Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk/11.

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk Karel Alois Vinařický
10.	11.

Údaje o textu
Titulek:	11.
Autor:	Karel Alois Vinařický
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. LX–LXVII. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Svědectví o učenosti Bohuslavově. — Přehled, zbírky a vydání jeho spisů.

Jméno Pána Bohuslava z Lobkovic slaveno bylo jak od souvěkých, tak od pozdnějších. Učený opat Trithem uznal p. Bohuslava již r. 1494 za znamenitého řečníka a básníka, i připodobnil ho k Pliniovi druhému. Martin Polich z Mellerstadtu, doktor v lékařství, právech i theologii, psal o něm r. 1495, že vtipem všecky své spoluvěké přesáhá. Jeronym Balbus jistil, že se mu ledva jeden neb druhý, aby neřekl nikdo ze Vlachů vyrovná. Jindřich Bebellius vyznal, že šťastně postihnul klassiky staré. David Chitraeus velebil jej nade všecky pěkné duchy po celé Říši. Ullrich z Huten svědčil, že mu všickni spoluvěcí básníci palmu přiřknuli ve zpěvu heroickém. Professor v Lipsku, Wolfgang Plick, přestav vykládati Virgilia, spisy Lobkovicovy svým žákům přednášeti počal.

Z našinců souvěkých Viktorin Kornel ze Všehrd, když byl již z Bohuslavova přátelství vyšel, uznával jej za historika pravdy milovného, a za básníka ze všech toho věku největšího. Jan Šlechta pravil, že jeho všestrannou učeností vlast i v cizině slávy došla. S podobnou chválou mluví o něm Řehoř i Sigmund Jelenský, Augustin Olomúcký, Roderik Dúbravský, Valentin Meziřický a jiní. — Než my sami na krátko ke spisům jeho prohlédněme.

Větší díl jeho básní ke klassickým přičísti se může. Jeho popisy a obrazy jsou živé a vážné; jeho epigram prostý, nehledaný; jeho ekloga Virgiliovská; jeho list básnický vřelý; jeho elegie tklivá, satyra plná svatého hněvu. Vyzvání knížat Evropejských proti Turkům jest nevyrovnaný vzor plamenné poetické výmluvnosti. Kritika novější za jedinou vadu mu pokládá husté užívání mythologie a časté připomínání starobylých dějů Římských a Řeckých. Bohatý vtip jeho nepotřeboval těchto šperků. Z té příčiny, kde příliš nahromaděny byly, v překladu českém některé se vypustily.

Jeho listovní prosa jest jadrná, světlá, plynná, nezřídka i hojná a ozdobná. Řeč o Petru Schottu má ovšem ledakde obecnosti; vyvedení však prvotního toho díla tři a dvadcítiletého řečníka vždy pochvaly zasluhuje. Mistrovská práce jest ale přípis ke králi Vladislavovi. (List XIX.)^{[red 1]}

Za delšího živobytí byl by se p. Bohuslav také co historik proslavil. Charakteristika p. Jana z Šellenberka (L. XVIII.)^{[red 2]} a popis Prahy (L. XXIII.)^{[red 3]} svědčí o jeho povolání k dějepisectví. Želíme ztráty jeho ovšem nedokonané kroniky království českého. Zachované spisy jeho podávají mnoho světla i barev k vytknutí historického obrazu věku jeho.

V ethickém pojednání: O bídě lidské, líčí přirozené i mravní nehody, kterým lidstvo ve všelikém věku i stavu podrobeno jest, a dovodiv tak, že v tomto životě pravé a stálé blaho ani pohledáváno, ani nalezeno býti nemůže, poukazuje na největší cíl člověka — nesmrtedlnost, ku které toliko ctností dospěti možná. Mnoho jest ve spisu tom rázných obrazů a vhodných příkladů, jejichžto sestavení skladatelovu náramnou v dějinách zběhlost vyjevuje. Spis ten má v základní idei mnoho podobnosti s Labyrintem světa; i zdá se, že Komenský jej před očima měl. — V pojednání „o lakomství“ mnohými příklady dovozuje, že po bohatství moudrému dychtiti nesluší. Zlomek o blaženosti skoro tentýž záměr má.

Ve mnohých listech vyjevuje svou theologickou učenost, důkladnou známost dogmat a zákonů církevních. Bohuslav byl nepřítel sofistických důvtipnůstek v theologii: že ale někde prudká a proti osobám zaměřená horlivost jeho jindy vždy mírnou a čistě bohomyslnou povahu zakalila, dá se toliko z rovně prudkého outoku odpůrců jeho pochopiti.

Český přípis ku Pánu Petrovi z Rosenberku ukazuje nám p. Bohuslava jako důmyslného i opatrného politika. Pravidla tam pronešená důstojna jsou osvíceného muže v onom a snad v každém věku.

Práce své zvláště básnické Bohuslav toliko nejdůvěrnějsím přátelům zasílal, do veřejnosti jich podati vždy se zdráhaje. Něco jich sebral Jan Pibra. Sbírka jeho přišla později do nehodných rukou; mnoho listů z ní vyřezáno, a k zalepování oken spotřebováno. Ostatky Fridrich z Vildštejna za korec žita vykoupiv, Mitisovi půjčil. Kam se od něho poděly, nepovědomo. — Starobylý a snad také souvěký rukopis Krumlovský, nyní v král. bibliothece Pražské (I. D. 3.) obsahuje mimo některé listy a básně Bohuslavovy také popis Prahy (List XXIII.)^{[red 4]} a list k Janovi z Domaslavic (List XI.),^{[red 5]} které se v Mitisově sbírce nenalezají.

