Pohádky z naší vesnice (Hálek)/Starý kozák

Pohádky z naší vesnice Vítězslav Hálek
Dva stíny	Starý kozák	Dražba

Údaje o textu
Titulek:	Starý kozák
Autor:	Vítězslav Hálek
Zdroj:	HÁLEK, Vítězslav. Pohádky z naší vesnice. Praha : Edv. Grégr, 1874. s. 43–45. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1874
Licence:	PD old 70

V hospodě ruchu a puchu,
tam housle, klarinet, bas,
pošinul čepici k uchu —
„Stůjte, ať do toho ďas!“

Zakroutil našedlé kníry
a rukou podepřel bok:
„Kozák jsem ze staré míry,
já vím, co do kulí krok.“

„Ale mně s takovou směle,
mne českým poplivnout psem:
jedna, dvě — a má ji v těle,
pak ať mne ubije v zem!

Koukáte, kuřata měkká,
to každý jak sysel je tich,
pošeptmo kleje a heká
a nahlas polyká smích!

Koukáte, výkvěte mladý —
mít k tanci ohnivý kvap,
pro holky hlazené brady,
fi! a krev ze srdce bab.

Neznat, co muži je svato,
co krásné, veliké dost,
však na všem trpěti bláto,
a mít je za pravý skvost —

Fintit se, čechrat si vlasy,
být klepnám hledaný rek,
hejřiti pitky a kvasy,
tvář mít jen na políček —

Na velkost zvedati tretku,
mít v hádku bojovný sluch,
odvahy však ani špetku,
a zvát to mladistvý ruch —

Koukáte na tu krev línou,
jak sešlá v mém zrcadle jest —
při sám —, tvář nemáte jinou,
dosud v ní nevidím čest!“

Stanula mládež dnes v kole,
jak v kámen utuhla, v led —
vytáh’ dnes kozáček v pole
a jest jak bez krve bled.

V hospodě ruchu a puchu,
tam housle, klarinet, bas,
pošinul čepici k uchu —
„Hrajte, ať do toho ďas!“