Bible svatováclavská/Žalmy

U tohoto textu probíhá digitalizace.

Text je k dispozici v naskenované podobě a právě probíhá jeho digitalizace nebo korektura. Postup prací můžete sledovat na indexové stránce Index:Bible svatováclavská 1771, SZ 1. svazek, 919-1221, rejstříky.pdf.

Bible svatováclavská
Job	Žalmy	Přísloví

Žaltář, neb Kniha žalmuv.

ŽAlmuv kniha v latinské řeči do jedné knihy sebrána, a u židuv na patero kněh rozdělena, a veršemi krásně sepsána se nachází; jak o tom svědčí ^{[p 1]}sv. Divíš, ^{[p 2]}Jeroným a ^{[p 3]}Izidor. Obsahuje v sobě zkrátka věci, které se dáli v Starém zákonu, ano i větším dílem, které v Novém díti se měli. Pročež mnozí žalmové pravá jsou proroctví, a jakož taková, o prorockých tajemstvích, sem i tam důvodně jednají; žádného však pořádku časuv, neb věcí nezachovávajíce, aniž nějakého vesměs majíce spojení. Někteří vážní Písma sv. vykladatelové, jmenovitě sv. ^{[p 4]}Augustýn, Theofilakt, Evthymius, i jiní více tomu chtějí, že by sám sv. David všech těch žalmuv původem, i zakladatelem býti měl. Však k víře podobněji soudí sv. Jeroným, Hilárius, a židovští rabbinové, že by mnozí žalmové od rozličných prorokův složeni byli: ti totižto, kteří rozličnými nápisy poznamenáni se nacházejí, jakož Mojžíše, Azaffa, Ethana, Hemana, Idythuna, Šalomouna, a třech synů Kore, však nejvíceji Davida.

Též při konci Žalmu 71. psáno stojí, že se dokonávají žalmové Davidovi, a i hned následují žalmové Azaffa proroka. A v 2. knize Paralipomenon v kap. 19. verši 30. přikazuje Ezechiáš Levitum, aby spívali žalmy, netoliko Davida, ale i Azaffa. Sepsání sou nejprv hebrejským jazykem, potom s jinými knihami Starého zákona od rozličných na řecký jazyk sou přeloženi, a jmenovitě od sv. Luciána mučedlníka; jehožto v latinský jazyk uvedeného, a od sv. Jeronýma zlepšeného přeložení římská církev dosavád užívá. Obsahuje žalmuv sto a padesát.

1. Dionys. Eccles. Hierarch. c. 3 p. 3
2. Hieronym in Præfat, & alibi
3. Isid. lib. 6 Etymol. c. 1 & lib. 1. de Officiis c. 1.
4. S. August. lib. 17 de Civitate c. 14.

Žalm I.

V tom Žalmu učí David, na čem tohoto života blahoslavenství záleží.

¹ BLahoslavený muž, kterýž neodšel v raddě bezbožných, a na cestě hříšníků nestál, a na stolici ^{[1. 1]}morního nakažení neseděl. ^{2 [1. 2]}Ale v zákoně Páně vůle jeho, a v zákoně jeho přemyšlovati bude dnem i nocí. ^{3 [1. 3]}A bude jako dřevo, kteréž štípeno jest podle ^{[1. 4]}zběhu vod, kteréž ovotce své vydávati bude v času svém: A list jeho ^{[1. 5]}nesprchne; a všecky věci, kteréžkoli činiti bude, šťastně se mu povedou. ⁴ Ne tak bezbožní, ne tak; ale jako prach, který metá^{[1. 6]} vítr od tváří země. ⁵ Protož nepovstanou bezbožní v soudu, ani hříšníci v raddě spravedlivých. ⁶ Nebo zná Pán cestu spravedlivých, a cesta bezbožných zahyne.

Tenť jest blahoslavený, jenž se drží cesty zákona Božího. Ne jen pohané, ale i židé větším dílem, a mnozí také Křesťané až posavád pokládají blahoslavenství v hojnosti všech věcí, a v velikém zboží, jiní v slávě vezdejší a cti, jiní v rozkoších tělesných a v všelijakých kratochvílích, an někteří také v tom, když se mohou vymstiti nad nepřátely svými. Ale tito všickni bloudí, poněvadž ty věci, v nichž oni své blahoslavenství kladou, zevnitřní jsou, kteréž člověka blahoslaveného učiniti nemohou, jakž sám pohan uznal, řka: ^{[1. 7]}Tehdáž pokládej se za blahoslaveného, když všecka radost tvá z tebe pocházeti bude. „Z tebe“ praví, ne z zevnitřních věcí, jakéž jsou zboží, sláva a těm podobné. Co by pak blahoslaveného člověka činilo, tomu nás vyučuje zde sv. král David, když dí: Blahoslavený muž, kterýž nepostoupil po raddě bezbožných, a na cestě hříšných nestál etc.^{[1. 8]} To jest, tenť jest blahoslavený, jenž se drží zákona Páně, a jej co nejpilněj ostříhá, a snaží se vždycky vůli Boží plniti. A to potvrzuje týž prorok jinde, řka: Blahoslavení nepoškvrnění na cestě, kteříž chodí v zákoně Páně.^{[1. 9]} Nejsou blahoslavení poškvrnění na cestě, dí zde sv. Augustýn, kteříž chodí v převrácenosti tohoto světa, nýbrž blahoslavení nepoškvrnění na cestě, kteříž chodí v zákoně Páně.^{[1. 10]}

1. moru, jedovatosti
2. Jos. 1. 8.
3. Jerem. 17. 8.
4. ztoku
5. nespadne
6. kterým zmítá
7. Seneca epis. 124.
8. v. 1.
9. Žalm 118. 1.
10. sv. Aug. in Psal. 118.

Žalm II.

Tento Žalm, podle literního smyslu, vztahuje se na Davida; když Filistýnští, zvědouce, žeby on měl býti králem nad Izraelem, své vojsko proti němu v Oudolí Raffaim zšikovali.

Podle duchovního smyslu, ten Žalm jest proroctví o věčném, a vždy trvajícím království Krista Pána, jemužto králové a knížata, jak židovská, tak pohanská, nadarmo se protiviti, a odporovati budou.

¹ PRoč ^{[2. 1][2. 2]}zubami hlučeli národové, a lidé daremné věci přemyšlovali. ^{2 [2. 3]}Spolustáli králové země, a knížata sešla se vjedno, proti Pánu, a proti ^{[2. 4]}Pomazanému jeho. ³ Roztrhejme svazky jejich, a zavržme od sebe jho jejich. ⁴ Který přebývá v nebesích posmívati se jim bude; a Pán porouhati se jim bude. ⁵ Tehdáž mluviti budeť ním v hněvě svém, a v prchlivosti své zkormoustí je. ⁶ Já pak ustanoven sem králem od něho nad Sionem horou svatou jeho, ohlašuje přikázání jeho. ^{7 [2. 5]}Pán řekl ke mne: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. ⁸ Žádej ode mne, a dám tobě národy dědictví tvé, a vládařství tvé, končiny země. ⁹ Zpravovati je budeš v prutu železným, a jako nádobu hrnčíře ^{[2. 6]}roztlučeš je. ^{10 [2. 7]}A nyní, králové, srozumějte; vyučujte se, kteří soudíte zemi. ¹¹ Služte Pánu v bázni a plesejte jemu s třesením. ^{12 [2. 8]}Chopte se kázně aby se někdy nerozhněval Pán, a zhynulibyste z cesty spravedlivé. ¹³ Kdyžby se rozpálil v krátce hněv jeho. Blahoslaveni všickni, kteří doufají v něho.

