Ottův slovník naučný/Čechy/Vinařství

Ottův slovník naučný/Čechy
Chmelařství	Vinařství	Zahradnictví

Údaje o textu
Titulek:	Vinařství
Autor:	Josef Šimáček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 138–141. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

VI. Vinařství.

Známost naše o zakládání vinic v Čechách sahá do doby, kdy šířeno zde křesťanství. Za první vinici v Čechách pokládá se vinice svatováclavská, založená okolo r. 874 po Kr. v krajině mělnické severně od Nedomic, mezi Dřízy a Všetaty, která teprve za našeho století zanedbána byvši, r. 1818 ve štěpnici proměněna byla. Ze starších dob máme nepřímé zprávy o vinicích v nadačních listinách prvních klášterů, v nichž uvádějí se výslovně vinaři klášterům postoupení.

František Zoubek ve svém spise »O zakládání měst v Čechách« podává doklady o vinicích v XI. a XII. stol.: krásná velká vinice byla u Prahy na Petříně (1146), vinice na Veleslavíně (993), Prosíku (1115), Libošíně, v Uhercích, v Letkách n. Vlt. (1159), v Litoměřicích (u hradu, v Zásadě, v Pokraticích), v Žitenicích, v Žichlicích, ve Mlýnci, ve Vinné při Labi (1186), v Mostě (1209), v Badrech v Boleslavsku, u Osic v Hradecku (1086), u Bojšic v Kouřimsku. Čeští vinaři u Litoměřic byli: Kocel, Stojan, Ščepan, Daleša, Čečen, Oras, Bačucha; bečvář na Libošíně (1086), Letonja. K rozsáhlému pozdějšímu vinařství položil základ král Karel IV. Pro okolí pražské vydán dne 16. ún. 1358 zvláštní zákon, tak zv. »Práva viničná«, kterýž obnoven 12. května t. r. pro celé království; pro Litoměřice vydána tato práva vinařská s některými změnami r. 1359, pro Most a Kadaň r. 1374. Král Václav IV. nové výsady udělil r. 1391 městu Kadani a r. 1399 městu Žatci na zakládání vinic, a r. 1497 král Vladislav stará práva viničná Pražanům opět potvrdil. Pravidlem bylo, že na všech výšinách tři míle v okruhu města měly se vinice zakládati; vinaři nadáni zvláštními výsadami, po dvanáct let neplatili žádných daní a teprve v 13. roce měli králi odváděti z vinice půl vědra vína. Škody na vinicích ve dne spáchané trestány i utětím ruky a zpustošení noční dokonce ztrátou života. Majetníci pozemků zákonem svrchu jmenovaným zavazováni k tomu, jakmile by perkmistr oznámil, kde se vinice má dělati, aby svým nákladem do čtyř neděl do práce této se pustili. Jestli by majetník pozemků sám vinic nechtěl zřizovati, musil k tomu svoliti, aby vinice od jiných podnikatelů byly zakládány v ten způsob, že by majetník dostával desátý díl požitků z vinic. Kdyby tomu odporoval a do roka neposlechl, měl i o tento desátek z trestu přijíti. Kromě toho dal Karel z ciziny, z Porýní, z Francie a z Rakous přivážeti ušlechtilé druhy rév, které podnikatelům zdarma byly rozdávány. Péčí Karlovou učiněn počátek k přetvoření pustých neplodných nebo málo a chudě zarostlých strání v úrodné a živé hory viničné. Po celé zemi nastal po léta trvající rozruch a krajiny nabývaIy jiné tvářnosti. Nedlouho na to byl v Čechách nadbytek vína, a tu Karel IV. se postaral o jeho odbyt. Na jedné straně vývoz vína českého ode všech platů a cel osvobozen, na druhé straně mandátem z l. 1370 a 1373 zakázán dovoz vín francouzských, italských a uherských a jich nalévání v městech hrazených a na vsích, kromě Kutné Hory, Budějovic, Písku a Brodu Něm.; jediné malvasie, rivoli a vína porýnská směla se prodávati (Čelakovský, Prameny práva městského I. str. 107, 113, 147 a 308, II. str. 544, 548 a 682). Kdekoli by perkmistr vína cizí postihl, měl je zabaviti, dva díly do komory královské odvésti a třetí díl sobě ponechati. Tak pečuje vzorným příkladem o blahobyt svých poddaných, otec vlasti rozmnožil královský důchod perkrechtem a majitelům neplodných strání, kteří nechtíce sami vinice zakládati, pozemky své přepustil dobrovolně nákladníkům, opatřil, jak naznačeno, desátek po dvanáctém roce od založení vinice. K náležitému dohledu na dělání a udržování vinic, na vybírání perkrechtu (8 pint vína z korce vinice) zřízeny úřady hor viničných, v jejichž čele stál perkmistr (horný) s konšely (horníkové). Jim podřízeny byly poctivé pořádky vinařské a dělný lid. Perkmistr s konšely a nákladníky usnášeli se o řádech hor viničných, dle nichž se pracovalo. Obmezený prodej cizích vín podléhal dohledu úřadů hor viničních, a u domácích vín hleděno k tomu, aby vína porušována nebyla. Za této organisace dodělalo se české vinařství v následujících stoletích značné důležitosti.

