Přeskočit na obsah

Zpěvy lidu srbského (Šafránek)/V.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Zpěvy lidu srbského V.
Autor: Jan Šafránek
Zdroj: Zlatá Praha II (1885), str. 107, 108
Licence: PD old 70
Index stran

V.

O písních lyrických či ženských jen málo poznamenáme. Hojné ukázky v různých časopisech belletristických a překladův jejich zdařilá sbírka písně ty mezi lidem našim známými učinily. Že pak v nich písně milostné, mládí a lásku opěvující nejpůvabnějšími jsou, kdož by pochyboval? Vynikají zajisté nejenom pěknou melodií, nýbrž i vroucím citem a veselou, jarou myslí, která se v nich zrcadlí. Krátkosť, jasnosť a jadrnosť, při tom zpěvnosť — to jsou hlavní podmínky dobré lyrické písně. Sledujme tyto vlastnosti na dívčí tužbě[1]:

»Oj! kdybych já studenou
jen vodičkou byla;
věděla bych, kde bych se
nejlíp temenila.

Tam kde milý přebývá,
pod jeho okénkem;
kde se denně svláčívá,
byla bych praménkem.
Tam by mnou si milenec
horkou žízeň hasil;
potom by mne milenec
na srdéčku nosil.«

Prostota milá vyzírá ze všech písní lyrických. Tak v jedné písní, když milenec milence vytýká, že malou jest, odpovídá tato, že i perličky malinké jsou, a přece na panském krku se nosí; že i křepelinka malým ptáčetem, a přece jak koně tak junáka unavuje (II. 330.[red 1]); v jiné zase majíc voliti mezi prstenem, pasem a ženichem, pro tohoto se rozhoduje:

»Prsten může rozlomiť se,
pásek může roztrhať se,
ale Ranko můj, můj věčně!«

Jiná opět matce vdavky jí dohazující všelijak se vymlouvá; nechce kupce, že po světě se toulá, nechce krejčího, že tenkou jehlou šije a děti hladové má, chce však oráče. Pravda, má oráč ruce černé, ale běloučký chléb. Se životem srbské dívky srostly luhy a pole. Na nich také vyhlédá si svého milence, o němž pěje píseň:

»Zalíbila si tě ne ze všetečnosti,
ale jí se líbí tvoje pěkné ctnosti.«

Mladosť mine, svěžesť zhyne a srdce zůstane — dí přísloví polské. Bohatství, peníze — co do všeho, není-li spokojenosti! — pěje píseň srbská:

»Što je meni sve carevo blago,
kad ja nemam, što je meni drago?«

Proto dí dále:

»Nedávejte vy mne nemilému!
Volím s milým po horách choditi,
hloh radš jísti, s listí rosu pití,
na studený kámen hlavu klásti,
než s nemilým dvory procházeti,
cukr jísti a v hedvábí spáti.«

Nedivno tudíž, že hochu, ačtě zlatý od něho obdržela prsten, odpovídá dívka srbská:

»Není drahý mně tvůj dárek, ale tvoje láska;
nechci nosit zlatý prsten, ale milovat tě.«

A jak sebe samu a krásu svou ceniti dovede dívka srbská, jde ze slov:

»Matinka mne jemně vychovala:
nekrmila nežli samým cukrem,
neumyla růžovou než vodou; -
růžovou mne umývala vodou,
liliovým utírala květem,
v růžové jsem koupala se vodě,
miláčkovi zachovala krásu.«

Pějíc o lásce s překážkami zápasící končí píseň, kterak po krásně hvězdě milka milenci vzkázala, že umříti hodlá.

»Umluveno, v skutek uvedeno.
Milá umře večír na neděli,
milý zemře v neděli za jitra.
Vedle sebe v hrob je položili,
ruku v ruce pod zemí vložili
a do rukou zelená jablíčka.
Málo času bylo uplynulo,
hle nad milým zelený strom roste
a nad milou červená růžička;
ovíjí se růže kolem stromu,
jak hedvábí okolo kytičky.« (II. 342.)

