Přehled dějin literatury řecké/Epické a lyrické básnictví

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Epické a lyrické básnictví
Autor: Gabriel Šuran
Zdroj: ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

A. Věk alexandrijský.

§ 42. Epické a lyrické básnictví.

Doba, ve které opravdová národní samostatnost zanikla a živý pramen básnické tvořivosti vyschl, přála básníkům, kteří většinou nevynikali tak původností jako spíš učeností. Nicméně i tato doba vykazuje se několika znamenitými básníky. Neboť dosud působili geniální tvůrcové nové komedie, Menandros a Filemon a právě za této doby tvořil Theokritos své idylly. Mimo komedii a idyllu pěstovány básně didaktické, pěkné sice, ale bez onoho plamenného vzletu básnického, který jediný dodává básním těm životnosti a úchvatnosti. Většina básníků obmezovala se na básně malého rozsahu. A tu dařilo se zvláště líčení individuálného života duševního a půvabné předvádění něžných, sentimentálních a vášnivých citů v epigramu a v elegii, která pěstována jsouc dle vzoru Mimnermova, vynikala půvabem a něhou, jak o tom svědčí napodobené elegie římských básníků Propertia, Ovidia a Tibulla. Také básnická poslání, písně svatební, žalozpěvy a chvalozpěvy na příznivce královské, romantická vypravování milostných dobrodružství, mimiamby, realistické to obrázky ze života nižších stavů, byly tehdy ve veliké oblibě. Vůbec erotický motiv stal se tehdy po prvé důležitým živlem v literatuře básnické a zůstal jím od těch čas v básnictví všech národů a časů.

Z epických a lyrických básníků této doby vynikli nejvíce:

1. Kallimachos (Καλλίμαχος) žil ve druhé polovici třetího století. Byl správcem knihovny alexandrijské, učencem a básníkem. Vynikl v elegii a epigramu. Satirickou jeho báseň Ἴβις, v níž tupil soka Apollonia, napodobil Ovidius.[1]

2. Aratos (Ἄρατος), vrstevník Kallimachův, pěstoval didaktické básně, z nichž nejslavnější Φαινόμενα (Zjevy nebeské) se zachovaly. Dodatek básně jedná o známkách počasí a má nyní titul Διοσημεῖαι. Báseň tu za mlada přeložil Cicero.[2]

3. Apollonios Rhodský (260—188 př. Kr., Ἀπολλώνιος) meškal jednak v Alexandrii, jednak na Rhodu. Byl sokem Kallimachovým. Z jeho básní epických zachovala se nejlepší Ἀργοναυτικά o čtyřech zpěvích, jednající o výpravě Argonautů do Kolchidy.

4. Níkandros z Kolofonu žil okolo r. 150 př. Kr. Byl grammatikem, básníkem a lékařem. Pěstoval mythologické a didaktické epos. Jeho hlavní díla Ἑτεροιούμενα (Proměny), jež Ovidiovi byla vzorem, a Γεωργικά, jež prý Vergilius napodobil, se ztratila. Zachovaly se básně Θηριακά (o prostředcích proti uštknutí jedovatých zvířat) a Ἀλεξιφάρμακα (o prostředcích proti otrávení jídlem).

5. Parthenios (Παρθένιος) byl prostředníkem vzdělanosti alexandrijské a římské. Za mithridatské války (r. 72) přišel jako zajatec do Říma. Byv propuštěn vyučoval. Žákem jeho byl i Vergilius. Psal hlavně elegie a erotická vypravování. S oblibou líčil nešťastnou lásku. Dochovala se Ἐρωτικά παθήματα v próse, sbírka to vypravování o nešťastné lásce, kterou Parthenios sestavil z básníků a historiků pro svého přítele, římského elegika Cornelia Galla k praktickému užití.

6. Anthologia Graeca Palatina je svod řeckých epigramů o 15 knihách. Sestavil jej okolo r. 900 po Kr. Konstantinos Kefalas, protopop (πρωτοπαππᾶς) císařského dvora cařihradského, použiv starších sbírek toho druhu. Meleagros, kynik a skladatel epigramů, byl prý prvý, který okolo r. 80 př. Kr. sebral nejlepší epigramy jak své tak cizí ve sbírku στέφανος zvanou; po něm učinil tak Filippos, Agathias a jiní. Všech těchto sbírek použil Kefalas. Kratší antholologii svodu Kefalova pořídil mnich Planudes ve 14. století. Obě sbírky se nám dochovaly.

  1. Srv. i Ovidia Am. 1, 15, 13: Battiades (= Kall., jenž pocházel z rodu Batta, zakladatele Kyreny) semper toto cantabitur orbe: quamvis ingenio non valet, arte valet.
  2. Ov. tamtéž v. 16: cum sole et luna semper Aratus erit.