O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích

U tohoto textu probíhá digitalizace.

Text je k dispozici v naskenované podobě a právě probíhá jeho digitalizace nebo korektura. Postup prací můžete sledovat na indexové stránce Index:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu.

Údaje o textu
Titulek:	O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích
Autor:	Jiří Polívka
Zdroj:	Národopisný Sborník Ceskoslovanský. Sv. VI, str. 94–143 [1] HathiTrust
Vydáno:	1900
Licence:	PD old 70
Index stran

Ve svém článku »O srovnávacím studiu lidových tradic«, vytištěném v II. sv. tohoto Sborníka, vytknul jsem jako hlavní výsledek všech našich dosavadních badání: »Theorie o stěhování a přejímání látek zůstává v plné platnosti« i dovozoval jsem, že postupujíce dle určité methody můžeme se přece dopátrati původu jednotlivých látek, »stanovití původní jich vlast a také jich pout od jednoho národa k druhému, ovšem ne s apodiktickou určitostí, než aspoň s přibližnou pravděpodobností, ne-li s poměrnou jistotou«. Methoda, jež nás nejspíše povede k cíli, jest dle našeho přesvědčení ta, kteráž seřazuje verse každé jednotlivé látky v určitém pořádku zeměpisném, a pokud máme na pomoc starší záznamy a zpracování těchto látek také v pořádku historickém. Nedávno ozval se jeden z předních ethnologů polských, Dr. St. Ciszewski^[1] velmi rozhodně proti názorům, jichž se drží spisovatel těchto řádků. Tvrdí, že prý methoda ethnologická ve studiu tradic zadala theorii migrační takovou ránu, že menší jest provinění proti kritice vědecké, připouští-li se nezávislý vznik jednotlivých motivů a celých pohádek, než hledají-li se prameny jich vzniku a cesty jich šíření… Nemůžeme nikterak přiznávati toto negativní stanovisko. Nezávislý vznik, když ne jednotlivých motivů tož aspoň celých pohádek, t. j. jisté řady motivů v určitý celek spojených, jest také podle J. Bédiera i podle A. Langa téměř nemyslitelný, a nechceme-li nepopiratelnou shodu a spojitost jistých pohádek u jednotlivých národů vysvětlovati právě dle theorie migrační, nechceme-li zkoumati, jak se která pohádka šířila, kde asi původně vznikla, jest lépe vůbec této práce zanechati a nesrovnávati verse jednotlivých látek, neboť práce ta byla by pak bezúčelnou a zbytečnou. I přes tento zajisté závažný hlas chceme dále pokračovati ve svých studiích, připravujíce systematický rozbor pohádek slovanských.

V této studii chceme sledovati látku velice rozšířenou na západě i na východě, u našeho národa i u jiných národů slovanských, zkoumati souvislost versí jednotlivých, stanovití cesty, jimiž se šířila, jak se měnila a přepracovala, stanovití prvotní obsah této pohádky a přibližné její rodiště. Předem prohlédneme si verse zapsané u našeho národu českoslovanského, potom postupně verse národů zeměpisně bližších i vzdálenějších. Dáme se nejdříve na západ, kde nalezneme verse bližší našim českoslovanským; pak postoupíme k jižním a východním Slovanům, srovnáme verse u těchto kmenů zapsané, jakožto i verse jiných národu orientálních, a tak se nám snadně objeví větší příbuznost versí národů sousedních a blízkých, třebas různojazyčných. Nejlepší poměrně z českoslovanských versí jest pohádka zapsaná M. Václavkem.^[2] (Čv.)