Jakého rozsahu vinařství v Čechách dosáhlo, nelze bezpečně udati, avšak dle jmen osad a rolí dosud zachovaných, aneb na katastrálních mapách označených, bylo vinic všude hojnost. Na sněmích zemských, nejednou v tísni finanční obrácen zřetel k vínu jako pramenu, z něhož možno bráti berně k potřebám královským i zemským. Tak r. 1583 opět uvalena daň na víno, a dle sněmovního usnesení možno za to míti, že se v Čechách v dobrých létech až 300.000 hektolitrů vína urodilo. Ze sněmovní předlohy na zaplacení dluhů J. M. Čské (Rudolf II.) podané r. 1583 vysvítá, že v dobách těch se vinařství v Čechách znamenitě dařilo. Pravíť se tam mezi jiným: »A poněvadž se to z jistého vyhledání našlo, že před lety, když se víno dobře obrodilo, toliko okolo měst Pražských do 25 tisíc sudův 8věderních se našlo, a proti tomu snad nemnoho méně přespolního vydáno a vyšenkováno bylo.« Dále pak stojí resumé: »A když tak vína krom na všech městech v zemi, též i v jiných místech království Českého, vyšenkována budou dvojnásob výšeji než v městech Pražských položena budou, tehdy vší sumy i s městy Pražskými při nejmenším, jakž již dotčeno, do 60 tisíc tolarův té sbírky se sejde.« Dle toho klidilo se tehdy na vinicích okolo Prahy v dobrém roce na 200.000 věder vína a mimo to v ostatních Čechách se sklidilo nejméně 400.000 věder; dobrá úroda činila tedy v Čechách až na 300.000 hl vína. Toto množství sklizeného vína odpovídalo by asi 20.000 ha viniční půdy, neboť tehdáž vinice dávaly větší výnosy. Dokud v Čechách panoval mír a zákony na ochranu vinařství měly platnost, kvetlo vinařství a opuštění vinic dělo se jen tam, kde pro přílišnou horlivost vinice i na nevhodných místech byly založeny, nebo kde nehleděno k náležité kultuře.

