Ottův slovník naučný/Zástava

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Zástava
Autor: Miloslav Stieber
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 461–462. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související na Wikidatech: Zástavní právo

Zástava v širším smysle zove se každá věc zastavená, ať movitá nebo nemovitá. V užším smysle je to však pouze zastavená věc nemovitá. V době hospodářství naturálního jest zastavená věc ekvivalentem plnění. Skýtá se jako náhrada za to, že bylo plněno. Náhradu tuto může dlužník vyplatiti. Zastavování má tedy ráz prodeje s právem zpětně koupě. V pozdějším vývoji jest zastavená věc jistotou, že bude plněno (obligatio bonorum). Pojistiti může se každý závazek, ne pouze placení penězi, později ovšem hlavně jen pohledávka peněžná. Prvotní forma zastavení statku jest jeho odevzdání v držbu. V německém právě zvala se tato z. starší z-vou (alte Satzung). Jako její protiva uváděla se z. novější (neue Satzung), při níž držba se nepřeváděla. Z. starší mohla, co do svých účinků, býti druhu rozmanitého. Mohla trvati potud, pokud dlužník dluhu nezaplatil, jsouc jen, jak uvedeno, rovnocennou hodnotou toho, co věřitelem dlužníku dáno. Mohla v čas splatnosti pohledávky propadati (z. propadná), věřitelem zcizena (z. zcizná), prodána (z. prodejná) anebo dále zastavena býti. Vybírané užitky (z. užívací, z. antichretická) mohly býti odpočítávány od kapitálu (z. umořovací, vadium vivum, vifgage, l´antichrèse, v užším slova smysle), anebo měly nahrazovati úroky (vadium mortuum, mortgage, la vente à réméré). Mohla býti zastavena jen jedna nemovitost (z. zvláštní, speciální), anebo všechny věci dlužníkovy, přítomné i budoucí (z. všeobecná, generální). Nejpříhodnější je rozdělení na z-y s držbou a bez držby. Při z-vě s držbou převádí se na věřitele gewere. Z. bez držby je buď daná (gesetztes Pfand, Satzung) nebo vzatá (genommenes Pfand). Daná zřizuje se stranami, vzatá béře se proti vůli dlužníkově exekučním orgánem. Mezi stranami vzniká z. bez držby jednáním před soudem, městskou radou, zápisem do městských nebo zástavních knih nebo zástavními listy. Proti vůli dlužníkově béře se z. při exekuci a obstávce. V době francké počíná se exekuce missione in bannum. Statek se soudem dlužníku odejme a po roce věřiteli do výše jeho pohledávky vdědí (přivlastní). Co přebývá, připadá fisku. V době německé začíná se exekuce frónou, jak missio in bannum se zove. Nezbavuje někde dlužníka držby statku. Další stadium exekuce se různí. Někde z. celá propadá, někde se dále zastavuje nebo prodává nebo do výše věřitelovy pohledávky vděďuje. Před žalobou zavazuje obstávka pozůstalost bez dědiců, pozemky dlužníka uprchlého anebo dlužníka, jenž na škodu věřitelů chce je zciziti.

I v právě českém je nejpůvodnější z-vou nemovitosti asi prodej s právem zpětné koupě. Ještě Všehrd nazývá tento druh z-vy z-vu trhem. Je propadná anebo umořovací, v městském právě také prodejná. I zde jest její protivou z. bez držby (z. zápisná). Vývoj desk zemských vedl k z-vě deskové. Zápisy do desk s počátku pouze dokazovaly zřízení z-y, později z-vu zakládaly. I z. desková byla s držbou a bez držby. Účinky z-vy s držbou byly tytéž jako mimo desky. Z. bez držby je buď speciální, byl-li zastaven jen určitý statek, anebo generální, byly-li zastaveny všechny statky, které kdo má nebo míti bude. Nebyl-li dluh včas splacen, připojovala se k ní exekuce v zastavené nemovitosti, beze všeho dalšího soudního nálezu. Zastavování soudní vznikalo úkony orgánů soudních a exekučních. Již půhonem zavazeny byly všechny nemovitosti, v půhonu jmenované, a stálo-li v něm »odtad odevšad, kdež co má«, vznikala jejich z. generální. Obyčejná cesta exekuce byla úmluva (v. t.), zvod (v. t.), panování (v. t.) a přidědění (viz Odhádání). Před sporem zavazován byl statek pro dluh přípovědí. Postihován jí byl statek »osoby umrlé nebo od práva ušlé«, jak dí Koldín. Z české deskové z-vy vyšla dnešní rakouská hypotéka. Bylyť po českém vzoru zavedeny desky zemské ve všech zemích rakouských.

I z německé z-vy bez držby, zapisované do knih městských, pak zástavních, vyšla německá hypotéka. Druh její »dluh pozemkový« vyšel však z koupí důchodů. Z rozmanitých příčin, nejvíce však proto, aby kapitály na pozemkový majetek ukládány býti mohly, kupovaly se již ve XII. stol. z pozemků za tyto kapitály důchody. Za důchod zavazen byl pozemek i v rukou třetího držitele. K těmto důchodům připojila se i moderní forma zástavního práva německého. Beze všeho právního důvodu může si každý vlastník na svou nemovitost dáti zapsati dluh, s kterým pak volně nakládá. Vedle tohoto dluhu pozemkového potrvala však i hypothéka, lišíc se od něho jen právním jednáním, které k ní podnět zavdalo. O hypotéce a dluhu pozemkovém vydávají se vlastníku zvláštní listy, při hypotéce list zástavní, při dluhu pozemkovém dlužní list pozemkový. Teprve list věřiteli odevzdaný zakládá jeho právo. Listy tyto prostředkují pak i další převod. M. St.

Z. viz Korouhev.