Ottův slovník naučný/Výkopy archaeologické

Ottův slovník naučný
Výkopování anglické	Výkopy archaeologické	Vykoukal

Údaje o textu
Titulek:	Výkopy archaeologické
Autor:	Hynek Vysoký
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 28-30. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Výkopy archaeologické sluji výkopy podniknuté na místech v příčině archaeologické důležitých za účelem vykopati starověká města, posvátné okrsky, chrámy, oblouky, ležení atd. V. a. podávají archaeologii nejlepší materiál a jsou také především příčinou neobyčejného pokroku a rozkvětu této vědy. Kdežto za dob dřívějších v. a. dály se beze všeho plánu a účelem jejich bylo často získati pouze stavební materiál nebo zmocniti se pokladů (z té příčiny vykopány byly často hroby, poněvadž se v nich tušily cenné věci, které mrtvým do hrobu byly dávány), dnešního dne v. a. konají se systematicky, podle určitého plánu a obyčejně nákladem států a učených společností. Tak vyvinula se »archaeologie rýče«. První v. dály se na půdě italské. V Římě bylo již za středověku kopáno, za dob renaissance v. vedly k objevení některých vzácných antik (Laokoónta, Niobovců, býka farneského, torsa belvederského, Apollóna belvederského atd.), budov a nápisů; známo jest, jak horlivé účastenství měl v pracích výkopných sám Raffael. (Srv. nyní R. Lanciani, Storia degli scavi di Roma e notizie intorno le collezioni romane di antichitŕ, díl 1. a 2., Řím, 1902-4). Do r. 1713 spadají první objevy učiněné v Herculaneu, ač výkopy vlastní započaly tam teprve r. 1738 (viz Herculaneum)» r. 1748 počaly v. v Pompejích (v. t.). Plán systematických v-pů, jimiž měla býti Olympie světu navrácena, podal Winckelmann, ale bohužel myšlenka ta byla předčasnou, tragickou jeho smrtí zmařena (viz Olympia, str. 754 b). Devatenáctým stoletím počíná se perioda prací výkopných skoro zimničných. Rychle za sebou stíhají se objevy významu velikolepého. R. 1811 objeveny vzácné památky umění aiginského (viz Aiginské památky), r. 1812 objeveny metopy chrámu Apollónova v Bassách (viz Bassy), r. 1820 sedlák Geórgios náhodou objevil nádhernou Afroditu mélskou (viz Afrodité, str. 414 b). R. 1829 účastníci franc. výpravy vědecké, vedené Blouetem, podnikli první v. v olympijské Altidě, jež setkaly se ihned s příznivým výsledkem (viz Olympia, str. 755 a). V Athénách samých podnikali v. a. a to s nejskvělejším zdarem Ross, Strack, Ziller, Bötticher a j. (viz Athény, str. 960). I na půdě sicilské a italské v. vedly k objevům nesmírné důležitosti. R. 1822-23 angličtí architekti Samuel Angell a William Harris kopali v Selinuntě na Sicilii, brzy potom vévoda Serradifalco a architekt Cavallari v Akragantě (Girgenti), rok 1827 vynesl na světlo etruské hroby v Cornetu s nástěnnými jejich malbami, r. 1828 objeveno bylo veliké množství vás ve Vulci. Všechny tyto objevy rozšířily podstatnou měrou znalost antické architektury, plastiky a malířství. Epochální význam měly v. a. podniknuté Jindřichem Schliemannem (v. t.) v Troji (v. t.), Mykénách (v. t.), Orchomenu (viz Orchomenos 1) a v Tiryntě (v. t.): nejstarší epocha řeckého umění a vztah jeho k umění orientálnímu objevily se rázem ve světle zcela novém. (Viz též Mykénská vzdělanost.) Velikolepé úspěchy Schliemannovy vzbudily zájem tak hluboký a všeobecný, že na různých místech Řecka kopáno s úsilím přímo horečným. Dávná myšlenka Arnošta Curtia, podniknouti v. v olympijské Altidě, stala se skutkem r. 1875 (viz Olympia str. 755 a). V., podniknuté Německou říší a za vzorného řízení Curtiova a Adlerova, provedeny byly s takovou akribií a s takovým porozuměním, jako dosud nikdy se nestalo, a staly se tak vzorem pro všechny podniky podobné. Rovněž publikace výsledků těchto v ů zaujímá v tomto oboru místo nejpřednější. R. 1876 Konstatin Karapanos objevil posvátný okršlek věštírny dódónské (viz Dódóna), v. od r. 1873 podnikané v Tanagře vynesly na světlo veliké množství tanagerských terrakott (viz Terrakotta, str. 263 b), r. 1881 počaly v. vedením Kavvadiovým v Epidauru (viz díl VIII. Doplňky), r. 1882 vedením Filiovým v Eleusině (v. t.). Francouzská škola archaeologická vykopala r. 1885 řízením Holleauxovým svatyni Apollóna Ptóiského v Boiótii, r. 1888 dala kopati řízením Bérardovým v Tegei, v kterýchžto v-ech pokračuje nyní Mendel, r. 1887 vedením Fougčrovým v Mantineii, r. 1893 pak započala franc. vláda v. v Delfech, jež trvaly 8 let a jejichž výsledkem bylo odkrytí celého posvátného okršku, objeveni vzácných památek architektury, plastiky a více než 3000 nápisů. V. delfské řadí se důstojně po bok v-pům německým v Olympii. Americká škola archaeologická podnikla v. a. v l. 1896-1904 v Korintě vedením Richardsonovým, kopá od r. 1887 v Sekyóně vedením Earleovým a ve svatyni Dionysově v Ikarii, anglická škola kopala v l. 1890-91 vedením E. A. Gardnerovým v Megalopoli. Novořecká archaeologická společnost získala si nehynoucí zásluhy o podrobnější znalost archaického umění řeckého a o topografii Athén v. na akropoli athénské a na svahu jejím podniknutými, jež doplněny byly poslední dobou v. archaeol. ústavu německého zařízení Dörpfeldova. Rovněž skvělými výsledky byly provázeny v. archaelogické společnosti novořecké ve svatyni Amfiaraově v Óropu r. 1884-87 vedením Leonardovým, v dolním městě v Mykénách v l. 1887-88 vedením Tsundovým a v l. 1889 v Lykosuře vedením Kavvadiovým vykonané; při v-pech v Lykosuře objeven byl chrám Despoinin a skulptury Damofóntovy. Archaeologický ústav německý vykopal v l. 1887-88 Kabireion v Boiótii. K tomu přistupuji v poslední době v. americké školy v Héraiu argejském vedením Waldsteinovým (Waldstein, The Argive Heraeum, 2 d., Boston a New-York, 1905), v. v Argu samém vedením Vollgraffovým, ve Spartě vedením Bosanquetovým, v Thermu vedením Sotiriadiovým a v Orchomenu vedením Furtwänglerovým. Rovněž ostrovy řecké byly průběhem století XIX. předmětem horlivého studia. Zejména L. Ross byl v té příčině neúnavně činný (C. Robert, Zum Gedächtnis v. L. Ross, Berlin,1906). V. Cesnolovy na ostrově Kypru vynesly množství vzácného materiálu a rovněž pozdější v. Ohnefalsch-Richtrovy měly veliký význam (Ohnefalsch-Richter, Kypros, Bibel u. Homer). Na ostrově Samothraké podniknuty byly r. 1873 a 1875 v. rakouskou vládou vedením Conzeovým, na ostrově Délu archaeologickou školou francouzskou, na ostrově Paru německým ústavem archaeologickým za řízení Rubensohnova, na ostrově Kóu Rudolfem Herzogem. Ostrov Théra byl předmětem v-pů, jež vlastním nákladem podnikl František Hiller z Gärtringen a jejichž výsledky zpracoval ve výborné publikaci (viz [[.//Santorin|Santorin]]), na ostrově Rhodu podnikají v. Blinkenberg a Kitchner, na Aigině kopal s nejskvělejším výsledkem Furtwängler (Furtwängler, Aegina, das Heiligtum der Aphaia, Mnichov, 1906). Ale nejpřednější místo zaujímají přece v., jež podnikají na Krétě a to v Knóssu, ve Faistu a v Hagia Triada Evans a Federigo Halbherr. V. ty podávají vzácný obraz kultury doby před Minóem a doby Minóovy.