Chudý hajný chytil na mohutném dubě ptáčka a živého ho přinesl domů. Druhý den šel hajný do práce, děti jeho pak šly do školy. Do hajnovny přišel žid kupující kůžičky, povšiml si ptáčka, vzal ho do ruky a četl nápis na pravém křídle »kdo mou hlavu sní, bude králem« a na levém křídle »kdo sní mé srdéčko, bude mí ti ráno pod hlavou dukáty.« Žid koupil nyní ptáčka za velké peníze od hajné, která neměla tušení o těchto nápisech, a prosil ji, aby mu ptáčka usmažila a připravila na stůl, až se vrátí ze své obchodní obchůzky. Žid ale dlouho nešel, hajná vydala se proto na kolčí do lesa, zanechavši ptáčka v troubě. Mezi tím vrátily se děti hajného ze školy, pocítily příjemnou vůni z trouby se šířící, a daly se do pečené. Jeden chlapec jménem Jozef snědl hlavu s krčkem, druhý Cyrill tělíčko se srdíčkem a sestřička jich snědla nožky. Žid zvěděv o tom, ukládal o život chlapcův. Podplatil drvoštěpa, aby chlapce hajného zabil, ale drvoštěp, kmotr těchto dětí, vyzradil úklady židovy hajnému: vyřezal proto psům jazyky a oči a takto žida oklamal, chlapci pak dali se do světa. Na křižovatce se chlapci rozešli, Jozef dal se na právo, Cyrill na levo. Cyrill přišel na nocleh do nějakého domu, a v něm zůstal až do svého 18. roku. Každé ráno nalézala se pod jeho poduškou hromádka dukátů. Když se vyvinul v krásného mládence, dal se do světa, a přišel konečné do města, jehož král měl dceru 7 centů těžkou. Za manželku dostane princezku rek, který má tolik zlata a stříbra, kolik ona váží.^[3] Cyrill vrátil se nyní do domu, ve kterém vyrostl, naložil 9 beden dukátů a s těmi se vrátil ke králi. Matka princeznina domýšlela se, že zeť její něco asi snědl, že tak stále bohatne, a přemluvila proto dceru, aby jemu dala nějaký prostředek, aby zvracel. Cyrill skutečně vyblil ptačí srdéčko, královna je spolkla, ale přece nenalézala pod hlavou svou dukátů, ovšem také Cyrill jich více nevyspával, a byl vyhnán. Přišel do překrásné zahrady, i spatřil tam ovoce libě páchnoucí; sotva kousl do krásného, žluťoučkého jablka, stal se oslem; a když okusil ještě ovoce s jiné jabloně, narostly mu ještě rohy. Šel ještě dále po zahradě, okusil hrušky, po které mu spadly rohy, a pak jiné ještě hrušky, po které se stal opět člověkem. Nabrav všeho toho ovoce, vrátil se do města, kde žila jeho žena. Přestrojen prodával u kostela jablka a hrušky; princezna v kostele již nakousla obě jablka i okamžitě se proměnila v osla. Osel byl vyhnán a za jeho majitele se přihlásil prodavač ovoce. Mučil nyní velice osla, vozil jím stavivo v sousedním království; král mu to velice vytýkal, když pak blíže se mu díval do tváře, poznal v něm svého bratra Cyrilla. Jozef přišel na svých cestách, když se od bratra odloučil, do toho království, došel velké milosti královské, stal se ministrem, pak zetěm královým a konečně sám zasedl na trůn. Cyrill proměnil konečně osla opět v člověka, když byl před ním poklekl. – Pokaženo jest v této versi vypravování o chlapci, který snědl hlavu ptačí; jak níže uvádíme, stal se zvláštním způsobem králem.

Jinde jest pohádka naše větší měrou pokažena.

Ve slezské versi^[4] (Čs.) vletěl k podruhu, dětmi obtíženému, do pokoje zlatý ptáček a snášel pak každé ráno po dukátu. Podruh měnil u žida dukáty. Žid ten jednou pak zašel k podruhovi do světnice, prohlížel ptáčka a shledal nadpis na jeho křídlech »kdo mě sní, bude králem«. Žid vzal v nepřítomnosti podruhově ptáčka, a dal ho vařit. Podruh poslal za židem staršího chlapce, aby mu ptáka vzal; dostal ale již jen uvařeného ptáka a snědl ho. Žid vzal nyní chlapce k sobě, a chlapec má každý den ráno pod hlavou měšec dukátů. Hoch slyší, jak si o tom povídají žid a židovka; sebere měšec dukátů, a nese jej otci svému, když byl místo něho položil měšec kamení. Chlapec pak utekl, neboť žid ho chtěl prodati zbojníkům, zabloudil do nějaké díry, nalezl prostřený stůl, sebral ubrus — byl to ubrus - prostři se — a utekl. Pak se k němu přidružil člověk, který měl na hlavě střecháč, který opatří mu hned vojsko, jakmile si jej posadí na hlavu. Stal se pak králem, oženil se s princezkou, když jí byl pomohl proti nepřátelům.

Verse to patrně silně porušená, zvláště v druhé polovici, pod vlivem jiných látek. Starobylý rys jest v ní, že chuďas mění dukáty snesené ptáčkem u žida.