Vedle milostných popěvků klademe žertovné. Jeť také žert a veselá kratochvíle milým druhem zábavy mladické. Pěkný to na př. žertík:

»Za Sitnicí za vodičkou — zelená se bor;
kde který je mladý, starý — všechen jásá tvor.
Rád by také Ivo jásal — ale nemá s kým,
ráda také hezká Marja — ale jenom s ním.«[red 2]

Kratochvilná je píseň o banu Varaždinském a králi Matiáši. Varaždinský ban, Dojčin Petar, propil za den tři sta zlatých, vrance, buzdohan, a ještě neměl vína dosti. I káral král Matiáš jeho lehkou mysl, ale vinník znal dobrou omluvu:

»Nekárej mne, Matiáši; tys můj král a pán;
ale kdybys ty v té krčmě seděl jako já
a tu spanilou krčmářku líbal jako já:
celý Pešť bys i s Budínem propil jako já.«[red 3]

Žertovné a milostné sázky mezi hochy a dívkami jsou předmětem písní o žních a přástvách. S nimi souvisejí zpěvy svatební a námluvní. Písně kruhu rodinného opěvují lásku manželskou, oddanosť dětí k rodičům, přátelské touhy a pod. Ale kdežto v českém národním básnictví zračí se rys povahy české v oddílu písní satirických, marně bychom se sháněli po písních takových u Srbů. »Majíť ovšem srbské písně krásy a půvaby do sebe, jakých naprosto neznají písně Čechův a Slovákův, ale chovají naproti tomu v sobě také české a slovenské písně vnady a vděky, jakých by nadarmo v oněch hledal.«[2]

Proto nicméně bohatství v písních uložené jest nepřebráno! A kdo by slovanských písní všech půvab a krásu všecku vystihnouti dovedl!


Máme nyní na sklonku úvahy své dáti charakteristiku srbské písně národní? Na místě vší úvahy zakončíme soudem, jejž o poesii srbské pronesla paní Talvj:[3]

»Národní písně přimykají co nejtěsněji ku všednímu životu Srbů. Jsou obrazem jich myšlének, citů, konání a utrpení; jsou básnickým vyjádřením rozličných těch stavů, ve kterých nalézají se lidé jednoho národa. Ve světnici, kde sedí kolem ohně ženštiny s domácí prací; v horách, kde hoši pasou svá stáda; na návsích, kde mládež shromažďuje se prováděti své kolo; na rovinách, kde klidí se obilí, v lesích, jež projíždí osamělý poutník — všude rozléhá se píseň. Píseň provází všelikou práci a často i k ní se vztahuje. Srb žije v písni.« Veselosť tvoří základní živel písní srbských — jeť v ní světlá a průzračná jasnota ducha, jež tak jest podobná čistému blankytu jižního nebe… Povšechný jejich ráz jest objektivnosť a plastičnosť; pěvec líčí své obrazy nikoli skvoucími barvami, nýbrž jasnými, výraznými rysy. Jich osnova a slohu důstojnosť poutá nadmíru.


  1. Fr. L. Čelakovský: Slov. písně, II. 327.
  2. Fr. L. Čelakovský: Úvod k ohlasu písní českých. Sebr. Spisy I. str. 120. 1874.
  3. Talvj: Historial view 368.-378. dle Pypin, Hist. lit. slov., dílu I. str. 223.-225., překl. A. Kotíka.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Další verze této písně v prvním vydání Čelakovského sbírky (vč. originálu v srbštině) a v Kubově sbírce (se zapsanou melodií)
  2. Překlad téměř shodný se Siegfried Kapper: Zpěvy lidu srbského, str. 15; v předloze tato reference chybí.
  3. Překlad podle Siegfried Kapper: Zpěvy lidu srbského, str. 37–38; v předloze tato reference chybí.