tím roste hora, až by byl na velkém kopci.«) S těmito divotvornými předměty dostal se k svému bratrovi, císaři, nepohodl se s ním, a teprve po krátkém boji srovnali se oba bratři, takže byli oba dva stejně císaři. — Byl tedy základní motiv této pohádky spojen s jinou látkou.[1]
České verse pohádky této různí se mezi sebou tou měrou, že nelze sestrojovati genetický jich svazek, že sotva přímo mezi sebou souvisí.
A. Ptáček byl chycen od chuďasa v Čv, Čm², po případě od jeho dětí v Čv²; v Čs vletěl sám do světnice chudasovy. V Čm a Čč byl ihned zastřelen.
B. Ptáček tento klade zlatá vejce, chuďas je draze prodává v Čm², Čv², neb klade přímo dukáty v Čs. Zapomenuto bylo v Čv, nutně vypadlo z Čm a Čč.
C. Na křídlech shledán nápis, prorokující osud těch, kteří by snědli jeho hlavu, srdce, žaludek; pouze v Čč dověděl se o těchto vlastnostech zastřeleného ptáka myslivec od jakési staré babičky.
D. Nápis na ptáku spatří kupec (žid), zlatník, koupí ptáka a dá si ho upéci, tak v Čv, pod. v Čs; jinak ovšem v Čm, kde král sám zastřelil ptáka a shledal na něm nápis; také v Čč dal si myslivec sám ptáka upéci. Odchylně četl nápis v Čm² syn zlatníkův, chtěl proto vzíti si dceru chuďasovu, aby ptáčka mohl dostati věnem a snísti ho při svatební hostině; v Čv² žádá zlatník ptáčka rovněž věnem za syna svého.
E. Hlavu, srdce, žaludek ptačí snědli z pravidla synkové chudíasovi, a sice dva, jeden hlavu, druhý srdce neb žaludek, tak v Čv, Čč, Čm², Čv². V Čm dostal princ sám hlavu ptačí od svého otce, srdce snědl kuchtík. Čs ví pouze o jednom chlapci.
F. Chlapec, který snědl hlavu ptačí stane se králem, tak v Čv, Čs, Čč, Čm², též v Čv². V Čm se osudy toho chlapce dále nevypravují, neboť byl to princ královský.
G. Chlapec druhý pak, který snědl srdce neb žaludek ptačí, zapadne k zrádné ženě, jest od ní zbaven svého talismanu a mstí se na ní, měně ji v oslici a krutě ji týraje, tak v Čv a Čm² (v kozu), poněkud jinak v Čm, též v Čč částečně jinak, neboť chlapec nebyl zbaven svého talismanu. Z Čv² to vypadlo.
Chceme nyní vyšetřiti předně, odkud pohádka tato ve svých různých versích pronikla k nám. Obracíme se k versím rozšířeným u sousedních národů, předně k versím německým, neboť naše česká literatura lidová jest v úzkých stycích s německou, jak bylo již jinými pověděno. Verse německé nezachovaly starou látku v čisté a ryzé formě, než změnily i porušily ji namnoze. Nejlépe zachována jest jen u sedmihradských Sasíků[2] (Ns).