Válkami, zejména třicetiletou, kdy nejintelligentnější obyvatelstvo vystěhováním a povražděním zredukováno na malý díl původního stavu, nastal nedostatek pracovních sil, a do vinic a sklepů českých zahnízdila se neznalost, takže Riegger ve svých »Materialien« z r. 1790 píše: »Úpadek vinařství českého sluší připisovati neznalosti umění vinařského. Měšťané mladoboleslavští na př. přenechávají své vinice neznalým vinařům, kteří staré baby k výpomoci berou. Když pak vinař nedbalé dílo denní bez pořádku skončil, přijde hospodář a posází vinici chřestem, zeleninou a stromy a diví se, že mu réva dává málo a nezralých hroznů«. I privilegium Karlem IV. Pražanům udělené bylo po 400 létech Karlem VI. zrušeno »pro povstalé důležité příčiny a válečné záležitosti«. Vína pražská napotom jako jiná vína česká pod královské berně pojata, tak že se z nich u bran pražských i před roztáčením stejně s cizími víny platilo. K těmto příčinám řadily se i jiné velmi závažné, nejhlavněji ta, že dlouhým pěstováním ztratila půda své výživnosti, a v zchudlé půdě réva seslábla; ke všemu přibývalo i rozličných škůdců víc a více. Přidružující se k tomu čím dále větší neznalost v zacházení s vínem ve sklepích zpečetila úpadek vinařství.

Že se vinice až na naši dobu zachovaly, lze přičísti jenom té okolnosti, že většina zbylých vinic se nalézala při velkostatcích, farách, klášterech anebo v rukou přičinlivých nákladníků. I před sto léty nenedostávalo se milovníků vinařství, kteří se o výnosné vinice zasazovali. Na prvním místě zasluhuje uveden býti baron Wimmer, který r. 1797 založil vinici tak zvanou Wimmrovskou blíže Prahy, as čtvrt hodiny od bývalé Koňské brány, ve výměře 25 jiter. Dle udání oenologa Františka Schamse dávala vinice tato 12–14 věder vína po jitře, a vzhledem k tehdejším cenám vína a mzdy vynášelo jedno jitro ročně 500 zl. víd. měny. Byla to tedy vzorná vinice. Okolo r. 1830 setkáváme se v Čechách opět s milovníky révy vinné, kteří ku povznesení vinařství českého pracovali. Byli to: sekretář Bamberger u Prahy, lékárník Wolf v Horách Kutných. Wotruba v Litoměřicích, professor Balling na pražské polytechnice a spolek štěpařský při c. k vlastenecké hospodářské společnosti pro království České. Výsledky činnosti jejich byly slabé, a vinařství klesalo čím dále tím více. Dle úředních dat bylo v Čechách r. 1820 ještě 4480 jiter vinic, avšak r. 1857 jenom 1853 jitra.

V takovém stavu shledal c. k. odborní rada dr. Ant. Schmidt české vinařství r. 1866, když byl návštěvou u knížete Josefa z Lobkovic v Dolních Beřkovicích. Přesvědčiv se o výbornosti vín beřkovických, radil knížeti, aby věnoval vinařství více péče. Na panství beřkovickém bylo tehdy 21 jiter vinic, a jejich stav možno posouditi dle toho, že vynášely 236 zl. po jitře. Od r. 1867 věnoval rada Schmidt své síly vinařství beřkovickému a hleděl zároveň, aby se toto vinařství stalo školou pro všechny, již v Čechách nové vinice zakládati mínili. Podporován byl ve své snaze od knížete Josefa z Lobkovic, kterýž velikým nákladem znova zřídil staré vinice a novým zakládáním i přikoupením vinic a zbudováním sklepů vinařství své zveličil. Ku poučení o vinařství počal dr. Schmidt vydávati k »Poslu z Prahy« co přílohu »Návod k vinařství starého znalce«, kterého spisu však nedokončil. V přednášce své konané r. 1869 v hospodář. klubu vyslovil se rada Schmidt, že Č. se obzvláště hodí k vinařství a že po roli a pluhu nemohou se Čechové chopiti důležitějšího odvětví zeměvzdělání nežli jest vinařství.

