Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk/2.

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk Karel Alois Vinařický
1.	2.	3.

Údaje o textu
Titulek:	2.
Autor:	Karel Alois Vinařický
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. XIII–XVII. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Vlastenecké smejšlení mladého Bohuslava. — Hospodaření na Hasištejně. — Bohuslav u dvora. — Viktorin ze Všehrd. — Oldřich z Lichtenštejnu.

Již jako dítě slýchal Bohuslav o rozdvojení krajanů u víře za dnů otců svých; slýchal o přežalostných následcích tohoto rozpadnutí národa sebou samým; slýchal o fanatických obhájcích kalicha, rušivších napořád památky víry, umění i slávy národní; slýchal o krutém prolévání krve vlastenské ve dlouhých rozbrojích a válkách; ano sám vídal patrné stopy spousty vlasti na zříceninách velebných někdy chrámů, na rumech spálených klášterů se všemi skvostnými poklady staré učenosti; spatřoval ourodné krajiny obrácené v pustá lada; spatřoval města obchodem někdy kvetoucí obořená a obyvatelů téměř prázdná; a co nejvíce zarmucovalo jej, pozoroval s pohrdáním ušlechtilých umění a se svévolí u víře růsti zdivočení mravů v celém národu. (Básn. str. 110.)^{[red 1]} Srdce jinochova týkala se každá příhoda ve vlasti. Jak se divil povaze nehodami nepřemoženého krále Jiřího z Poděbrad (Listy str. 66, 67),^{[red 2]} a velikomyslné vlídnosti krále Vladislava (List. str. 42),^{[red 3]} tak rovněž horlil proti krutosti a úskokům Matiáše uherského (Bás. str. 132.).^{[red 4]} Sedmnáctiletý jinoch s uraženou hrdostí národní projevil nevoli svou nad neslavně učiněným mírem mezi Vladislavem a Matiášem (Básn. str. 122);^{[red 5]} vždy se kalila mysl jeho, kdykoliv o různicech mezi stavy českými, svobody osobní často na ujmu druhých rozšiřovati usilujícími, o častých krvavých bouřkách po mastech, a o ustavičných nátiscích, kterými strana stranu stíhala, zprávy ho docházely. Když r. 1482 ve Ferraře mor zuřil, a městu Benátčané vpádem nepřátelským hrozili, dvadcítiletý Bohuslav přítele Petra Schota tklivě ujišťoval, že „na všecky tyto nehody raději se dívá, než aby očitým byl svědkem zkázy vlasti své.“

Pokojnější doba se však do Čech vraceti zdála, když v Září r. 1484 král Vladislav s Pražany se smluviv, z Hory Kutny na den sv. Michala do Prahy přijel. Praha přivítala krále a nevídanou slávou. O rok později vrátil se také Bohuslav do utišené vlasti na svůj Hasištejn, a ujav dědictví otcovské, hleděl bedlivě všecko v pořádek uvésti. Pomocí Jana Pibry, úředníka u zemských desk, opatřil sobě také nástroje k vyměřování polí a lesů. Hospodaření své Petrovi Schotovi takto popisuje: „Nyní, co mi nikdá nevonělo, sedlačím; odděluji a vykazuji šafářům práce; sčítávám příjem a vydání; najímám žence, sekáče, vinaře, ovčáky, skotáky; dohlížím, nevysychajíli luka nezavlažovaná; nepodařilo-li se osení opožděným oráním, vláčením, pletím; nařizuji, aby se vinice v čas klestily, okopávaly a smítaly. Teď skutečně nahlížím, že jsem nadarmo nečítal Katonovy, Varonovy a jiné spisy o hospodářství. Ale nesměj se mi; opravduť nacházím, co onen také pravil, že totiž lid selský nad míru jest dobromyslný, ano kdybys nyní přijda uzřel mne, kterak se co bedlivý hospodář mezi svými Tityry a Korydony zatáčím, zajisté bysi zvolal:

Ó třikrát blažení, pokavádž své výhody znáte Rolníci!