Rovněž na půdě Malé Asie konány byly v. nesmírné důležitosti. O v-pech v Troji stala se zmínka již svrchu. Již cesty Chandlerovy (v. t.) měly veliký význam pro bližší seznání Malé Asie. Mnohem ještě důležitější byly cesty a v. Texierovy (viz Texier 1), Fellowsový, Pullanovy a Newtonovy. Fellows objevil pomník Harpyjí (v. t.) a pomník Néreoven v Xanthu, Newton podnikl v. v Maussólleiu halikarnasském (viz Maussólleion), dále v Knidu a v Branchidách. Z v-pů na půdě Malé Asie vykonaných uvésti jest především anglické v. Woodovy a Hogarthovy v Artemisiu efeském a rakouské v. Benndorfovy a Heberdeyovy v Efesu samém (Ephesos, díl I., Vídeň, 1906), v. německé vedením Humannovým, později Conzeovým a nyní Dörpfeldovým v Pergamu (viz Pergamon 1), v. americké školy vedením J. Th. Clarkeovým v l. 1881-83 v Assu (Clarke, Bacon, R. Koldewey, Investigations at Assos, díl I., Lip. 1903), v. Pullanovy nákladem Society of dilettanti a v. berlínského musea vedením Wiegandovým a Schraderovým v Priéně (Priene, Berlín, 1904). Veliký význam měly dvě rakouské expedice, vykonané vedením Benndorfovým vl.1881-82 do Lykie, o nichž objeveno bylo slavné héróon v Gjölbaši-Tryse (viz Gjölbaši). V. v l. 1880-82 v aiolském městě Myrině E. Pottierem, Šalomounem Reinachem a A. Veyriesem vykonané vynesly veliké množství hellénistických terrakott. Expedice nákladem hr. Karla Lanckorońského a vedením Petersenovým a Niemannovým v l. 1834-85 do Pamfylie a Pisidie vyslaná setkala se rovněž s důležitými výsledky (srv. Niemann a Petersen, Städte Pamphyliens u. Pisidiens, 2 d., 1890-92). V Didymech kopali po Rayetovi a Thomasovi B. Haussoullier a E. Pontremoli v l. 1895-1896 (Haussoulier a Pontremoli, Didymes, Paříž, 1904). Dále uvésti jest v. podniknuté v l. 1891 až 1893 berlínským museem za vedení Humannova a Kernova v Magnésii nad Maiandrem (Humann, Kohte, Watzinger, Magnesia am Maiander, Berlín, 1804), podrobné ohledání Hierapole Humannem, Cichoriem, Wintrem a Judeichem r. 1387 (Alterthümer von Hierapolis, Berlín, 1398) a Neandreie R. Koldeweyem r. 1889 (Koldewey, Neandria, Berlín, 1891). Konečně zmíniti se jest o v-pech tureckých, vedením Edhem beje v Alabandeeh r. 1906 započatých. V. podniknuté r. 1887 Hamdi bejem v Saidě (starém Sidónu) vynesly na světlo překrásné sarkofagy sidónské, nejpřednější ozdobou cařihradského musea v Činili kiosku. Vědecká expedice, vypravená r. 1882 a 1883 berlínskou akademií věd za vedení Humannova a Puchsteinova do Kommagény, ohledala podrobně kolossální náhrobek Antiocha I., krále kommagénského, na hoře Nemrud Dagh, objevený r. 1881 inženýrem Sesterem. Vedle toho Humann a Puchstein ohledali ještě jiné hroby kommagénské. Berlínské museum podniklo v l. 1838, 1890-91 a 1894 vedením Humannovým, Luschanovým a R. Koldeweyovým důležité v. v Sendžirli (v. t.), Čech A. Musil podrobně prozkoumal Arabii Petrejskou (A. Musil, Arabia Petraea, I. Moab. Topographischer Reisebericht, Vídeň, 1907), Brünnow a Domaszewski ohledali podrobně římskou provincii Arabii (BrünnowDomaszewski, Die Provincia Arabia, Strasburk, 1905, 2 d.), zříceniny chrámů v Baalbeku-Héliopoli byly vl. 1899-1904 nákladem německého císaře Viléma II. podrobně ohledány Puchsteinem, B. Schulzem a D. Krenckrem. O expedici newjerseyské university do Syrie srov. předběžnou zprávu Butlerovu a Littmannovu v »American Journal of archaeology«, 1905. Konečně uvésti jest, že berlínské museum koná nyní vedením Wiegandovým v. v Milétě, jimiž celé toto staroslavné město bude odkryto.

