Ottův slovník naučný/Příslušnost

Ottův slovník naučný
Příslušenství	Příslušnost	Prisma

Údaje o textu
Titulek:	Příslušnost
Autor:	Ferdinand Heller mladší
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 710–713. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Příslušnost (kompetence) jest právo a povinnost úřadů vyřizovati záležitosti, které jim zákonnými předpisy k vyřizování jsou přikázány. P. soudů pro občanské (civilní) záležitosti upravena jest pro Rakousko zákonem z 1. srpna 1895 č. 111 ř. z. s uvozovacím zákonem k němu z téhož dne č. 110 ř. z. Zákon tento přikazuje rozhodování a vyřizování občanských právních záležitostí v prvé stolici jednak soudům okresním, jednak sborovým a ustanovuje přesně, který druh soudů v jednotlivém případě povolán jest k rozhodnutí nebo vyřízení. Jsou to předpisy o věcné p-i. Vedle toho ustanovuje, který ze soudů téhož druhu, tedy věcně příslušných, jest v určitém případě povolán a na který se tedy strana obrátiti musí. To jsou předpisy o místní p-i. Následkem těchto předpisů soud jest oprávněn a povinen vyřizovati jen ty občanské záležitosti právní, k nimž věcně i místně jest příslušným. Věcná i místní p. jest, jak řečeno, určena zákonem. Avšak zákon sám ponechává v některých případech jednak vyššímu soudu, jednak ministerstvu spravedlnosti, jednak samým stranám, aby p. určily. Jsou to případy tyto: Nejvyšší soudní dvůr určí místní p., když nějaká právní záležitost má býti projednána před soudem tuzemským, ale nelze zjistiti, který ze zdejších soudů jest místně příslušný. V případě takovém nejv. soudní dvůr vznese záležitost tu na jeden ze soudů věcně příslušných, a to, jde-li o spor, na žádost strany, jde-li o věc nespornou, z povinnosti úřední.

Někdy jest nutno odejmouti záležitost soudu příslušnému a přikázati ji jinému soudu téhož druhu, t. zv. delegace. To stává se po nařízení vyššího soudu tehdy, když příslušný soud byl odmítnut nebo jest vyloučen, nebo po nařízení vrchního zemského soudu, po případě nejvyššího soudního dvoru k návrhu strany z důvodů vhodnosti.

Dále určuje vyšší soud p. v případě sporu o p. mezi dvěma soudy podřízenými. Leží-li soudy ty v obvodu dvou vrchních soudů zemských, určuje ji nejvyšší soudní dvůr. Ministr spravedlnosti určuje svým prohlášením p., vzejde-li spor o p. mezi soudem tuzemským a cizím.

Stranám jest dovoleno podrobiti se ve sporných záležitostech soudu věcně i místně nepříslušnému a tím založiti jeho p., t. zv. prorogace. Státi se tak může buď výslovně, t. j. písemnou smlouvou, která již k žalobě musí býti připojena, nebo mlčky, t. j. tím, že strana žalovaná nenamítne nep. soudu. Výslovná prorogace může se vztahovati buď na určitý spor, neb na všechny spory z určitého právního poměru mezi stranami vznikající. Obojí prorogace jest obmezena tím, že jí nemůže se založiti p. soudu ke sporu, který na soud vůbec nepatří, dále, že nemůže se vznésti spor, k jehož projednání příslušným jest soud okresní, na soud sborový, nebo spor, k jehož projednání jest výlučně příslušným sborový soud prvé stolice, na soud okresní, a konečně, že záležitosti obecné pravomocnosti nemohou vznášeny býti na kausální sborový soud I. stolice, a naopak spory přikázané výlučně tomuto soudu na soud obecný.

P. co do času není obmezena. Soud, na který jako příslušný vznesena byla záležitost právní, zůstane příslušným až do konečného vyřízení, i když později okolnosti, které jeho původní p. založily, se změní, leda by takovou změnou byla záležitost odňata pravomoci soudů vůbec.