1. se zpouzeli, vtekali
2. Skut. 4, 25
3. sstoupili se
4. Kristu
5. Skut. 13. 13. Žid. 1. 5. Item 5. 5.
6. rozlomíš, roztříštíš
7. Zjev. 2. 27. Item 19. 15.
8. uchopte kázeň

Žalm III.

Žalm tento jest modlitba Davida, proti svým nepřátelum k Bohu za pomoc volajícího, a to tehdáž když před svým synem Absolonem utíkal.

V duchovním smyslu představuje se zde David, jako obraz a figura umučení, a vzkříšení Pána Krista.^{[3. 1]}

¹ Žalm Davidu, když utíkal před tváři Absolona syna svého^{[3. 2]}

² PAne proč rozmnoženi jsou kteří ssužují mne? mnozí povstávají proti mne. ³ Mnozí říkají duši mé: neniť spaseni jemu v Bohu jeho. ⁴ Ty pak Pane jsi ^{[3. 3]}jenž přijímáš mne, sláva má, a povýšující hlavy mé. ⁵ Hlasem svým volal sem ku Pánu: a vyslyšel mne z hory svaté své. ⁶ Já sem spal, a tvrdě sem usnul, a povstal sem, nebo Pán přijal mne. ⁷ Nebudu se báti tisíců lidu obklíčujícího mne: povstaniž Pane, spasená mne učiň Bože můj. ⁸ Nebo ty si ^{[3. 4]}zbil všecky ^{[3. 5]}protivící se mně bez příčiny: zuby hříšníkuv setřel si. ⁹ Páněť jest spasení; a nad lidem svým požehnání tvé.

V verši 3. dí David: Mnozí praví duši mé: neníť spasení jemu v Bohu jeho. Mluví tu o tom, co se mu přihodilo, když utíkal před tváři, Absolona syna sveho, neb tehdáž složil žalm tento, jakž poznati jest z titule jeho; kterak totižto mnozí tehdáž vidouce ho v tak velikém ssoužení, že před vlastním synem utíkati musil, a že ne jen mu tehdáž šlo o království, ale i o život, aby obého zbaven nebyl; soudili, jakoby ho Bůh, v němž své doufání vždycky míval, byl opustil. Dějeť se zajistě obyčejně, že lidé nedokonalí, když vidějí spravedlivé lidí v velikém ssoužení postavený, soudí, jakoby oni daremně byli doufání své v Bohu skládali. Tak Jobovi v přetěžkém ssoužení postavenému posmívala se žena jeho: ^{[3. 6]}Ještěli ty trváš v sprostnosti své? Jakoby říci chtěla: Ještělis tak sprostý, že nevidíš, jak si se daremně na Boha spolihal? Vidíšli že tě docela opustil. A Anna v podobné příležitosti vytejkala manželu svému Tobiášovi, řkouce: ^{[3. 7]}Zjevněť jest náděje tvá zmařená. Mejlí se ti, jenž vidouce člověka ssouženého, pokládají ho za opuštěného od Boha. Ale všickni takoví bloudí, a křivě o Bohu mluví; jakož při všech těchto dokázal Bůh, že oni v něho nadarmo nedoufali; nebo David brzo zase, poraziv syna, na království dosedl, Job zase ozdravěl, a mnohém většího zboží nabyl, nežli prve byl měl; a Tobiášovi zase zrak navrácen byl, a on z chudoby vybředl.

1. 2. Král. 15. 14.
2. 2. Král. 15. 14
3. Přijímač můj jsi, schránitel
4. udeřil
5. jenž se mně protiví.
6. Job 3. 9.
7. Tob. 2. 22.

Žalm IV.

V tomto Žalmu David prosí Boha, aby jemu k pomoci přispěl proti svýmu odbojnýmu synu Absolonovi; a napomíná buřiče, aby se k Bohu obrátili.

¹ Ku konci v chválospěvích, Žalm Davidu.

² KDyž sem vzýval vyslyšel mne Bůh spravedlnosti mé; v ^{[4. 1]}soužení rozšířil si mi. Smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou. ³ Synové ^{[4. 2]}lidští dokavádž těžkého srdce? i proč milujete marnost, a hledáte lež? ⁴ A věztež že ^{[4. 3]}divného učinil Pán svátého svého: Pán vyslyší mne když volati budu k němu. ^{5 [4. 4]}Hněvejte se, a nechtějte hřešiti: které věci pravíte v srdcích vaších, na ložcích vaších oželte. ⁶ Obětůjte obět spravedlnosti, a doufejte v Pána. Mnozí říkají: Kdo nám ukázal dobré věci? ⁷ Znamenáno jest nad námi světlo obličeje tvého Pane: dal si radost v srdci mém. ^{8 [4. 5]}Z užitku obili, vína, a oleje svého rozmnoženi sou. ⁹ V pokoji v^{[4. 6]} to samé spáti, a odpočívati budou. ¹⁰ Nebo ty pane obvzláštně v náději ustanovil si mne.

1. v ouzkosti, zármutku
2. člověčí
3. divně zvelebil, v div dal
4. Efez. 4. 26.
5. z zrostu, z ovoce, z plodu
6. v totež

Žalm V.

David horlivě k Bohu volá z a pomoc a přitomnost proti králi Saulovi, od kteréhožto ukrutné protivenství snáší. Žádá tež aby Bůh nepravé dle jejich provinění trestati, spravedlivým pak slušnou odplatu odměniti ráčil.

¹ Ku konci za tu, kteráž dosahá dědictví, Žalm Davidu.

² SLova má ušima přijmi Pane, porozuměj ^{[5. 1]}volání mému. ³ Pozorůj hlasu modlitby mé, králi můj a Bože můj. ⁴ Nebo k tobě modliti se budu: Pane v jitře vyslyšíš hlas můj. ⁵ Z jitra ^{[5. 2]}státi budu při tobě a uzřím: nebo ne Bůh chtěje nepravost jsi ty, ⁶ Aniž bydliti bude vedle tebe zlostný: aniž ^{[5. 3]}setrvají nespravedliví před očima tvýma. ⁷ Nenáviděl si, všech kteří ^{[5. 4]}činí nepravost: ^{[5. 5]}zahubíš všecky, kteří mluví lež. Muže krví lstivého v ohavnosti bude míti Pán: ⁸ Já pak v množství milostdenství tvého. A vejdu do doumu tvého: klaněti se budu při chrámě svatém tvém v bázni tvé. ⁹ Pane proveď mne v spravedlnosti své: pro nepřátely mé zpravůj před obličejem svým cestu mou. ¹⁰ Neboť není v ústech jejich pravdy: srdce jejich marné jest. ^{11 [5. 6]}Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě činili, suď je Bože. Ať odpadnou od myšlení svých, podle množství bezbožností jejich vyžeň je, neboť sou ^{[5. 7]}popouzeli tě Pane. ¹² A ať se radují všickni kteří doufají v tě, na věky plesati budou: a přebývati budeš v nich. A honositi se budou všickni v tobě, kteří milují jméno tvé, ¹³ nebo ty požehnáš spravedlivému. Pane, jako štítem dobré vůle korunoval si nás.

