Poesie francouzská nové doby/Růže

Poesie francouzská nové doby
Píseň (Hugo 2)	Růže	Večer na moři

Údaje o textu
Titulek:	Růže
Autor:	Victor Hugo
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 157–158. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Ó často nad zemí se duch můj hrůzou chvěje!
tu verš můj jícnem jest, jímž bezdný kráter zeje,
            jak bouře zuřivá
se vzpírá do stromů, to bouří ve mně, v plamen
mé srdce vznítí se a co je ve mně kámen,
            se v lavu rozplývá.

Za každým zákonem zde voják musí státi,
ať soudce nebo kněz, vše lže, neb bude lháti,
            ó bída, zoufání!
a dogma pije krev a oltář žehná hříchu
a pravda popelka se tají s bázní v tichu
            nach studu na skráni.

Zář králů pochmurná oblévá naše hlavy,
chrám plný pekla jest a leskem naší slávy
            hle, tmí se obloha,
a duše lodí jest, jež letí mezi skály,
a církve v soumraku jen hmatajíce braly
            démona za boha.

Ó kdo mi propůjčí slov z železa a žuly!
ó já bych roztrhal ty zákony, ty buly,
            ty bible, korany
a děsným katastrof já vykřiknul bych jekem
a v sloky písně své bych sofisty chyt vztekem
            a v spáry tyrany!

Tak blednu, chvěju se, vztek ve mně vře a hýří
a černých orlů roj mé duše nebem víří,
            v němž zuří plameny,
v mém srdci Litice již stává, hrozí světu…
tak! všady vládne zlo! V tom spatřím růži v květu
            a hned jsem ztišený.