Co do místa jest p. ovšem omezena tím, že každému soudu vyměřen territoriální okršlek, v němž jedině pravomoc vykonávati smí. Jen v případě nebezpečí, nebo když soudní řízení koná se na samých hranicích okršlků, soud může hranice ty překročiti, ovšem pouze v tuzemsku. Ve všech ostatních případech, je-li k vyřízení záležitosti právní třeba provésti nějaký soudní úkon neb jednání v obvodě soudu jiného, má býti tento dožádán za provedení jeho, a jsou soudy povinny navzájem takovou právní pomoc si poskytovati.

O zachováváni své p-i mají soudy samy přísně dbáti, pročež, jakmile nějaká právní záležitost na soud se vznese, zkoumá soud nejprve svoji p. Ve sporných záležitostech děje se tak na základě tvrzení žalobce; v nesporných záležitostech, v exekučním a konkursním řízení a při povolení prozatímních opatření vyšetří soud sám skutečnosti rozhodné pro otázku p-i, nespokojuje se pouze sdělením stran. Shledá-li soud po takovémto zkoumání, že není příslušným, nesmí se pustiti v projednání záležitosti té. Je-li záležitost ta z pravomoci soudní vůbec vyňata, na př. je-li to záležitost správní, soud musí v každém stadiu, jakmile vadu tu sezná, zrušiti celé řízení jako zmatečné. Ale byla-li záležitost ta již pravoplatně vyřízena a teprve pak zmatek ten na jevo vyjde, zruší celé řízení nejvyšší soudní dvůr k návrhu nejvyššího správního úřadu (ministerstva, pokud se týče zemského výboru). Totéž platí, byla-li projednána sporem záležitost, která měla se projednávati nesporně.

Je-li tu jiná nep., pak soud, jde-li o záležitost spornou, vrátí žalobu žalobci. Bylo-li však o žalobě již nařízeno stání, pak se může soud prohlásiti nepříslušným jen k námitce žalovaného, vyjímaje ty případy, kde prorogace není přípustná.

V řízení nesporném, exekučním a konkursním musí soud v každém stadiu, buď z moci úřední, neb na návrh stran, vysloviti svoji nep., zastaviti řízení a odstoupiti záležitost tu soudu příslušnému, je-li mu znám.

Prohlásil-li dle těchto předpisů pravoplatně kterýkoliv soud, že není k projednání určité záležitosti příslušným, jest výrok ten závazným i pro soud, na který záležitost ta následkem onoho rozhodnutí se vznese. O námitce nep-i ve sporu srov. články Námitka a První rok.

Jak shora řečeno, zákon z 1. srpna 1895 č. 111 ř. z. rozvrhl pravomocnost v občanských záležitostech sporných v 1. stolici mezi soudy okresní a sborové. Měřítkem při rozvrhu tom byla mu jednak cena, jednak jiné okolnosti. Podle ceny přikázal okresním soudům spory o majetkoprávní nároky, pokud předmět sporu nepřesahuje obnos neb cenu 1000 K a spory ty nejsou bez ohledu na cenu přikázány soudům sborovým. Spory pak, jejichž předmět přesahuje obnos neb cenu 1000 K, přikázány jsou sborovým soudům, pokud ovšem nebyly bez ohledu na cenu přikázány soudům okresním. Toto přikazování některých sporů tu soudům okresním, tu soudům sborovým bez ohledu na cenu stalo se především s ohledem na důležitost právní záležitosti; z toho důvodu přikazuje zákon spory vznikající z poměrů rodinných, t. j. o uznání nebo popření manželského původu, o rozvod, rozloučení a neplatnost manželství, dále o poměrech mezi manžely neb rodiči a dětmi, pokud to nejsou jen poměry majetkoprávní, a konečně spory o posloupnost svěřeneckou soudům sborovým. Dalším důvodem pak byla snaha, učiniti řízení bez újmy jeho dokonalosti rychlým, levným a nejširším kruhům obyvatelstva snadno přístupným, tedy možno říci, že rozhodoval také zájem veřejný. Z toho důvodu byla okresním soudům přikázána celá řada sporů bez ohledu na cenu (viz Soudy).

