Muž chytil v lese překrásného ptáka, donesl ho domů a dal ho do košíka. Zpíval pták tento tak krásné, že se všickni pozastavovali a poslouchali. V noci pak snesl vejce — karbunkolový kámen, kterým byl osvětlen celý pokoj. Tomu se ještě více podivovali lidé a chodili dívat se na ptáka i kámen. Přišel také žid a nabízel za ptáka mnoho penčz, ale muž ho neprodával, neb myslil si, že pták snese ještě takový kámen. Nemýlil se, druhý den ráno nalezl opět v košíku karbunkolový kámen. Žid nabízel nyní ohromnou summu, ale marně. Prosil tedy, aby směl si ptáka prohlédnouti, i nalezl pod levým křídlem napsáno »kdo srdce sní, najde každé ráno pod svým polštářem tři zlaťáky« a pod pravým křídlem »kdo játra sní, bude králem v Římč«. Muž neuměl čisti a žid ho obelhal, že prý pták za dva dni umře. Prodal tedy muž ptáka židovi za velikou summu peněz. Žid poručil, aby mu byl upečen. Když ptáka pekli na rožni, spadlo srdce i játra do pekáče a chlapci, kteří se na to dívali, snědli je, starší srdce, mladší játra. Žid nyní nedal ujednané peníze, neboť nedostal celého ptáka, a muž rozzloben vyhnal své synky, že ho připravili o zisk. Chlapci přišli do residence královské, a princezka se jich ujala, když slyšela o jich osudu. Král je ale po nějakém čase vyvedl do lesa, když zaslechl od služky, že se pod polštářem staršího chlapce denně nalézaly tři zlaťáky. Na křižovatce se rozešli, starší dal se na východ, mladší na jih k Římu. Tento došel pozdě večer před město a nemohl vejiti, neboť brána městská byla zavřena. Římanům pomřelo v tomto roce již 7 králů a nikdo více nechtěl býti králem. Ustanovili tedy, že učiní králem, kdo ráno vejde první branou. Tak se tedy stal chlapec tento králem v Římě. Starší chlapec přišel do malého města, oženil se a žil dobře po nějaký čas, až žena na něm vyzvěděla, že denně dostává zlaťáky od srdce ptačího, které kdysi spolkl. Žena ho uspala, dala mu prostředek na vrhnutí, sama spolkla srdce ptačí a muže vyhnala. Muž pomohl v lese nějaké stařeně z kalužiny, a dostal za to od ní uzdu, která obrací vše v koně, nad čím se zatřese, bud^i kámen, zvíře či člověk. Touto uzdou proměnil pak ženu v koně a jel na něm až do Říma; tam pak začal voziti stavební kámen, a hrozné mučil svého koně. Byl obžalován a odsouzen k smrti. Ubohý odsouzenec poznal v přítomném králi bratra svého a vypravoval mu své osudy. Koni-nevěrné ženě dán prostředek k vrhnutí, muž spolkl opět srdce ptačí, žena potrestána smrtí. Bratří zavolal; pak k sobě otce svého a smířili se s ním. Žid konečně, uslyšev o tom, ze samé zloby a závisti oběsil se v lese.
Ostatní německé verse jsou porušeny.
V jedné versi[1] (Nh) chytil ptáka sedlák a přinesl ho darem své dceři. Ptáka toho prohlédl pak jednou obchodník, který k sedlákovi chodil, a četl pod jeho křídloma nápis »kdo pojí maso toho ptáka, bude mí ti mnoho peněz, kdo pojí jeho srdce bude králem.» Obchodník ucházel se o dceru sedlákovu a žádal, aby ptáka dostal věnem. V den svatby měl býti pták pro ženicha upečen; v tom přišli dva žebraví hoši do kuchyně
- ↑ H. Pröhle, Märchen für die Jugend č. 18. str. 67 sl.