V verši 10. a 11. praví David o bezbožných: Srdce jejích marné jest. Hrob otevřený jest hrdlo jejích. Kterážto slova vykládaje vysoce učený kardinál Belkarmin, praví, že to, což byl pravil prorok, řka: Srdce jejích marné jest, zase opakuje, když dí: Hrob otevřený jest hrdlo jejích: a protož, když praví David, že hrdlo jejích jest hrob otevřený, chce říci, že hrdlo jejích, aneb ústa a jazyk, kteřížto jsou nástrojové mluvení aneb řečí, jsou jako ústa hrobu, vnítřnost pak hrobu toho že vyznamenává duši aneb srdce, v němžto jsou žádosti a myšlení strašlivá a smradlavá jako mrchy shnilé, z nichžto vychází smrad slov smrtedlných. Oby aspoň lidé takoví, jejíchžto srdce jest plné mrch smradlavých tělesných žádostí, hněvu, mstitedlnosti, byli hrobové zavřeni; ještě by to byla věc snesitedlnější: nebo ne jen v městě, ano i v samích chrámích Páně snášíme hroby zavřené; toho však netrpíme, aby byli otevřeni, pro puch a smrad jejích nesnesitedlný. Chci říci, aby bezbožní měli aspoň ústa zavřená, aby z nich půch oplzlých slov nevycházel, a smradem svých ctných a šlechetných osob uší nezarážel; slov zlolejcných a rouhavých, kterážto jako i ona porušují mládež, tak že od nich jedem smrtedlným duše jejích nakažené bývají. Nechtěji-li sami bez hříchu býti, ať aspoň jiných k těžkým hříchum nepřivádějí.

1. křiku mému
2. státi budu s tebou
3. ostojí
4. páší
5. zatratíš
6. Níž 13. 5., Řím. 3. 13
7. dráždili

Žalm VI.

Volá k Bohu za milosdenství, aby od své nemoci vysvobozen byl. Někteří smejšlejí, že David ten žalm složil jako nejakou modlitbu, které by nemocní užívati mohli.

Jest take ten žalm první z sedmí žalmuv kajících, v němž David vyznává svou spasitedlnou bázeň pro přísné soudy Boží, a vzdychá po opravdovém s Bohem smíření.

¹ Ku konci v chválospěvích, Žalm Davidu o osmi strunách.

² PAne ne v prchlivosti své tresci mne, ani v hněvu svém kárej mne. ³ Smilůj se nade mnou Pane neboť nemocen jsem: uzdrav mne Pane, nebo ^{[6. 1]}zkormoucený sou kosti mé. ⁴ A duše má ^{[6. 2]}zarmoucená jest velmi: ty pak Pane až dokavád? ⁵ Obrať se Pane, a vytrhni duši mou: spasená mne učiň pro milosrdenství své. ⁶ Nebo není v smrti kdo by pamětliv byl na tebe: v pekle pak kdo tebe ^{[6. 3]}chváliti bude? ⁷ Pracoval sem v úpění svém umyji ^{[6. 4]} jedné každé noci kůže své: slzami svými postel svou smáčeti budu. ^{8 [6. 5]}Zkormoutilo se od prchlivosti oko mé: sstaral sem se mezi všemi nepřátely svými. ^{9 [6. 6]}Odstuptež ode mne všickni kteří činíte nepravost: neboť jest vyslyšel Pán hlas pláče mého. ¹⁰ Vyslyšel Pán prosbu mou, Pán modlitbu mou přijal. ¹¹ Ať se zastydí, a ^{[6. 7]}zkormoutí náramně všickni nepřátelé moji: ať sou zpět obráceni, a zahanbeni velmi rychle.

1. předěšený
2. zbouřená
3. oslavovati
4. po všecky noci
5. zetmělo, zakalilo
6. Matt. 7. 23., item 25. 41., Luk. 13. 27.
7. předěsí

Žalm VII.

Žádá David Boha, aby jeho nevinnost zastal, a neslušné utrhání svých falešných hancuv trestal, totiž Semei: o němž psáno v 2. knize královské v 16. kap. Aneb lépeji (jak titul toho žalmu dokazuje) Chuzy syna Jemini, to jest, podle zdání svatého Jeronyma, syna krále Saule, jenž sloul Chus, to jest, černý mouřenín, pro ošklivost nepravosti jeho.

¹ Žalm Davidu, který zpíval Páná za slova Chuzy syna Jeminova^{[7. 1]}

² PAne Bože můj v toběť sem doufal: spasená mne učiň ze všech sstíhajících mne, a ^{[7. 2]}vysvoboď mne. ³ Aby někdy neuchvátil jako lev duše mé, když není kdo by vykoupil, ani kdo by spasena učinil. ⁴ Pane Bože můj učinil-li sem to, jestli nepravost v rukou mých. ^{5 [7. 3]}Odměnil-li sem se odplacujícím se mne zlými věcmi, ať spadnu slušně od nepřátel mých prázdný. ⁶ Nechť síhá nepřítel duši mou, i ^{[7. 4]}popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. ⁷ Povstaň Pane v hněvě svém: a vyvýš se v končinách nepřátel mých. A povstaň Pane Bože můj v přikázaní, které si rozkázal. ⁸ A shromáždění lidí obklíčí tě. A protož^{[7. 5]}u výsost navrať se: ⁹ Pán soudí lidí. Soudiž mne Pane podle spravedlnosti mé, a podle nevinnosti mé nade mnou. ¹⁰ Skonáť se nešlechetnost hříšníkuv, a zpravovati budeš sparvedlivého, ^{[7. 6]}jenž zkušuješ srdce a ledví Bože ¹¹ Spravedlivá pomoc má od Pána, který spasené činí přímé srdcem ¹²Bůh soudce spravedlivý, silný, ^{[7. 7]}a trpělivý, zdaliž se hněvá na ^{[7. 8]}každý den? ^{13 [7. 9]}Neobrátíte-li se, meč svůj napřáhne: lučiště své natáhl, a připravil se. ¹⁴ A v něm připravil ^{[7. 10]}nádobí smrti, střely své hořícími učinil. ^{15 [7. 11]}Ej hle! ^{[7. 12]}pracoval ku porodu nespravedlnosti: počal bolest, a porodil nepravost. ¹⁶ Bahnivý důl otevřel, a vykopal jej: a upadl do jámy, kterouž učinil. ¹⁷ Obrátiť se bolest jeho na hlavu jeho: a na vrch hlavy jeho nepravost jeho zstoupí. ^{18 [7. 13]}Chváliti budu Pána podle spravedlnosti jeho: a ^{[7. 14]}prospěvovati jménu Pána nejvyššího.

