Ottův slovník naučný/Odhádání

Ottův slovník naučný
Odevzdání	Odhádání	Odhad exekuční

Údaje o textu
Titulek:	Odhádání
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 625–626. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Odhádání (čili vdědění, kterýžto výraz jest starší) jest ve starém právu českém konečné a skutečné úřední uvedení kupujícího, nápadníka nebo žalobce v jakékoli nemovitosti, odhadnuté podle práva. O. mělo místo teprve tenkráte, když provedena byla úmluva (v.t.), po ní zvod (v. t.), pak trojí panování (v. t.). »To všecko když vyjde,« praví Všehrd (IV. 16. 4.), »tehdy po dvú nedělí po tom posledniem panování, a ne prvé, list má poslán býti od miestokomorníka k držiteli dědin, kteréž odhádány býti mají. V kterémžto listu miestokomornik má oznámiti držiteli, že od dánie listu ve dvú nedělí k němu přijde a dědictvie jeho vedlé práva a úřadu svého odhádá, aby také s přátely svými při témž o. byl.« O. dělo se na nemovitostech, o něž běželo, a to tím způsobem, že osoba oprávněná uvedena byla po vykonaném odhadu úředně ve skutečné držení odhádané nemovitosti a poddaným sedlákům bylo nařízeno, aby slíbili člověčenství novému pánu. Více o tom u Všehrda IV. 16. a j.