Sichat Jicchak/Žalm 132

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

קלב שִׁיר הַמַּעֲלוֹת. זְכוֹר יְיָ לְדָוִד אֵת כׇּל־עֻנּוֹתוֹ׃ אֲשֶׁר נִשְׁבַּע לַיָי. נָדַר לַאֲבִיר יַעֲקֹב׃ אִם־אָבֹא בְּאֹהֶל בֵּיתִי. אִם־אֶעֱלֶה עַל עֶרֶשׂ יְצוּעָי׃ אִם־אֶתֵּן שְׁנַת לְעֵינָי. לְעַפְעַפַּי תְּנוּמָה׃ עַד אֶמְצָא מָקוֹם לַיָי מִשְׁכָּנוֹת לַאֲבִיר יַעֲקֹב׃ הִנֵּה שְׁמַעֲנוּהָ בְאֶפְרָתָה מְצָאנוּהָ בִּשְׂדֵי יָעַר׃ נָבוֹאָה לְמִשְׁכְּנוֹתָיו נִשְׁתַּחֲוֶה לַהֲדֹם רַגְלָיו׃ קוּמָה יְיָ לִמְנוּחָתֶךָ אַתָּה וַאֲרוֹן עֻזֶּךָ׃ כֹּהֲנֶיךָ יִלְבְּשׁוּ צֶדֶק וַחֲסִידֶיךָ יְרַנֵּנוּ׃ בַּעֲבוּר דָּוִד עַבְדֶּךָ אַל־תָּשֵׁב פְּנֵי מְשִׁיחֶךָ׃ נִשְׁבַּע־יְיָ לְדָוִד. אֱמֶת לֹא־יָשׁוּב מִמֶּנָּה. מִפְּרִי בִטְנְךָ אָשִׁית לְכִסֵּא־לָךְ׃ אִם־יִשְׁמְרוּ בָנֶיךָ ׀ בְּרִיתִי וְעֵדֹתִי זוֹ אֲלַמְּדֵם גַּם־בְּנֵיהֶם עֲדֵי־עַד יֵשְׁבוּ לְכִסֵּא־לָךְ׃ כִּי בָחַר יְיָ בְּצִיּוֹן אִוָּהּ לְמוֹשָׁב לוֹ׃ זֹאת־מְנוּחָתִי עֲדֵי־עַד פֹּה אֵשֵׁב כִּי אִוִּתִיהָ׃ צֵידָהּ בָּרֵךְ אֲבָרֵךְ אֶבְיוֹנֶיהָ אַשְׂבִּיעַ לָחֶם׃ וְכֹהֲנֶיהָ אַלְבִּישׁ יֶשַׁע וַחֲסִידֶיהָ רַנֵּן יְרַנֵּנוּ׃ שָׁם ׀ אַצְמִיחַ קֶרֶן לְדָוִד. עָרַכְתִּי נֵר לִמְשִׁיחִי׃ אוֹיְבָיו אַלְבִּישׁ בּשֶׁת וְעָלָיו יָצִיץ נִזְרוֹ׃

שיר (Žalm 132.) Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, Davidovi veškeré námahy jeho, jak přísahal Hospodinu, slib učinil Nejmocnějšímu Jakobovu: Nevejdu do stánku domu svého, nevstoupím na lože postele své, aniž dám usnouti očím svým, ani víčkám svým zdřímati — až najdu místo Hospodinu, příbytek Nejmocnějšímu Jakobovu. Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, našli jsme ji na polích Jaharských. Vejděme do příbytku Jeho, sklánějme se u podnože nohou Jeho! Povstaniž, Hospodine, k odpočinutí Svému, Ty a schránka slávy Tvé! Kněží Tvoji oblékají se ve spravedlnost, a zbožní Tvoji plesají. Pro Davida, služebníka Svého, nezamítej tváři Pomazaného Svého! Přísahal Hospodin Davidovi pravdu, neupustí od toho: „Z plodu života tvého posadím na trůn tobě. Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučuji — také i synové jejich na věky seděti budou na trůnu tvém.“ Nebo vyvolil Hospodin Sion, žádal si ho za sídlo Své. To budiž odpočinutí mé na věky; zde budu přebývati, nebo žádal jsem si toho. Pokrmu jeho požehnám, nuzné jeho nasytím chlebem. A kněží jeho obléknu ve spásu; a zbožní jeho nechť plesají. Tam vyrůsti dám rohu Davidovu, připravím svíci Pomazanému Svému. Nepřátele jeho obléknu v hanbu, ale nad ním se zaleskne koruna jeho.