Ottův slovník naučný/Čechy/Chmelařství

Ottův slovník naučný/Čechy
Dobytkářství	Chmelařství	Vinařství

Údaje o textu
Titulek:	Chmelařství
Autor:	Antonín Červený
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 138. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

V. Chmelařství.

Chmel v Čechách již za dob pohanských se pěstoval a k vaření piva sloužil. Možná, že naši praotcové přistěhovavše se do Čech, mimo jiné užitečné rostliny také chmel s sebou přinesli. Nejstarší krajinou chmelařskou byla krajina rakovnická, odkud se chmel dále rozšiřoval. Ve stol. X. a XI. bylo již pěstování chmele po celé zemi rozšířeno, čehož důkazem jest nejstarší pramen historický, listina pocházející z r. 1091, kde Vratislav II. mezi jiným připisuje desátek z chmele darem kapitole vyšehradské, od něho založené. Že se chmel ve XII. stol. v Čechách hojně pěstoval, dosvědčují názvy pozemkův a obcí na chmelnice upomínající, které se z dob těch zachovaly. Také je známo, že za Karla IV. a Václava IV. pokládáno rakovnické pivo za nejlepší v zemi, z čehož soudíme, že v krajině té bylo chmelařství velice vyvinuto. Aby pak chvalná pověst chmele českého se zachovala, bylo za Karla IV. přísně zakázáno vyvážeti chmelové sazečky do ciziny, kterýžto zákaz se ještě několikráte v pozdějších stoletích opakoval. – Na velkých šlechtických statcích zvelebovalo se chmelařství hlavně počátkem XVI. století, když jim bylo zvláštní smlouvou ze dne 6. října 1517 pivovarství jako už dávno před tím městům co výsadní právo uděleno. Ve století XVI. vynikla mnohá česká města pěstováním chmele. Veliké chmelnice připomínají se všude tam, kde vinice. Tak příkladem slynul Beroun, Chrudim, Plzeň. Starší chmelařská města Rakovník a Žatec zmohla se zatím na znamenitý export chmele do ciziny. V rakovnickém archivě jest zachováno do té chvíle několik českých, německých a latinských pověření, že ten chmel je »při městě zrostlý«. Po bitvě bělohorské chmelařství tak pokleslo, že se s ním setkáváme jenom v některých krajinách českých, jmenovitě v Žatecku, Klatovsku a Úštěcku, kdežto v jiných krajinách skoro úplně zmizelo. Teprve za panování císaře Josefa II. po zrušení nevolnictví počal se chmel pěstovati zase na statcích selských. Od r. 1750–1784 nesměly se sazečky chmelové pod přísným trestem přes hranice vyvážeti, aniž cizí chmel s českým míchati; naopak bylo nařízeno, že balíky domácího chmele mají býti úřadní pečetí opatřeny a takto před paděláním chráněny.

Chmelařství české je nyní soustředěno ve čtyřech hlavních obvodech: na Žatecku a Rakovnicku, kde zaujímá 6481 ha půdy; v Úštěcku 1582 ha; v Dubsku 874 ha; po různu v zemi 89 ha chmelnic. Úhrnná rozloha chmelnic v království Českém 10 035 ha s průměrnou sklizní 38.000 q. V prvním obvodu převládá chmel staročeský ranný červeňák, ve druhém pozdní červeňák, ve třetím zeleňák a místy bujňák a v různých krajinách odrůdy chmele červeňáku ranného.

Dalšího zvelebení českého chmelařství bylo by lze dosíci zakládáním pokusných chmelnic a stanic při školách zemědělských, pořádáním občasných krajinských a zemských výstav, zařízením škol chmelařských v hlavních obvodech plodiny této, kočovným vyučováním rolníků-chmelařů odbornými znalci, vydáváním chmelařských časopisův a spisův, upravením tržnic v jednotlivých obvodech, známkováním chmele v té které tržnici, čímž by se za pravost chmele ručilo; konečně vhodnou kulturou a hnojením plodiny této v krajinách chmelenosných. Č–ý.