Přemyslovci/Bořivoje křest

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Bořivoje křest
Podtitulek: (Roku 871)
Autor: Jan Erazim Vocel
Zdroj: VOCEL, Jan Erazim. Spisy J. E Vocela. Svazek druhý. Přemyslovci. Třetí vydání. Praha: I. L. Kober, 1879. s. 20–23.
Licence: PD old 70

Jako večer po kvetoucím luhu
Dál a dále stíny prostírá,
A již do temného mlhy kruhu
Rajské nivy halí, zavírá:
Tak shrnuje tiše do závoje
Svého čírá nepaměti noc
Dávné říše, skutky reků, boje,
Slávu národů a králů moc.

Zapomenutí! ty strážce hrobů,
V hrůze tmavé bdící na rakvích,
Skrze němou mohyly útrobu
By nevzdechlo lkání vězňů tvých:
Pokyň žezlem černým, stínů kníže!
By se zjevil dávno zhaslý svět,
By se rozevřely hrobů mříže,
Rezem hlodané tisíce let!
Otevři žaláře staré brány,
Jasné obrazy pusť ze tmy ven,
Nám dej zříti slávské velikány,
Jimiž nový věk byl zasvěcen! — —

Aj! jak tam se na Moravě modré
Z mlhy vypínají stavení,
Hle jak hrdě v mohutnosti bodré
Báň nad bání, hrad nad hradem ční!
Týmě pahorku tam korunuje
Palác skvělý s bání stříbrnou,
Báně, svisle, sloupy pozlacuje
Slávy slunce září velebnou!

Hle, z paláce královského brány
Kráčí slavně reků leskný dav;
Patřte na vládyky, kmety, pány,
Oděné v nádherný zlatohlav!
Za nimi pak stříbrozvonky znějí,
Ejhle kněz tu s žezlem biskupským!
Sbory mnichů svaté hymny pějí,
Kaditelny lijou vonný dým.

Za velebným sborem vážné kráčí
Postava hrdinská z brány sem;
Plášť se zlatý k zemi skvostně vláčí,
Skráně věnčí krále diadem.
A hle, muž tam po vladaře boku
V rouše sněhobílém putuje,
S blahým zápalem ve zbožném oku
Ruce vroucně na prs křižuje.

Zástup mužů v sukních běloskvoucích
Zkroušeně se za ním ubírá;
Sbor vojínů v brních se lesknoucích
Průvod veleslavný zavírá.
Zvonů jasný hlahol zástup vítá,
Za nímž teď se zavřel svatý chrám;
Darmo báseň obřad nebes zpytá,
Tajnost svatiny nezjeví vám.

Na popraží chrámu klečí Musa
Varyto své k prachu klonící,
Jež provívá svatá nebes hrůza,
Od oltáře tajně chvějící.
Tu se píseň ze svatiny leje,
Budíc v duchu mír a zbožný cit,
„Hospodine, polituj ny!“ pěje
V kobce Páně bohumilý lid.

Dvéře chrámu teď se rozstoupily,
Trouby vyrazily zvučný hlas,
Zvony slavně k nebi zazvonily,
Hřímot kotlů hlásá svatý kvas.
Slavně hlaholí tu mnichů zpěvy,
Lid teď zbožně na kolena kles’ —
Na stupni se chrámu, ejhle! zjeví
Method, žehnající arcikněz.

Muž pak jasný v rouchu labuťovém
Zlatým diademem zdoben jest:
Bořivoj, posvěcen Páně slovem,
V chrámu Velehradském přijal křest.
Svatopluk tu bratra v svaté víře
K srdci tiskne v blahém zachvění —
Dva národy znamení teď kříže
Spojilo k věčnému spasení!

Tu an biskup Method požehnává
Hlavy reků, rozléhá se hluk:
„Čechů pánu, Bořivoji sláva!
Náš ať žije velký Svatopluk!“ — —

Kde jste dnové slávy moravanské
S mocným žezlem vlády Slovanů?
Krutost staré závisti germanské
Zhasla hvězdu veleslavných dnů;
Chrám rozbili krutí Maďarové,
Slavie kde první kříž se skvěl,
Neznaj’ dějin otců potomkové,
Nad svou slávou Slovan zanevřel!

Nezbývají ani rumy hradu,
Rod kde Svatoplukův panoval,
K velebných by upomínek skladu
Poslednímu pravnuk putoval;
Velehradských dnů jen zbytek dvojí
Chrání Morava a český lev:
Víry kříž — a v chrámu, též i v boji
„Hospodine, polituj ny!“ — zpěv!