Pohádky z naší vesnice (Hálek)/Dva stíny

Pohádky z naší vesnice Vítězslav Hálek
Choděra	Dva stíny	Starý kozák

Údaje o textu
Titulek:	Dva stíny
Autor:	Vítězslav Hálek
Zdroj:	HÁLEK, Vítězslav. Pohádky z naší vesnice. Praha : Edv. Grégr, 1874. s. 41–42. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1874
Licence:	PD old 70

Jde měsíček vejpůl nakrojen,
v běl řeka leskne se, hučí,
les ze sna tak dýchá spokojen
a v ptáků nápěvy pučí.

Dva stíny si sedly u řeky,
cos s rukou smývají, šatů —
„Ač prokleti snad jsme na věky,
já nechci dozráti katu.“

Tu povídá druhý: „V duše tmách
už zhasla hvězda mi každá,
kam duše jen pne se v myšlenkách,
na každé sedí jí vražda.“

A první: „Toť naše řemeslo,
stín časem počíná lekat,
a chceš-li, by katu vyneslo,
jen počni k pokání hekat.“

A povídá druhý: „V duši mé
noc lká, sejc houká si hlasně,
hlad vyje, a nežli tušíme,
vlk o dlaň otře si dásně.“

A první: „Mít duši takovou,
jež lup by chtěla mi kazit,
hle, zbraň na ni mám již hotovou
a v hrdlo umím ji vrazit.“

Dva poskočí stíny na břehu,
jak vlk se za vlkem honí —
skví voda se jako do sněhu,
dva stíny strhly se do ní.