Od té doby do r. 1880 ku povzbuzení rady Schmidta zakládány nové vinice nejen na panství beřkovickém, ale i v různých krajinách Čech. Tak zejména založili vinice conte Veith v Liběchově, kníže Windischgrätz v Troji, hrabě Chotek v Jeňovsi, rytíř Horský v Kolíně, Lorenz a jiní v Berouně, Cífka na Kněží Hoře, Viktorin na Mělníce, střední hospodářská škola v Hracholuskách, Klimeš v Chrudimi atd. Pro poučování ve vinařství založili vinaři »vinařský spolek okolí Mělníka« r. 1874 a zprávy o 21 schůzích vydané r. 1877 svědčí o čilém účastenství. Když ústní poučování pro vzdálenost vinařů od sebe potkávalo se s obtížemi, založil J. Šimáček r. 1879 časopis »Věstník vinařského spolku okolí Mělníka« a později »Český vinař«. K lepšímu spolupůsobení ve vinařských záležitostech, zejména při společném vystupování na výstavách a za příčinou udržování časopisu vinařského založen r. 1882 za příležitosti svěcení náhrobního pomníku dra. Schmidta vinařský spolek pro království České, jehož předsedou byl nepřetržitě kníže Ferd. z Lobkovic a jednatelem ředitel vinařství Josef Šimáček. Na základě žádostí podaných z Mělníka a z Litoměřic zařízeny zemským sněmem r. 1885 školy vinařské, česká na Mělníce a německá v Litoměřicích.

V tomto utěšeném tvoření překvapil české vinice r. 1886 hrozný škůdce vinné révy, listová plíseň Peronospora viticola. Podobalo se, že zasazena českému vinařství smrticí rána. Nestalo se však; nalezen brzo vydatný a spolehlivý prostředek ochranný ve skalici modré. Jiný hrozný škůdce révy vinné Phylloxera vastatrix, hubící vinařství takřka v celém světě, nebyl na štěstí dosud do Čech zavlečen. Poštěstí-li se i na dále zameziti zavlečení révokazu, možno nadíti se, že nynější vinice nabudou ceny neobyčejné. Nyní zaujímají vinice české 861 ha, a pěstují se od pradávna hIavně tři druhy révy vinné: burgundské modré, roučí zvané; tramín bílý, prynč zvaný, a cinifal zelený.

Prvý druh tvoří hlavní sadbu ve vinicích pro červené víno, oba další druhy hlavní sadbu pro bílá vína. Ve všech starších vinicích nalézají se vtroušené rozličné bílé, červené a modré druhy menší ceny. V posledním dvacetiletí a již také dříve přivezeny k nám nové druhy na zkoušku, z nichž se osvědčily: portugalské modré, vavřinecké modré, bílý ryzlink, kořenný tramín, burgundské bílé a burgundské červené. Pro pěstování tabulových druhů osvědčily se: burgundské ranné čili jakubské; všechny druhy cinifalu, hedvábné čili cibeba bílá, lánské; madlaine angevine, mallingre précoce, malvazské ranné, všechny druhy muškátu, trolinské modré, všechny druhy ušlechtilého (chasselas), portugalské modré a veltlinské druhy.

Počítajíc úrody v l. 1874–1890, urodí se v Čechách ročně asi 15.000 q hroznů, z nichž se čásť potřebuje co hroznů tabulových a asi 10.000 hl vína vyrábí. Víno se prodává většinou v Čechách, menší částka vyváží se do Moravy, Vídně, Terstu a j. Export do ciziny jest nepatrný a připadá největší díl na Německo, čásť menší dováží se do Anglie, Sev. Ameriky, Ruska a j. zemí. V prodeji tom súčastněny jsou hlavně následující firmy: vinné sklepy knížete Jiřího z Lobkovic na Mělníce, knížete Ferd. z Lobkovic v Dol. Beřkovicích, hraběnky Sylva-Tarouca-Nosticové ve Velikých Žernosekách, hraběte Fr. Thuna v Děčíně, knížete Ad, Schwarzenberka v Lovosicích, hraběte Karla Schönborna na Košťálově, J. Viktorín na Mělníce, A. Cífka v Lodenicích, A. Kafka v Troji, Pfannschmidt v Lovosicích, rytíře B. Freye ve Vysočanech a několik menších firem. –máč–