V Egyptě staly se první vědecké výzkumy o výpravě Napoleona I., jejž provazela celá řada učenců, aby tajemnou zemi Nílu a její poklady umělecké odhalili světu. V Káhiře založen byl egyptský ústav, jehož předními členy byli Dolomieu (v. t.) a Denon (v. t.). Výsledky neúmorné té práce, ačkoli v. nebyly podniknuty, uloženy jsou v »Description de l'Égypte« (2. vyd., Paříž, 1820-30, 26 d.). V l. 1828-30 vypravena byla do Egypta francouzsko-toskánská expedice vedením Champollionovým a Roselliniovým, jejímž hlavním výsledkem bylo ohledání hrobů v Bení-Hasanu (viz Hartleben, Champollion. Sein Leben und sein Werk, Berlín, 1906, 2 d.), v l. 1342-45 pruská výprava vedením R. Lepsiovým. Auguste Mariette (viz Mariette 2) vykopal celou řadu chrámův egyptských v Edfu, Karnaku, Dér el-babrí, kopal v Abydu a v l. 1851-55 vykopal slavné Serapeion u Memfidy. Týmž směrem získali si veliké zásluhy Camille Maspero (v. t.) a nejnověji J. de Morgan, Flinders Petrie (v. t.), J. E. Quibell, L. Borchardt. Zejména důležité a to hlavně pro poznání řeckého malířství vásového bylyv, podniknuté Flindersem Petriem a E. A. Gardnerem v l. 1834-86 v Naukratidě, dále v. Petrieovy v Tell-el-Amarna (v. t.) a ve Fajjúmu (viz Fajjúmské nálezy). V., jež podnikal Th. Schreiber v l. 1899-1901 v Alexandreii, neměly výsledku, jaký byl si od nich slibován. R. 1906 vydala se do Esny v dolním Egyptě výprava liverpoolské university vedením J. Garstanga, E. HaroldJonesa, P. Memberryho aJ. Brunnera. O svitcích papyrových v Egyptě objevených viz Papyrus.