1. 2. Král. 16.
2. zprosť
3. navrátil-li sem
4. postihne
5. na
6. I. Par. 3. 9., Jer. 11. 20., item 17. 10., item 30. 18.
7. shovivajicí
8. každodenně
9. nebudete-li obráceni
10. nástroje
11. Iza. 59. 4., Job. 15. 35.
12. usiloval
13. slaviti
14. žalmy zpívati

Žalm VIII.

Prorok rozjímaje sobě stvořené od Boha věci, zvýšuje všemohoucnost, moudrosta, a dobrotivost Božskou člověku prokázanou.

¹ Ku konci za presy, Žalm Davidu.

² HOspodine Pane náš, jak předivné jest jméno tvé na vší zemí! nebo vyzdvižená jest velebnost tvá nad nebesa. ³ Z úst nemluvňátek a mléko ssájících dokonal si chválu pro nepřátely své, aby zkazil nepřítele i mstitele. ⁴ Nebo zpatřím nebesa tvá, dílo prstuv tvých: měsíc a hvězdy, které si ty založil. ⁵ Co jest člověk že si naň pamětliv? aneb syn člověka, že jej navštěvuješ? ^{6 [8. 1]}Zmenšil si ho málo nětco od anjelů, slávou a ctí korunoval si jej: ⁷ a ustanovil si jej nad ^{[8. 2]}díla rukou svych. ^{8 [8. 3]}Všecky věci ^{[8. 4]}poddal si pod nohy jeho, ovce i voly všecky, nadto i dobytek polní. ⁹ Ptáctvo nebeské, i ryby mořské, které procházejí stezky mořské. ¹⁰ Hospodine Pane náš, jak předivné jest jméno tvé na vší zemi.

Nemůže se dosti nadiviti Prorok Páně nesmírné dobrotě Boží, že on v paměti své má člověka; odkudž volá v verši 5. Co jest člověk, že pomníš na něho; aneb syn člověka, že navštěvuješ ho? Co jest člověk? popel a prach, červiček, aneb raděj pytel červů. Bůh pak jest tak vznešený a veliký Pán, že i nejpřednější Anjel jako nic není na proti němu: a nicméně pomní na tak ničemnýho červička; a ne jen jednou v roce, an by i to bylo nevyslovitedlné dobrodiní, nybrž má ho v paměti ustavičně, tak že není žádného okamžení, kterého by na něj nepomněl. A ne jen sprostě pomní na něj, jako lidé jeden na druhého jalově vzpomíná, nic mu při tom dobrého neprokazuje; nýbrž tak pomní na něho, že mu vždycky při tom dobře činí, jej živí, a opatruje. Poněvadž Bůh vždycky na nás pomní, sluší, abychom i my vždycky na něj pamatovali.
Sv. Naz. 47. 1. Jestliže tedy on na nás mizerné lidí ustavičně pamatuje, nesluší-li, abychom i my na něj co nejčastěj vzpomínali, ano to snažili se vykonat dle možnosti, co sv. Nazianzenus nám předkládá, řka: na Boha častěj vzpominati máme, nežli ducha popadáme: ano ať tak dím, nic mimo toho činiti nemáme. Tohoto naučení nedží se ti, kteří ráno vstavše, dříve na to vzpomínají, co jísti budou, nežli na Boha.

1. Žid. 2. 7.
2. skutky
3. Gen. 1. 28., ?. Kor. 15. 26.
4. podložil

Žalm IX.

Díky činí David Bohu za obdržení fítězství proti svým nepřátelům: (někteří smejšleji proti Goliášovi) přitom žádá, aby i budoucně ráčil užívati své přísnosti proti bohabrázdným, a své dobrotivosti k bohabojným.

¹ Ku konci za tajnosti syna, Žalm Davidu.

² CHváliti ^{[9. 1]} tě budu Pane v celém srdci svém: vypravovati budu všecky divné věci tvé. ³ Radovati a plesati budu v tobě: ^{[9. 2]}prozpěvovati budu jménu tvému Nejvyšší. ⁴ V obrácení nepřítelé mého na zpět: ^{[9. 3]}zemdlí a zahynou od tváři tvé. ⁵ Nebo si učinil soud můj a při mou: posadils se na stolici, kterýž soudíš spravedlnost ^{6 [9. 4]}Káral si národy, a zahynul bezbožný: jmeno jejich vyhladil si na věky, i na věky věkuv. ⁷ Nepřítelé zhynuli mečové do konce: a města jejich zkazil si. Zahynula památka jejich s zvůkem: ⁸ a Pán na věky zůstává. Připravil v soudu trůn svůj. ⁹ A on soudit bude okršlek země v pravosti, souditi bude lidí v spravedlnosti. ¹⁰ A učiněn jest Pán útočiště chudému: spomocník v přihodnostech, v ssoužení. ¹¹ A ať doufají v tebe, kteř znají jméno tvé: nebo si neopustil hledajících tě Pane. ^{12 [9. 5]}Zpívejte Pánu, který přebyvá na Sionu: zvěstůjte mezi národy ^{[9. 6]} činy jeho. ¹³ Nebo vyhledávaje krve jejich rozpomenul se: nezapomněl na křik chudých. ¹⁴ Smilůj se nade mnou Pane: viz ponížení mé z nepřátel mých. ¹⁵ Kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti, abych zvěstoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské. ¹⁶ Veseliti se budu v spasení tvém: uvázli národové v zahynutí, kteréž učinili. V osidle tom, kteréž skryli, polapená jest noha jejich. ¹⁷ Poznán bude Pán soudy čině: v skutcích rukou svých polapen jest hříšník. ¹⁸ Obracení buďte hříšníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají na Boha. ¹⁹ Neboť nebude dokonce zapomenutí chudého: trpělivost chudých nezahyneť do konce. ²⁰ Povstaniž Pane, ať se nesílí člověk: ať souzeni sou národové před tváří tvou. ²¹ Ustanoviž Pane vydávatele zákona nad ními: ať by věděli národové, že lidé jsou.

1. oslavovati
2. vzdám chválu, žalmy zpívati budu
3. znemocní
4. domlouval si národum
5. žalmy zpívejte
6. nalezy

Žalm X. podle ^{[10H. 1]}Hebrejských.

