Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/II

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
I	II	III

Údaje o textu
Titulek:	II.
Podtitulek:	Praotec Čech. Osazení země.
Autor:	Neznámý. K vydání upravil Josef Jireček, více o autorství ve Wikipedii a úvodu
Zdroj:	Archive.org
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 6 - 8
Licence:	PD old 70
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii: Praotec Čech na české Wikipedii; A. Jirásek: O Čechovi

V srbském jazyku jest země
jiežto Charvaty jest jmě.
V tej zemi bieše lech,
jemužto jmě bieše Čech.
Ten mužobojstva se dočini,
pro něž svú zemiu provini.
Ten Čech jmějieše bratróv šesť,
pro něž jmějieše moc i česť,
a ot nich mnoho čeledi,
juž jedné noci Čech osledi.
I vybra sě se vším z země,
jiejž diechu Charvaty jmě.
I bra sě lesem do lesa,
dědky své na pleciú nesa.
A když dłúho lesem jide,
k velikému hvozdu příde.
Tu sě stešte čeledi jeho.
Vecě Čech: „Ach běda jesť skutka mého,
že pro mě jste v tejto núzi
a jsú pro mě vaši domové hustí łuzi.“
I vecě Čech k svému sboru:
„Podejděm pod tuto horu,
dětem, skotu odpočinem,
a snad sě tu s túhú minem.“
Za jutra u pravé zořě
by Čech sám sedm na tej hořě,
s niež všiucku zemiu ohleda,
a dále jim jíti neda,
řka: „Jmámy zemiu po svej vóli,
budú nem z té plni stoli,
zvěři, ptákóv, ryb, včeł dosti.
Ot nepřáteł tvrdá dosti.“
Jako by sě dnes na púšči stało,
kdež by jim nic nepřěkážało.
S té hory na zemiu zřěchu,
proto tej hořě Říp přěvzděchu.
Prvé chleba nejmějiechu,
maso a ryby jediechu.
Prvé léto łaz vzkopachu,
a druhé léto rádłem zorachu.
Ale že jich starostě Čech diechu,
pro-ň zemi Čechy vzděchu.
Ti liudie velmi věrní biechu,
všě sbožie obecno jmějiechu;
komu sě co nedostanieše,
u druha jako své jmějieše.
Jeden obyčěj złý jmějiechu,
že manžełstva nedržiechu.
Tehdy i jedna žena mužem jista nebieše,
jeden muž žen mnoho jmieše.
Právě skotsky přěbýváchu,
na však večer nového manžełstva hledáchu.
Súdcie i jednoho nejmějiechu,
nebo sobě nekradiechu.
Pakli sě kdy stała která sváda,
u stařějšieho budieše rada,
aby právo učinili,
pravému škody polepšili.
Minu let tomu velmi mnoho,
co že sě držě ten liud obyčěje toho.