Bezděkova bible/Kniha Žalmův

U tohoto textu probíhá digitalizace.

Text je k dispozici v naskenované podobě a právě probíhá jeho digitalizace nebo korektura. Postup prací můžete sledovat na indexové stránce Index:BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu.

Bezděkova bible František Serafinský Bezděka
Jobova kniha	Kniha Žalmův	Kniha přísloví

Údaje o textu
Titulek:	Kniha Žalmův
Autor:	neznámý
Zdroj:	Soubor:BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu
Vydáno:	Praha: I. L. Kober, 1862
Licence:	PD old 140
Překlad:	František Serafinský Bezděka
Licence překlad:	PD old 70
Index stran
Dílo ve Wikipedii: Kniha žalmů

العربيةбеларускаяBible kralická (1918)/ŽalmyBible česká/Kniha žalmůBible svatováclavská/ŽalmyBible kralická (1613)/ŽalmyEnglishespañoleuskara한국어עבריתLatina日本語polskiрусскийslovenščinasvenskaукраїнська中文

Žalm č.:

1 2 3 4 5 6 7 …

Ačkoli mnozí ze slarých i nových církve učitelů na vychvalování žalmů svatých s nemalou snažností se vynakládali, chtíce je v přijemnost lidem uvésti a k pilnému jich čítání ponuknouti; větší však chvály nad tu, kterouž jim Kristus a apoštol jeho svatý Petr přisvědčili, aby jim kdo dáti mohl, nevidí se. Jednomyslněť se zajisté s Pánem svým apoštol na tom snáší, že z ponuknutí a nadšení Ducha svatého mluveni a psáni jsou; jakž i David posledními slovy svými své nad tím potěšení prvé pronesl. Pročež žádná jiná psaní, jakkoli vtipná, mistrovská a slovutná, poněvadž takového svědectví nemají jako tato kniha, jí se vrovnati nemohou. Když se pak i na veliká tajemství a bohatý poklad spasitelných naučení v ní se úhrnkem zavírajících pohledí: tuť ovšem patrné bude, že všech mudrců a básníků slavných, kteříž kdy na světě byli, verše, zpěvy a knihy daleko převyšuje. Nebo se v ní všechna křesťanského učení pravidla zdržují; předně, o Kristu Pánu, jehož David svatý obrazem jsa o něm a království jeho, i co se v něm působiti mělo, nemálo prorokoval; podlé čehož mnozí pobožní muži každý téměř žalm duchovně na Krista, jeho život a skutky, i na církev a její běh (jakž kdy příčiny za jejich věku byly) vykládali. Všelijaká také naučení o vůli boží, a jakby ji každý vedle svého povolání vykonávati a Pánu Bohu se líbiti, i ke všemu tomu se vzbuzovati a napomínati měl, v sobě obsahuje.

Potěšení pak živých a pravých plno jest v knize této, jimiž pobožná duše v nejtěžším svírání a umdlévání, jako čistou a čerstvou vodou ze studnice od Ducha Páně vykopané očerstvována býti může; též i chval a modliteb, jimiž každého času Pána Boha svého oslavovali a k němu se o všelijaké potřeby utíkati povinni jsme. A mnohé jiné věci pobožné srdce k svému posilnění, očerstvení a na cesty boží napravení v malé této knížce s bedlivým soudem ji často čítajíc nalezne. Hodně tedy všech časů v církvi u veliké vážnosti svatí žalmové byli, a mimo jiné knihy zákona neb biblí svaté všechněm i dětem v ruce uvozováni, a k bedlivému s nimi se pěstování, i tím říkáním a zpíváním jich častým v kostelích a shromážděních křesťanských slouženo. Kterážto věc aby k svému obnovení přijíti mohla a k tomu aby i tímto výkladem napomoženo bylo, pokudž Pán Bůh milosti a darů svých na ten čas uděliti ráčil, o to věrná péče i pilná práce byla. Aby pak čtenář při některých věcech, zvlášť při titulích neb nápisích žahnuv správu míti mohl, bez častého jedné a též věci téměř při každém žalmu opětování, tuto zvláštně o tom, což nejkratšeji možné, něco se navrže.

