Přehled dějin literatury řecké/Dějepisectví

Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran
Idylla, Mimiamby	Dějepisectví	Filosofie (věk alexandrijský)

Údaje o textu
Titulek:	Dějepisectví
Autor:	Gabriel Šuran
Zdroj:	ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

§ 44. Dějepisectví.

I za této doby bylo dějepisectví pěstováno velmi čile. Ale z velikého počtu děl dějepisných zachovalo se toliko Polybiovo a to ne zúplna. Nejlepší dějepisci této doby jsou:

1. Timaios (Τίμαιος) z Tauromenia na Sicilii ztrávil prý 50 let v Athenách jsa vyhnancem. Teprva k stáru vrátil se domů a zemřel tam u věku 96 let ok. r. 250. Proslul obšírnými dějinami sicilskými (ἱστορίαι), které sáhaly od nejstarších dob až do r. 264 př. Kr. Neobmezovaly se však pouze na Sicilii, nýbrž obsahovaly také dějiny Italie a Karthaginy, ano v hojných episodách líčily poměry veškerého Řecka. Timaios užíval hojných pramenů, které shromáždil, pečlivě a kriticky. Poněvadž své předchůdce často ze lži vinil a tyrany i krále přísně posuzoval, vzbudil odpor u jiných dějepisců.

2. Filocheros žil za Diadochů, jsa věštcem a pozorovatelem obětí v Athenách. Usmrcen byl r. 261. Jest nejznamenitějši z tak zvaných Athidopisců. Ve druhé polovici IV. století vyskytli se totiž hojní historikové, kteří obrali si za cíl badání svého dějiny a zřízení jednotlivých míst a krajin. Ta dějepisná díla, která líčila pověsti, dějiny, literaturu a topografii Attiky a Athen, nazývala se Ἀτθίδες. Filochoros sepsal mimo hojné monografie Attiky se týkající dějiny Attiky od nejstarších dob do r. 261 př. Kr. Prosté vypravování chronologicky dle králů a archontů uspořádané opíralo se o svědomité a důkladné badáni. Bohužel i z tohoto díla zachovaly se pouze zlomky.

3. Berosos (Βηρωσός), kněz Belův v Babyloně, napsal ok. r. 280 př. Kr. dějiny Chaldejské (Χαλδαικά) od nejstarších dob do Dareia. Spolehlivost jeho dokazují právě v nové době klínové nápisy. Poněvadž z něho hojně čerpali spisovatelé křesťanští i židovští, známe obsah jeho díla dosti podrobně.

4. Manetho (Μανεθῶ), egyptský velekněz za obou prvých Ptolemaioviců, napsal dějiny Egyptské (Αἰγυπτιακά). Poněvadž se zakládaly na původních zprávách a ne na vypravování cizím, jako dílo Herodotovo, byly velmi důležity. Líčily pak mythický pravěk a dějiny 31 dynastií až po Alexandra.

5. Polybios (Πολύβιος) pocházel z Megalopole. Jsa vynikajícím státníkem a vojevůdcem přišel r. 166 s tisícem achajských rukojmí do Říma a zůstal tam 17 let. Spřáteliv se s L. Aemiliem Paulem a Scipionem Aemilianem, stal se obdivovatelem a přívržencem Římanů. Po achajské válce odvrátil mnoho zla od vlasti a vydatně přispěl k tomu, že se jeho rodáci usmířili s římskou nadvládou.

Polybios napsal všeobecné dějiny (Ἱστορίαι) ve čtyřiceti knihách, v nichž ukázal, jak všechny části tehdy známého světa dostaly se pod vládu římskou. Úplně zachovalo se nám pouze prvých pět knih. Jsou velmi důležitým pramenem dějin a starožitností římských.

6. Apollodoros z Athen, proslulý grammatik a filolog, který působil později v Pergamu a věnoval »tamějším králům« svou populárně psanou »Kroniku« (Χρονικά) v jambických trimetrech, jednak o dějinách 1040 let, t. j. od dobytí Troje r. 1184 do r. 144 př. Kr., kdy kniha také vyšla. Byla to důkladná a obsažná kniha příruční, ve které si spisovatel bedlivě všímal i dějin kulturních a literárních. Do latiny přeložil ji Cornelius Nepos. Mimo četné jiné spisy literárního obsahu Apollodoros sepsal i velikolepý spis Περὶ θεῶν ve 24 knihách, ve kterém rozvíjel své stoické názory o povaze mythu.

Pod jeho jménem zachovala se z části snůška mythů o původu bohů a heroů nazvaná Βιβλιοθήκη, která však najisto pochází z doby císařské.