Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic věk/10.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: 10.
Autor: Karel Alois Vinařický
Zdroj: VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. LV–LX.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Kadaňští. — Královic Ludvík. — Pikardité. — Marta z Boskovic. — Různice mezi stavy. — Bohuslavova smrt, povahy, hrob. —

Domácí blaho Bohuslavovo kalily jen zevnitřní děje a příhody. V tom čase obecného téměř zahořčení měst proti Pánům a rytířstvu vzniklo také nedorozumění mezi bratrem jeho, Janem starším, a městem Kadaní. Pán chtěl, aby se synu jeho slibem věrnosti zavázalo. Kadaňští se zdráhali. Král tehdáž povolil Pánu na dostavení a utvrzení zámku Kadaňského 600 kop: než ohražování takové bylo by nedůvěru měšťanstva ještě zvýšilo. Obávalo se totiž nenadálého nátisku, v čerstvé paměti majíc, co se sousedním Loketským nedávno přihodilo. K ubezpečení bratra svého přimlouval se tedy p. Bohuslav po svých přátelích u dvora, aby Jeho královská Milost oběma stranám za příčinou zbrojení se sousedních knížat Saských lépe se ohraditi rozkázala. Král ale prodléval vyplniti tuto žádost Parním Hasištejnským, ano ze dlouhého mlčení Budínských přátel a z Páně Bohuslavova častého sobě stýskání na soky a pomluvače u dvora (L. XXXVIII.)[red 1] vysvítá, že tyto žádosti Pánům Hasištejnským křivě byly vykládány, jakoby zamýšleli cosi podobného Pánům Šlikům, kteří se právě tehdáž od koruny české odtrhli a Sasům pod ochranu poddali. Tito ale již opět r. 1506 obnovivše poddanost koruně české s měšťany Loketskými a jejich many se smířili. Poznenáhla se také spor onen mezi Pánem Janem Starším z Lobkovic a městem Kadaní beze všech rozbrojů a škod vyrovnal. V Září r. 1506 dal již alespoň p. Bohuslav Kadaňským, kteří se ke králi do Uher jeti strojili, poručovací listy s sebou.

V Uhřích ale vždy klesala moc a vážnost Vladislavova. Stavové Uherští osnovali všeliké pikle a pletichy, majíce v oumyslu zrušiti smlouvy s císařem Maximiliánem učiněné z ohledu posloupnosti. Císař tedy k zastání práv svých do Uher vojensky vtrhnul a u Prešpurku se položil. Spiklí netroufajíce sobě odolati jemu, počali rokovati. V tom se 1. Července 1506 narodil králi Vladislavovi syn Ludvík. Šťastná tato udalost odklidila všeliké překážky. Nad narozením dědice královského zaplesala také Musa Bohuslavova, ale hned opět zatruchlila nad úmrtím heroické matky mladého královice. (Básň. str. 182.)[red 2]

V čas moru (l.  1507 — do hromnic 1518) opatřil se Bohuslav pomocí Adelmannovou ochrannými léky od Jana Lachnera, a ve zdraví se zachoval. Více ale než to nebezpečenství znepokojoval ho mor mravní ve vlasti, novoty u víře, veřejná prostopášnost a nešetření zákonů obecních. (Listy XXIX, XXXIV, XXXV, XL.)[red 3] Sekta Pikarditů, za Jiřího z Poděbrad potlačená, rozšiřovala se tím rychleji za panování mdlého Vladislava a v novocení stále pokračovala. Páni Krajířové, Páni z Postupic, Křinečtí, Rychnovští a j. byli v Čechách; páni z Címburku, z Kounic, z Bozkovic, z Lomnice a z Žerotína byli na Moravě hlavní a veřejní zborů bratrských ochráncové. Vladislav vydal konečně r. 1504 přísný rozkaz na ně. Než mimo jiné ujala se bratrů šlechtična Moravská, Marta z Bozkovic, a sepsavši latinskou obranu jejich, králi podala. Proto míšení se té slečny do theologických a církevních záležitostí rozhorlený Bohuslav, odkázal pannu Martu k tichým povinnostem domácím, nepřestával ale toužiti na nebezpečné tyto potržky a na nedbu pastýřů duchovních. — Neméně se rmoutil, kdykoli na smutné příběhy ve Vlaších a v Říši vzpomněl. (List. XXXII,, XXXV, XXXVI.)[red 4] Ještě tklivější bývaly jeho nářky nade stálými mezi stavy nevolemi a různicemi, nad pýchou jedněch, nad bujností a spurností druhých, nad soběctvím všech. Každý stál jen o rozšíření svých práv a svobod, o užitek a prospěch osobní: povinnosti k obecenstvu a ochrana slabých málo komu na mysli ležely. Bouřky v lidu, vraždy, pálení dědin a měst zobyčejněly. Jediný rytíř, Jiří Kopidlanský ze msty proti Pražanům, že jeho bratra pro vraždu učiněnou na místě utratili, bez počtu dědin a měst spálil, lidí osekával, a vraždil. Pražané se rovně na rytíři mstili. Panstvo i rytírstvo dívalo se pokojně těmto prostopášnostem; nejedni podtají podporovali zpupného vraha a paliče. Na rozkazy nepřítomného v zemi krále málo se dbalo. Sněmy byly sice časté, ale bouřlivé; nesvorní stavové málokdy k čemu vůbec prospěšnému se usnésti mohli. Tesklivý proto velmi Bohuslav obával se navrácení časů Žižkovských a zkázy celého království, i zoškliviv sobě stranné, neupřímé a ošemetné jednání stavů mezi sebou, posléz ani na sněmy více nejezdil. Jen ještě o korunování ledva tříletého Ludvíka (11. Března 1509) králi svou úctu u dvora skládal. Odstraniv se pak docela ode hluku velikého světa, za úkol sobě položil spisování historických památek vlasti své. V tom zaměstknání jej dne 11. Listopadu 1510 smrt překvapila.