Kniha tato tak řečená Žaltář jména svého původ má z řeckého jazyka. Nebo sedmdesáte řeckých vykladačů, když z jazyka hebrejského písma svatá vykládali, nazvali ji Psalterion od hudebného nástroje, při němž (jako i při jiných) v lidu židovském žalmové zpíváni bývali. Latiníci pak téhož názvu ve výkladech svých užívajíce příčinou byli těm, kteříž do našeho jazyka vykládali, aby i oni toho jména psalterium málo poproměníce zanechali a Žaltářem knihu tuto nazvali. Sic jinak podlé názvu židovského Sefer tehillim vlastněji by slouti měla kniha chval božských. Nebo téměř větší díl jest v ní písní chvalitebných než jiných.

Strany skladatelů žalmův svatých, od kohoby který udělán byl, i od koho v knihu tuto a tím pořádkem shromážděni, nejednostejně o tom, jakž Židé tak i jiní po nich smýšlejí. K tomu však nejvíce směřují, žeby na větším díle netoliko ti, kteříž svatého Davida název mají, ale i jiní názvu nemající, od něho složeni býti měli. Čehož důvod berou z apoštolů svatých (Skut. 4, 25.), kteříž přivodíce žalm 2. bez názvu, Davidovi jej připisují. Podlé čehož i o jiných týž rozum a smysl býti může; poněvadž písmo dí, že David byl libý v zpěvích israelských, t. výborný zpěvák v Israeli (II. Král. 23, 1.), kterýž i sám mnoho žalmů zpíval, i jiných zpěváků k zpívání v jejich stupních a kůrech rozdílných mnoho nařídil a ustanovil. O jiných pak skladatelích, jejichž jména nadepsána jsou, buď že je oni sami skládali, buď od Davida svatého složené a sobě připsané neb svěřené a k zpívání poručené přijali (poněvadž tím obojím spůsobem názvy v židovském znění nad žalmy položené vyloženy býti mohou, jako: Žalm Asafuv neb Asafovi, Etanův neb Etanovi, ano i Davidův neb Davidovi etc., ač první smysl vlastnější) ; na tom ne tak mnoho záleží, jako více na bedlivém jich zpívání a k užitku sobě obracení. Asaf pak, Heman, Etan, synové Kore, Jditun a kteří jsou více skladatelé žalmů, kdo byli, pilný čtenář písem svatých ne nesnadně sám toho (jako i jiných věcí k lepšímu žalmům svatým vyrozumění) dočísti se může; zvlášť pak v knihách královských, Paralipomenon a jiných, čímž se tuto zanášeti není potřebí.

O shromáždění jich v knihu zvláštní a v ten pořádek uvedení, jímž jedni po druhých položeni jsou, smysl někteří, že před zavedením do Babylona přátelé krále Ezechiáše něco Davidových žalmů sebrali. Jiní to připisují Esdrášovi, žeby on je po zajetí babylonském v takovou knihu shromáždil. Ale o to se mnoho nesnadniti není potřebí, poněvadž to slavné dědictví mají, že z Ducha svatého pošli.

I toto znamenati se vidělo, že Židé celý Žaltář na pět knih rozdělili, konec každé tu udělavše, kdež se při konci žalmu dvoje Amen pokládá.

Výklad řecký a obecný latinský, jehož jsme se tu i se starým českým vykladačem drželi, spojiv devátý a desátý žalm v jedno, vždycky o jeden žalm méně počítá, až do 147, jejž zase rozděliv na dvé, počet žalmův doplňuje. V tomto pak výkladu tak jsou počtové žalmův zanecháni, jakž se v obecném latinském a jiných nacházejí; však při nich i druhý počet, podlé rozdělení židovského se pokládá.

