Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk/3.

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk Karel Alois Vinařický
2.	3.	4.

Údaje o textu
Titulek:	3.
Autor:	Karel Alois Vinařický
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. XVIII–XXII. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Jízdy do světa: Lva z Rožmitála, Bohuslava a Jana staršího Hasištejnského.

Za věku Bohuslavova jízdy do zemí cizích v oblibu vešly, zvláště u panstva. Pan Lev z Rožmitála na Blatné, bratr Johanny, krále Jiřího Poděbradského manželky, projel mezi r. 1465—1467 německou říš, Angličany, Francouzy, Portugaly, Špaňhely a Vlachy. Pan Lev vykonal jízdu svou obyčejem bohatého a statečného pána. Ctěn u dvorů knížat a králů, byl všady oučasten všelikých rytířských zábav a kratochvilí. Svou ušlechtilou spůsobilostí získal sobě i svakru svému královskému přízeň a vážnost, a národu českému čest. Navrátil se do vlasti ozdobený anglickým řádem báthským a špaňhelskými de la Banda a Naší Milé Paní. Řádem báthským také jeho průvodčí Hanuš z Kolovrat, muž neobyčejné síly a obratnosti, Burián, Fradner, Pětipeský a Miroš poctěni byli.^[1]

Za jiným oumyslem odebral se náš Pan Bohuslav na východ. Jakou cenu on poutím do světa přičítal, patrno z listu k Adelmannovi, po Francii cestujícímu: „Dosléchám,“ píše mu, „že jsi z náchylnosti k uměním do Gallie odešel: i chválím vysoce oumysl tvůj; nemůžemeť zajisté těch málo dob nám zde na světě popřáných lépe užiti. Neb jestli se kupci z pouhé naděje zisku do nejzazších končin země ubírají, a dobrovolně-li všecky nesnáze a nebezpečenství podnikají: proč bychom my se mnedle odstrašiti dávali od pohledávání pokladů nade všecky pozemské nejskvostnějších? Mámeť před sebou příklady nejslavnějších mužů, kteří k vůli moudrosti všecky poněkud vzdělané a známé národy navštěvovali.“

Prahnulť Bohuslav poznati cizí krajiny, mravy, zákony a zřízení vzdálených národů; k východu pak jej zvláště vábila touha, aby města a krajiny ve starých klassicích na slovo vzaté, o nichž od dětinství tak mnoho slavného slýchal, sám očitě spatřil. Za tou pohnútkou vydal se na jaře r. 1490 na cestu do Vlach. V Benátkách stoupil ku konci Května na moře, a plavil se do Sýrie a Palestiny; navštíviv Jerusalem, prošel Arabii, Egypt až po Kairo, a přišed v Listopadu do Alexandrie, odploul na lodí Jenueské do Chiosu. Chtěl z Arabie proniknouti až do východní Indie; odstrašen ale kupci Benátskými, ujišťujícími ho, že země ta našincům přístupna není, upustil od oumyslu svého. Na plavbě do vlasti Homérovy zahnala ho bouře od ostrovů karpatských až k Cypru. Přeplaviv se pak do malé Asie navštívil Smyrnu, Efes a jiná města znamenitá; pak se dostal Archipelagem v Dubnu r. 1491 do Peloponesu, kdež v Modonu pobyv, do Sicilie odploul, a spatřiv Aetnu, do Afriky ke zříceninám Karthaginy putoval. Z Tunetu do Kalabrie se přeplaviv cestu k domovu nastoupil. Dne 11. Srpna r. 1491 dorazil do Benátek, kdež ho smutné návěští o smrti Petra Schota, kanovníka Štrasburského, očekávalo. Odtud přinesl Viktorinovi ze Všehrd list; nemoha mu ho však osobně doručiti, poslal mu jej po Mouřenínu, kterého, jak se zdá, v Egyptě do služby přijal.

Z poutí těch přivezl mnoho vzácných památek staré vzdělanosti, bohatý poklad knih, k jejichžto zakoupení nižádného nákladu nelitoval. Z Egypta přinešený koflík ze dřeva ebenového daroval později Janovi Šlechtovi s tímto přípisem:

Šlechto, Foebova čest, Minervy slávo,
V dar ode druha já milého
Z končin Aethiopů k tobě přicházím,
Černou se znaje k vlasti barvou;
Žádám, bys mne prijal milostně.

Příklad Bohuslavův vybídnul také bratra jeho, pana Jana Staršího Hasištejnského z Lobkovic a na Kadani, s panem Jetřichem z Gutštejna navštíviti boží hrob a jiná svatá místa. Ačkoliv že tato pouť nazvíce z pobožného oumyslu před se vzata byla, všímal sobě Pán všeho, co se mu kde znamenitějšího nahodilo, plodin zemských, živností, obchodu měst, památek, vzácností, obyčejů národních, zřízení obcí a j. v. i pozúslavil nám písemné paměti cesty své jazykem českým.^[2] Možná že na tomto popsání sám také Bohuslav nějakého podílu měl. Slibovalť alespoň panu Janovi z Šellenberku o tom, co viděl, doma obšírněji vypravovati. (List IV a V.)^{[red 1][red 2]} V hymnu o svatých čtrnácti pomocnících (Básn, str. 130.)^{[red 3]} krátce vytknul příhody své na této pouti.

O cestách Bohuslavových Jiří Fabricius toto vhodně napsal r. 1563 k Matouši Kolínskému: „Mnozí knížecí a královští vyslancové díl světa. prošli, opatření ochranou a zbožím od těch, kterým své služby propůjčovali: než tento váš krajan, nespokojen projeti Evropu, i do Asie proniknul, a na břehy Africké se pustil, na své vlastní útraty a s nastavením života vlastního. A toho neučinil z marné všetečnosti aneb honosnosti, ale aby rozmnožil svou bibliothéku, aby uvedl do vlasti mistry starodávné moudrosti, a krajanům posud nepovědomé spisovatele řecké a latinské učinil známé.“

---

1. Sašek z Mezihoře, rytíř český a průvodce pana Lva zaznamenal všecko, co se Pánu na cestě znamenitého přihodilo. Stanislav Pavlovský přeložil to do latiny r. 1577; německy tuto cestu obšírněji vydal Horký r. 1824; český originál posud se nikdež nevynašel.
2. Čelakovský vydal je r. 1834 ve Včele české pod názvem původním: „Putování vysoce urozeného Pána, pana Jana z Lobkovic a na Hasištejně l. P. 1493 do Jerusalema vykonané.“ Týž Pán Jan z Lobkovic zůstavil po sobě dobře česky psané mravné naučení synu svému, které se v rukopisu od r. 1504 v Roudnickém archivu nachází, pod nápisem: „Urozený pán Jan z Lobkovic a z Hasištejna dal tuto synu svému Panu Jaroslavovi správu a naučení, v tom, co činiti a co nechati, a kterak se a pokud v čem zachovati má, sepsati.“

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. List P. Janovi ze Šellenberku, kancléři království českého.
2. List Štěpánu Pisonovi.
3. Báseň Svatým čtrnácti Pomocníkům po vykonaných cestách, r. 1492.