Ottův slovník naučný/Čechy/Církev evangelická

Ottův slovník naučný/Čechy
Církev katolická	Církev evangelická	Organisace náboženských obcí židovských

Údaje o textu
Titulek:	Církev evangelická
Autor:	Bohumil Mareš
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 186–188. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

II. Církev evangelická.

Obnovení a opětné uznání církve evangelické stalo se tolerančním patentem císaře Josefa II. dne 13. října 1781. Císař povolil zřízení sborů, kdekoli by se 100 rodin nebo 500 osob spojilo. Na základě tomto zřizovány sbory, z nichž některé povstaly již r. 1781, většina pak roku následujícího. Čeští evangelíci hlásili se většinou k vyznání reformovanému. Po vydání protestantského patentu dne 8. dubna 1861 církev evangelická nabyla úplné rovno právnosti a samosprávy. I zaměněny dosud platné názvy: »modlitebna, pastor, pastorát« za jména »chrám, farář, farní úřad«. C. k. evangelická konsistoř, od r. 1783 trvající, jež měla vždycky předsedu katol. vyznání a spravovala veškerou církev evangelickou v Cislajtanii, proměněna v úplně evangelickou c. k. vrchní církevní radu atd. Církve obojího vyznání vyvíjely se dle možnosti v těsných mezích sobě daných, uhájily sotva svého života, a teprve v novější době nastala v nich větší čilost všemi směry.

Církev reformovaná (helv. vyzn.), početně nejsilnější, tvoří 55,37 % všech tuzemských evangelíků, má (dle udání církevních úřadův evangelických) 71.195 duší ve 52 farních a 8 fil. sborech vesměs jazyka českého, vyjmouc jednu nepatrnou filiálku něm.; největší sbor má 3533 duší, nejmenší 250. Soustředěna jest v jedné superintendenci a jest rozdělena ve čtyři senioráty: pražský, mající 17.754 duší, 11 sborů se 3 filiálkami a 10 círk. škol o 12 třídách; poděbradský, mající 17.308 duší, 14 sborů se 3 filiálkami a 15 círk. škol o 18 třídách; chrudimský, mající 19.801 duší, 13 sborů se 2 fil. a 3 círk. školy o 5 třídách; čáslavský, mající 16.332 duší, 14 sborův a 14 círk. škol o 20 třídách. Církev reformovaná má podpůrné pensijní fondy dva: kazatelo-vdovský a učitelo-vdovský, pokud se týká sirotčí. Evangelická společnost pro křesťanskou dobročinnost (zal. r. 1874) pamatuje na potřeby souvěrců, založila a vydržuje sirotčinec chlapecký a dívčí. Reformované církvi slouží učitelský seminář v Čáslavi a dívčí vvchovávací ústav v Krabčicích. Zájmům téže církve věnovány jsou časopisy: »Hlasy ze Siona«, »Evangelické Listy«, »Hus«, »Český bratr«, »Přítel dítek«. Spolek Komenského (zal. r. 1868) a Comenium (zal. r. 1890) starají se o potřeby duchovní pěstujíce evangelické písemnictví.

Augšpurská církev tvoříc 44,08% všeho evang. obyvatelstva, má 56.675 duší ve 34 farních a 13 fil. sborech. Největší sbor (Aš) má 15.106 duší, nejmenší (Marián. Lázně) 300. Rozdělena jest ve dvě superintendence. Ašská superintendence, úplně německá, mající 3 sbory) se 23.886 dušemi, rozprostírá se v krajině ašské, od dob reformačních úplně evangelické, r. 1775 k Čechám připojené, a spravovala se až do r. 1870 vlastní konsistoří. Má svůj ústav pro vdovy a sirotky po kazatelích. Česká superint. augšp. má dva senioráty: východní, úplně český, mající 12 430 duší, 14 sborů s 8 fil., 10 círk. škol o 11 třídách; západní, úplně německý, mající 20.361 duší, 17 sborů s 5 fil., 12 círk. škol o 28 třídách. Superintendence ta má svůj kazatelo- a učitelo-vdovský ústav a Lutherův ústav (alumnát) v Hradci Králové; zájmům českého seniorátu slouží časopis »Evanjelický Církevník«.

