Národní listy/1867/148/Soudní síň. Výtržnosti rakovnické.

Národní listy/1867/148
Zprávy z venkova.	Soudní síň. Výtržnosti rakovnické.	Zvláštní telegramy „Národních Listů.“

Údaje o textu
Titulek:	Soudní síň. Výtržnosti rakovnické.
Autor:	neuveden
Zdroj:	Národní listy, ročník VII, číslo 148. S. 3. Dostupné online.
Vydáno:	29. srpna 1867
Licence:	PD anon 70

(Pokračování.)^{[red 1]}

Včerejšího dne přikročeno bylo k výslechům svědků, kteréž výslechy ráno i odpoledne se odbývaly. Nežli se však výslechy svědků započaly, byla vyslechnuta ještě obžalovaná Krystýna Ledlova.

Tato dostavila se k soudu s nemluvnětem u prsu. Kolik je jí let, neví, neboť se již po mnoho let do knížky nepodívala, v které to stojí a které neodevřela od oněch dob, co její četník v boji zahynul.

Na otázku předsedovu, je-li dítě, které obžalovaná na rukou má, od onoho četníka, odpověděla obžalovaná, že nikoli, děti četníkovy že jsou doma.

Díně na rukou matčiných dalo se mezi výslechem do křiku.

Obhajce obžalovaných dr. Gundling podal obžalované sesli, aby si sedla, načež teprv také předseda soudní p. Kavalla obžalované dovolil, aby mateřské povinnosti své vykonávala.

Obžalovaná s pláčem se ve výslechu přiznává, že jí rekruti přinesli od Peruce košík s prádlem a věcmi drobnými.

První z vyslýchaných svědků byl p. dr. Pravoslav Trojan, zemský poslanec, notář a obecní rada v Rakovníce. Tento vypravuje pragmaticky celý sběh udalostí rakovnických a líčí ducha, jaký mezi lidem tehdáž panoval, kterak panovala mezi rekruty nespokojenost s panujícími poměry; svědek sděluje, kterak mezi rekruty mluvilo se o tom, že se nedají odvesti. Nespokojenci projevovali náhledy, že „načby se nechali vésti na šlachtatu,“ že je vojsko vedeno zrovna jako do roklin na pobití, že je vedení špatné a že nebylo potřebí pouštět nepřítele do země, že k tomu všemu jsou ještě židé šetřeni, kteří jsou všeho vinni.

Snahy svědkovy, aby lid k jiným náhledům přivedl, neměly dostatečného výsledku. Lid jal se vzdor nastalému na to dešti dobývati do domu Perucova a na pokusy svědkovy, aby jej od toho odvrátil, odvětil pouze ujišťováním, že jeho rodině a jemu (kterýž v domě Perucově bydlel a u obyvatelstva rakovnického všeobecné vážnosti požívá), ani dost málo se neublíží, což také se úplně potvrdilo. Ačkoli rodina Perucova v bytu dra útulek Trojana nalezla, nedopustil se lid v bytu dra Trojana ani nejmenšího násilí nebo vedrání se. Svědek byl mezi tím co výtržnosti u Peruce začínaly, spěchal na radnici o posilu, nežli se ale vrátil, bylo již u Peruce všechno rozbito; kořalka tekla z krámu přes prah na ulici.

Na otázku předsedovu mohl-li Peruc výtržníkům odolati, odvětil svěděk, že sotva předně poněvadž židé nemají mnoho odvahy a pak, poněvadž bylo lidu mnoho.

Na dozazy st. zástupce dosvědčuje svědek, že hlavním původcem výtržností byla cizí čeládka, kteráž ale, jak ze všeho souditi lze, nebyla umluvena, nýbrž více náhodou se shlukla; svědek připouští, že celá výtržnost mohla být i pro město celé nebezpečna, neboť byli mezi výtržníky také tvorové zlomylsní; tak příkladně křičela jedna žena, když lid ve vypuštěných líhovinách se brodil: „To by to hořelo, kdybychom tu kořalku zapálili.“

Ve výslechu svědků se dnes pokračuje.^{[red 2]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Pokračování z č. 147.
2. Další pokračování v čísle 149.