Přehled dějin literatury řecké/Idylla, Mimiamby

Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran
Epické a lyrické básnictví	Idylla, Mimiamby	Dějepisectví

Údaje o textu
Titulek:	Idylla, Mimiamby
Autor:	Gabriel Šuran
Zdroj:	ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

§ 43. Idylla. Mimiamby.

1. Theokritos (Θεόκριτος) ze Syrakus žil ve 3. stol. př. Kr. Hleděl si získati přízeň tehdejších mocných vládců Hierona a Ptolemaia Filadelfa (285—247), na jehož dvoře v Alexandrii po nějakou dobu meškal. Také na Kou dlel delší dobu. Je tvůrcem a mistrem bukolské poesie, jejíž původ sluší hledati v prostonárodních písních sicilských. V idyllách Theokritových nevystupují toliko skotáci (βουκόλοι), nýbrž i kozáci (αἰπόλοι), ano i jiné prosté osoby, jako ženci a rybáři. Všechny ty osoby mluví, jednají a cítí právě tak jako ve skutečném životě. Proto jsou idylly Theokritovy tak přirozené, živé a plné dramatického života. Z básní Theokritových zachoval se výbor 31 básní, k nimž sluší přičísti z anthologie 25 epigramů a σύριγξ, to jest báseň v podobě pastýřské píšťaly.^[1]

2. Bion (Βίων) ze Smyrny byl vrstevník a napodobovatel Theokritův. Žil též nějakou dobu na Sicílii a byv otráven zemřel ještě před Theokritem. Od něho zachoval se Ἐπιτάφιος Ἀδώνιδος a 17 menších básní.

3. Moschos (Μόσχος) ze Syrakus žil ve 2. století př. Kr. Mimo maličkosti zachovaly se pod jeho jménem dvě delší básně.

4. Herondas (Ἡρώνδᾱς), vrstevník Theokritův, skládal realistické obrázky z měšťanského života na Kou. Kdežto jiní skladatelé mimů jako Sofron (str. 40) užívali prósy, Herondas prvý psal ve verších a to v choliambech Hipponaktových (str. 17). Odtud název básní Herondových μῑμίαμβοι. Teprva nedávno nalezeno na egyptských papyrech sedm mimiambů celých, osmý téměř úplný.^[2]

---

1. Edvard Štolovský přeložil idyllu prvou, třetí a patnáctou (Progr. gymn. v Domažlicích 1903), Jos. Král Kyklopa (Hrubý-Vaňorný, Výbor z lit. řec. a řím. str. 164 n.).
2. Herondovy Mimiamby přeložil Jan L. Čapek (Bibl. klass. řec. a římských. Čes. Akademie 1904).