V jiné moravské^[5] (Čm.) versi ještě střelil ptáka ne chuďas, než král sám; sám také shledal pod křidélkem ptákovým nápis »kdo mou hlavu sní, bude králem, kdo srdce, přes noc najde 5 dukátů«. Nařídil pak kuchaři, aby ptáka celého přinesl na stůl. Srdíčko ptačí ale snědl kuchtík, který měl dohlížeti na pečeni. Kuchař se zděšením zpozorovav, že srdéčko zmizelo, upekl jiné srdce. Král dal pak hlavu ptákovu snísti nejstaršímu princovi, sám snědl srdce, marně ale ráno hledal dukátů na svém lůžku; zprvu se zlobil, že snad někdo žerty chtěl tropiti, pak zapomněl. Kuchtík utekl, dostal se konečně do nějakého osamělého zámku, a byl na rozkaz paní zaveden do chléva. Ráno našli v slámě 5 dukátů, paní je sebrala, chlapci vše zapřela a přijala ho do svých služeb za pasáka. Po třech letech utekl, když mu vlk unesl jehně. Přenocoval v lese, a když potom ráno nalézal pod hlavou dukáty, poznal, že byl klamán od oné paní a umínil si, že se na ní pomstí. V lese našel strom plný krásných hrušek; když jedné okusil, narostl mu za chvíli nos na loket dlouhý. V poledne sedl k potůčku, jedl chleba a připíjel vody: po té se mu nos ztratil. Kuchtík sebral hrušky a vrátil se ke své paní, jejíž dcera měla slaviti svatbu. Prodal jim hrušky, a nejen nevěstě, než také ženichovi a všemu panstvu vyrostly nosy divně veliké. Pak přišel doktor s onou vodou, všickni byli zbaveni svých nosu, jenom paní zámku musela dále choditi s ohromným nosem svým, půl druhého lokte dlouhým, neboť snědla půl druhé hrušky, a doktor místo léčivé vody podal jí obyčejnou studničnou vodu. — Za své dukáty koupil si pak kuchtík krásný dům v městě a žil jako kníže.

Jest to verse patrně silně porušená a kusá.

V jiné versi české^[6] (Čč.) zastřelil myslivec ptáčka, a stará babička, když ho potkala a zahlédla ptáčka, řekla mu, že jest to pták štěstí: »kdo jeho srdce sní, ten najde denjak den pod svou hlavou tři dukáty; kdo hlavu sní, bude králem«. Srdce a hlavu ptačí snědli synkové myslivcovi, kteří měli dávati pozor na ptáka pekoucího se na rožni. Ze strachu pak utekli před svým otcem, který přísně byl rozkázal, aby se nic z ptáka neztratilo. Přijal je pak k sobě jakýsi zeman, který myslel, když denně pod poduškou jednoho chlapce nalézali tři dukáty, že má jeden z nich šotka; o penězích ale nic neříkal chlapcům, neb bál se, že by se z nich třeba marnotratníci udělali, kdyby se o tom dověděli. Od zemana dali se do světa a přišli po několika dnech do velikého města. Tam dověděli se, že král tamější má jedinou jen dceru a nikoho nemá, který by spravoval zemi, hledá proto člověka schopného pro tento úřad. Jeden z nich, Aleš jménem, přihlásil se, a byl také přijat, když v zkouškách dobře obstál. Bratr Fortunat vydal se dále do světa, i byl konečně přijat do služeb od paní velmi zlé a hrozně skrblivé. Tato paní, když poznala, že sluha její mívá každé ráno tři dukáty pod hlavou svou, aniž by o tom věděl, poradila se s jednou vyhlášenou čarodějnicí. Čarodějnice poznala hned, že má člověk ten v sobě srdce od ptáka štěstí a slíbila paní, že jí k tomu srdci dopomůže. Ale vlastně nedostála svému slibu, než úmyslně dala paní srdce jiného ptáčete, aby ji potrestala za její lakomost. Paní domnívajíc se, že bude nyní sama mívati pod hlavou denně po třech dukátech, vyhnala Fortunata. Fortunat pak nalezl jablko měnící v osla a jablko vracející lidskou podobu. Když pak usnul, zdálo se mu, jakoby mu byla jakási žena povídala, že má v sobě ptačí srdce, které má do sebe tu zvláštnost, že nalezne každý den pod svou hlavou tři dukáty. Když se pak probudil, našel skutečné pod hlavou tři dukáty. S jablky vrátil se nyní k své lakomé paní a pomstil se na ní. Oslice dala se do hrozného křiku a skoku, až skočila se zdi a srazila si hlavu. — Připojuje se nyní jiná látka o sluhovi královském, na kterého navádějí jeho soudruhové závistiví, že prý se chlubí, jaké věci by mohl provésti. Sluha pomocí vděčné ryby velké, kterou shodil do vody, opatřil pánu svému krásnou princeznu bydlící nad černým jezerem, byl pak od ní omlazen zázračnou mastí a oženil se sám s krasavicí, která krále obelstila a usmrtila. Potom navštívil svého bratra, který se byl mezi tím oženil s princeznou královskou a dosedl sám na stolec královský po smrti svého tchána. Konečně jeli oba bratři pro své rodiče a pro zemana, svého pěstouna. — V této versi máme některé zvláštní rysy: motiv o vejcích úplně byl zapomenut, a následkem toho pozměněn počátek verse, pták byl ihned zastřelen; motiv o zvolení krále rovněž zapomenut; také motiv o zrádné milence odpadl, a místo ní nastoupila lakotná paní, která jinakým způsobem se chtěla domoci zázračného srdce ptačího; paní proměněná v oslici učinila sama životu svému konec, a nebyla utýrána.

