Ottův slovník naučný/Amnestie

Ottův slovník naučný
Amnésie	Amnestie	Amnias

Údaje o textu
Titulek:	Amnestie
Autor:	František Storch, Josef Trakal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 181–182. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Amnestie

Amnestie v právu trestním znamená udělení milosti, které vztahuje se souborně k celé nějaké řadě osob nebo činů trestných. Povšechná její účinnost může ovšem býti učiněna závislou na splnění určitých podmínek, rovněž jako z ní mohou učiněny býti výjimky, na př. v příčině určitých osob nebo těch, kdož určitým způsobem (jako náčelníci a pod.) zločinu se účastnili. Obsah její jest rozličný dle úmyslu toho, kdož ji uděluje, a může tedy zavírati v sobě buďto abolici (v. t.) nebo milost v nejužším smyslu (v. Aggratiace), nebo rehabilitaci (v. t.), rovněž i všecky nebo některé z těchto způsobů zároveň. Dle toho nelze a-ii vlastně ani pokládati za zvláštní, samostatný způsob práva milosti s určitým, pevně ustáleným obsahem. Právo udíleti a-ii přísluší u nás dle čl. 13. zákl. zák. st. o moci soudc. (z 21. pros. 1867) císaři; jinak zákonodárství rakouské nemá o ní podrobných ustanovení zvláštních, tak že o ní platí, co o právu milosti vůbec a zmíněných jeho způsobech zvláště. Podobně má se věc dle práva německého. (Viz také čl. Milost) – Jiný smysl přikládají a-ii (l’amnistie) doktrina a právo francouzské stavíce ji naproti milosti (la grâce). Dle toho milost zavírá v sobě jen aggratiaci, a to individuálnou, určité osobě udělenou; a. však zároveň aggratiaci, abolici i rehabilitaci, prospívající – pokud není stanovena výjimka – všem, kdož účastnili se jistého činu trestného. Ona vztahuje se k osobě, tato k samému skutku, jejž vyhlazuje i s jeho právními účinky, vyjímajíc ty, které jsou rázu soukromoprávného. Milost může býti udělena jen po odsouzení a vztahuje se jen k trestu; a. může býti udělena kdykoli: stalo-li se to před odsouzením, zaniká tím veřejná obžaloba; stalo-li se to po odsouzení, pomíjí tím nejen trest, ale i všecky ostatní následky odsouzení. Dle nynějšího práva francouzského (zák. dané dne 17. čna 1871 a 25. února 1875) jest mezi obojím i ten rozdíl, že milost udíleti přísluší hlavě státu, a. však může býti povolena jenom zákonem. –rch.

A. v mezinárodním právu nazývá se doložka k míru uzavřenému, jíž obě strany vzdávají se všelikých stížností a nároků, zvláště též rekriminací pro porušení práva mezinárodního, válečných obyčejů, jež by mohly býti důvodem k nekonečným sporům nebo dokonce k nové válce. A. netýká se však soukromých smluv a zločinů nesouvisících s válečným jednáním. Od této a. sluší lišiti a-ii, která udílí se obyvatelstvu chopivšímu se zbraní na pomoc straně nepřátelské. Tkl.