Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk/4.

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk Karel Alois Vinařický
3.	4.	5.

Údaje o textu
Titulek:	4.
Autor:	Karel Alois Vinařický
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. XXII–XXVI. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Bohuslav k Olomúckému biskupství požádán; od papeže však nepotvrzen. — Stanislav Turzo.

Mezi tím co Bohuslav na východě putoval, biskupská stolice v Olomúci se oprázdnila. Učený a rovně pobožný biskup Olomúcký a spolu Varadínský, Jan z Prostnice, vysoce vážený od králů, uherského Matiáše i českého Vladislava, složil se sebe všecka důstojenství a vstoupil do řehole sv. Františka, chtěje v tiché pobožnosti ztráviti ostatek živobytí svého. Biskupství Varadínské bylo brzy důstojným opatřeno správcem. Kapitula Olomúcká také přistoupila k novému volení. Pochvalná pověsť o učenosti a ctnostech Bohuslavových, jakož i také poroučení samého Krále Vladislava, i přímluva mocného pána pod obojí, Ctibora Tovačovského z Címburka, hejtmana markrabství Moravského, naklonila kanovníky, že Bohuslava jednohlasně za biskupa zvolili. Nebyl sice posavad ani knězem, ale měl do sebe všecky vlastnosti výborného preláta. Oldřich z Lichtenštejna, biskup Tridentský, poroučeje ho v Prosinci 1490 kardinálovi Ostienskému Julianovi, takové svědectví o něm vydává: „Dověděv se, že k biskupství Olomúckému požádán jest český pán, Bohuslav z Hasištejna, bratr Jana Hasištejnského, který nedávno poselství vykonal u našeho svatého otce Innocencia, za povinnost kladu sobě, dle zásluhy a k obecnému užitku církve Boží, Vaší Velebnosti poroučeti muže, jehož jsme se oba ve Ferraře znáti naučili, pod jednou střechou přátelsky s ním přebývajíce. Pocházíť dle vědomí mého netoliko z rodu vysokého a z tétéž vlasti, ale mimo mnohé zevnitřní tělesné přednosti jest on také muž velmi učený, latině a řečtině výmluvný řečník, filosof, právník, a v písmech svatých dobře zběhlý. Podobně sobě také mnoho ctností osobil; jest mírný, střídmý, zdrželivý, světskému zboží neoddaný, stydlivý, čistotný, tak že se ani nejmenší náklonnosti k nedovoleným rozkoším u něho najíti nedá.“ —

Zpráva o zvolení tom došla Bohuslava v Srpnu r. 1491 v Benátkách. S jak mírným úmyslem ji přijal, vysvítá ze slov, která psal tehdáž Štěpánovi Pisonovi: „Potěšilo mne,“ dí, „povolání k důstojenství biskupskému zvláště proto, že oč jiní dychtivě se ucházejí, mně ochotně obětováno. Než lekám se velice břemene úřadu toho, vědom jsa nedostatečnosti své, a že neztrávil jsem mladý věk svůj, jak by se na budoucího biskupa bylo slušelo. Nad to nejen všedními vadami porušen, ale spolu nesčíslnými bludy nakažen jest onen lid, tak že kdybychom všickni snahu svou spojili, sotva bychom tomu pomoci mohli. Důvěřuji se však milosti boží, která lichou světa opatrnost zahanbujíc, mdlým a nedospělým pomoci propůjčuje.“

Než římský dvůr osoboval sobě tehdáž právo k osazování všech biskupství, jejichžto poslední správcové v řeholi jakoukoli byli vstoupili. Volení tedy kapituly Olomúcké za neplatné prohlášeno, a za biskupa Olomúckého od papeže jmenován kardinál Ardicino della Porta, biskup Allaterský. Kapitula hájila sice práva svého k volení; nepořídila však ničeho ani u papeže Innocencia VIII. ani u Alexandra VI., který po smrti Ardicinově biskupství Olomúcké synovi sestřinu, kardinálovi Janu Borgiovi, arcibiskupu Montrealskému zadal. Učiněné výpovědi nezměnila ani přímluva císaře Fridricha IV., ani žádost krále Vladislava, ani opětovaná důtklivým perem Bohuslavovým vyhotovená prosba kapituly Olomúcké. (List X.)^{[red 1]} Zvolení Bohuslava nedošlo papežského potvrzení.

V tomto nekonečném vyjednávání choval se Bohuslav, jakoby se ho ta věc ani netýkala. Stálé odklady mily mu ovšem nebyly, ne sice žeby po hodnosti té příliš byl toužil, ale že sobě již jistého ustanovení žádal, aby věděl k čemu by se konečně hotoviti a kam své myšlénky obraceti měl. Uslyšev tedy, že poslové kapituly Olomúcké z Říma se již navrátili, žádal na děkanu, aby mu o pořízení jejich věděti dal, dokládaje, že „ke všemu připraven jest, a měla-li by jejich dřevnější k němu náchylnost poněkud ochábnouti, žeby bez jejich dobré vůle nechtěl býti biskupem, i kdyby ho to jediného prstem zaklepnutí státi mělo.“ Dověděv se posléz, že žádost kapituly o potvrzení jeho v Římě byla oslyšena, nechtěl více na ně dorážeti, alebrž osud svůj stejnou myslí snášel, a nedbaje všelikých pomluv lidských, jednání své v listu k Janu z Domoslavic (XII)^{[red 2]} vítězně ospravedlnil.

Po odřeknutí se Bohuslavově zvolila kapitula Olomúcká (r. 1497) učeného Poláka, Stanislava Turza, za biskupa, který nastoupiv cestu do Říma, právo kapituly k volení svobodnému s dobrým prospěchem ohájil. Kardinál Borgias dobrovolně se biskupství Olomúckého odřeknul, a papež udělil Stanislavovi žádaného potvrzení.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. List Papeži Alexandru VI.
2. List Témuž (Janovi z Domaslavic).