Mají pak v textech hebrejských někteří žalmové své zvláštní nápisy a názvy, kteréž aby svatý David aneb jiní skladatelé žalmů byli přidávati měli, mnozí o tom pochybují smyslíce, že v prodlených časích buď ti, kteříž do jedné knihy žalmy shromáždili, buď zpěváci při rozličných hudebných nástrojích (o nichž jací byli, nic jistého věděti se nemůže) žalmy zpívajíce ty nápisy vzdělali, při kterýchžto vykládání není potřebí mnoho se nesnadniti, ovšem v hluboké mudrování se vydávati; poněvadž i nejzběhlejší v hebrejském jazyku v tom se nesrovnávají. Avšak což nejobecnějšího a nejpodobnějšího, tuto se položí: Lamnatseach. Přednímu zpěváku neb správci všech jiných zpěváků, že t. ti žalmové k zpívání připraveni a dáni byli. Neginot byl nástroj hudebný, jeden z těch, kteříž bez větru toliko k samému dotčení neb bití strun zvuk svůj vydávali; jako těchto časů loutny, housle, harfy etc. Nehilah byl jeden nástroj z těch, kteříž ne samým dotčením neb bitím, ale větrem neb dýmáním zvuk vydávali, jako nyní rozličné píšťaly, trouby, varhany etc. Šeminit, t. k nízkému neb tlustému a hřmotnému zpěvu, jakž se vůbec říká od zpěváků k basu a k tenoru. Jiní, na osm t. strun, aneb na nástroj o osmi strunách. Siggajon rozličná, t. píseň z rozličných a nejednostejných buď klauzulí neb rytmů složená. Jiní, žeby byl nástroj hudebný. Jiní, jakž nad žalmem 7. stojí. Gitthit. Jedni smyslí, že ukazuje melodii neb notu žalmu toho, t. že se tak zpívá, jako ta píseň, kteráž se začíná od toho slova Gitthit. Jiní, že jest nástroj hudebný, vymyšlený nejprv v městě filistinském Gat, odtud žeby to jméno míti měl. Gat znamená lisice ; odtud někteří smyslí, žeby ti žalmové zpíváni býti měli při sbírání úrod, vína atd. Al mut labben. Jedni, žeby byl nástroj hudebný, aneb počátek písně, pod jejíž notu žalm tento složen; jiní o smrti Bena, rozumějíce Goliáše, o němž I. Král. 17, 4., kdež Goliáš jmenuje se židovsky muž Benaim, aneb některého jiného z pyšných oděnců filistinských neb ammonitských. Michtam. Jakoby řekl : Zlatý klenot, t. zvláštní neb velmi milý žalm nad zlato. Jiní, žeby nějaký nástroj hudebný byl aneb noty naznamenání, t. jakž se zpívá. Al aijelet hasšachar. Prostě jakž vyloženo: k času jitřnímu, t. každé jitro na svítání aby od kněží a pomocníků jejich zpíván byl, k připomínání utrpení Kristových, kteráž pro nás podstoupiti měl. Šir. Vlastně píseň, kteráž se samým hlasem lidským bez nástrojů hudebných zpívá. Šir mizmor. Píseň žalmu, když se na nástroji hudebném začíná a živý hlas následuje. Mizmor šir. Žalm písně, když lidský hlas napřed jde, a zatím teprv neb k tomu nástroj připojen bývá. Maskil. Vyučující, t. každého člověka v čas zámutků a utrpení. Nebo v těch žalmích na větším díle svatý David vypravuje svá trápení a těžkosti, kterýmiž naň ruka boží dotírala. Lehazkir. K připomínání neb rozpomínání se, t. na to, jak jest Bůh i spravedlivý ve svých metlách a trestání, i dobrotivý v odnímání jich. Šošannim byl nástroj nějaký hudebný o šesti strunách, nebo šeš znamená šest. Jiní vykládají, jako píseň o liliích, nebo šošannah židovsky slově lilium. Jedidot. Milostí neb o lásce, t. píseň svadební, v kteréž ukázáno jest divné tajemství spojení Krista Pána s chotí jeho církví svatou. Alamot. Jedni to slyší na nástroj hudebný; jiní na počátek nějaké písně; jiní nejvlastněji: k vysokému a panenskému zpěvu, jakž se nyní říká k altu neb diskantu, nebo slovo židovské alamot vykládá se panny. Machalat byl nástroj jeden z těch. kteříž větrem neb dýmáním zvuk vydávali. Jiní, že jest znamením noty; jiní. že to slovo znamená plesání, poskakování; jiní, že nemoc, neduh, trápení etc. Al jonat elem. Jiní o (duši) násilí trpící etc., buď že sebe míní svatý David, buď kohokoli z pobožných; jakby se v ten čas míti měl i modliti, příkladem svým ukazuje. Jiní o holubici němé, t. mlčelivé pobožného člověka duši; kdež není slyšení mezi rouhači, aby nebylo perel metáno před svině, ale raději mlčení zachováno. Al tašchet. Nevyhlazuj aneb nezabíjej, t. mne, milý Pane; a tak to slovo obsah modlitby, v níž David svatý za milost žádá, v sobě zdržuje. Jiní, žeby to slovo bylo památka té historie, o níž I. Král. 26, 9. Jiní. žeby počátek byl nějaké písně. Šušan edut, lilium neb růže svědectví. Jiní růže, ozdoby neb svědectví, t. že tento žalm pro budoucí pamět a svědectví mnohých a předivných vítězství, kterýchž Bůh Davidovi popříti a jimi jej i lid svůj ozdobiti ráčil, napsán jest; z čehožby Bůh vždycky ctěn a chválen byl. Jiní, žeby bylo znamením nástroje hudebného aneb noty vůbec známé. Maalot znamená stupně, schody, vstupování. Patnácte žalmův pořád ten nápis mají. Smysl jest, že to slovo bylo zpěvákům tehdejším znamením tónu neb melodie jisté, jakou notou a jakým spůsobem měli zpíváni býti ti žalmové. Jiní, žeby je zpívávali, když se do chrámu k službám božím ne ze samého Jerusalema, ale i od jinud lid israelský scházívali; nebo položení Jerusalema bylo na horách. Aneb, že na stupních neb někde opovýš stojíce je zpívávali. Jiní smyslí, jakoby řekl: Píseň neb žalm zvláštního, pilného a bedlivého povážení hodný. Jiní, že nastrojeni, shledáni a spořádáni byli vlastně k zpívání při navracování se a vstupování lidu israelského ze zajetí babylonského, když rozdílně jedni se Zorobabelem, jiní potom s Esdrášem, a jiní opět s Nehemiášem se navracovali.

