Ottův slovník naučný/Čechy/Organisace náboženských obcí židovských

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Organisace náboženských obcí židovských
Autor: Karel Fischer
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 188–189. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Židé v Česku
III. Organisace náboženských obcí židovských.

Židé v Čechách až do roku 1848 tvořili zvláštní třídu obyvatelstva, která v občanském životě v nejednom směru byla značně obmezována. R. 1848 obmezení ta, zejména však obmezení co do pobytu, byla zrušena, a následkem státního základního zákona ze dne 21. pros. 1867 č. 142 r. z. byli židé ve všech směrech občanského života postaveni na roveň všem ostatním občanům státním. Od té doby tvoří židé v Čechách toliko zvláštní náboženskou společnost, nelišíce se po zákonu jinak od ostatních státních občanů.

Poprvé byly právní poměry židovstva v Čechách upraveny poněkud důkladněji a souborně cís. patentem ze dne 3. srpna 1797 (Judenpatent, Judensystem). Do té doby postrádali židé v Čechách zvláštní organisace pevnější a byli odkázáni pouze na různé ordonnance vládní, které se ve příčině židův od případu ku případu vydávaly. Teprve svrchu dotčeným patentem poněkud toho docíleno, že mohli sobě židé zřizovati jakási sdružení za příčinou vykonávání svých rituálních obřadův a pobožností, vydržování pohřebiště atd. Skutečná obec s legálním podkladem zřízena toliko v Praze. Tato jediná náboženská obec v Čechách, která zároveň byla a až do r. 1850 zůstala zvláštní obcí politickou, byla jaksi repraesentantem všeho židovstva v Čechách, jehož počet až do r. 1848 obmezen byl na 8600 rodin židovských, totiž na 8600 tak zv. familiantů, kteří jedině – vyjímajíc několik málo jiných případů – směli založiti legálně rodinu. Ustanovení cís. patentu z r. 1797 pozbyla během doby následkem pozměněných poměrů pozdějšími zákony, ale zejména st. zákl. zák. ze dne 21. pros. 1867 částečně platnosti a účinnosti, avšak ohledně poměrů, jež týkaly se židovstva v Čechách jakožto zvláštní náboženské společnosti, přes svou nedostatečnost a neúplnost zůstala v platnosti až do r. 1890. Nejasná a zastaralá ustanovení tato měla ovšem v zápětí stálé spory v kruzích židovských a často dovoláváno se nejvyšší instance správní, aby rozhodla. Resultující z toho právní nejistotě konec učiněn zákonem ze dne 21. břez. 1890 č. 57 ř. z., jímž upravují se vnější právní poměry židovské společnosti náboženské v zemích na radě říšské zastoupených. Až do vydání uvedeného zákona z r. 1890 měla se věc tak, že za náboženské obce židovské – mimo židovskou obec pražskou, jejíž existence dosud opírá se o § 18. cís. pat. z r. 1797 – platily ony náboženské spolky židovské, jejichž stanovy byly c. k. ministerstvem schváleny. Ti židé pak, kteří nejsou příslušníky žádné takové náboženské obce, měli na základě nařízení ministeria vnitra, kultu a vyučování, pak spravedlnosti ze dne 29. kv. 1876 č. 76 ř. z. ohledně ohlášek, oddavek, rozloučení od stolu a lože, pak zrušení manželství, přikázati se zemským úřadem k nejblíže ležící žid. obci náboženské (§ 2. tohoto nařízení). Vyhláškou c. k. místodržitelství pro král. České ze dne 21. dubna 1877 č. 20.783 vydanou a v zemském zák. ze dne 28. července 1877 č. 30 z. z. byly pak za tím účelem ustanoveny okrsky a přikázány tehdy stávavším žid. obcím určité obvody.

Z některých zásadních ustanovení nového zákona vysvítá jeho směr a tendence. Základem pro upravení zevnitřních právních poměrův isr. nábož. společností má býti obec židovská (zákon vlastně o jiném než nábož. obci nejedná). Úkolem této jest, aby v mezích státními zákony vyměřených pečovala o náboženské potřeby svých členův a vydržovala i podporovala ústavy za tímto účelem potřebné. Každá nábož. obec zahrnuje v sobě místně ohraničený obvod; v tomto obvodě může býti toliko jedna obec náboženská. Každý žid náleží k té náboženské obci, v jejímžto obvodě má své řádné bydliště. V § 3. nařizuje se, aby obvody náboženských obcí ustanoveny byly nejdéle ve třech létech po vyhlášení zákona; základem mají při tom býti obvody náboženských obcí již zřízených, jakož i oněch státem připuštěných svazků, které skutečně rovnají se svým účelem náboženské obci. Obvody jednotlivých židovských obcí ustanoví se nařízením vládním. Obec zastupuje navenek volené zastupitelstvo (představenstvo, náb. rada, výbor a pod.). Z volby do tohoto představenstva vylučují tytéž důvody jako z volby do představenstva místní obce (politické). Členové zastupitelstva, jakož i náb. zřízenci (rabín a pod.) musí býti zachovalí státní občané rakouští. Členové zastupitelstva i osoba za rabína vyhlédnutá musí býti státnímu úřadu ohlášeni. Pro každou náboženskou obec musí dle znění zákona (§ 11.) ustanoven býti nejméně jeden rabín, kterýž musí své bydliště míti v obecním obvodě. Výjimečně za schválení ministeria duchovních záležitostí zřízen býti může společný rabín pro dvě nebo pro několik obcí. Na kandidátech pro úřad rabína v Čechách požaduje se dle min. nařízení ze dne 27. prosince 1891 č. 17.713/890 průkaz, že nejméně vyšší gymnasium úplně s dobrým prospěchem odbyli.