Ve versi moravské z okolí sloupského^[7] (Čm²) přinesl chuďas dětem svým domů zlatého ptáčka. Vejce jeho prodána zlatníkovi. Nápis pod křídlem »kdo by snědl mé srdce, bude králem, a kdo žaloudek, bude míti každého rána pod hlavou hromádku dukátů« četl syn zlatníkův a domluvil se pak, že si vezme dceru chuďasovu, ale věnem požádá právě tohoto zlatého ptáčka. Měl se ustrojiti ke svatbě, než se vrátí z kostela. Oba synkové chtěli také něco okusiti z toho ptáčka, aspoň vnitřnosti jeho snísti, aby to nebylo znáti, a tak snědl jeden srdce, druhý žaludek. Na útěku svém zapadli ke kupcovi a tam jim věrně uschovávali dukáty, které se denně nalézaly pod hlavou chlapce. Po roce táhli dále do světa, každý jinam. Mladší přišel do hospody, byl od dcerek šenkýřčiných obehrán a zbaven na konec žaludku ptačího. Pomocí sťovíka, který našel na jedné louce, obrátil šenkýřku a její dcery v kozy, zapřáhl je a ujel s nimi. Přijel do města, ve kterém král, bratr jeho stavěl zámek. Ke stavbě této dovážel kámen svými kozami, a velice je týral. Král ho poznal a vyzval ho, aby je zase obrátil v lidi.

Jak se mladík stal králem, zapomněl vypravovatel této verse. Druhá verse valašská^[8] (Čv²) jest silně porušena. Počátek její srovnává se celkem s ostatními versemi, zvláště s Čm². Chlapci chytili v lese ptáčka, přinesli ho domů, do rána snesl ptáček zlaté vajíčko. Matka jich prodala vajíčko kupcovi a řekla mu, že mají takového ptáka, který každý den jedno vejce snese. Kupec šel se podívat na ptáka a přečetl nápis na křídlech »k do joho ptáčka sní, císařem bude.« Nápis neúplný. Dále se vypravuje, že jeden chlapec Janek, který snědl kousek pečené — který, není řečeno — nalézal pod hlavou míšek s dukáty. Vypravují se dále osudy tohoto chlapce zcela odchylně, na tento dar bylo úplně zapomenuto, a odpadl motiv s nevěrnou milenkou (ženou). Kupec zatajil nápis a smluvil svatbu svého synka se sestrou těchto chlapců, vyžádav si, že o svatbě smějí ptáčka toho snísti jen nevěsta a ženich. Snědli ho ale tajně oba chlapci, Jozef hlavu a celého ptáčka mimo kousek, který dal Jankovi. Jozef stal se císařem, ale jak, rovněž bylo zapomenuto. Janek dostal od hospodského, který shraboval míšky s dukáty sám pro sebe, ubrousek, který měl takovou moc, že měl jaké jídlo chtěl, když jej prostřel. Ten pak vyměnil za mošnu, ze které dva vojáci vyskočí, když na ni udeří — dostal ubrousek zase zpět pomocí těchto vojáků —, dále za klobouk, který, když se otočí na hlavě, jde ze všech stran vojna, a z kterého vojáci střílejí z kusů, a konečně za palici (»kdo se kolem ní točí, pod tím roste hora, až by byl na velkém kopci.«) S těmito divotvornými předměty dostal se k svému bratrovi, císaři, nepohodl se s ním, a teprve po krátkém boji srovnali se oba bratři, takže byli oba dva stejně císaři. — Byl tedy základní motiv této pohádky spojen s jinou látkou.^[9]

České verse pohádky této různí se mezi sebou tou měrou, že nelze sestrojovati genetický jich svazek, že sotva přímo mezi sebou souvisí.

A. Ptáček byl chycen od chuďasa v Čv, Čm², po případě od jeho dětí v Čv²; v Čs vletěl sám do světnice chudasovy. V Čm a Čč byl ihned zastřelen.

B. Ptáček tento klade zlatá vejce, chuďas je draze prodává v Čm², Čv², neb klade přímo dukáty v Čs. Zapomenuto bylo v Čv, nutně vypadlo z Čm a Čč.