¹ PRoč si Pane odstoupil daleko, pohrdáš v přihodnostech, v soužení? ² Když pejchá bezbožný, zapálen bývá chudý: popadeni bývají v radách, kterýmiž přemyšlují. ³ Nebo chválen bývá hříšník v žádostech duše své: a nešlechetný dobrořečen bývá. ^{4 [10H. 2]}Rozhněval Pána hříšník, podle množství hněvu svého nebude hledati. ⁵ Není Boha před očima jeho: zprzněné sou cesty jeho v každém času. Odjímají se soudové tvoji od tváři jeho: nade všemi nepřátely svými panovati bude. ⁶ Nebo řekl v srdci svém: nebuduť pohnut od pokolení do pokolení, bez zlého. ^{7 [10H. 3]}Jehož ústa zlořečení plná jsou, a hořkosti, i lsti: pod jazykem jeho práce a bolest. ⁸ Sedí v zálohách s bohátcí v ^{[10H. 4]}tajných místech, aby zamordoval nevinného ⁹ Oči jeho na chudého vzhledají: číhá v skrytě, jako lev v jeskyni své. ^{[10H. 5]}Číhá, aby uchvátil chudého: uchvátil chudého když přitahuje ho. ¹⁰ V osidle svém ponížíť ho, nachýlí se, a padne, když panovati bude nad chudými. ¹¹ Nebo řekl v srdci svém: zapomenulť jest Bůh, odvrátil tvář svou, aby neviděl do konce. ¹² Povstaň Pane Bože, povýšená báď ruka tvá: nezapomínej se nad chudými. ¹³ Proč popouzel bezbožník Boha? nebo řekl v srdci svém: Nebueť vyhledávati. ¹⁴ Vidíš, nebo ty práci a bolest ^{[10H. 6]}spatřuješ: abys je odevzdal v ruce své. Tobě ^{[10H. 7]}pozůstaven jest chudý: syrotů ty spomocníkem budeš. ¹⁵ Potři rámě hříšníka i zostného: vyhledáván bude hřích jeho, a nebude nalezen. ¹⁶ Pán kralovati bude na věky, a na věky věkův: vyhynete národové z země jeho. ¹⁷ Žádost chudých vyslyšel jest Pán, připravení srdce jejich slyšelo ucho tvé. ¹⁸ Souditi wirotků a sníženému, aby nepřičinil více veličiti se člověk na zemi.

1. Žalm tento podle Hebrejských jest desátý, ale podle Latinských ostatek devátého žalmu.
2. popudil, zůřivosti rozdráždi
3. Níž 13. 2., Řím. 3. 14.
4. v skrejších
5. osidla klade
6. uvažuješ
7. zanechán

Žalm X.

Když od Saule honěn byl David a jemu přátelé utíkání radili; nepřátelé pak na zlé to vykládali; prohlašuje se, že on své outočiště, a náději, v samém Bohu skládá.

¹ Ku konci, Žalm Davidu.

² V Pána doufám: kterakž říkáte duši mé: Přestěhůj se na horu jako vrabec? ³ Nebo hle hříšníci natáhli lučiště, připravili střely své v toulu, aby stříleli v temnosti upřímé srdcem. ^{4 [10. 1]}Nebo které věci si ty dokonal, zkazili: spravedlivý pak co jest učinil? ⁵ Pán v chrámě svatém svém, Pán v nebi stolice jeho. Oči jeho na chudého vzhledají: víčka jeho táží se synů lidských. ⁶ Pán táže se spravedlivého i bezbožného: kdo pak miluje nepravost, nenávidí duše své. ⁷ Dštíti bude na hříšníky osidla: oheň, a síra, a duch ^{[10. 2]}bouře částka kalicha jejich. ⁸ Nebo spravedlivý Pán, a spravedlnost miloval: pravost viděl obličej jeho.

1. Habakuk 2. 20.
2. vichřice

Žalm XI.

David byv od Doega, a od obyvateluv Zif prozrazený, volá o pomoc a zastání k Bohu. Stěžuje sobě velmi na nevěrnost, a ošemetnost, za jeho času, vzláště při dvoru krále Saule panující, a učí: že v samém Bohu, ne pak v lidech ošemetných sobě zakládati máme.

¹ Ku konci o osmi strunách, Žalm Davidu.

² SPasena mne učiň Pane, neb se nedostává svatého: nebo zmenšený sou pravdy od synů ^{[11. 1]}lidských. ³ Marné věci mluvili jeden každý k bližnímu svému: rty lstivé v srdci a srdcem mluvili sou. ^{4 [11. 2]}Rozptýliž Pán všeliké rty lstivé, a jazyk velikomluvný. ⁵ Kteříž pravili: Jazyk náš zvelebíme: rty naše od nás jsou, kdo jest Pánem naším? ⁶ Pro bídu nuzných, a lkání chudých, nyníť povstaneu, dí Pán. Postavím v spasení: doufanlivě činiti budu v něm. ^{7 [11. 3][11. 4]}Řeči Páně, řeči čisté: stříbro ohněm zkušené, oddělené od země číštěné sedmnásobně. ⁸ Ty Pane zachováš nás: a ostříhati budeš nás od pokolení tohoto na věky. ^{9 [11. 5]}V okolku bezbožní chodí: podle vyvýšenosti své rozmnožil si syny lidské.

1. člověčích
2. Nech ať rozptýlí
3. Přísl. 30. 5.
4. výmluvnosti
5. vůkol a vůkol

Žalm XII.

Žádá za vysvobození z svého protivenství, a připovídá, že Božskou dobrotu s písněmi bude vychvalovati.

¹ Ku konci Žalm Davidu.

Až dokavád Pane zapomínáš mne dokonce? až dokud odvracuješ tvář svou ode mne? ² Dokudž ^{[12. 1]}skládati budu rady v duši mé, bolest v srdci svém přes den? ³ Až dokavád vyvýšovati se bude nepřítel můj nade mnou? ⁴ Vzhledni a vyslyš mne Pane Bože můj. Osvěť oči mé, abych nikda neusnul v smrti: ⁵ aby někdy neřekl nepřítel můj: Svítězil sem nad ním. Kteří mne ssužují, plesati budou, budu-li hnut: ⁶ Já pak v milosrdenství tvém sem doufal. Plesati bude srdce mé v spasení tvém: zpívati budu Pánu, který mne dobré věci udělil: a prozpěvovati budu jméno Pána nejvýššího.

1. položím

Žalm XIII.

Stěžuje sobě na bezbožné lidí svého věku: těší se lepšími časy v příští Mesiáše, po jehožto přitomnosti srdečně touží.

¹ Ku konci Žalm Davidu

ŘEkl nemoudrý v srdci svém: není Boha Porušení sou, a ohavní učinění sou v ^{[13. 1]}snážnostech svých: není kdo by činil dobré, není až do jednoho. ² Pán z nebe vyhledl na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný, neb hledající Boha. ³ Všickni uchýlili se, spolu neužiteční učinění sou: není kdo by činil dobré, není až do jednoho. Hrob otevřený jest hrdlo jejich: jazyky svými lstivě činili, jed litých haduv pod rty jejich. Jejichžto ústa zlořečeni a hořkosti plná sou: rychlé nohy jejich k vyliti krve. Sevření a neštěstí na cestách jejich, a cesty pokoje nepoznali: není bázně Boží před očima jejich ⁴ Zdaliž nepoznají všickni, kteříž páchají nepravost, kteří zžírají lid můj jako pokrm chleba? ⁵ Pána nevzývali, tam se třásli bázní, kde nebyla bázeň ⁶ Neb Pán v národu spravedlivém jest, radu chuého zahanbili ste: nebo Pán náděje jeho jest. ⁷ Kdo dá z Sionu spasení Izraelovi? když odvrátí Pán ^{[13. 2]}zajetí lidu svého, plesati bude Jákob, a veseliti se bude Izrael.