O v-pech v Assyrii a Babylónii viz Babylón, str. 20 b-21 a, Ninive, str. 333 a, Chorsábád, Botta 2) a Layard. Právě v posledních letech podnikla německá společnost orientální a američtí učenci (Hilpert) rozsáhlé v. v Assúru a Nimrúdu, jej vynesly ohromné množství vzácných památek uměleckých, nápisů atd. V.ty zavdaly podnět k živé diskussi o poměru kultury starobabylónské k bibli (»Bibel-Babel«).

O v-pech v Persii viz Persepolis, Susa 3), Rawlinson 1), Flandin, Texier 1) a Dieulafoy 2). Také v Palestině konány byly zejména poslední dobou důležité v. Blissem, Macalisterem a Wünschem (Excavations in Palestine 1898-1900 by F. J. Bliss and R. A. Stewart Macalister), H. Thierschem, Sellinem (r. 1907 kopá ve starém Jerichu), jež měly veliký význam pro poznání topografie Palestiny a pro dějiny a pro umění židovské.

V Africe uvésti jest zejména v. v Túnisu (na př. Delattreovy v Karthagině) a v Alžírsku (zejména v Timgadě).

V Německu stoji na předním místě práce výkopné týkající se zjištění hraničního náspu římského (viz Limes). Mimo to konány v. v Haltern a j.

V Italii konají se neustále v. (v Římě a jeho okolí, v Etrurii, jižní Italii), o nichž podávají periodické zprávy »Notizie degli scavi«. První místo zaujímají v. na foru římském, konané vedením Boniovým (viz Řím, str. 748 b sl.), v. na Palatinu, při nichž objeveny byly r. 1907 pozůstatky nejstaršího osídlení těchto míst, v. v Pompejich vedením Soglianovým, v. v etruských městech a v severní Italii. Návrh Waldsteinův, aby byly podniknuty v. v Herculaneu nákladem státův evropských, byl italskou vládou zamítnut, ježto Italie chystá se sama navrátiti Herculaneum světu a také sama již do budgetu r. 1907 první položku k tomuto účelu vložila.

O v-pech v Čechách a na Moravě viz články Čechy, str. 271 sl., Evropa, str. 891 b sl., Morava, str. 705 b sl., Stradonice 2), Hroby únětické atd., z literatury pak srv. Píč, Čechy předhistorické, Archaeologický výzkum ve středních Čechách, Mohyly lužanské, Mohyly bechyňské; L. Niederle, Lidstvo v době předhistorické se zvláštním zřetelem na země slovanské. Srv. též zprávy o v-pech v »Památkách archaeologických a místopisných«.

V Rakousku konají se dosud v. v Carnuntu, archaeologický ústav rakouský kope řízením Gniersovým na ostr. Brioni u Pulje. V Uhrách bylo důležito vykopání starověkého města Aquincum (viz Acincum).

Vůbec v. konají se tou dobou a to neobyčejně horlivě po celém světě. Tu přicházejí důležité zprávy o v-pech ve Španělsku, (na př. v Numantii), tu o v-pech v Anglicku, Francii, Rusku, Německu, Rakousku atd. a skoro den co den vychází nový, nesmírně cenný materiál na světlo. Půda klassického starověku v Evropě, Asii, Africe stojí však i nyní na místě nejpřednějším. Srv. A. Michaelis, Die archaeologischen Entdeckungen des neunzehnten Jahrhunderts (Lip. 1906).

Vý.