C. Na křídlech shledán nápis, prorokující osud těch, kteří by snědli jeho hlavu, srdce, žaludek; pouze v Čč dověděl se o těchto vlastnostech zastřeleného ptáka myslivec od jakési staré babičky.

D. Nápis na ptáku spatří kupec (žid), zlatník, koupí ptáka a dá si ho upéci, tak v Čv, pod. v Čs; jinak ovšem v Čm, kde král sám zastřelil ptáka a shledal na něm nápis; také v Čč dal si myslivec sám ptáka upéci. Odchylně četl nápis v Čm² syn zlatníkův, chtěl proto vzíti si dceru chuďasovu, aby ptáčka mohl dostati věnem a snísti ho při svatební hostině; v Čv² žádá zlatník ptáčka rovněž věnem za syna svého.

E. Hlavu, srdce, žaludek ptačí snědli z pravidla synkové chudíasovi, a sice dva, jeden hlavu, druhý srdce neb žaludek, tak v Čv, Čč, Čm², Čv². V Čm dostal princ sám hlavu ptačí od svého otce, srdce snědl kuchtík. Čs ví pouze o jednom chlapci.

F. Chlapec, který snědl hlavu ptačí stane se králem, tak v Čv, Čs, Čč, Čm², též v Čv². V Čm se osudy toho chlapce dále nevypravují, neboť byl to princ královský.

G. Chlapec druhý pak, který snědl srdce neb žaludek ptačí, zapadne k zrádné ženě, jest od ní zbaven svého talismanu a mstí se na ní, měně ji v oslici a krutě ji týraje, tak v Čv a Čm² (v kozu), poněkud jinak v Čm, též v Čč částečně jinak, neboť chlapec nebyl zbaven svého talismanu. Z Čv² to vypadlo.

Chceme nyní vyšetřiti předně, odkud pohádka tato ve svých různých versích pronikla k nám. Obracíme se k versím rozšířeným u sousedních národů, předně k versím německým, neboť naše česká literatura lidová jest v úzkých stycích s německou, jak bylo již jinými pověděno. Verse německé nezachovaly starou látku v čisté a ryzé formě, než změnily i porušily ji namnoze. Nejlépe zachována jest jen u sedmihradských Sasíků^[10] (Ns). Muž chytil v lese překrásného ptáka, donesl ho domů a dal ho do košíka. Zpíval pták tento tak krásné, že se všickni pozastavovali a poslouchali. V noci pak snesl vejce — karbunkolový kámen, kterým byl osvětlen celý pokoj. Tomu se ještě více podivovali lidé a chodili dívat se na ptáka i kámen. Přišel také žid a nabízel za ptáka mnoho penčz, ale muž ho neprodával, neb myslil si, že pták snese ještě takový kámen. Nemýlil se, druhý den ráno nalezl opět v košíku karbunkolový kámen. Žid nabízel nyní ohromnou summu, ale marně. Prosil tedy, aby směl si ptáka prohlédnouti, i nalezl pod levým křídlem napsáno »kdo srdce sní, najde každé ráno pod svým polštářem tři zlaťáky« a pod pravým křídlem »kdo játra sní, bude králem v Římč«. Muž neuměl čisti a žid ho obelhal, že prý pták za dva dni umře. Prodal tedy muž ptáka židovi za velikou summu peněz. Žid poručil, aby mu byl upečen. Když ptáka pekli na rožni, spadlo srdce i játra do pekáče a chlapci, kteří se na to dívali, snědli je, starší srdce, mladší játra. Žid nyní nedal ujednané peníze, neboť nedostal celého ptáka, a muž rozzloben vyhnal své synky, že ho připravili o zisk. Chlapci přišli do residence královské, a princezka se jich ujala, když slyšela o jich osudu. Král je ale po nějakém čase vyvedl do lesa, když zaslechl od služky, že se pod polštářem staršího chlapce denně nalézaly tři zlaťáky. Na křižovatce se rozešli, starší dal se na východ, mladší na jih k Římu. Tento došel pozdě večer před město a nemohl vejiti, neboť brána městská byla zavřena. Římanům pomřelo v tomto roce již 7 králů a nikdo více nechtěl býti králem. Ustanovili tedy, že učiní králem, kdo ráno vejde první branou. Tak se tedy stal chlapec tento králem v Římě. Starší chlapec přišel do malého města, oženil se a žil dobře po nějaký čas, až žena na něm vyzvěděla, že denně dostává zlaťáky od srdce ptačího, které kdysi spolkl. Žena ho uspala, dala mu prostředek na vrhnutí, sama spolkla srdce ptačí a muže vyhnala. Muž pomohl v lese nějaké stařeně z kalužiny, a dostal za to od ní uzdu, která obrací vše v koně, nad čím se zatřese, bud^i kámen, zvíře či člověk. Touto uzdou proměnil pak ženu v koně a jel na něm až do Říma; tam pak začal voziti stavební kámen, a hrozné mučil svého koně. Byl obžalován a odsouzen k smrti. Ubohý odsouzenec poznal v přítomném králi bratra svého a vypravoval mu své osudy. Koni-nevěrné ženě dán prostředek k vrhnutí, muž spolkl opět srdce ptačí, žena potrestána smrtí. Bratří zavolal; pak k sobě otce svého a smířili se s ním. Žid konečně, uslyšev o tom, ze samé zloby a závisti oběsil se v lese.

