snědla půl druhé hrušky, a doktor místo léčivé vody podal jí obyčejnou studničnou vodu. — Za své dukáty koupil si pak kuchtík krásný dům v městě a žil jako kníže.
Jest to verse patrně silně porušená a kusá.
V jiné versi české[1] (Čč.) zastřelil myslivec ptáčka, a stará babička, když ho potkala a zahlédla ptáčka, řekla mu, že jest to pták štěstí: »kdo jeho srdce sní, ten najde denjak den pod svou hlavou tři dukáty; kdo hlavu sní, bude králem«. Srdce a hlavu ptačí snědli synkové myslivcovi, kteří měli dávati pozor na ptáka pekoucího se na rožni. Ze strachu pak utekli před svým otcem, který přísně byl rozkázal, aby se nic z ptáka neztratilo. Přijal je pak k sobě jakýsi zeman, který myslel, když denně pod poduškou jednoho chlapce nalézali tři dukáty, že má jeden z nich šotka; o penězích ale nic neříkal chlapcům, neb bál se, že by se z nich třeba marnotratníci udělali, kdyby se o tom dověděli. Od zemana dali se do světa a přišli po několika dnech do velikého města. Tam dověděli se, že král tamější má jedinou jen dceru a nikoho nemá, který by spravoval zemi, hledá proto člověka schopného pro tento úřad. Jeden z nich, Aleš jménem, přihlásil se, a byl také přijat, když v zkouškách dobře obstál. Bratr Fortunat vydal se dále do světa, i byl konečně přijat do služeb od paní velmi zlé a hrozně skrblivé. Tato paní, když poznala, že sluha její mívá každé ráno tři dukáty pod hlavou svou, aniž by o tom věděl, poradila se s jednou vyhlášenou čarodějnicí. Čarodějnice poznala hned, že má člověk ten v sobě srdce od ptáka štěstí a slíbila paní, že jí k tomu srdci dopomůže. Ale vlastně nedostála svému slibu, než úmyslně dala paní srdce jiného ptáčete, aby ji potrestala za její lakomost. Paní domnívajíc se, že bude nyní sama mívati pod hlavou denně po třech dukátech, vyhnala Fortunata. Fortunat pak nalezl jablko měnící v osla a jablko vracející lidskou podobu. Když pak usnul, zdálo se mu, jakoby mu byla jakási žena povídala, že má v sobě ptačí srdce, které má do sebe tu zvláštnost, že nalezne každý den pod svou hlavou tři dukáty. Když se pak probudil, našel skutečné pod hlavou tři dukáty. S jablky vrátil se nyní k své lakomé paní a pomstil se na ní. Oslice dala se do hrozného křiku a skoku, až skočila se zdi a srazila si hlavu. — Připojuje se nyní jiná látka o sluhovi královském, na kterého navádějí jeho soudruhové závistiví, že prý se chlubí, jaké věci by mohl provésti. Sluha pomocí vděčné ryby velké, kterou shodil do vody, opatřil pánu svému krásnou princeznu bydlící nad černým jezerem, byl pak od ní omlazen zázračnou mastí a oženil se sám s krasavicí, která krále obelstila a usmrtila. Potom navštívil svého bratra, který se byl mezi tím oženil s princeznou královskou a dosedl sám na stolec královský po smrti svého tchána. Konečně jeli oba bratři pro své rodiče a pro zemana, svého pěstouna. — V této versi máme některé zvláštní rysy: motiv o vejcích úplně byl zapomenut, a následkem toho
- ↑ Národní báchorky a povůsti od Boženy Němcové 2. 1855 sv. XI. str. 38 sl. Alf. Waldau Böhmisches Märchenbuch 1860 str. 90 sl.
