Zahradník/63

Zahradník Rabíndranáth Thákur
62	63	64

Údaje o textu
Titulek:	Zahradník 63
Autor:	Rabíndranáth Thákur
Zdroj:	http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Balej
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Poutníče, musíš odejíti?

Noc je tichá a temnota mdlobou klesá na les.

Lampy na našem balkoně jsou jasné, květiny všecky čerstvé a mladé oči ještě bdělé.

Přišel již čas tvého odchodu?

Poutníče, musíš odejíti?

Nespoutali jsme nohou tvých svýma prosícíma rukama.

Dveře jsou ti otevřeny. Tvůj kůň stojí osedlán u vrat.

Pokusili-li jsme se cestu ti uzavříti, učinili jsme to jen svými písněmi.

Pokusili-li jsme se zadržeti tě, učinili jsme to jen svýma očima.

Poutníče, nemáme moci, abychom tě zdrželi. Máme jen své slzy.

Jaký to neuhasitelný oheň plane ve tvých očích?

Jaká neklidná horečka koluje krví tvou?

Jaký hlas z dálky tě pobádá?

Jaké to hrozné kouzlo jsi četl mezi hvězdami na nebi, že noc s tajným, zapečetěným poselstvím vešla do tvého srdce, mlčící a podivná?

Nedbáš-li veselých schůzek, třeba-li ti klidu, zemdlené srdce, zhasneme lampy a ztišíme harfy své.

Budeme seděti tiše ve tmě za ševelu listí a znavená luna bude vysílati své bledé paprsky ve tvé okno.

Ó poutníče, jaký to bezesný duch dotkl se tě ze hloubi půlnoci?