Ottův slovník naučný/Mater verborum

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Mater verborum
Autor: Josef Hanuš
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 975–976. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Ottův slovník naučný/Kralodvorský rukopis,
Ottův slovník naučný/Zelenohorský rukopis
Heslo ve Wikipedii: Mater verborum

Mater verborum (také glossae Salomonis) jest název obšírného středověkého slovníka encyklopaedického, v němž vysvětlují se pořádkem abecedním slova latinská (někdy také řecká a hebrejská) spolu se stručným výkladem předmětů a pojmů ze všech oborů tehdejších věd. Sepsán za pomůcku k výkladu lat. spisů v klášteře sv.-havelském ve Švýcařích na sklonku IX. stol. na podnět opata svatohavelského a biskupa kostnického Salomona († 920), jemuž věnován. Nabyl záhy značné obliby, jak svědčí četné opisy (od X.—XV. stol. známo posud na 16 rukopisů!) a hojné glossy, zvl. německé, jimiž lat. text prokládán. Tištěn již na konci XV. st. Z rukopisů pro nás nejdůležitější jest rukopis, jenž s knihovnou hrab. Kolovrata (březnickou) přešel do knihovny musejní. Vyniká krásnými drobnomalbami a zároveň četnými glossami jednak německými a jednak českými (na 1200). České glossy »objevil« roku 1827 V. Hanka (spolu s germanistou Graffem) a veřejnosti je ohlásil v »Čas. Mus.« r. 1827, kde Palacký podal z nich zároveň ukázky. Celkem úplně otištěny v Hankově »Sbírce nejdávnějších slovníků« (1833). Jak Palacký tak jiní přijali nový »nález« Hankův s úplnou důvěrou; jediný Dobrovský, právem vždy nedůvěřivější, v dopise k Hankovi (»Časop. Mus.«, 1870, 334) nazval je »podivnými«, ale veřejně proti nim nevystoupil. Nedůvěru jeho zdědil Kopitar a projevil ji v Gersdorfově »Repertoriu« (1837) a později v Hesychii Glossographi discipulus. Avšak podezření jeho, v Čechách bez toho nenacházející ohlasu, zaniklo docela, když Fr. Palacký a P. J. Šafařík, tehdy u nás již největší autority v tomto oboru, podrobili glossy M. v. obšírnému rozboru ve spise »Die ältesten Denkmäler der böhm. Sprache« (1840). Miniatury i s domnělým malířem jich Miroslavem i všecky glossy české, psané prý částečně Vaceradem, písařem rukopisu, vyšly z rozboru toho jako památky přesné, ač filologovi Šafaříkovi ledacos bylo nápadného zvláště v glossách mythologických a radil tudíž při užívání jich ke kritické opatrnosti. Tento názor ovládl u nás úplně. S výjimkou jediného nedůvěřivého hlasu Feyfalikova (Ueber die Königinhofer Handschrift, str. 35 a 40) probírány s důvěrou české glossy od Nebeského (v »Naučném Slovníku«; Nebeský sdílí tu pochybnosti Šafaříkovy) a zvláště od J. E. Vocela (»Památky archaeol.«, I., 186 a sl.), A. J. Vrťátka a J. J. Hanuše (»Krok«, 1866, 46 a sl.). Netušený a osudný obrat v této otázce nastal r. 1877 článkem »České glossy a miniatury v M. v.«, jejž v »ČČM.« uveřejnili Ad. Patera a Ant. Baum. Baumovým rozborem umělecké stránky M. v. prokázána falsifikace miniatury s písařem Vaceradem a illuminátorem Miroslavem. Palaeografický rozbor Paterův ukázal opět, že pouze asi čtvrtina čes. gloss je pravých. Čásť těchto gloss přejata přepisem musejního rukopisu z předlohy (na poč. XVIII. stol.), jež měla již glossy české, ostatní vepsány jednak brzo po napsání rukopisu mezi řádky a jednak jiným písařem o něco později, ale ještě v stol. XIII. Obsah těchto přesných gloss týká se přírodovědy, domácího hospodářství a řemesel, zvl. tkalcovství. Většina gloss českých (skoro tři čtvrti všech) jest padělek z prvé polovice XIX. stol. Připisovány patrně v přestávkách jdoucích až nad r. 1840, ježto otisk Paterův má o několik gloss více proti otisku Palackého z r. 1840. Padělány jsou jednak v řádcích předěláním slov latinských a německých, jednak připsány jinde. Aby padělek se zakryl, přetřeny často i pravé glossy novým inkoustem, čímž rozpoznání velmi stíženo. Tohoto původu jsou všecky mythologické glossy, podezřelé poněkud již Šafaříkovi. O padělateli nevyslovil se Patera. Byl jím nepochybně »nálezce« Hanka a snad i důvěrný přítel jeho J. Linda. — Srv. Památník České Akademie, 1899 (Sporné památky v Dějinách literatury české). Hš.