Ottův slovník naučný/Zvod

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Zvod
Autor: Miloslav Stieber
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 721–722. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Zvod (lat. inductio, nesprávně také deductio) jest v starém českém právě druhý stupeň exekuce v nemovitosti. Původ (žalobce) zváděl se tu po úmluvě (v. t.) v nemovitosti pohnaného. Byly to buď nemovitosti vysouzené, byla-li pře o tyto nemovitosti, anebo nemovitosti, z nichž původ pro svou pohledávku měl býti napotomním jich odhádáním a vděděním uspokojen. Měl býti předsevzat jen na těch nemovitostech, které v půhoně byly již vyjmenovány. Byl tedy vlastně přesným vyhraněním exekučního objektu, půhonem již zastaveného. Držby nezjednával. Bylo jím pouze osvědčováno v sídle dlužníkově, co se béře v exekuci. V deskách zapisován z. po úmluvě. Kdo byl z-em zkrácen, podával proti němu odpor. Protiviti se mu však nemohl, sice by se dopustil odboje. Nevyhověl-li pohnaný po z-u své povinnosti, vydáván na přisouzené nemovitosti nejvyšším purkrabím na uvedení v držbu list obranný (v. t.), po z-u pro pohledávku docházelo tu k dalším stupňům exekuce, panování a odhádání (v. t.). M.St.