Ostatní německé verse jsou porušeny.

V jedné versi^[11] (Nh) chytil ptáka sedlák a přinesl ho darem své dceři. Ptáka toho prohlédl pak jednou obchodník, který k sedlákovi chodil, a četl pod jeho křídloma nápis »kdo pojí maso toho ptáka, bude mí ti mnoho peněz, kdo pojí jeho srdce bude králem.» Obchodník ucházel se o dceru sedlákovu a žádal, aby ptáka dostal věnem. V den svatby měl býti pták pro ženicha upečen; v tom přišli dva žebraví hoši do kuchyně a mysleli, že ptáček zbyl ze svatební hostiny jako nepatrný zbytek. Silnější hoch dal slabšímu všechno maso, sobě ponechal jen srdce. Hoši pak odešli, přišli do nějaké samoty. Ráno menší chlapec tajně zmizel, neboť zašpinil postel — pod jeho polštářem našli 50 tolarů — přišel do města i vstoupil do služeb k nějaké ženě. U té pracoval, a když vyrostl, chtěl dále do světa. O svém daru nevěděl, že denně má pod polštářem 50 tolarů. Hospodyně nechce ho propouštěti, neboť by nedostávala dále tolik peněz. Od čarodějnice dozvěděla se, odkud má hoch svůj dar: na jeho počest uspořádá hostinu, opije chlapce, tak že vyvrhne v noci ptáka. Dcera hospodynina ho spolkne. Mladík šel do světa se starou puškou a málo penězi. Pod vlivem látky o nevěrné ženě byl přejat nový motiv. Havran uprosil hocha v lese, tak že ho nezastřelil, i daroval mu prsten, ze kterého tolik dukátů vypadne, kolikráte jím otočí. Vrátil se domů ke své hospodyni, a tam ho pohostili, o prsten okradli a vyhodili ven do zimy. Druhý den putoval dále, přišel do krajiny, kde nalezl nejkrásnéjší salát na sněhu; když ho okusil, byl proměněn v osla. Za chvilku přišel do letní krajiny a nalezl jiný salát, po kterém nabyl opět lidské podoby. Se salátem vrátil se k hospodyni své, aby ji a dceru její potrestal. V městě prodal salát nejdříve čarodějnici, tato proměnila se hned v oslici, na ni pak naložil všecek svůj salát a pohnal ji před hospodu. Koupila a snědla salát hospodyně s oběma dcerama. Hoch vzal jim jejich poklady, naložil je na oslice a hnal je všecky čtyry do světa. Obě starší půjčil mlynářovi, který je tak mučil, že brzy zemřely. Oslice-dívky zahnal hoch do země letní, kdež nabyly zase své lidské podoby. Starší chlapec zůstal u starce na samotě, až vyrostl. Když šel lesem, přidružil se k němu myslivecký mládenec; tento střelil na zápasící krále hadí a byl od nich roztrhán: náš pak mladík dostal kořínek do úst, po kterém rozuměl řeči hadí. Potom osvobodil mouchu z pavučiny; moucha zůstala nyní u něho a podporovala ho na dále svou radou. Před branou města sešel se s mužem, který přišel o svůj nos, neboť neuhodl myšlenek svého pána. Mladík vstoupil do služeb tohoto pána na radu své mouchy. Pomocí mouchy dobude svému pánovi zlatovlasé princezny ze Sicílie. Mladík se stal pak mocným králem v Sicílii. Po nějaké době navštívil svého otce ve své vlasti, a tam sešel se se svým bratrem.

Obvyklý motiv o zvolení za krále, který jsme nalezli ve versi sedmihradské, zde vypadl. Také setkání obou bratří jest tu jinaké, patrně porušené.

