Naše písně

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: Naše písně
Autor:
Krátký popis: sbírka lidových písní v úpravě pro zpěv s doprovodem houslí
Zdroj: VOREL, Antonín. Naše písně. Brno : Besední dům, 1912.  
Licence: PD traditional
PD old 70
Naše Písně

Upravil a vlastním nákladem vydal
Antonín Vorel.

Kreslila
Zdenka Vorlová Vlčková.

Brno 1912


V chaloupce na břehu řeky Oslavy žil chudobný otec, jenž měl svého jediného synka velmi rád. Nikdy o tom nemluvíval, protože prý nebývá dobře, dětem příliš mnoho lásky ukazovati, ale vynasnažoval se co mohl, aby svému synu připravil lehčí živobtí, než bylo jeho vlastní. Že sám byl hudebníkem a milovníkem všeho krásna, dal i chlapce učiti hře na housle a vytrvalostí, důsledností a neblomnou trpělivostí docílil toho, že se trochu hráti naučil. A to byl první začátek těchto
Našich písní.



\relative a' {
 \key e \minor
 \time 2/4
 \autoBeamOff
 a8 a e' e d d b c d d d b a4. b8 e4. e8 d d d b a4. fis8 g4 e
 \bar "|."
 }
\addlyrics {
 Ne -- u -- hod -- ne, a -- by há -- dal,
 ne -- u -- hod -- ne, a -- by há -- dal,
 kdo tu -- to pís -- nič -- ku sklá -- dal.
 }

Tak jako kvítí na lukách a a na polích, jako krystaly z kamenné hmoty ve hlubinách zemských, tak povstaly naše písně ze života lidu obecného. Co život ten rázovitého a významného kdy obsahoval, čím a jak se vyvíjel a jak běžel, to všechno vtělilo se a vyhranilo v umělecký útvar písně dle povahy a dle osobitých vlastností jednotlivých kmenů národa a dle věkovitých zákonů o tvorbě krásna. Na otázku, kdo kterou tu píseň skládal, odpovídá hned druhá sloha písně svrchu uvedené:

„Skládali ji dva mládenci
u rychtářů na lavici,“

a podobně v písni „Zpěvánky, kde jste se vy vzaly“:

„S nebe jsme nespadly, v háji jsme nerostly,
ale nás mládenci a dívčice našly.“

Tedy mládenci a panny, rovněž pak jiní vynikající jednotlivci našeho lidu skládali a skládají podnes naše písně nic jinak, než jako jednotliví skladatelé a básníci umělci skládají svá díla umělecká. Rozdíl jest ten, že při těchto skladbách poznáváte ihned Smetanu, Dvořáka, Svatopluka Čecha neb jiného známého a při neznámých že tážete se hned: Kdo pak to složil?, kdežto při naší písni po jméně skladatelově nikdo se netáže, nanejvýše že na nedlouhou chvíli zůstává povědomo, kdo píseň poprvé zahrál či zazpíval, nic více. Naproti tomu píseň sama přináší si ssebou nezrušitelně vtisknutou pečeť své příslušnosti, totiž že jest „naše“ a tou už potom navždy zůstane.

Básník umělec nemůže neuplatňovati ve svém díle své osobní individuality, kdežto skladatel naturalista vtěluje v ně jen ajen individualitu kulturního celku, jehož jest členem a spolučinitelem.Osobnost jeho v tom celku se ztrácí a rozplývá, ano není ničeho, co by ji tomu celku odcizovalo.

Proto jest naše píseň jasným zrcadlem, v němž ušlechtilé stránky duše našeho lidu, duše celého národa věrně se obrážejí. Kdokoli chceš tu duši poznati, do tohoto zrcadla hodně hluboko se zadívej a čím bedlivěji budeš hleděti, tím větší bude tvůj úžas nad bystrostí a krásou, pravdivostí a něhou té duše a nad ušlechtilou prostotou života našeho lidu obecného. Ve svém údivu a v povznášejícím pocitu vlastní příslušnosti k celku estheticky a ethicky tak vysoce vyspělému konečně sama sebe zapomeneš.Tehdypoznášlépe než z historie o světodějných událostech válečných, jak sladký je cit národní hrdosti.

