Ottův slovník naučný/Rehabilitace

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Rehabilitace
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. s. 417. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Rehabilitace (právo)

Rehabilitace, z lat., výraz právn., jehož užívá se ve dvojím smysle. V právu trestním r. jest opatření, jež má za účel odsouzené osobě, osvědčivší svou lítost a chovající se bezvadně, vrátiti čestné společenské postavení dřívější. Všechny důsledky odsouzení se tu r-cí promíjejí. Instituci tuto znalo již staré právo římské (restitutio in integrum) i středověké (v říši Římskoněm. restitutio famae). Ale kdežto podle práva středov. r. udílena jest jen jako milost panovníkem, podle moderního práva franc. má právo žádati za r-ci každý, kdo splnil zákonné podmínky. – Jiný smysl má r. (rak. konk. řád užívá v § 246 výrazu Wiederbefähigung) v řízení konkursním (viz Konkurs, str. 716b). Podle franc. práva obchodního (čl. 614 Code de comm.) mohou za r-ci kridatářovu žádati po jeho smrti i dědicové jeho. V případě tomto jest r. jen nezištným aktem úcty k nebožtíkovi. Nemohouť důsledky konkursu, jež se týkají jen čestných práv kridatářových, přecházeti na dědice a býti jim na újmu.