Ostatní verse jsou ještě více porušeny; pokažen jest zvláště hlavní základní motiv o nápisech pod křídloma zázračného ptáka. Tak předně ve versi z Paderbornska^[12] (Ng). I tu se vypravuje osud dvou bratří, ale starší z nich nestal se králem, že snad snědl hlavu ptačí, než vlastní spíše zásluhou. Splynula tu látka naše s látkou o reku vítězi nad drakem, kterémuž měla býti obětována princezna královská. Vypravuje se následovně:

Chudas spatřil v lese zlatého ptáka, hodil po něm kamenem, ale pták uletěl a jedno zlaté pero spadlo. Přinesl chudas pero to svému bohatému bratrovi, zlatníkovi a dostal od ného mnoho peněz za ně. Druhý den našel chudas hnízdo zlatého ptáka a v něm zlaté vejce; konečně podařilo se mu chytiti ptáka samotného. Zlatník věděl, jaký to byl pták: byl to pták divotvorný, tak že kdo snědl srdce a játra jeho, našel každý den pod hlavou zlaťák. Že by to byl přečetl na křídlech ptákových, vypravovatel nevěděl. Zlatník dal tedy ptáka upéci i přísně poručil, aby nic se z něho neztratilo. Ale paní musela z kuchyně odejiti za jinakou nutnou prací, v tom přiběhli oba synkové chuďasovi do kuchyně a snědli dva kousky, které vypadly z ptáka, když ho na rožni otáčeli. Paní přiložila k pečeni náhradou srdce i játra z kohouta; zlatník ale poznal, kdo je vlastně snědl, když našli ráno pod chlapci zlaťáky. Chlapci byli vyvedeni do lesa od vlastního otce, neboť zlatník mu namluvil že by měli spolek s čertem. V lese ujal se jich myslivec, vychoval je, uschovával jim jich zlařáky a propustil je až jako vyučence. V lese dostali od zajíce, lišky, vlka, medvěda i lva po dvou mláďatech, když jich nezastřelili. Na rozcestí vrazili nože své do stromu — čí nůž zrezaví, jest mrtev — a rozešli se, jeden na východ, druhý na západ. Mladší osvobodil jedinou dceru královu cd sedmihlavého draka pomocí svých zvířat; byl ale od zrádného maršálka králova zabit, když usnul únavou po zápase s drakem, a také všecka zvířata jeho usnula. Oživen byl zvláštním kořínkem, o kterém věděl zajíc. Po roce vrátil se do města, usvědčil zrádce — sedmi jazyky dračími do šátku princeznina zavázanými — a slavil svatbu s princeznou. Vypravuje se pak dále, že rek byl na lovu v blízkém lese spolu se svými zvířaty od čarodějnice v kámen obrácen. V té době přišel starší bratr na rozcestí i nalezl nůž bratrův z polovice zrezavělý a z polovice čistý. Přišel do města královského a byl sám považován za mladého kralevice i od mladé královny za manžela, jako v známé látce o dvou zcela podobných bratřích. Přišel do téhož lesa a přinutil čarodějnici, že oživila bratra i zvířata jeho. Jest i další obvyklý motiv z téže látky: když mladší slyšel, že starší bratr byl v zámku, spal v jedné posteli s královnou — že byl i mezi nimi dvousečný meč, nevěděl — vrazil mu meč do prsou. Oživen pak byl rovněž kořínkem, který přinesl zajíc.^[13]

Na účinek srdce i jater zlatého ptáka úplně zapomněl vypravovatel v dalším ději.

Téměř totožná jest verse z Tyrolska z zillerského údolí^[14] (Nt). Odchylně od ní chytili dva synkové brusičovi v lese překrásného ptáka. Otec jich spatřil na hlavě ptákově nápis »kdo upeče a sní mou hlavu, najde denně pytel zlata«, dal pak v městě v hospodě si upéci ptáka. Synkové jeho v nepřítomnosti kuchařčině vzali si ptáka a rozdělili se o néj tak, že starší nechal mladšímu jen hlavu. Ostatek jest stejný až na podrobnosti, pro naši látku aspoň nedůležité. Zakončení jest jinaké: vzniká mezi oběma bratry na zpáteční cestě spor, komu má náležeti princezka; když jeli přes řeku v kocábce, spadli oba do vody a bídně utonuli. Marně čekala princezka na svého manžela.

Rovněž zcela podobná jest verse meklenburská^[15] (Nm); stará látka naše splynula tu s touže látkou jako v obou předešlých pohádkách. Také zde chytili synkové chuďasovi v lese ptáčka se zlatými křídly a stříbrným peřím na prsou, který uměl překrásné zpívati. Jednou jel kolem hrabě, zastavil se a podíval se na ptáčka, když slyšel jeho krásný zpěv. Pod křídloma ptákovýma pak přečetl hrabě nápis »kdo mé srdce sní, stane se jednou králem«, jiný tedy, než v obou předešlých versích. Když nechtěli mu prodati ptáka, vzal si je hrabě k sobě, slíbiv jim dobré živobytí. Ptáka pak dal sobě upéci, ale v nepřítomnosti kuchařové snědl upečené srdce ptáka mladší synek chuďasův. Oba bratři dali se teď do světa a zažijí celkem totéž jako v předešlé versi Ng. Na rozdíl od ní nebyl starší bratr napřed na zámku královském, a odpadly také obyčejné důsledky známosti bratrovy se švakrovou.