Že přes to naše písně přišly v zapomenutí, a bohaté jich sbírky že zůstávaly herbářem mrtvého kvítí, toho příčinu pověděli krátkými slovi naši „šohajé“, když při jisté příležitosti byli požádáni, aby některé písně zazpívali. Začali, ale brzy toho nechali. „Nu tož, jen dále!“ „„A co, bez hudců nedobre sa zpívá.““ Ano, bez hudce jest naše píseň smutným kvítkem bez listí, tudíž bez života. Bylitě hudci od jakživa předními tvůrci písní a jejich šiřiteli nad jiné povolanými a odborně kvalifikovanými. Na poddajné své nástroje gajdy (dudy) a hlavně na housle ne tak hrávali, jako zpívali své písně s pochopením zajisté nemenším, ba vyspělejším než zpívající chasa sama, na nich brzy jásali, brzy lkali až srdce se rozpalovala nebo rozplývala a oči jiskřily, nebo se zalévaly. Zdá se, jakoby v naší písni dvě stejnorodé dušičky v jedno byly spojeny: Zpěv lidský a zpěv houslový. Přišly hrubé a těžké plechy od vojenských kapel, jednu udusili a druhá již potom sama uhynula; ale kde zachovaly se husličky, tam podnes žije a kvete, zpívá i skládá se krásná naše píseň, tak jak druhdy bývalo. A k novému životu vzkříšena jest všudy, kde ve školách ne více osamělou, než s průvody houslovými ji zpívají. Tam žáci nemohou zpěvu ani dost se nabažiti a i kolemjdoucí zastavují se pod okny, aby krásnými koncerty školními se potěšili.

Naše písně jsou vzácné drahokamy ceny tak veliké, že zasluhují toho plnou měrou, aby pečlivě byly vybroušeny a vsazeny do obrub zlatých a stříbrných; jsou krásné vonné květy, jež nežádají soběš ničeho jiného, než aby vrátilo se jim svěží oživvující listí a aby vily se z nich půvabné věnečky.

Nuže přilétejte tedy již, vy včelky zpěvné, nalaďte vysoko své zlaté strunky, přilétejte i vy motýlové malovaní v pestrých svých krojích, zulíbejte ty vnadné naše kvítky, chutnejte jejich med i vůni sladkou a zúrodňujte je, aby stále na novo se rozkvétaly a rozvíjely.

Naučte mládež zpívati s porozuměním naše krásné písně a budou z nich dobří vlastenci a dobří lidé!

Obsah[editovat]

