Ottův slovník naučný/Úmluva

Ottův slovník naučný
Umlowitz	Úmluva	Úmluvce

Údaje o textu
Titulek:	Úmluva
Autor:	Josef Teige
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 176–177. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Úmluva (monitio) jest v právě staročeském výzva buď k zastoupení v případě správy neb k plnění processnímu toho, co nalezeno bylo nálezem ve příčině nároku soukromoprávního. Jest to zbytek obvyklých kdysi pokusů smírných před každou pří. V prvém případě dával v právě jim ohrožený ú-vu správci svému, aby jej zastoupil (disbrigare) a to v starší době po vysvědčování půhonů (Všehrd III, 13, 24), podle Zř. Z. z r. 1530, 1549 i 1564 při při půhonné, prve než vyjde druhé hojemství, při při půhonné k odporu, prve než vyjde hojemství první (P. 1. S. 1.). To zrušeno bylo Obn. Zř. Z. K XXI a zavedena litis denuntiatio. Exekuční ú. děla se po náleze, právě stanném neb submissi, v řízení konkursním po vyměření. Měla býti učiněna po 14 dnech a vydával ji při deskách zemských starosta komorničí i na základě nálezů jiných soudů (kromě městských neb duchovních), které sdělovány byly relacemi. Ú. dodávána za šetření týchž forem jako půhon. Ú. vyzývala odsouzeného k plnění podle nálezu, a to do šesti neděl, což zkráceno bylo ve XIV. stol. na lhůtu 14denní. Nestalo-li se tak, měl processní vítěz právo sáhnouti ke z vodu. Ú. processní byla v užívání (však pouze v Čechách) až do r. 1782. Viz Teige, Ú. (1892) a Stieber, K vývoji správy (1901) a ve Sborníku věd právních »Terminus monere« (1903). JTe.