Selah. I to slovíčko často se v žalmích nachází, o němž vykladači praví, že návěští dává čtenáři ku pozastavení se na té průpovědi neb verši, při kterémž se nalézá, k pilnému i bedlivému toho, což se tu pokládá, rozvážení. Jiní praví, že bylo znamením židovské hudby, jako i naše hudba má svá nejedna znamení. Někteří vykládali: na věky, vždycky. Jiní: amen, pravdať jest. Nalézá se v žalmích sedmdesátekrát a třikrát, a v modlitbě Habakukově třikrát.

Žalm 1.

Pilně vyšetře života bezbožných a pobožných uzříš ovoce jejich z usouzení Páně. Nebo I. poněvadž A) bezbožní a) radi se o věci nešlechetné, b) ujímají se věcí nevážně předsevzatých a c) konají je k své rozkoši na škodu pobožných; B) pobožní pak a) oněm v ničemž nepovolují a b) Bohem samým s velikým oblíbením slova jeho svatého se spravují; II. tedy v jistotě A) pobožuí a) milostí boží opuštěni nebudou, b) ale jí znamení u sebe ponesou: α) obzvláštně, v čas štěstí i neštěstí, stálost, β) ústavně, šťastné předsevzatých věcí vyřízení; B) bezbožní: a) prázdní budou všeho dobrého, b) a rychle, hrozně, však spravedlivě zahynou.

¹Blahoslavený ten muž,kterýž nechodí po radě bezbožných a na cestě hříšníkův nestojí a na stolici posměvačův nesedá; ²ale v zákoně Hospodinově jest libost jeho a v zákoně jeho přemyšluje dnem i nocí. ³Nebo bude jako strom vštípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede. ⁴Ne takť budou bezbožní; ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr. ⁵A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých; ⁶neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

Žalm 1. Vyučující.

1. Blahoslavený, II. Blaze tomu, kdož etc. — muž t. každý člověk. — nesedá: spolku s nimi nemá, nepřebývá.

2. v zákoně jeho: o zákoně. — dnem etc., t. v něm se cvičí, s ním se obírá.

3. strom. V trojí věci zavřel blahoslavenství člověka pobožného: l) v přiúčastnění ke Kristu a v něj vštípení, 2) v nesení ovoce života nového, 3) v stálosti neb setrvání; což vše podobenstvím stromu ušlechtilého a vlastností jeho ukázal. — při tekutých, H. podlé pramenů vod. — nevadne: nesprchne.