*

Sličná byla postava Bohuslavova. V oku jeho obrážela se spanilá duše; vysoké čelo dodávalo obličeji důstojné vážnosti; v celé tváři jevila se vlídná přívětivost; výmluvné rty prozrazovaly hojnost a jasnotu jeho pomyslů. Outlý cit, jemné srdce, ohnivá fantasie, pronikavý vtip, zdravý soud, pevná vůle a smysl vesměs ušlechtilý byly jmění osvíceného ducha jeho. Umění, vlast a ctnost, tato spanilá trojice, dělily se o celou jeho bytost. Komu to tré svato bylo, snadno sobě získal přízeň jeho. Osobním toliko zásluhám přičítaje cenu, urozenství pokládal jediné za podnět k nasledování šlechetných a slavných předků. Známosti ducha svého rozšiřovati byla jeho rozkoš: od dobrých a vzdělaných milovánu býti, jeho sláva. V obcování byl nepřetvářený, v mravech neúhonný, mírnosti šetrný. Učených štědrý byl podpůrce, poddaných vlídný Pán. Ouřadů a důstojenství ctižádostivě nehledal; nikdy se ale od služby vlasti a církve neoddaloval. Vlast upřímně miloval a o slávu její horlil: k vadám krajanů však očí nikdy nezavíral. Věren církvi obecné, hájil zákony její proti nepovolaným odpůrcům: neřest a nekázeň, kdekoli je našel, nešetřiv ani osoby ani stavu, přísně káral. Nehody vlastní velikou myslí snášeti uměl: strasti obecní pohybovaly jeho ušlechtilou duší. Bohuslav byl veliký muž!

Tělo jeho pochováno bylo v rodinné kryptě v Přísečnici. Věrný jeho přítel, Jan Šlechta ze Všehrd, složil mu latině takový nápis na hrob:

Kdo jsi koli, kdo to čísti budeš, věz tento že kámen
    Nevzhledný skrývá kosti Bohuslavovy,
Jenž českého jsa živ veliká byl národa sláva,
    Ozdoba vlastenské šlechty a perla její.
Neb cokoli kdy Athény a Řím učený byl učíval,
    Ve smyslné vše to on paměti pevně choval.
Vtip jeho i mravové i rodu vznešeného slovútnost
    U něho zárovnou míru a váhu měly.
Onť Asie krajiny, dalekéto na východu země,
    A sluncem spraženou v Africe půdu viděl,
I mnoho měst a království v Evropě projížděl;
    Nesnází okusil moc po zemích a vodách.
A když nescestných sputoval tady na světě sídel,
    Zasloužil pak i tvůj spatřiti, Kriste, domov.
Tamto ho nábožnost a ctnost, tam víra ho vedla:
    Bezbožných děsivé hrůza propasti čeká.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. List Augustinovi Olomuckému.
  2. Básně Skonání královny Anny a Žalozpěv o smrti královny Anny.
  3. Listy Témuž (Janu Šlechtovi), Bernardovi Adelmannovi, Témuž (Bernardovi Adelmannovi) a Témuž (Janu Pibrovi).
  4. Listy Bernardovi Adelmannovi, Témuž a Témuž (oba Bernardovi Adelmannovi).