Hle jak daleko může přijiti člověk, aby i samého Boha, od něhož stvořn jest, směl zapříti. Řekl nemoudrý v srdci svém: Neníť Boha. Znamenej však tuto, kdo to pravil; ne nejaký moudrý člověk, nýbrž nemoudrý a nerozumný, a jakž poznamenal sv. Augustín na to místo, neřekl to ústy, nýbrž myslil toliko v srdci svém. Slova jeho sou tato: ^{[13. 3]}Neb ani sami bezbožní a ohavní někteří mudrci, kteříž převácené věci o Bohu smejšlejí, nesměli říci (rozuměj slovy a jazykem) Neníť Boha. A protož řekl v srdci svém. Nebo žádný toho nesmí říci, byť pak o tom směl mysliti. Obává se jeden každý takový, aby všichni, kteří by to z úst jeho propověděné slyšeli, vůbec ho za blázna nevyhlásili, kdyby věc tak rozumu se protivicí směl mluviti. Nicméně, ačkoli i těch málo se nachází, kteří by v srdci myslili, že není Boha, velmi však mnozí jsou, kteří tak živí jsou, jako by Boha nebylo. Málo jest neznabohů, ale mnoho těch, kteří jako neznabohové živí jsou. Pěkně zase o tom týž sv. Augustín. ^{[13. 4]}Málo takových lidí jest, ješto by pravili v srdci svém: neníť Boha. Ale však v jiném smyslu nachází se v mnohých, o čemž sme smejšleli, že by se při málo kterým nacházelo. Ať se postaví zde ti, ješto zlé živí jsou; popatřme na skutky nešlechetníků a hříšných lidí, jichžto veliké množství jest, kteříž každodenně hoví hříchum svým, kteří již z obyčeje hřeší, tak že již ani se více za hříchy nestydí. Což o takových medle jiného řekneš, nežli co sv. Pavel zapsal: ^{[13. 5]}Vyznávají, že Boha znají, skutky pak zapírají? hleď, abys i ty nebyl z počtu takových neznabohů.

1. v pilnostech, oumyslech
2. vězení
3. S. Aug. hic
4. S. aug. super Psal. 12
5. Tit. 1. 16.

Žalm XIV.

V tom žalmu dává se naučení, jak by věřící spůsobení měli býti, aby nebe dosáhli.

¹ Žalm Davidu.

Pane kdo bude přebývati v stánku tvém? aneb kdo odpočine na hoře svaté tvé? ² Kdož ^{[14. 1]}vchází bez poškvrny, a činí spravedlnost: Kdož mluví pravdu v srdci svém, ³ kdož nečinil lsti na jazyku svém: Aniž činil bližnímu svému zlého, a pohanění nepřijal proti bližním svým. ⁴ Vnivec přiveden jest před tváři jeho zlostný: bojící se pak Pána oslavuje. Kdož přisahá bližnímu svému, a neoklamává, ⁵ kdož peněz svých nedal na lichvu, a daru nad nevinným nepřijímal. Kdož činí to, nebudeť pohnut na věky.

1. chodí

Žalm XV.

David poznává bohatství, a zboží Božská. též potřebnosti člověka. Těší se z mrtvých vzkříšením, a věčným blahoslavenstvím.

Podle duchovního smyslu, vykládá se ten žalm na umučení, a vzkříšení Kristovo.

¹ Nápisu připis, samému Dovidovi.

ZAchovejž mne Pane, neboť sem doufal v tebe. ² Řekl sem Pánu: Bůh můj jsi ty, nebo ^{[15. 1]}dobrých mých věcí nepotřebuješ. ³ Svatým, kteříž jsou v zemi jeho, divné učinil všecky vůle mé v nich. ⁴ Rozmnožily se nemoci jejich: potom přispíšili. Neshromáždímť schůzek jejich z krví: aniž spomním jmén jejich skrze rty své. ⁵ Pán díl dědictví mého, a kalicha mého: ty jsi: kterýž navrátíš mi dědictví mé. ⁶ Provazové padli mi v výborných: nebo dědictví mé výborné jest mi. ⁷ Dobrořečiti budu Pánu, který uděluje mně rozum: a nadto až do noci trestala mne ledví má. ^{8 [15. 2]}Zpatřoval sem Pána před obličejem svým vždycky: neb jest mi na pravici, abych pohnut nebyl. ⁹ Proto veselilo se jest srdce mé, a zplésal jazyk můj: nadto i tělo mé odpočine v náději. ^{10 [15. 3]}Nebo nezanecháš duše mé v pekle: aniž dáš svatému svému viděti porušení. Známé učinil si mi cesty života, doplníš mne radosti s tváří tvou: ^{[15. 4]}rozkoše na pravici tvé až do konce.

1. jmění mého
2. v Skut. 2. 25.
3. v Skut. 2. 31. a 13. 35.
4. utěšení, kochání

Žalm XVI.

David přilišným protivenstvím ssoužen jsa od krále Saule, volá k Bohu za pomoc proti svým nepřátelům; odvolává se na soud Boží: pohrdá s pomíjejicím štěstím svých nepřátel, a těší se v své časné bídě s nádějí věčného blahoslavenství.

¹ Modlitba Davidova.

VYslyš Pane spravedlnost mou: pozorůj prosby mé. Ušima přijmí modlitbu mou, ne ve rtech lstivých. ² Od tváři tvé vyjdiž soud můj: oči tvé nech ať patří na spravedlnosti. ³ Zkusils srdce mého, a navštivils v noci: ohněm si mne zskusil, a není nalezená na mne nepravost. ⁴ Aby nemluvila ústa má skutkuv lichých: pro slova rtů tvých já sem ostříhal cest tvrdých. ^{5 [16. 1]}Dokonej kroky mo v stezkách tvých: aby se nepohnuly šlepěje mé. ⁶ Jáť sem volal nebo vyslyšel si mne Bože: nakloň ucha svého ke mně, a vyslyš slova má. ⁷ Divná učiň milosrdenství svá, jenž spasena činíš doufající v tebe. ⁸ Od protivících se pravici tvé ostříhej mne, jako zřítedlnice oka. Pod stínem křídel svých schraň mne: ⁹ od tváří bezbožných kterí mne ssužovali. Nepřátelé moji duši mou obklíčili, ¹⁰ tuk svůj zavřeli: ústa jejich mluvila pejchu. ¹¹ Zavrhše mne nyní obklíčili mne: oči své ustanovili skloniti k zemi. ¹² Přijali mne jako lev hotový k loupeží: a jako štěně lvové bydlicí v skrejších. ¹³ Povstaň Pane, předejdiž ho, a podvrať ho: vytrhni duši mou od bezbožníka, ¹⁴ meč tvůj od nepřátel ruky tvé. Pane ^{[16. 2]}od malých v počtu z země odděl je v životě jejich: z ^{[16. 3]}skrytých věcí vých naplněno jest břicho jejich. Nasytili se synmi: a propustili ostatky tvé maličkým svým. ¹⁵ Já pak v spravedlnosti ukáží se oblíčeji tvému: nasycen budu když se okáže sláva tvá.