Ve versi německé z Čech^[16] (Ng²) vystupuje již jeden jenom, nikoliv dva bratři. Následkem zjednodušení původního motivu musel nutně odpadnouti druhý rek. Jinak také se tu dostal rek k divotvornému srdci ptačímu.

Myslivci řekla šeredná stařena za to, že ji almužnou podělil, že přijde za chvilku ke stromu, na kterém sedí 9 ptáků, peroucích se o plášť; ať na ně vystřelí, že spadne plášť a jeden pták mrtev. Plášť ho přenese, kamkoliv bude chtíti; z mrtvého ptáka ať vytrhne a spolkne srdce, že bude pak každé ráno míti pod hlavou zlaťák. Srv. Čč. Když si takto nastřádal hromadu zlata, rozloučil se s rodiči a dal se do světa. Ostatek byl docela přetvořen podle látky o nevěrné ženě, se kterou ovšem již dávno látka naše namnoze se shodovala. Mladík přišel na svých cestách k velkému zámku, z jehož okna se dívala stará žena, čarodějnice a poznala hned, jaký vzácný poklad tento mladík má v sobě. Myslivec zamiloval se vášnivé do její dcery. Napřed připravila ho dívka o srdce ptačí, podobně jako obyčejně v této pohádce. Pak s ním letěla na jeho plášti na horu granátovou, kde rostou nejkrásnější drahokamy. Dívka uletěla sama s drahokamy na plášti, a zanechala mladíka na hoře. Tam ho našli tři obrové a řekli mu, aby vystoupil výše ještě až na vrchol, tam že ho chytí oblaka a unesou ho. Oblak ho skutečně unesl a spustil na konec do velké zahrady obklopené zdmi. Sotva pojedl z hlávky zelné, Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/11 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/12 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/13 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/14 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/15 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/16 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/17 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/18 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/19 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/20 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/21 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/22 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/23 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/24 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/25 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/26 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/27 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/28 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/29 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/30 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/31 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/32 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/33 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/34 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/35 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/36 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/37 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/38 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/39 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/40 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/41 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/42 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/43 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/44 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/45 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/46 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/47 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/48 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/49 Stránka:Polívka O zlatém ptáčku a dvou chudých chlapcích.djvu/50

---

1. Bajka o Midasowych uszach. Studyum z literatury ludowej. W Krakowie 1899. Rozpr. wydz. Akad. Um. XXVIII.
2. Valašské pohádky a pověsti II, 1887, str. 19 sl.
3. Motiv ten dosti hojně se vyskytuje v pohádkách.
4. Fr. Sláma Slezské pohádky a pověsti č. 1.
5. Františka Stránecká, Pohádky z Moravy, V Praze 1868, str. 49 sl. »O vyhnaném kuchtíkovi.«
6. Národní báchorky a povůsti od Boženy Němcové 2. 1855 sv. XI. str. 38 sl. Alf. Waldau Böhmisches Märchenbuch 1860 str. 90 sl.
7. Český Lid VIII, str. 147 sl.
8. B. M. Kulda, Moravské národní pohádky, pověsti, I, 1874 str. 119 sl. č 29.
9. Clouston Popular Tales and Fictions I, str. 110 sl. 462 Гринченко Зтн. граф. Матер. II, 246. L. Malinowski Powieści ludu pol. na Śląsku 9 a j.
10. Joseph Haltrich, Deutsches Volksmärchen aus dem Sachsenlande in Siebenburgen 1856 str. 25 sl. č. 6. »Der seltsame Vogel«.
11. H. Pröhle, Märchen für die Jugend č. 18. str. 67 sl.
12. Grimm K. H. M. č. 60. »Die zwei Bruder«, srv. sv. III. str. 102.
13. Srv. rozbor látky u Em. Cosquina Contes populaires de Lorraine č. 5, I, str. 60 sl.
14. Ignaz und Joseph Zingerle, Kinder- und Hausmärchen aus Súddeutschland II, 260. »Die Schleifersöhne«.
15. Karl Bartsch, Sagen, Märchen und Gebräuche aus Meklenburg I, 1879, str. 474 sl. č. 3. »Ein Siegfridmärchen«.
16. Grimm K. H. M. č. 122. »Der Krautesel«; srv. III. sv. str. 201.