Israel. funkcionářům náboženským, kteří nyní v Čechách zaměstnáni a ve vlastnosti jako rabínové ustanoveni jsou, nebo také jen ve vlastnosti jako učitelé náboženství samostatně vykonávají funkce rabínské, bude dle téhož min. nařízení na základě předposledního odstavce § 11. zákona z r. 1890 prominut průkaz této míry všeobecného vzdělání za podmínkou, že ve vlastnosti jako rabínové, pokud se týče učitelé náboženství již před 15. dub. 1890 trvale byli ustanoveni, a že ustanovení jejich ve vlastnosti této státnímu úřadu duchovnímu oznámeno a tímto úřadem buďsi výslovně potvrzeno, buďsi také jen bez námitky na vědomost vzato bylo. Naproti tomu musí všichni ostatní nyní ustanovení funkcionáři náboženští, kteří buď pod názvem rabínů nebo pod jakýmikoli jinými názvy samostatně konají funkce rabínské, chtějí-li dále úřadovati jako rabínové v Čechách, do šesti měsícův ode dne prohlášení uvedeného nařízení v zák. zemském pro Čechy předložiti svrchu zmíněný průkaz o dosaženém vzdělání všeobecném, leč že by jim k dotyčné žádosti jejich průkaz byl prominut. Každá obec náboženská povinna jest – ve smyslu nového zákona – vydržovati modlitebnu, nebo podlé velikosti obce i více modliteben. Při zřizování a vydržování zřetel musí býti brán k rozličným formám ritu v obci obvyklým (§ 25.). Věci nové ustanovují §§ 24. až 26., dle kterých přísluší nábož. obci židovské vykonávati dozor k ústavům určeným pro israel. náboženské účely, ale nevydržovaným nábož. obcí, pak k nadacím ryze náboženské povahy, jakož i ke spolkům, které věnují činnost svou těmto účelům; a udíleti svolení ke zřizování a trvání soukromých modliteben a ke svolávání schůzek k bohoslužebným a rituálním cvičením, kteréžto schůze rovně podrobeny jsou dozoru náboženské obce. K uhrazení potřeb obecních má náboženská obec právo, členům svým ukládati dávky, zejména platy a poplatky ve výměře a v mezích stanovami určených (§§ 19, 20.). Pro vymáhání těchto dávek propůjčuje se politická exekuce (§ 22.), ale naproti tomu nezákonné rozepisování a vybírání těchto dávek se tresce (§ 21.). Státním úřadům vyhrazuje se právo dozoru ve příčině šetření platných zákonův a předpisů se strany náboženské obce (§ 30.), jakož i právo ku případnému sesazení členů zastupitelstva a náboženských funkcionářů pro ohrožování veřejného pořádku, nebo následkem pozbytí rak. státního občanství, nebo konečně následkem odsouzení pro některé delikty (§31.). Podrobná organisace vnitřní, zřízení a působnost náboženské obce zakládati se má ve stanovách úřadem schválených (§§ 28., 29.).

Novým tímto zákonem učiněn velký a rozhodný pokrok ve příčině upravení právních poměrů židovských obcí, zvláště důležito jest, že připomíná obcím též povinnost, aby rabínové ustanoveni byli na delší čas a chráněni proti nedůvodnému propuštění (§ 16.), čímž nastane jakási stabilita a větší spořádanost obcí a rabínů v ohledu sociálním.

Budiž zde vzpomenuto též kroků činěných českými židy, soustředěnými ve spolku »Ortomid« v Praze, aby do zákona (§ 25.) vloženo bylo ustanovení o povinnostech obcí, pečovati nejen o »rozličné formy ritu« v obci obvyklé, nýbrž také o to, aby pobožnosti konány býti mohly jazykem »v obci obvyklým«. Nepodařilo se sice dosíci tuto změnu v navrženém zákoně samém, avšak následkem těchto kroků přece aspoň docíleno toho, že při rokování na říšské radě k popudu prof. dra. A. Zuckra učiněn byl při § 25. autoritativní výklad se strany vlády, že mají obce povinnost přihlížeti též k této okolnosti.

Poměr jednotlivých církví a náboženských společností státem uznaných, k nimž náleží též náboženská společnost židovská, mezi sebou upraven jest tak zv. interkonfessionálním zákonem ze dne 25. května 1868 č. 49. ř. z., jenž vztahuje se k nábož. vyznání dětí, ku přestoupení z jedné víry na jinou, k výkonům bohoslužby a duchovní správy, k náboženským dávkám a poplatkům a ke svěcení svátku. Mimo to sluší ještě uvést, že náboženská společnost židovská má příslušný vliv na vyučování náboženství souvěrců na školách obecných (zák. ze dne 25. květ 1868 č. 48. ř. z.), že vysílá své zástupce do místní školní rady (§ 3. zák. ze dne 24. února 1873 č. 17. z. z. pro Č.), do okr. škol. rady (§§ 23. a 28. t. zák.) a do zem. škol. rada (§ 40. téh. zák.). Co se týče počtu židů v Čechách a jejich poměru k počtu ostatních konfessí, o tom pojednáno nahoře na str. 113 (obyvatelstvo: stav a složení jeho, 7. vyznání). Fs.