a co dále zpívá výtečný ten a bohem nadšený básník. I buď jak buď! nezdráhal bych se při tom, ačkoli někdy obtížném, ale beztrampotném živobytí stráviti věk svůj: než na mne čeká onen valný a vlnobitný vír na dvoře královském, k jehožto přeplavení sám víš, jak mnoho vtipu, výmluvnosti, a přede vším jak mnoho štěstí potřebí jest.“

Nenadálé nevole zevnitřní hrozily r. 1486 zrušiti pokoj země. Knížata říšská opominula pozvati našeho Vladislava k volení římského krále. Považováno to za povrhování korunou českou; i strojena válka na říši. (List II.)^{[red 6]} Bohuslav též chystal se ke komonstvu královskému. Dověděv se o tom Schot, psal jemu: „Aj, co slyším? strojíš se, prý, do boje? K čemu pro Bůh? Doufáš-li býti šťastnějším ve zbroji, než M. Cicero, jehožto jsi následovník?

Dobře se nesnáší, ni nebydlí s Kalliopou Mars
Pod jednímto krovem!“

I prohlásil se ohnivě Bohuslav, hotovým býti také umříti za vlast, kdyby smrtí svou měl vykoupiti bývalou slávu její. Než onano válka skutečně nevypukla. Omluvní revers knížat říšských upokojil mírného Vladislava. Zatím již přišel Bohuslav ke dvoru. Schot nazývá jej r. 1486 arcikancléřem království českého — snad místokancléřem; neb nejvyšším kancléřem byl tehdáž Jan ze Šellenberku — a r. 1488 sekretářem královským; i svědčí, že Bohuslav sobě dokonalé důvěry a přízně královy získal. Na konci r. 1489 nalezáme ho ještě v Praze, a sice v důvěrném zacházení s Viktorinem Chrudimským ze Všehrd, mistrem svobodných umění, výmluvným právníkem, jehožto devatery knihy o právích, soudech a dskách země české vzácnou památkou i ozdobou literatury naší zůstávají. Jemu tehdáž Bohuslav připsal svou satyru na mravy Čechů. (List III. Básně str. 124.)^{[red 7][red 8]}

V ty doby došlo jej také návěští o povýšení na biskupství Tridentské bývalého soudruha svého ve studiích, Oldřicha z Lichtenštejna. Těšil se z toho Bohuslav, že přítele milého postavena viděl na místo, kde nejenom světlo ducha, vtipu a věhlasu na jevo dáti, ale také mnohým k ochraně a spáse býti může, a přeje mu k dosažení této hodnosti štěstí, důstojné své smejšlení o povolání takovém projevil, dokládaje: „Neobávám se, žebys ty, vzore všeho umění a ctnosti, jinák se zachoval, než jak na důstojenství, ku kterému povolán jsi, sluší. Neb jestli jsa mládenec a v domácnosti, kdeby tvému mladému věku ledacos bylo se promíjelo, a všecko snadno ukryti bylo se dalo, vždy počestně a bezouhonně živ byl: tím více lze se toho nadíti, an jsi starším se stal, an pohledy a oči všech na tebe obráceny jsou, tak že ani slova, ani jediný čin utajen býti nemůže. Vyhlašuje-li tedy Pláto takové obce za šťastné, v kterých jsou buď knížata mudrci, neb mudrcové knížaty, jisté za šťastné pokládati se budou Tridenčané pod berlou tvou, ješto nejen moudrosti, ku poznání tuho, co ctnost požaduje, ale také oumyslu a vůle k vykonání do sebe máš.“

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Báseň Bernardovi Adelmannovi.
2. List Christannovi.
3. List Nejjasnějšímu knížeti a pánu Vladislavovi II. Uherskému a Českému králi.
4. Báseň Matiáš Korvin, král Uherský, umř. r. 1490.
5. Báseň Na mír r. 1479. s Uhry uzavřený.
6. List Bernhardovi Adelmannovi.
7. List Viktorinovi ze Všehrd.
8. Báseň Žaloba svatému Václavu, na mravy Čechův, r. 1489.