Když nepřátelé proti nám povstávají, utíkati se máme pod ochranu Boží. Když nás nevinně ssužují nepřátelé naší, tehdáž k Pánu Bohu volati, a za pomoc jeho žádati máme těmito slovy z přitomného žalmu, v verši 8. a 9. Pod stínem křídel tvých chraň mne: od tváří bezbožných. Slepice, když vidí luňáka, jistým hlasem svolává kuřátka svá, kterážto jak k ni přiběhnou, schovává je pod křídla svá, a ními je přikrývá, tak aby jim luňák uškoditi nemohl. Tak my take, aby nám nepřátelé naší ublížiti nemohli, utikati se máme pod ochranu jeho, jako pod nejaká křídla, a prositi jeho, aby nás opatroval a chránil. Nevděčnýmu Jeruzalému vytejkal někdy Kristus: ^{[16. 4]}Kolikrát sem chtěl schromážditi syny tvé jako slepice schromážďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěl si: a že oni nechtěli pod křídla jeho se uteci, v zkázu je přivedli nepřátelé jejích. Pročež my, aby nás podobné neštěstí nezachvátilo někdy, vždycky se pod křídla jho ochrany utíkejme, řkouce s Davidem: V stínu křídel tvých doufati budu: a neomejlí nás naděje naše, nýbrž jak před bezbožnými lidmi, tak i před pekelným luňákem obstojíme.

1. dokonalé učiň
2. od těch jichž jest málo na zemi
3. z skrejší
4. Mat. 23. 3.

Žalm XVII.

Dle vysvědčení titulu toho žalmu, děkuje David Bohu, že ho ode všech nepřátel jeho vysvoboditi ráčil. Oznamuje předně svou náději a lásku k Bohu. Potom vypravuje dílem veliká nebezpečenství, která vystál; dílem slavná vítězství která nad svými nepřátely obdržel; dílem přivádí veliké zázraky, které Bůh činiti ráčil k potvrzení, a rozmnožení jeho pokojného království.

Jest take žalm tento proroctví o duchovním království Mesiáše, a o povolání pohanuv k pravé víře.

¹ Ku konci služebníku Páně Davidovi, kterýž jest mluvil ku Pánu slova písně této, na den, v kterém ho vytrhl Pán z rukou všech nepřátel svých, a z ruky Saula, a řekl^{[17. 1]}

² MIlovati tě budu Pane sílo má. ³ Pán utvrzení mé, a outočiště mé, a vysvoboditel můj. ^{[17. 2]}Bůh můj spomočník můj, a doufati budu v něho. Obránce můj, a roh spasení meho, a schranitel můj. ⁴ Chválu vzdávaje vzývati budu Pána: a od nepřátel svých vysvobozen budu. ⁵ Obklíčily mne byly bolesti smrti: a proudové nepravosti skormoutili mne. ⁶ Bolesti pekla obklíčily mne: zachvátila mne osidla smrti. ⁷ V ouzkosti své vzýval sem Pána, a k Bohu svému volal sem. I vyslyšel z chrámu svateho svého hlas můj: a volání mé před oblíčejem jeho, wešlo v uši jeho. ⁸ Pohnuta jest, a zatřásla se země: základové hor zbouřeni sou, a pohnuti sou, neb se rozhněval na ně. ⁹ Vystoupil dym v hněvu jeho: a oheň od tváři jeho rozpálil se: uhli rozpálilo se od něho. ¹⁰ Naklonil nebesa a zstoupil: a mrákota pod nohami jeho. ¹¹ A vstoupil na Cherubim, a letěl: letěl na křidlách větruv. ¹² A položil tmy skrejši svou, vůkol něho stánek jeho: temná voda v oblacích povětří. ¹³ Pro blesk před obličejem jeho oblakové pomíjeli, krůpobití i uhlí řeřavé. A zahřměl z nebe Pán, ¹⁴ a Nejvyšší vydal hlas svůj: A spustil střely své, a rozptýlil je: ¹⁵ blýskání rozmnožil a předěsil je. ¹⁶ A ukázaly se studnice voda, a ^{[17. 3]}odkryti sou základové okršlku země. Od žehrání tvého Pane, od dchnutí ducha hněvu tvého. ¹⁷ Poslal z vysosti, a přijal mne: a vyňal mne z vod mnohých. ¹⁸ Vytrhl mne od nepřátel mých nejsilnějších, a od těch kteříž mne nenáviděli: nebo posilnění sou nade mne. ^{19 [17. 4]}Předstihlíť sou mne v den trápení mého: a učiněn jest Pán obránce můj. ²⁰ A vyvedl mne na ^{[17. 5]}širokost spasena mne učinil, nebo jest chtěl mne. ²¹ A odplatí mi Pán podle spravedlnosti mé, a podle čistoty rukou mých nahradíť mi. ²² Nebo sem ostříhal cest Páně, aniž sem bezbožně činil proti Bohu mému. ²³ Nebo všickni soudové jeho před obličejem mým: a spravedlnosti jeho neodehnal sem od sebe. ²⁴ A budu nepoškvrněný s ním: a ^{[17. 6]}vystříhám se od nepravosti své. ²⁵ A odplatí mi Pán podle spravedlnosti mé: a podle čistoty rukou mých před obličejem očí jeho. ²⁶ S svatým svatý budeš, a s mužem nevinným nevinný budeš. ²⁷ A s vyvoleným vyvolený budeš, a s převráceným převrácen budeš. ²⁸ Nebo ty lid ponižený spasíš: a oči pyšných ponížíš. ²⁹ Nebo ty osvěcuješ ^{[17. 7]}svítedlnici mou Pane: Bože můj osvěť temnosti mé. ³⁰ Nebo v tobě vytržen budu od pokušení, a v Bohu mém překročím zeď. ³¹ Bůh můj neposkvrněná cesta jeho: ^{[17. 8]}vymluvnosti Páně ohněm skušené: obránce jest všech doufajících v sebe. ³² Nebo kdo jest Bůh kromě Pána? aneb kdo jest Bůh kromě Boha našeho? ³³ Bůh kterýž přepásal mne silou: a položil nepoškvrněnou cestu mou. ^{34 [17. 9]}Kterýž dokonal nohy mé jako jelenuv, a ^{[17. 10]}nad vysostmi postavuje mne. ³⁵ Kterýž učí ruce mé k boji: a položil si jako lučiště ^{[17. 11]}měděnné ramena má. ³⁶ A dal si mi na obranu spasení svého: a pravice tvá přijala mne: A kázeň tvá napravila mne dokonce: a kázeň tvá onať mne učiti bude. ³⁷ Rozšířil si kroky mé pode mnou: a nejsou zemdlený šlepěje mé ³⁸ Stíhati budu nepřátely své a ^{[17. 12]}postihnu je: a neobrátímť se dokavádž ^{[17. 13]}nezahynou. ³⁹ Rozlomímť je, aniž budou moci státi: padnou pod nohy mé. ⁴⁰ A Přepásal si mne mocí k boji: a ^{[17. 14]}uvrhl si pod paty mé povstávající proti mne pode mne. ^{41 [17. 15]}A nepřátelé mé dal si mi hřbet, a nenávidící mne rozptýlil si. ⁴² Volalíť sou, aniž byl, kdo by spasena učinil; ku Pánu aniž vyslyšel jich. ⁴³ A zdrobím je, jako prach před tváři větru: jako bláto ulic shladímť je. ⁴⁴ Vytrhneš mne ^{[17. 16]}z odporuv lidu: ustanovíš mne za hlavu národum. ⁴⁵ Lid, kteréhož sem nepoznal, sloužil mi: v sluchu ucha uposlechl mne. ⁴⁶ Synové cizí selhali mne, synové cizí zastarali se, a zkulhavěli od stezek svých. ⁴⁷ Živť jest Pán, a požehnaný Bůh můj, a vyvýšen buď Bůh spasení mého. ⁴⁸ Bože kterýž dáváš mně pomsty, a podmaňuješ lidí pode mne, vysvoboditeli můj od nepřátel mých hněvivých. ⁴⁹ A od povstávajících proti mne vyvýšíš mne: od muže nepravého vytrhneš mne. ^{50 [17. 17]}Protož wypravovati budu chvály tvé mezi národy Páně: a jménu tvému prozpěvovati budu. ⁵¹ Zvelebujte spasení krále jeho, a čině milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