Zákon však nespokojil se pouze tímto rozdělením, nýbrž rozlišuje dále ještě p. věcnou na obecnou a kausální. P. kausální vztahuje se na záležitosti obchodní, horní a námořské. Pro záležitosti tohoto druhu pak zřízeny jsou samostatné soudy, pokud se týče senáty u sborových soudů 1. stolice (viz Obchodní soudy, Horní soudy).

Co se týče ceny předmětu sporu, která jest rozhodnou pro p. soudu okresního nebo sborového, zákon vytkl tato pravidla: Rozhodnou jest cena, kterou měl předmět sporu v den podání žaloby. Více nároků v jedné žalobě shrnutých se sčítá, ale soud musí býti pro každý z nich zvlášť příslušným. Žaluje-li se pouze část peněžní pohledávky neb zbytek vybývající po srážce protipohledávky, jest rozhodným obnos pohledávky celé. Není-li předmětem sporu pohledávka peněžitá, nýbrž věc hmotná nebo právo, určí cenu tu, řídí-li se podle ní p., žalobce tím, že se nabídne přijmouti jistou peněžitou částku na místě vlastního předmětu sporu, neb že předmět sporu určitou částkou ocení. Částka ta pak jest rozhodnou pro p., ale sborový soud má právo, jeví-li se částka ta příliš vysokou, sám oceněni přezkoumati výslechem stran, ohledáním, po případě i znalci. Při sporu o zajištění pohledávky neb o zástavní právo jest rozhodna cena zástavy, je-li menší než pohledávka sama, jinak výše pohledávky. Při sporech o stále se opakující dávky cena určuje se takto: Při právě trvalém obnos neb cena roční dávky násobí se dvaceti, při právě doživotním deseti a při právě na jistý čas omezeném sečte se obnos neb cena dávek dosud povinných a obnosem takto zjištěným předmět sporu se oceňuje. Při pachtovní neb nájemní smlouvě, pokud jde o její existenci, jest pro ocenění předmětu sporu rozhodné nájemné za celý zbývající čas smlouvy.

Zákon určiv takto p. věcnou určil dále i místní p., předepsav, na který z věcně příslušných soudův určitá právní záležitost vznesena býti smí. Určení to stalo se tak, aby řízení bylo snadné, krátké a levné. Za tím účelem roztřídil soudy na obecné a zvláštní a tyto opět na volitelné (forum electivum) a výlučné (forum necessarium). Soudem obecným jest okresní neb sborový soud prvé stolice pro všechny osoby, mající v jeho obvodu řádné bydliště (forum domicilii), což znamená, že osoby ty jen u tohoto soudu mohou býti žalovány, je-li také věcně příslušným a nejde-li o záležitost přikázanou soudu zvláštnímu. Bydlištěm fysické osoby rozumí se pak místo, kde se ona usadila s úmyslem trvale tam zůstati. Stejný účinek má však i místo dočasného pobytu u osob, které řádného bydliště vůbec nemají, a rovněž poslední bydliště neb místo pobytu u osob, o nichž ani známo není, kde se zdržují, avšak jen co do závazků v tuzemsku vzniklých nebo plnitelných. Ohledně některých osob zákon bydliště sám určuje nebo je finguje. Tak za bydliště osob jsoucích v činné službě vojenské určuje místo jejich posádky, a to potud, dokud v posádce té se nalézají a do nové nedospěly. Fikce platí ohledně tuzemců, kteří jsou v cizině zaměstnáni jako stálí sluhové neb úředníci Rakousko-Uherského státu. Ti podržují svůj poslední obecný soud, je-li znám, jinak se finguje, jakoby bydlili ve Vídni, a tam pak mají svůj soud obecný. V některých případech určuje se obecný soud podle bydliště jiných osob. Tak manželka, dokud manželství trvá, sdílí obecný soud s manželem, děti manželské, legitimované a adoptované s otcem, dokud jsou jeho moci podrobeny, ba i po smrti jeho neb zrušení moci otcovské až do svéprávnosti. Rovnou měrou jest obecný soud matky společný jejím dětem nemanželským. Děti vyživované a zastupované veřejným ústavem podrobeny jsou jeho obec. soudu. Aerár a země mají obecný soud tam, kde sídlí orgán oprávněný zastupovati je ve sporech, a osoby právnické tam, kde sídlí, při čemž za sídlo v pochybnosti pokládá se místo, kde jest jejich správa.