Všecky tři superintendence v Čechách jsou spolu se všemi evangelíky cislajtánskými podřízeny c. k. evangel. vrchní církevní radě ve Vídni a mají s nimi společné církevní zřízení. Od tolerančních dob až do r. 1861 měly sobě dané konsistorní zřízení a mají od roku 1866 oktroyované, r. 1889 obecným synodem nově upravené a r. 1891 potvrzené (Zák. říš. II., 4., z 5. ledna 1892) zřízení presbytero synodní, jehož ryzost však zkalena jest včlánkováním vrchní círk. rady do organismu církve. Každý sbor spravuje starševstvo (presbyterstvo) ze svobodné volby vyšlé, v jehož čele jest farář doživotně veškerými poplatníky sboru zvolený. Několik sborů tvoří seniorát, v jehož čele jest senior na 6 let zvolený (v reform. církvi od senior. konventu, v augšp. církvi od starševstev). Každý seniorát spravuje záležitosti svého seniorátu a spolu vykonává vliv na povšechnou církev pomocí tříčlenného seniorát. výboru a seniorát. konventu, obesílaného z každého sboru dvěma členy starševstva, z nichž jeden jest farář. Senioráty dohromady tvoří superintendenci, v jejíž čele stojí superintendent doživotně zvolený buď na super. konventě (reform.) nebo v presbyterstvech (augšp.); záležitosti superintendence spravuje trojčlenný super. výbor a super. konvent, obesílaný konventy seniorátními. Všechny superintendence jednoho vyznání sestupují se v obecný synod, každých 6 let zasedající ve Vídni, z něhož volí se synodní výbor až do příštího synodu. Synod reformovaný má převážnou trvalou většinu českomoravskou; ale vedlé synodu a jeho výboru jest ještě c. k. vrchní círk. rada ve Vídni, rozdělená dle vyznání pod jedním předsedou, která prostředkuje spojení církve se státem, snesení konventův a synodů ministerstvu předkládá a dle libosti k schválení doporoučí a namnoze usnesení samosprávných círk. úřadův a shromáždění paralysuje; spolu má jako státní úřad dohled na veškerou církev, potvrzuje faráře atd. Každá superintendence vyvíjí se samostatně v rámci společného círk. zřízení.

Celkem zasedaly synody pětkrát, na počátku po dvakráte společně, od té doby rozděleně. Všem superintendencím společný jest podpůrný Gustav-Adolfský spolek, jediná to půda, na níž obě konfesse a obě národnosti beze vší újmy individualit se stýkají. Všem také slouží britská biblická společnost, jež má sklad v Praze.

Mimo tato dvě vyznání jest v Čechách ještě asi 1200 evangelíků jiných vyznání čili o 95%. Novobratrská čili ochranovská církev, roku 1870 v Čechách založená, r. 1880 (minist. nařízením ze dne 20. dubna) státem uznaná, koncem r. 1891 asi 380 členů čítající, má dva sbory, český v Potštýně, německý v Dubé, dva sirotčince, v Čermné a v Potštýně. Příslušníci evangelických církví státem neuznaných, kteří na základě shromažďovacího zákona své náboženské potřeby ukájejí a v obsažném pojmu »bezkonfessijních« spolu s jinými zahrnuti jsou, tvoří početně nepatrný zlomek asi 800 duší; k ní náležejí svobodní reformovaní, baptisté a methodisté.

Napřed jmenovaná církev (svobodná reformovaná) založena byla r. 1882 kazateli missijní společnosti »American Board« (v. t.), jichž působením se r. 1880 první sbor v Praze ustavil. Nyní čítá se 5 sborů s třemi domorodými ordinovanými kazateli, 9 evangelisty a asi 700 dušemi. Zřízení její jest kongregacionalistské; orgánem jejím časopis »Betanie«. B. M.

Literatura. Helfert, Die Rechte und Verfassung der Akatholiken in dem oesterr. Kaiserstaate (1843); Kuzniany, Lehrbuch des allg. und oesterr. ev.-protest. Kirchenrechts (1856); Janata, Šubert a H. z Tardy, Památka roku slavnostního (1863); Porubszky, Die Rechte der Protestanten in Oesterreich (1867); Lemme, Das Evangelium in Böhmen (Gotha, 1877), líčení namnoze velmi subjektivní a nesprávné; Kašpar, Památník reformované církve česko-moravské (1881); Frank, Toleranční patent císaře Josefa II. (Vídeň, 1881); Zahn, Abriss einer Geschichte der evang. Kirche im XIX. Jhrh. (1886, odd. II. 7. o Rakousko-Uhersku od dra. H. z Tardy); Lütge, Der Aufschwung der böhm.-mähr. Kirche unter Kaiser Franz Joseph (1888); Šebesta, Dějiny církve křesťanské (1888).