 3.). Ve všech ostatních případech tvoří veškeří pozemkáři jednotlivých osad (místních obcí) t. zv. honební společenstvo, kterému náleží výkon h-ho p-va, ač jestliže souvislé jejich pozemky mají aspoň 115 hektarů výměry (§ 4.). Nedosahují-li pozemky veškerých osadníků této výměry, přidělí okresní výbor výkon h-ho p-va honitbě (lovišti, Jagdgebiet), která s nimi nejvíce hraničí. Nechce-li honební společenstvo vykonávati právo myslivosti přísežnými myslivci, musí právo to pronajmouti. Čistý výnos h-ho p-va rozdělí se pak mezi jednotlivé osadníky dle poměru výměry jich pozemků. – Viz Randovo Právo vlastnické dle rak. práva, 3. vyd. 1880 str. 57.