Zvláštními soudy výlučnými jsou:

Soud pro spory manželské; pro rozvod, rozloučení a prohlášení manželství neplatným a o poměry mezi manžely, které nejsou ryze majetkoprávní. Soudem tím jest výlučně ten (sborový), v jehož obvodě manželé měli své poslední společné bydliště.

Soud pozůstalostní pro žaloby o uznání práva k dědění neb k odkazu, pak pro žaloby věřitelů z nároků na zůstavitele neb dědice jako takové, dokud pozůstalost nebyla odevzdána. Soudem tím jest soud, v jehož obvodě se nalézá soud pozůstalost projednávající. Pro žaloby o rozdělení dědictví jest výlučně příslušným soud pozůstalostní i po pravoplatném odevzdání pozůstalosti.

Soud pro žaloby soudců a na soudce. Žaloby tyto, jde-li o samosoudce a představeného okr. soudu, a soud ten jest zároveň pro žaloby ty věcně i místně příslušným, musí podaný býti u sborového soudu 1. stolice, v jehož obvodě tento okr. soud se nalézá. Jde-li o představeného sborového soudu 1. stolice a pro žalobu naň jest příslušným týž sborový soud neb okr. soud jemu podřízený, nutno žalobu tu podati u sousedního soudu sborového.

Soud reální pro žaloby o existenci věcného práva k nemovitosti, o zrušení jeho, o rozdělení, úpravu hranic a pro rušenou držbu nemovitosti. Spory ty náležejí před soud, v jehož obvodě nemovitost leží (forum rei sitae).

Soud pro spory z nájmu a pachtu, pokud nejde pouze o existenci smlouvy neb o zaplacení nájemného nebo pachtu. Soudem tím jest soud (okresní), v jehož obvodě nemovitost leží.

Zvláštní soudy na výběr dané zavedl zákon spíše z ohledů na žalobce, jak patrno z jednotlivých předpisů doleji uvedených, a význam jejich spočívá v tom, že žalobce může žalobu, na kterou ustanovení ta se vztahuji, podati buď u obecného soudu osoby žalované neb u soudu zvláštního.

Jsou to soudy tyto:

Soud místa zaměstnání. U soudu tohoto mohou žalovány býti z majetkoprávních nároků osoby, které se zdržují na jistém místě pouze po delší dobu, jako dělníci, živnostenští pomocníci, studující a pod.

Soud závodu. Vlastníci živnostenských neb obchodních podniků, mají-li vedlejší závody, mohou co do záležitostí vztahujících se na vedlejší závod žalováni býti u soudu, v jehož obvodě nalézá se vedlejší závod. Podobně i žaloby týkající se správy domů neb hospodářství mohou podány býti u soudu, v jehož obvodě nemovitost leží.

Soud místa plnění (forum contractus). K založení této p-i však třeba písemného ujednání mezi stranami, že smlouva má býti splněna v určitém místě a že v místě tom lze také žalovati ze smlouvy. Mezi osobami provozujícími živnost obchodní stačí však poznámka na faktuře, že placení má se státi v určitém místě a tam že také možno žalovati; ovšem žádá se, aby faktura byla zaslána zároveň se zbožím neb dříve než zboží a aby byla přijata bez námitky. Předmětem žaloby té může býti pouze existence smlouvy, plnění neb zrušení její a náhrada škody pro neplnění neb nepořádné plnění. Podobně lze žalovati i ze směnky u soudu místa splatnosti.

