Přemyslovci/Poledne

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Poledne
Podtitulek: (Roku 1305)
Autor: Jan Erazim Vocel
Zdroj: VOCEL, Jan Erazim. Spisy J. E Vocela. Svazek druhý. Přemyslovci. Třetí vydání. Praha: I. L. Kober, 1879. s. 172–173.
Licence: PD old 70

Bubny zvučí, jasně trouby znějí
V kobce svaté chrámu Pražského;
„Hospodine, chvála tobě!“ pějí
Hlasy lidu rozblaženého.
A před chrámem, z houští vonných kvítí
Stan se zdvíhá skvostný nahoru,
Tři královské koruny se svítí
Tam ve stínu slavných praporů.

Lidstva nesčíslné, hlučné davy
Kolem stanu skvělého se dmou,
K velebným těm znakům české slávy
Tisíců se zraky hrdě pnou.
Opět rachotily bubnů hlasy,
V hluky bubnů hlahol trouby zněl;
Tu vystoupí na stolec okrasy
Království českého hlasatel.

Po třetí zazněly zvuky plesu —
Vešken ruch teď náhle utichnul,
Jak by v lidstva nesmírném okresu
Pramen života byl zaniknul.
Z chrámu vane zbožná píseň míle:
Svatý Václave, svůj národ spas!
Slavně povznesl, slyš! této chvíle
Hlasatel svůj hrdozvučný hlas:

„Věrní milí království českého!
Děj vám slavný budiž zvěstován:
Václav, dědic trůnu otcovského,
Na království české pomazán!
Ejhle! korunu velebnou Čechů
Zdobí jasná záře korun dvou,
Uhrů koruny a statných Lechů!
Václava ať dnové šťastni jsou!

Opět trouby, opět bubny hlučí,
Hlasatel když slov těch provolal;
Po Praze radostný ohlas zvučí:
„Váceslav ať žije, slavný král!“ —
Na poledne slunce vystoupilo,
Na nejvyšší české země bod;
Se sta věží poledne zvonilo,
Ježto slavil Přemyslovců rod!