Ottův slovník naučný/Odevzdání

Ottův slovník naučný
Odevzdací listina	Odevzdání	Odhádání

Údaje o textu
Titulek:	Odevzdání
Autor:	Jan Heller
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 625. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Odevzdání (lat. traditio, něm. Übergabe) jest 1. onen skutečný výkon za souhlasu dvou stran předsevzatý, jímž dosavadní vlastník přenáší skutečnou moc nad věcí na nového nabyvatele s tím obapolným a souhlasným úmyslem, aby právo vlastnické k věci, o kterou jde, bylo převedeno. Vzorem jest tedy skutečné o. z ruky do ruky. Zásada, že vlastnictví nabývá se o-m a ne toliko pouhou smlouvou, převzata jest do práva rakouského z práva římského a má značnou výhodu, spočívající v tom, že podle této zásady převod vlastnictví děje se způsobem nejen stranám, ale také každému třetímu pozorovateli zevně a snadno znatelným. Následek toho jest pak, že nanejvýš důležitý skutek nabytí vlastnictví jest snadno prokazatelný, čímž se bezpečnost majetku velice zvyšuje, což jest účelem veškerého řádu právního. Výhody té postrádá zásada, podle které k nabytí vlastnictví není třeba o., nýbrž stačí pouhá souhlasná vůle stran bez o., jak stanoveno právem francouzským, italským i anglicko-americkým. Proto i nejnovější a největší práce zákonodárská – totiž nový německý zákon občanský – zachovala zásadu nutnosti o. věci k nabytí vlastnictví téže, uzná vší takto její skutečnou přednost.

Kde není možno hmotné o. věcí z ruky do ruky, nastupuje o. znameními taktéž zevně znatelnými, na př. o-m klíčů neb listin. Ve dvou případech o. děje se prohlášením, totiž jednak v případě tom, když dosavadní vlastník a držitel věci prohlásí za souhlasu s nabyvatelem, že budoucně tuto věc nebude již držeti jménem svým, jako věc svou, nýbrž jménem nabyvatelovým, jako věc jeho tak, že se stane z dosavadního vlastníka na př. pouhý správce nebo schovatel (constitutum possessorium). Naopak když ten, kdo věc dosud držel, na př. jako schovatel nebo pouhý správce, nejsa vlastníkem, budoucně za souhlasu stran státi se má vlastníkem této věci, není ovšem již třeba fysického o. věci, poněvadž nabyvatel věc již drží; nýbrž stačí i v tom případě souhlasné prohlášení stran způsobem zevně znatelným (traditio brevi manu).

2. V jistých případech vykonává úkol odevzdávajícího soud. Tak zejména v příčině projednávání pozůstalosti zesnulého. Tu soud stará se o zjištění majetku zesnulého a koncem a vrcholem jeho projednávání jest, že specifikovaná majetková práva zůstaviteiova odevzdá dědici zvláštní listinou, t. j. listinou odevzdací, ve kteréž tato práva majetková jsou vypočtena nebo specifikována. Listinou touto jest pak dědic opatřen průkazným prostředkem, vykazujícím jeho práva i povinnosti. Listina ta jest tedy pro dědice co do souboru práv a povinnosti dědictvím na něho přenesených papírem legitimačním.

3. V případě exekuce odevzdává soud vymáhajícímu věřiteli na jeho žádost pohledávku dlužníkovu buď do majetku neb do správy k vymáhání, o čemž podrobnosti obsahují řády exekuční. J.Hr.