Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk/1.

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk Karel Alois Vinařický
	1.	2.

Údaje o textu
Titulek:	1.
Autor:	Karel Alois Vinařický
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. IX–XIII. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Bohuslavovo narození a cvičení. Řehoř Pražský. Beroald. Petr Schot.

V kraji Žateckém, asi hodinu cesty od Kadaně, spatřují se podnes ostatky zbořeného ve třidcítileté válce hradu Hasištejna, bývalého sídla starších Pánů z Lobkovic, kteří se po něm Hasištejnskými nazývali. Udatný Mikuláš z Lobkovic dobyl ho r. 1418 na odbojném Panu Plavenském, a dostal jej od krále Václava IV.^{[red 1]} za 4000 kop grošů pražských, vydaných na potřeby válečné. Darování to potvrdili králové Sigmund a Ladislav dědicům Mikulášovým. Tak se stal Hasištejn kolébkou slavného Bohuslava I., syna Pána Mikuláše II. Hasištejnského z Lobkovic, a Žofie Plichtovny z Žerotína, která orla Žerotínského do štítu Lobkoviců přenesla.

Pro nedostatek rodinných památek určiti se bezpečně nedá ani den ani rok jeho narození. Z listu k Adelmannovi, kdež se Bohuslav šedinami svých vlasů honosí, Balbin zavíral, že asi v šedesátém roce věku svého sešel, i klade tudíž narození jeho na rok 1450. Faustin Procházka ale důvodněji odkládá je na r. 1462, odvolávaje se na hymnu r. 1492. skládanou, kdež basník sebe za třidcítiletého vydává. (V. bás. str. 139. v. 98.)^{[red 2]} Nemá sice básnické oučtování to samo sebou jistoty mathematické; než nález ten důmyslného Procházky podporován jest také listem k Janovi Šlechtovi, kdež Bohuslav připomíná, že do Bononie přišel (r. 1477), jsa ještě výrostek — adolescentulus —, kterýmžto vyjádřením patnáctiletí vhodně se doličuje.

O jeho prvním domácím vychování téměř ničeho nevíme. Sám jediné vyznává, že za. pacholetství ku pití z kalicha, to jest ke straně pod obojí sveden byl, kým, neudávaje. (V. bás. str. 141.)^{[red 3]} V dětinství ztrativ již otce, a brzy po něm také matku, pod poručenství odevzdán byl bezpochyby někomu ze příbuzenstva, snad ujci svému Panu Janu Hasištejnskému na Kadani a Přísečnici, který r. 1468 s p. Vaitminarem a se Žateckými vytáhl proti křížovníkům německým. (Palackého Let. čeští str. 193.)

Na vysokých školách Pražských počalo sice již tehdáž pěkné umění zotavovati se ode dlouhé úhony, a to nejvíce původem mistra Řehoře Pražského, který až přes r. 1484 Virgilia a jiné klassiky s velikým prospěchem vykládal: než bohužel, nesnášelivost doktorů pod obojí rozkvětu vysokého učení Pražského od té doby překážela, ode které se usnešení stalo, že nikdo hodnosti doktorské oučasten býti nemá, kdoby se přísahou dříve byl nezavázal, hájiti a rozšiřovati články strany pod obojí. Za tou jediné příčinou množství Čechů staré církvi oddaných, nenalezše doma svobody u provozování své staré víry, nuceny býti se viděli vyjížděti na učení do zemí cizích. Dle domnění Balbinova nabyl Bohuslav své první vzdělání ve Štrasburku, odkudž r. 1477 se odebral do Bononie. Zde na rozvinutí ducha jeho, jak se podobá, nejvíce působil slavný professor literatury římské, Filip Beroald, který některé spisy svým českým žákům obětoval. Jeho pozdnější úmrtí (r. 1505.) Bohuslav oslavil hrobovým nápisem. (V. bás. str. 114.)^{[red 4]} Literatuře řecké učil se dle Mitisa pod Antoniem Britonienským.

Dobré tovařistvo na Bohuslava též velmi šťastně oučinkovalo. K rovnému cíli naměřená snaha, souhlasný cit, a smysl stejně spanilý spojili jej s Petrem Schotem, synem senátora Štrasburského. Ten dříve již v Paříži bakalářem svobodných umění učiněn, mladšího soudruha po domácku ve skládání veršů cvičil. S ním čítaje Bohuslav staré klassiky ohnivě zamiloval umění básnické, a neunaveným jich zpytováním pojal jejich zmužilého ducha, a stálým cvičením osobil si pak onen jádrný sloh, pro který mužové nejučenější neostýchali se prosu i verše jeho po boku stavěti dílům staroklassickým. Jakou tito dva jinochové již v Bononii na sebe obraceli pozornost, a jakou naději o sobě vzbuzovali, vysvítá z toho, co k jejich pochvale bezpochyby jeden z učitelů napsal:

Jedna obou jest láska; jeden v pilnosti druhého
    Přestihuje; láskou ctnosti obadva planou.
V tom velebí zdobu Germánů Bononie slavná,
    Svou ve druhém spatří osvětu země Čechů.
Jak mile otcovské tyto osvícence uhlédá
    Město a kraj, i hned přestane všecka neřest.

Lid by to byl všech šťastnější, jak v úrodě půdy,
    Tak pro činů velikost ve zbrani vyvedených;
Snadno by vítěznou překonal i Achillovu slávu,
    Kdež Bohuslav s Petrem by spolu vévodili.

Z Bononie odešel r. 1481 do Ferrary, kdež v bytu a pod dohledem kněze Ladislava Vesprimského zároveň s Oldřichem z Lichtenštejna učil se římskému a církevnímu právu. Vypuklý zde mor r. 1482, i jeho živobytí hrozil nebezpečenstvím. (V. List. I. 3.)^{[red 5]} Potěšen pak návštěvou milovaného Petra Schota, z Říma domů se vracejícího, běh akademický asi r. 1484 dokončil, a dosáhnuv hodnosti doktorské v římském i církevním právu, projížděl ještě jiná města Vlaská, a přišed konečně r. 1485 do Strasburku, v radnici veřejnou chvalořečí vtip a ctnosti svého milého Petra horoucně poroučel. Na cestě té po březích Rejna složil bezpochyby onu znamenitou báseň na vynalezení děl a tisku. (V. bás. str. 117.)^{[red 6]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Opraveno Václava II. na Václava IV.
2. Verš „Šestkráte pěti let na světě jsem se bavil.“ básně Svatým čtrnácti Pomocníkům po vykonaných cestách, r. 1492.
3. Báseň Jindřichovi z Olšan.
4. Báseň Na hrob Filippovi Beroaldovi na str. 115 chybně očíslované jako 114.
5. List Petrovi Schottovi Štrasburskému.
6. Báseň Na vynalezení děl a tisku.