Ottův slovník naučný/Judex

Ottův slovník naučný
Jüdendorf	Judex	Judio

Údaje o textu
Titulek:	Judex
Autor:	Leopold Heyrovský, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třináctý díl. Praha : J. Otto, 1898. s. 650–651. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Soudce

Judex (lat.) soudce. U Římanů slul j. především vrchní magistrát spravující soudnictví, ale po výtce porotce, jemuž magistrát byl povinen ponechati vlastní rozsouzení právní rozepře. Jmenovitě jest v soudnictví civilním j. zkrátka nebo unus j., j. privatus jednotlivý porotce, který svým nálezem rozhodoval soukromoprávní rozepři. V trestním soudnictví posledních dob republiky pak slovou judices porotcové zasedávající ve velikých porotách trestních (quaestiones perpetuae), ale vyskytuje se název j. (sc. quaestionis) i pro úředníka řídícího trestní řízení porotní. Po úplném vymizení porot v pozdní době císařské slově j. zkrátka císařský úředník, kterému přísluší soudní pravomoc v první nebo vyšší instanci, j. pedaneus pak podřízený císařského úředníka, jehož tento zmocnil, aby místo něho konal soud v té neb oné věci. Hý.

J. a quo (totiž appellatur), soudce, z jehož nálezu se někdo odvolává; j. ad auem (appellatur), soudce, k němuž se někdo odvolává; j. inhabilis, soudce vyloučený z rozhodování jisté záležitosti z toho důvodu, že jest v oné záležitosti súčastněn (viz Inhabilita soudců); j. suspectus, soudce z téhož důvodu podezřelý; j. in propria causa, soudce ve vlastní záležitosti; j. qui litem suam fecit (doslovně: soudce, který z nějakého cizího sporu učinil spor svůj vlastní) nazýval se u Římanů soudce, který při rozhodování nějaké záležitosti nadržováním jedné straně druhé straně ublížil a tím se vydal možnosti, že na něho podána bude žaloba o náhradu škody (actio in factum). V právu moderním nazývá se podobná žaloba žalobou syndikátní. red.

J. curiae, dvorský soudce, viz Čechy, str. 505, též Dvorský soud.

J. curiae civitatum regalium viz Hofrychtéř.

J. terrae, zemský soudce, viz Čechy, str. 505.