Soud věci zatížené. Žaloba o zaplacení pohledávky zjištěné právem zástavním na nemovitosti ve spojení se žalobou o uplatnění práva zástavního a žaloba o uznání, že pohledávka taková neexistuje, ve spojení se žalobou o výmaz práva zástavního, může podána býti u soudu reálního, pokud lze žaloby ty podati proti téže osobě.

Soud pro spory z rušené držby. Žaloby pro rušení držby věcí movitých mohou podány býti u okr. soudu, v jehož obvodě rušení se stalo.

Soud společenství ve sporu. Žaloba na několik spoluzavázaných může podána býti u obecného soudu kteréhokoliv z nich, je-li to jeden z hlavních dlužníků. Podobně mohou všichni ze směnky zavázaní žalováni býti u soudu místa placení.

Soud hlavního sporu. Činí-li někdo nárok na věc nebo právo, které jest předmětem sporu mezi jinými osobami již zahájeného, může na žalobce i žalovaného podati žalobu u toho soudu, kde se spor vede, a to až do pravoplatného jeho rozhodnutí. Podobné může processní plnomocník žalovati svého zmocnitele o zaplacení výloh a odměn zastupováním vzešlých u soudu, kde se vedl spor, v němž stranu zastupoval.

Soud žaloby navzájem. Žalovaný maže u téhož soudu, kde jest žalován, na svého odpůrce podati až do skončení jednání v 1. stolici protižalobu z nároku, který buď s předmětem žaloby prvé jest ve spojitosti neb se hodí ke kompensaci, neb protižalobu o zjištění právního poměru, který průběhem sporu hlavního sporným se stal a od jehožto zjištění závisí rozhodnutí ve sporu hlavním. Obmezení nastává jen potud, pokud by vyloučena byla i prorogace.

Soud dřívějšího bydliště. Řemeslníci, maloživnostníci, hostinští, plavci, čeleď, dělníci, soukromí učitelé a pod. mohou o zaplacení kupní ceny za své výrobky neb zboží, neb o zaplacení mzdy žalovati své odběratele neb služebné pány do 90 dnů od poslední dodávky nebo práce i po jich přesídlení u soudu dřívějšího jejich bydliště.

Soud jmění. Osoby nemající v tuzemsku bydliště mohou z majetkových nároků žalovány býti u každého věcně příslušného soudu, kde se nalézá jejich jmění. Při pohledávkách jejich rozhodným jest bydliště dlužníkovo, po případě místo, kde se nalézá věc v zástavu za pohledávku daná.

P. v záležitostech nesporných upravena byla cit. zákonem takto: K projednání pozůstalosti povolán jest obecný soud zůstavitelův. Obyčejně jest to okr. soud; krajský neb zemský soud nastupuje tehdy, když v pozůstalosti se nalézá deskový statek. Ustanovení toto platí i pro cizince zde bydlící. Ve Vídni, v Praze a v Terstu projednává pozůstalost po protokolovaných obchodnících a veřejných společnících obchodních společností obchodní soud, v jehož městském obvodě osoby ty bydlily a u něhož byly protokolovány. Zemřel-li Rakušan v cizině a není jeho poslední obecný soud znám, projednává pozůstalost soud, v jehož obvodě se nalézá větší čásť jmění nemovitého neb movitého. Totéž platí co do pozůstalosti cizince (viz Nesporné řízení soudní). Co do příslušnosti soudů v záležitostech poručenských a opatrovnických viz čl. Poručenství a Opatrovnictví. K legitimaci nemanželských dětí a adopci příslušným jest poručenský, pokud se týče opatrovnický soud dítěte; jde-li však o legitimaci neb adopci osoby zletilé, obecný soud rodičů. K povolení dobrovolného rozvodu jest příslušným obecný soud (okresní) manželův. Oznámení, že rozvedení manželé společenství obnovili, přijímá týž soud neb okr. soud jejich bydliště. K amortisaci státních obligací a podobných úvěrních papírů jest příslušným sborový soud, v jehož sídle vedou se příslušné knihy úvěrní. Směnky se umořují u obchodního soudu, pokud se týče obch. senátu krajsk. soudu místa plnění. Co do vedení veřejných knih srv. čl. Kniha (knihy pozemkové).