4. bezbožní, t. mnohem jináče děje se a díti bude s bezbožnými nežli s pobožnými.

6. zná, t. má v své péči, řídí, spravuje a oblibuje Bůh život a předsevzetí jejich, i k cíli blahoslavenému v Kristu přivodí.

Žalm 2.

V čas protivenství I. vidíš-li, jak snažnost bezbožniků proti Bohu a) bouří se všetečně, b) sněmuje opovážlivě, c) odříka se boží správy rouhavě; II. věziž také, že jest boží proti předsevzetí takovému a) snadná moc; nebo α) směje se sbíhání jejich, β) zastavuje přívažčivou zlost jejich ohlašováním aa) vůle své, bb) Syna svého mínění k dobrému církve a na zkázu bezbožných; b) časné, podlé milosrdenství jeho napomínání, aby α) odstoupíce od zlého předsevzetí, β) a sloužíce samému Pánu s přijetím Syna jeho aa) ušli pokut a bb) v počtu vyvolených ostáli k svému dobrému.

¹Proč se bouří národové a lidé daremné věci přemyšlují? ²Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu a proti pomazanému jeho ³říkajíce: Roztrhejme svazky jejich a zavrzme od sebe provazy jejich! ⁴Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. ⁵Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je řka: ⁶Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou zvěstuje přikázani jeho. ⁷I já, dí král, vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. ⁸Požádej mne, a dámť národy, aby byli dědictví tvé, a kon- činy země vládařství tvé. ⁹Roztlučuješ je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. ¹⁰A protož králové usrozumějte sobě; vyučujte se soudcové zemští. ¹¹Služte Hospodinu v bázni a veselte se s třesením; ¹²líbejte Syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, ¹³jakžby se málo jen zapálil hněv jeho; blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Žalm 2. Prorocký a vyučující

1. bouří: brojí.

2. Sstupují, t. jako do potazu. — pomazanému: buďto Davidovi jako obrazu, buďto Kristu jako pravdě obrazu.

3. jejich, t. Hospodinovy a pomazaného jeho. — provazy: , t. jho, zákony, práva, řády, kázeň.

5. Tehdáž, t. když přijde čas jemu známý k uvedení pomst buď časných neb věčných.

6. ustanovil, H. pomazal. - svatou, H. svatosti své.

7. úsudek: výrok, t. jistou a nepochybuou vůli boží, jakbyste vy moji nepřátelé ke mně (ač nechcete-li zahynouti) i k mému království chovati se měli, vám vysvětlím a v známost uvedu.

8. národy: pohany.

Žalm 3.

Člověče pobožný I. když vidíš nepřátel a) i množství b) i opovážlivé rouhání, II. co učiníš? Odvolaje se na Boha a) vzpomínám sobě, že i α) prvé aa) volajícího mne vyslýchal, bb) mne sobě dnem nocí poručena měl, β) nyní pak to dáli chce, aby mne ani tisícové vojska neublížili; b) probuzuji se také, abych α) vroucně pomoci od toho žádal, který prvé pomáhal, a β) důvěřil se tomu, kterýž jest i spasení i požehnání lidu svého.

¹Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

²Hospodine, což jsou mnozí nepřátelé moji, jak mnozí povstávají proti mně? ³Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu. ⁴Ale ty Hospodine jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. ⁵Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Selah. ⁶Já jsem lehl a spal jsem i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. ⁷Nebuduť se báti mnoha tisícův lidí, 7 kteříž se víikol kladou proti mně. Povstaniž Hospodine, zachovej mne Bože můj! ⁸kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážels. ⁹Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Selah.

Žalm 3. Modlitebný.

3. o duši, J. duši mé, t. mně. — pomoci, H. spasení, vysvobození.

4. povušuješ etc., t. smutného obveseluješ.

5. vyslyšel, J. odpověděl. — svaté, H. svatosti.

6. zdržoval: podpíral, opatroval.

7. vůkol etc.; nepřátelsky obleliU mne. — zachovej: vysvoboď.

8. líce: čelisti. — zvyrářels, H. polámal, t. jako zvěři líté, aby škoditi nemohli.

