jest v této versi vypravování o chlapci, který snědl hlavu ptačí; jak níže uvádíme, stal se zvláštním způsobem králem.
Jinde jest pohádka naše větší měrou pokažena.
Ve slezské versi[1] (Čs.) vletěl k podruhu, dětmi obtíženému, do pokoje zlatý ptáček a snášel pak každé ráno po dukátu. Podruh měnil u žida dukáty. Žid ten jednou pak zašel k podruhovi do světnice, prohlížel ptáčka a shledal nadpis na jeho křídlech »kdo mě sní, bude králem«. Žid vzal v nepřítomnosti podruhově ptáčka, a dal ho vařit. Podruh poslal za židem staršího chlapce, aby mu ptáka vzal; dostal ale již jen uvařeného ptáka a snědl ho. Žid vzal nyní chlapce k sobě, a chlapec má každý den ráno pod hlavou měšec dukátů. Hoch slyší, jak si o tom povídají žid a židovka; sebere měšec dukátů, a nese jej otci svému, když byl místo něho položil měšec kamení. Chlapec pak utekl, neboť žid ho chtěl prodati zbojníkům, zabloudil do nějaké díry, nalezl prostřený stůl, sebral ubrus — byl to ubrus - prostři se — a utekl. Pak se k němu přidružil člověk, který měl na hlavě střecháč, který opatří mu hned vojsko, jakmile si jej posadí na hlavu. Stal se pak králem, oženil se s princezkou, když jí byl pomohl proti nepřátelům.
Verse to patrně silně porušená, zvláště v druhé polovici, pod vlivem jiných látek. Starobylý rys jest v ní, že chuďas mění dukáty snesené ptáčkem u žida.
V jiné moravské[2] (Čm.) versi ještě střelil ptáka ne chuďas, než král sám; sám také shledal pod křidélkem ptákovým nápis »kdo mou hlavu sní, bude králem, kdo srdce, přes noc najde 5 dukátů«. Nařídil pak kuchaři, aby ptáka celého přinesl na stůl. Srdíčko ptačí ale snědl kuchtík, který měl dohlížeti na pečeni. Kuchař se zděšením zpozorovav, že srdéčko zmizelo, upekl jiné srdce. Král dal pak hlavu ptákovu snísti nejstaršímu princovi, sám snědl srdce, marně ale ráno hledal dukátů na svém lůžku; zprvu se zlobil, že snad někdo žerty chtěl tropiti, pak zapomněl. Kuchtík utekl, dostal se konečně do nějakého osamělého zámku, a byl na rozkaz paní zaveden do chléva. Ráno našli v slámě 5 dukátů, paní je sebrala, chlapci vše zapřela a přijala ho do svých služeb za pasáka. Po třech letech utekl, když mu vlk unesl jehně. Přenocoval v lese, a když potom ráno nalézal pod hlavou dukáty, poznal, že byl klamán od oné paní a umínil si, že se na ní pomstí. V lese našel strom plný krásných hrušek; když jedné okusil, narostl mu za chvíli nos na loket dlouhý. V poledne sedl k potůčku, jedl chleba a připíjel vody: po té se mu nos ztratil. Kuchtík sebral hrušky a vrátil se ke své paní, jejíž dcera měla slaviti svatbu. Prodal jim hrušky, a nejen nevěstě, než také ženichovi a všemu panstvu vyrostly nosy divně veliké. Pak přišel doktor s onou vodou, všickni byli zbaveni svých nosu, jenom paní zámku musela dále choditi s ohromným nosem svým, půl druhého lokte dlouhým, neboť
- ↑ Fr. Sláma Slezské pohádky a pověsti č. 1.
- ↑ Františka Stránecká, Pohádky z Moravy, V Praze 1868, str. 49 sl. »O vyhnaném kuchtíkovi.«