P. v exekučním řízení upravena jest zákonem z 27. květ. 1896 č. 79 ř. z. Zákon ten činí rozdíl mezi soudem exekuci povolujícím a exekuci provádějícím, t. zv. soudem exekučním. Soud exekuci povolující určuje se podle titulu exekučního. Je-li titulem tím soudní nález, jako rozsudek, platební rozkaz, soudní smír, výměr atd., povoluje exekuci, ať na věci movité ať na nemovité, soud, od něhož exekuční titul pochází. Je-li však titulem tím jiný nález, jako nálezy správních neb finančních úřadů, smírčích soudův atd., povoluje exekuci obecný soud zavázaného, nemá-li však zavázaný osobního soudu, soud, v jehož obvodě se nalézají věci, na které exekuce má býti vedena. Při nemovitých věcech jest to knihovní soud. Při pohledávkách, na které se vede exekuce, jest příslušným obecní soud dlužníka, po případě soud, v jehož obvodě leží předmět v zástavu za pohledávku tu daný. Exekuci podle notářské výpovědi z bytu povoluje okr. soud, v jehož obvodě nemovitost leží. Soudy tyto jsou výlučné. Volba nastati může jen tehdy, je-li povolán obecný soud zavázaného a týž má jich více, dále je-li povolán soud, v jehož obvodě jmění leží, neb v jehož obvodě má býti předsevzat první exekuční krok, když jmění leží v různých obvodech soudních, neb hledě ke hranicím nelze přesně zjistiti, v kterém obvodě leží, a konečně, když bylo žádáno zároveň o exekuci několikerou a jsou k provedení příslušný soudy různé. Exekučním soudem jest obyčejně soud okresní. Týž exekuci do všech důsledků provede a jest zároveň příslušným pro všechny spory, k nimž výkon exekuce podnět zavdá. Tím vymezena jeho p. věcná. Místní p. určuje se obyčejně polohou věci. Exekuci na nemovitosti a práva v knize pozemkové zapsaná provádí okr. soud, v jehož pozemkových knihách jest nemovitost zapsána. Vedou-li se knihy ty u sborového soudu, jest příslušným okr. soud v jeho sídle. Na nemovitosti v knihách pozemkových nezapsané neb na věci za nemovité prohlášené, jako lodní mlýny a pod., a dále na movité jmění provádí exekuci okr. soud, v jehož obvodě věci ty se nalézají. Co do pohledávek jest exekučním soudem obecný soud dlužníkův, event. ten, v jehož obvodě se nalézá zástava. Z pravidla, že exekučním soudem jest okr. soud, platí pouze ta výjimka, že co do nemovitostí zapsaných v deskách zemských a horních neb železničních knihách jest příslušným sborový soud prvé stolice, který knihy ony vede. Týž může však jednotlivě úkony přenésti na sborový soud, v jehož obvodě leží nemovitost. Nehledě k těmto předpisům může za jistých podmínek, když exekuci proti jednomu dlužníku vede jeden věřitel u různých soudů, vrchní zemský soud k návrhu podřízeného soudu určiti, který z exekučních soudů předsevzíti má všechny, neb alespoň některé výkony exekuční. Hlr.

O p-i ve věcech konkursních viz čl. Konkursní soud.