9. Tvéť etc., H. Hospodinovo jest, J. u Hospodina.

Žalm 4.

Před Boha předstupuješ? Šetř tedy, aby 1) v pokoře, s připomínáním jeho dobrodiní, smilování sobě žádaje, 2) doufanlivě A) i proti nepřátelům svým se opatřil, a) ukazováním jejich všetečné drzosti, α) již dobře Bůh přetrhne, β) jíž věřící ujdou; b) výstrahy dáváním, aby α) od předsevzetí upustili, povážíce je v svědomí svém, β) ku pobožnosti se odevzdali; B) i čehož a) potřebuješ, hledal. Polřebíť pak jest ne tak chleba, jako milostivého Pána na nás patření, tomu dobrému zajisté zdaž se co vrovná? b) docházíš, užíval; a toť jest pod ochranou Páně odpočívati.

¹Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův.

²Když volám, vyslyš mne Bože obhájce spravedlnosti mé; ty, kterýž jsi mi v úzkosti prostranství spůsoboval, smiluj se nade mnou a vyslyš modlitbu mou. ³Synové lidští, dokavadž sláva má v potupě bude? dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Selah. ⁴Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého; vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu. ⁵Uleknětež se tedy a nehřešte; přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Selah. ⁶Obětujte oběti spravedlnosti a doufejte v Hospodina. Mnozí říkají: O bychom viděti mohli dobré věci! ⁷Ale ty Hospodine pozdvihni nad námi jasného obličeje svého. ⁸I spůsobíš radost v srdci mém větší, nežli oni mívají, když obilí a víno jejich se obrodí. ⁹A protož u pokoji i lehnu, i spáti budu; ¹⁰nebo ty Hospodine sám spůsobíš mi bydlení bezpečné.

Žalm 4. Modlitebný, vyučující a v doufání ustanovující.

1. Přednímu, H. Lamnatseach, viz o tom v předmluvě.

2. spůsoboval, t. ze soužení vysvobozoval.

3. lidští, H. muže, t. mocní, knížata, t. vy, kteříž zpoléhajíce na moc královskou proti mně pyšně se pozdvihujete, a zdá se vám, že jste muži. — v potupě, t. u vás.

4. milého, t. mne, jakožto krále, jehož ustanovil, J. svatého, H. chasid, kteréžto slovo znamená: svatý, dobrotivý, milosrdný, účinný, a v tom smyslu často i Bohu i lidem se přidává. Též znamená často i toho, kdož té dobrotivosti, milosrdenství neb milosti účasten bývá, jako i tuto. Tak Žalm 85, 2.

5. Uleknětež: kormuťte, pohněte, J. hněvejte. — přemyšlujte, H. mluvte. — svém, t. i v ten čas i na tom místě, když a kdež odpočíváte, na vůli boží pamatujte. — umlkněte, t. neprotivte se více Bohu. 8 6. spravedlnosti, t. úmyslem upřímým, a podlé nařízení božího, tak v žalme 50, 21. — Ó bychom, H. Kdo nám dá viděti dobré, t. míti i užívati hojnosti dobrých věcí.

7. nad námi, t. laskavě na nás vzhledni, milosti a lásky své nám uděl, v tom rozmnožuj, zachovávej a veď po cestách bezpečných až k životu věčnému. H. pozdvihni světla obličeje.

8. spůsobíš, H. dals. — větší, H. nad čas, v němž obilí jejich a víno jejich rozhojněna jsou.

9. u pokoji: s pokojnou myslí.

Žalm 5.

V modlitbách I. buď a) snažný, aby Pána probudil a časně hledal, b) dobrého srdce k Bohu, poněvadž 1) bezbožných ani α) u sebe netrpí, β) bez pokut nenechává; 2) pokorných, v bázni jména jeho svatého k němu jdoucích, nezavrže. II. Žádej a) sobě ochrany v pracech svých před nepřátely, b) nenapravitelným nepřátelům zkázy, c) církvi bezpečnosti potěšené podlé zámluv svatých.

¹Přednímu zpěváku na nehilah, žalm Davidův.

