Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/III

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
II	III	IV

Údaje o textu
Titulek:	II.
Podtitulek:	Krok. Libuše.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 8 - 10.
Licence:	PD old 70
Související:	A. Jirásek: Staré pověsti české/O Krokovi a jeho dcerách, Staré pověsti české/O Libuši
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii: Krok (vojvoda), Libuše (kněžna)

Když tomu mnohý minu rok,
vsta v zemi muž, jemuž diechu Krok.
Ten zemiu všiucku súdieše
a múdrosti je učieše.
Potom Krok jide do navi,
tři múdré dcery ostavi,
Kaziu, Tetku a Liubušiu,
o třetiej mluviti mušiu.
Kazě sědieše na Kazíně,
a Tetka na Tetíně,
Liubušě prorokyni bieše
a všiucku zemiu súdieše.
Sta sě, že o meziu dva sě svadista,
a sobě dobřě přibista.
Liubušě je sě jú súditi,
a vinného musi smútiti.
Vinný je sě Liubušě haněti,
řka: „Nechciu tebe za súdciu jmieti;
neb žena lépe umie jehłú šíti,
než v súdě mužě súditi.
Auvech, to mě velmi trudí,
že našiu zemiu žena súdí.“
I všech paní je sě haněti,
jehož jáz nechciu młuviti.
Liubušě, to usłyševši,
nemúdrému přehověvši,
nic jemu neotpovědě,
ale valný snem zapovědě.
Když sě na snem všickni snidú,
a přěd Liubušiu přijidú,
tehdy ta všie země máti
je sě hanby žałovati.
Zeměné, to usłyševšě,
svej hospodě sě nasmievšě,
jako z praka sě zpodjemšě,
rady i jedné nevzemšě,
křikú všickni jedniem hłasem:
„Nevypłatímy to jedniem vłasem!
Pravdu-ť jesť młuvił čłověk taký;
nebo-ť jesť muž viła všaký,
jenž sě kto přěd ženú súdí,
jehož k tomu núzě nepřipudí.
Juž ti déle nechcem hověti,
chcem mužě za hospodu jmieti.
Jednoho-ť na tobě prosímy:
pověz nám věstbami svými,
z které nám radíš země knězě vzieti?
Nebo v svej nemóžem podobného jmieti.“