Nejbedlivější sbíratel spisů Bohuslavových byl Sturnus. Chystal se je r. 1511 vydati a králi Vladislavovi připsati. Za neznámými však příčinami ke skutku to nepřivedeno. Sbírky Sturnovy dopídil se bezpochyby v Annaberku v Sasích Jiří Fabricius, rektor gymnasium v Míšni, a z ní nejprvé tiskem vydal: „Vyzvání Evropejských knížat proti Turkům“ u bratra svého tiskaře v Štrasburku. O statní básně a listy sdělil po Matouši Kolínském Tomáši Mitisovi.

Nákladem Pana Hodějovského vydal pak Mitis nejprvé prosaické spisy Bohuslavovy, pod titulem: Viri incomparabilis ac D. D. Bohuslai Hassensteinii Lucubrationes Oratoriae. His addita sunt collecta per Thomam Mitem diversorum elogia D. Bohuslai vitam concernentia. Pragae excudebant Thomas Mitis et Joannes Caper. A. D. 1563. V citátech našich naznačeno vydání to písmeny L. O. Zde se nachází: 1. opusculum de miseria hnmana, 2. libellus de avaritia, 3. oratio pro Petro Schotto, 4. fragmentum de felicitate, 5. fragmenta Epistolarum Lib. V. Na tyto listy odkazováno znamením prostým Ep.

Sedm let později vyšly básně Bohuslavovy ve dvou odděleních, a sice: Illustris ac generosi D. D. Bohuslai Hassensteynii a Lobkowic Farrago Poematum in ordinem digestorum ac editorum per Thomam Mitem Nymburgenum. Pragae excudebat Georgius Melantrichus ab Aventino A. 1570. — II. Generosi Baronis, Poëtae oratorisque excellentis D. Bohuslai Hassisteinii a Lobkowic J. U. D. Appendix Poëmatum editorum a Thoma Mite Nymburgeno. Addita sunt elogia plurimorum in D. Bohuslaum unacum indice librorum bibliothecae Hassensteiniae. Pragae excudebat Joannes Gitczinius 1570. — V citátech znamenáno toto obojí oddělení prostě: Mit. pag.

K těm přistoupil ještě dodatek: Viri illustris et magnifici D. D. Bohuslai Hasisteinii a Lobkowic etc. Nova Epistolarum Appendix, conquisita et edita per Thomam Mitem Nymburgenum. Pragae excudebant haeredes Joannis Gitczinii. 1570. Dodatek ten citován znamením Ap. Ep. Přidaný počet znamená číslo psaní. V originálu ani strany ani psaní sama číslem nejsou znamenána.

Litujeme, že v těchto vydáních nebylo lepšího pořádku šetřeno, a že do nich množství omylných dat chronologických se vloudilo. Někdy není ani rok udán, čehož tedy teprvé z porovnání jiných trudně domysliti se bylo. Tyto nedostatky jsou příčinou, že také do tohoto překladu ledakde chyby v chronologii přešly, které teprvé po opětovaném prohlednutí vytištěného již celku spozorované zde se opravují:

List XXIV psán jest ...... r. 1499.
— XXV ........... 1499.
— XXVI zdá se býti psán .... 1500.
— XXVII. ......... 1501.
— XXVIII ......... 1501.
— XXX .......... 1507.
— XXXVI ......... 1508.

Český list Páně Bohuslavův ku Pánu Petrovi z Rosenberka vydán jest z rukopisu kr. bibliotheky (Sig. XVII. D. 38.) od p. Jana Zimmermanna r. 1818 v tiskárně arcibiskupské v Praze. Rukopis ten patřil původně Řehoři Hrubému z Jelení. Zavírá v sobě sbírku mravních politických a theologicko-polemických spisů, přeložených i původních. List Bohuslavův přijal tam Jelenský, aby dále proti nelibé mu tam výpovědi o přijímání pod obojí odpor položil.

Ke svým latinským listům připojoval p. Bohuslav častěji také přípisy české (Ep. lib. II. Fol. 79; Ep. lib. III. Fol. 104); ty však a bezpochyby i jiné české jeho listy ke ztracení přišly. Taková ztráta nám ovšem divna býti nemůže, rozpomeneme-li se na obecný los literatury naší; na nohsledy Taboritů patnáctého a šestnáctého věku pod obojí; na Švédy, a na Koniáše sedmnáctého a osmnáctého století pod jednou; a vůbec na kazisvěty a odrodilce starého i nového věku.

My však važme sobě jakékoli památky ducha jeho. I latině psávaje, psal on srdcem českým rozňatým láskou k vlasti, kterouž při něm i sami odpůrcové vždy velebili.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. List Nejjasnějšímu knížeti a pánu Vladislavovi II. Uherskému a Českému králi.
2. List Christannovi Pedikovi.
3. List Christannovi.
4. List Christannovi.
5. List Janovi z Domaslavic.