²Slova má slyš Hospodine; porozuměj tužebnému úpění mému. ³Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; ⁴nebo se tobě modlím. Hospodine ! v jitře vyslyšíš hlas můj; ⁵v jitře předložím tobě žádost svou a šetřiti budu; nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti; ⁶nemáť místa u tebe nešlechetník; neostojíť blázniví před očima tvýma; ⁷v nenávisti máš všecky činitele nepravosti; zatratíš mluvící lež; člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin. ⁸Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého; klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé. ⁹Hospodine proveď mne v spravedlnosti své pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou; ¹⁰neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti; myšlení jejich o cizích bídách; ¹¹hrob otevřený hrdlo jich, jazykem svým lstivě lahodí. Zkaz je, ó Bože! nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě. ¹²A ať radují se všickni v tě doufající; na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřižkoli milují jméno tvé; ¹³nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem, přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.

Žalm 5. Modlitebný.

4. v jitře: záhy, časně, v příhodný čas.

5. předložím etc., H. spořádám tobě, t. modlitbu, neb spůsobím se, t. k modlitbě. — šetřiti, H. vyhledati, jako bedlivý strážný, t. očekávaje spomožení tvého.

6. nemáť etc., H. nebude bydliti. — nešlechetník: nešlechetnost, t. aby jej měl vyslýchati a jenui proti pobožným co k vůli činiti; ale pobožné vyslýcháš a žádosti jejich naplňuješ.

7. člověka etc., H. muže krve a lsti.

8. k svatému etc.: (obrátě se) k chrámu svatyně tvé. Nebo lid obecný nesměl do svatyně vcházeti, H. k chrámu svatosti tvé. — v bázni, t. se vší vážností a uctivostí k tobě.

9. cestu, t. tu, kterouž jsi mi v slově svém oznámil.

10. myšlení, H. vnitřnost jejich, bídy, t. všelijak se na to snažují, jakby pobožným k zámutku, bolesti, bídám a trápení příčina byli.

11. hrdlo etc., t. řeči a slova jejich ze zlého toho pokladu vycházející jsou naprosto aneb zjevně zlá, pobožnost i dobré mravy vyprázdňující; aneb chytrostí a lstí zalíčená, prostné a upřímé pravdě na odpor čelící. — Zkaž: dokaž, že jsou křivi. — od rad, t. jakž se říká, sami od své vlastní rány.

12. v té etc., J. k tobě se utíkající. — plésají: prozpěvují.

13. vůkol etc., H. korunuješ, t. otočuješ, ohrazuješ.

Žalm 6.

Zhřešil-lis? ai, máš I. pokutu od Boha rozhněvaného; jeho tedy žádej a) zač? ať 1) hněv svůj odejma od tebe (nebo i tělo i duši zemdlévá); 2) podlé milosrdenství svého zde tě hříchů sprostí, nebo po smrti času není; b) jak? s opravdovou snažností, aby ji osvědčila i zevnitř α) slza hojná, β) truchlost obličeje. II. Potupu od nepřátel ze zlého se radujících, tyf však (spokoje se jen s Bohem) snadně zaženeš, aby i a) tobě pokojno bylo, b) oni se zahanbením svým padli.

¹Přednímu zpěváku na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

²Hospodine, netresci mne v hněve svém, ani v prchlivosti své kárej mne. ³Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem velmi zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé; ⁴ano i duše má předěšena jest náramně; ty pak, Hospodine, až dokavad? ⁵Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své. ⁶Nebo mrtví nevzpomínají na tebe a v hrobě kdo tě bude oslavovati? ⁷Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji a slzami svými postel svou smáčím. ⁸Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých. ⁹Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého. ¹⁰Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou; Hospodin modlitbu mou přijal. ¹¹Nechažť se tedy zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažf jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.

Žalm 6. Modlitebný.

1. k nízkému etc., H. Šeminit, viz o tom v předmluvě.

3. ztrnuly, H. předěšeny jsou.

4. dokavad, t. stírati budeš mne aneb nepopatříš.

5. Navratiž: obratiž se zase (ke mné).— spomoz: zachovej, spas.

6. mrtví etc., H. není v smrti paměti na tebe, t. umru-li, již tě s živými spolu ctíti a oslavovati nebudu moci a jich k tomu i učením i příkladem svým vzbuzovati. Tak Žalm 29, 10., též 87, 11., též 114, 7., též 117, 17. Isai. 38, 18. — v hrobě, J. v pekle.