  1. Píseň úvodní
    1. Zpívej si děvčátko
  2. Den, noc
    1. Oj, ráno, ráno
    2. Už je slunko z téj hory ven
    3. Vstávaj hore, už je den
    4. Sadaj, slunko, sadaj
    5. Sviť, měsíčku, jasno
    6. Měsíčku, měsíčku, jak mi pěkně svítíš
    7. Vysoko hvězdička
  3. Kvítí, zahrádka, studánka
    1. Sadila fialenku v roli
    2. Červená modrá fiala
    3. Proč, kalino, v struze stojíš
    4. Rozmarýn, růže s lilijí
    5. Na vyškovském mostě
    6. Na Hrušeckém čirém poli
    7. Před naše zahrádka pletená
    8. Před vaší je zahrádečka
    9. Studénko sroubená
    10. Pod tím naším okenečkem
  4. Kravičky, ovečky
    1. Tú, tú, tú, děvčata, děvčata
    2. Ten náš slouha
    3. Hoj-že hoj, krávy moje, hoj
    4. Škubejte, kravičky, na úhoře
    5. Louka široká, tráva zelená
    6. Okolo Jarošova
    7. Ej, hoja, hoja, tovaryško věrná moja
    8. Hoja, hoja, ty Madlenko Mlýnkova
    9. Páslo děvče krávy
    10. Ej, kde jsi byla, Andulenko, Anna
    11. Jdou kravičky,jdou
    12. Ovčáci, pasáci
    13. Pásla ovečky v zeleném háječku
    14. Ráda, ráda, mé zlaté ovečky
    15. Běžela ovečka
  5. Koně
    1. Keď som bol malučký pacholíček
    2. Mám já koníčka šimla
    3. Až já pojedu přes ten les
    4. Já mám koně, vrané koně (č. 37)
    5. Čí to koníčky, čí to
    6. Kdybych já věděla, čí jsou to koníčky
    7. A já sám, vždycky sám
    8. Já mám koně, vrané koně (č. 41)
    9. Když jsem já ty koně pásl
    10. Moje koně vraný, lysý
    11. To je, Bože, to je potěšení moje
    12. Šohaji, šohaji, vaši tě hledají
    13. Pověz ty mně, panenko
    14. Kolem našich oken, tam teče voda dobrá
    15. A já dobře vím, že já dnes vydržím
    16. Ej koně, koníčky vrané
    17. Pásl Janko, pásl koně
    18. Stojí borověnka borová
  6. Vozba, orba
    1. Vymiň, vymiň, pošta jede
    2. Jede Kudrna okolo Brna
    3. Vápeník jede
    4. Ani jsem si bičíčka nenamazal
    5. Já jsem forman,to já dobře vím
    6. Ide ťažký furman k nám
    7. Jel synek orati
    8. U panského dvora náš Vitoušek orá
    9. Ach, synku, synku, doma-li jsi
    10. Orala, orala sivýma volkama
    11. Vy, sedláci, nic nedbáte
  7. Sečení trávy
    1. Čí je to lučenka nekosená
    2. Mám já lúčku v hlubokej doline
    3. A mám já lúčenku při vršíčku
    4. Mám já korenku, nesenku
    5. Lúka sečená, tráva zelená
    6. Na louce travičku kosci kosí
    7. Čí je to jetelinka
    8. Jetelíčku náš
    9. Jetelinko drobná
    10. Travička zelená, vyrostaj z korena
    11. Tak jsem ráda, že jsem zdráva
    12. Anička, dušička, kde si bola
    13. Včera neděle byla
    14. Nebanovala bych
    15. Keď som trávu kosil
  8. Dožínky
    1. Kdosi na mě volá
    2. Ej, žito, žito, zelené žito
    3. Žněte, žněte, sedláčkovi ženci
    4. Náš pan děkan, hodný pán
    5. Už slunéčko kolem jde
    6. Poledně, poledně, lebo ťa nebývá
    7. Žaj, srpečku, žaj
    8. Máme my dobrého Líšenského pána
    9. Ty, skleničko skleněná
    10. Pane náš, pane náš
    11. Panímámo, ženci jdou
    12. Už jsme sežali, už nic nemáme
    13. Panímámo zlatá, otvírejte vrata
    14. Přines nám, sedláčku, vína džbán
    15. Zdrávo, pole, zůstávaj
  9. Písně žertovné (Pochodové, tělocvičné, taneční.)
    1. Šlo děvčátko pro vodu
    2. Nechoď synku, pres voděnku
    3. Mykni sa, ty synečku, mykni
    4. Cez zelené žitečko voda tečie
    5. Hory, hory,hory černé
    6. Služ, Jeníčku, služ u nás
    7. Co to dívča hovoří
    8. Ja som dobrý remeslník
    9. Neuhodne, aby hádal
    10. Čí je to děvče na tomvršku
    11. Anička, nepolívej chodníčka
    12. Mlynáři, šafáři
    13. Haničko z Tejna, nechoď do mlejna
    14. Něco za petržel, něco za křen
    15. Išly tři panny, šly na maliny
    16. Vždycky jsem ti říkávala
    17. Liboce sa, liboce
    18. Hop, holka z Podolí
    19. Hop, Kačka, mazaj boty
    20. Byl jeden gajdoš
    21. Šel dudáček hráti na hody
    22. Když jsem já byl malý chlapec
    23. Šláp jsem ti na nožičku
    24. Naše koza strakatá
    25. Aj, děvče, zima je ti
    26. Nade dvorem pode dvorem
    27. Janek můj, vozil hnůj
    28. Nařezal sečky do opálečky
    29. Dceruško sousedova, máš-li ty husy doma
    30. Pojď, synečku, pojď, holečku
    31. Šel kocúrek do Sobůlek
  10. Písně vojenské
  11. Písně svatební
  12. Písně elegické
  13. Ballady, legendy
  14. Písně nábožné
  15. Písně vlastenecké
    1. Dolinečko moje, jak tě lesy kryjí
    2. Nitra, milá Nitra
    3. Moravo, Moravo, Moravěnko milá
    4. Kde domov můj
    5. Zachovej nám, Hospodine