Přemyslovci/Horníci

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Horníci
Podtitulek: (Roku 1304)
Autor: Jan Erazim Vocel
Zdroj: VOCEL, Jan Erazim. Spisy J. E Vocela. Svazek druhý. Přemyslovci. Třetí vydání. Praha: I. L. Kober, 1879. s. 168–171.
Licence: PD old 70

„Na den, na den, kovkopové!“
Hlas se Horou rozléhal,
„Do krvavé práce zove
Pěstě vaše vlast a král;
Nepřítel se k městu blíží,
Aby hojnou stříbra špíži
Z vašich skladů rozebral.“

Hoj, tu do šerého jitra zabouří
Z hlubokých dolů divoký vřesk,
Trejby se víří, až osy se kouří,
Kolkolem slyšet rumpálů třesk.
Plamen kahanců již osvěcuje
Temnice černé stříbrných hor:
Z fortů a okovů již vystupuje
Na den bezčetný kovkopů sbor.

A tu slavný pán ze Stráže
V čele svých obrněných
Havířům se zbrojit káže,
Tasit zbraní železných:
„Zhůru! hájit slavnou Horu,
Země stříbrnou komoru,
Pozdvihněte seker svých!“

„Na vrahy hr!“ volají havíři,
Davem hrnoucí se na Vlaský hrad,
Tam pak hutníci, roštíři, ramíři
Staví se dvorem v daleký řad.
Fejsle a pádné pemrlice zdvíhá,
Volaje pomstu, bujarý sbor,
Až se to dolem a kampem rozlíhá,
Až se otřásá okolí hor.

Nové houfy, hle, se lejí
Z couků jako vlny par,
Tisíce kovkopů krejí
Haldy modroleskných škvar;
Výhně ženou k mrakům kouře;
Kovů hluk a vody bouře —
Děsící to živlů svar.

Hle, tu rumpály s rachotem ženou
Zhůru ohromný, naplněný por;
„Ať se nasytí stříbrnou pěnou
Lakomých škůdců hltavý tvor!“
Hutníci takto bujně volají,
Z poru vážíce smrtící kvas,
Do toků Vrhlice jedy metají,
Tokem by život nepřítele zhas’.

Živým proudem jedy plynou,
Za vlnami Horský voj
Táhne toku úžlabinou
Tam, kde Němec strojí boj;
Od Rovinských tam palouků,
Z Turkanku a Osla couku
Valí se havířů roj.

Slunce již zlatí Kaňkovské hory,
Báně se chrámu Sedleckého rdí;
Ejhle tu rázných Horníků sbory
Na luhy kolem s úžasem zří:
Tam, kde rakouské se prapory chvěly,
Požár a popel půdu jen kryl,
Potoku břeh však vrouben jest těly —
Nepřítel pěnu stříbrnou pil.

Tam se, hle! k Čáslavské straně
Plazí dlouhý, černý had —
„Voj to škůdců! rázem na ně,
Ať pocítí kladiv pád!“
Letem Horníků tu roty,
Metajíce střely, hroty,
Drtí prchajících řad.

Aj tu od Malínských lesů
Svitne nových kovů blesk,
Hlasy tam českého plesu
Pozdravují bitvy třesk.
Rázně pěst kovkopů teše,
Z vrahů živé jiskry křeše;
Vrahy žene třas a tesk.

Nepřítel prchl v Moravské bory
Za třetí horu, za modrý les,
Horníků statných vítězné sbory
Ozvučil vojska královského ples.
„Horníkům sláva!“ zaznějí hlasy,
Radostný povstal kolkolem ruch.
Nechť žije, Horo, na věčné časy
V bujarých synech předků tvých duch!