7. svlažuji, H. činím, aby zplývalo.

8. Sškvrkla etc., H. zatmělo se od hněvu oko mé. 11. zřejmě, H. velmi. — zahanbeni, t. vidouce při mně rychlou boží pomoc proti naději své.

Žalm 7.

V čas protivenství svého 1) utec se k Bohu o pomoc, aby zachvácen nebyl; 2) tak jednej s Bohem, aby známé bylo, že a) věci spravedlivé hledáš. Tot pak spůsobíš, α) osvědčíš-li svou nevinu, β) ukážeš-li nepřátel vzteklost, γ) odvoláš-li se na rozsudek Páně; b) milostí boží jsi jist, aby i α) vyslyšel tvou při, β) povstal proti nenapravitelným s těžkým jich zahynutím; c) hotový úmysl máš Pánu z milostivé ochrany děkovati.

¹Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusy syna Jeminova.

²Hospodine, Bože můj, v toběť doufám; vysvoboď mne ode všech protivníkii mých a vytrhni mne: ³aby ten nešlechetník neuchvátil jako lev duše mé a neroztrhal, kdyžby nebyl, kdoby vysvobodil ani kdoby spasena učinil. ⁴Hospodine, Bože můj, učinil-li jsem to; jestli ta nepravost při mně; ⁵činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny): ⁶nechať sstíhá nepřítel duši mou i popadne, a pošlapá na zemi život můj a slávu mou v prach uvede. Selah. ⁷Povstaň, Hospodine, v hněve svém, vyvyš se proti vzteklosteni mých nepřátel, a procítě obrať se ke mně ty, kterýž soud přikazuješ; ⁸i shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase: ⁹Hospodin souditi bude sám lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest. ¹⁰Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných; spravedlivého pak aby utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý! ¹¹Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem. ¹²Bůh jest soudce spravedlivý. Bůh silný a trpělivý zdali se hněvá na bezbožného každý den? ¹³Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; nýbrž již lučiště své natáhl a naměřil je. ¹⁴Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcům spravedlivých přistrojil. ¹⁵Ai, rodí bezbožník nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež. ¹⁶Jámu kopal, i vykopal ji, ale sám padne do dolu, kterýž přistrojil jinému. ¹⁷Obrátíť se usilování jeho zlé na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí. ¹⁸Já pak slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího.

Žalm 7. Modlitebný a vyučující.

1. Osvědčení etc., H. Šiggajon, viz o tom v předmluvě. — Chusy, o němž, ač jinde zmínky se nečiní, však rozuměti, že byl jeden ze služebníků neb přátel Saulových, kterýž nepravě sočil na Davida; čímž příčina dána Davidovi k osvědčení neviny své. J. o Semei to slyší, o němž II. Král. hl. 16. J. o Saulovi I. Král. hl. 9. — Jeminova, t. z pokolení Beniaminova.

2. protivníků, H. sstíhajících mne.

4. to, t. což na mne sčítá můj nepřítel. — při mně, H. v rukou mých.

5. spomáhal, H. vytrhl.

7. vyvyš: zdvihni se. — přikazuješ, t. i sám spravedlivě soudíš i jiným to též přikazuješ, a nechceš, aby kdo křivdu trpěl.

8. shrne etc., H. obklíčí tě. — zase, t. svou moc a slávu prokaž skutečně, v lítosti a ochraně nevinných a v pomstě nad nešlechetnými. J. posaď se ua soudnou stolici.

9. souditi: rozsuzovati, soud vynášeti. J. ať soudí. — nevinnosti, H. dokonalosti, upřímosti.

10. ledví, t. myšlení skrytá i žádosti.

11. Bůh etc., H. Štít můj v Bohu, t. mám nejsilnějšího pavezníka neb oděnce, kterýž mne všudy všelijak zastati a ochrániti umí a může. — spaseny: vysvobozuje, zachovává.

12. Bůh etc., J. Bůh soudí spravedlivého.

13. Neobrátí-li se, t. bezbožný od bezbožnosti své. — svůj, t. Bůh.

14. zbroj etc., H. nádobí smrti.

15. urodí etc., t. oklamá se.

17. nepravost: bezpráví.

18. slaviti, H. vyznávati, děkovati.