1. 2. Král. 22.
2. k Žid. 2. 13.
3. zjevení
4. předešli
5. rozšíření
6. ostříhati se budu
7. svíci
8. řeči
9. 2. Král 22. 34. 35.
10. na vysostech
11. mosazné, ocelné
12. polapím
13. neustanou
14. podmánil si
15. dals mi šíji nepřátel mých.
16. z různic
17. 2. Král. 22. 50., Řím. 15. 9.

Žalm XVIII.

Tento žalm vyučuje nás, že Bůh dvojnásobně může poznán býti: Předně z onoho nadmíru krásného pořádku nebes. Za druhé z nepoškvrněného a svatého zákona Božího, jehožto moc a oučinlivost zde se vypisuje.

Duchovním smyslem, sedm prvních veršuv vstahuje se na apoštoly; jak se dokazuje z epištoly svatého Pavla k Římanum v 10. kap.

¹ Ku konci, Žalm Davidu.

² NEbesa vypravují slávu Boží, a díla rukou jeho zvěstuje obloha. ³ Den dni poskytuj slovo, a noc noci oznamuje umění. ⁴ Nejsou mluvení, ani řeči, jichžto by hlasové nebyli slyšeni. ^{5 [18. 1]}Po vší zemi vyšel zvůk jejich: a do končin okršlku země slova jejich. ⁶ V slunci postavil stán svůj: ^{[18. 2]}a ono jako ženich vycházejicí z svadebního lůže svého. ⁷ Rozveselilo se jako obr k běhu cesty, od ^{[18. 3]}nejvyššího nebe vyjití jeho: A ^{[18. 4]}běh jeho až do vrchu jeho: aniž jest, kdo by se ukrýl ^{[18. 5]}od horkosti jeho. ⁸ Zákon Páně nepoškvrněný obracující duše: svědectví Páně věrné, moudrost udělující maličkým. ⁹ Spravedlnisti Páně přímé, obveselující srdce: přikázání Páně světle, osvěcujicí oči. ¹⁰ Bázeň páně svatá, trvající na věky věkuv: soudové Páně praví, ospravedlnění sami v sobě. ¹¹ Žádostivější nad zlato i nad kámen drahý mnohý: a sladší nad med i nad stred. ¹² Nebo služebník tvůj ostříhá jich, v ostříhání jich odplata mnohá. ¹³ Provninění kdož ^{[18. 6]}zná? od tajných mých očisť mne: ¹⁴ a od cizích odpusť služebníku svému.Nebudou-liť moji panovati nade mnou, tehdyť nepoškvrněný budu: a očištěn budu od provinění největšího. ¹⁵ I budouť řeči úst mých ^{[18. 7]}žeť se zalíbí: a rozjímání srdce mého před obličejemtvým vždycky. Pane spomocniče můj, a vykupiteli můj.

Více toužiti máme po ostřihání přikázaní Božích, nežli po zlatu a drahých kameních. Když byl obšírně vychváloval David přikázaní Boží, a ostříhání jich, a přednesl, co by to dobrého člověku přinášelo, dokládá v verši 11. žádostivější nad zlato i kámen drahý, a sladší nad med a stred. Po zlatu každý touží, a a by je sobě zejskal, nehrozí se jakkoli těžké práce, žádného nebezpečenství, jen když má jistou náději, že ho zejská. Jestli tedy přikázaní Boží dražší jsou nežli zlato, ano nežli kámen drahý, byť zachování jich těžké se nám zdálo, nemáme se proto od něho dáti odstrašiti tou těžkostí a prácí, která se při tom nachází, a obvzláštně poněvádž tu těžkost oslazuje nám samé ostříhání jich, an jsou sladší nad med a stred. Ale vykřiknouti tuto musím s kardinálem Bellarminem. ^{[18. 8]}Jak velice vzdálená jest tato pravda od smyslů tělesných lidí! koliký jest z nich, jenž by pro špatný zisk, aneb chatrnou rozkoš nepohrdal všemi přikázaními Božími? A však ta tu nejpravdivější věc jest, že užitečnější a veselejší věc jest ostříchání Zákona nade všecky poklady, a všelikou rozkoš. Až potud on: a jistě nevěstka aby groš zejskala, zruší šesté přikázaní, tež cizoložník aby na kratičký čas užil tělesné mrzké rozkoše. Tak málo sobě lidí váží přikázaní Božích, an by skrze ně nebe a vše věcné dobré zejskati mohli.

1. Řím. 10. 18.
2. Luk. 24. 46.
3. svrchního nebe, od končin nebes
4. vstřícný běh, voběhnutí
5. před
6. rozumí
7. aby se zalíbily
8. Bellarm. hic.

Žalm XIX.

Žalm tento jest modlitba Davidova, aneb lepeji lidu jeho za krále, když do pole proti svým nepřátelům vytáhl (někteří smejšlejí proti Amonitským a Syrským národum) kteří od Davida až na hlavu jsou poražení, s rozkotáním jejich vojenských vožů. jak se čte v knize Král. v kap. 10. a I. Paralip. v 19. kap.

¹ Ku konci žalm Davidu.

² VYslyšiž tě Pán v den ssoužení: chraniž tebe jméno Bohá Jákobova. ³ Sešliž tobě pomoc z svatyně: a z Sionu braniž tebe. ^{4 [19. 1]}Pomníž na všelikou obět tvou: a ^{[19. 2]}zápalná obět tvá ať jest tučná. ⁵ Dejž tobě podle srdce tvého a všelikou radu tvou potvrď. ⁶ Veseliti se budeme v spasení tvém: a ve jménu Boha našeho zvelebení budeme. ⁷ Naplníž Pán všecky prosby tvé: nyní sem poznal, že spasena učinil Pán ^{[19. 3]}pomazaného sveho. Vyslyšíť ho z nebe svatého sveho: v mocnostech spasení pravice jeho. ⁸ Tito v vozích a tito v koních, my pak ve jménu Pána Boha našeho vzývati budeme. ⁹ Oni ^{[19. 4]}svázaní sou, a padli: my pak vstali sme a pozdvížení sme. ¹⁰ Pane spasená učiň krále: a vyslyš nás v den, v který vzývati budeme tebe.

1. ať pomní
2. zápaly tvé
3. Krista
4. obvázaní, v pouta jetí

Žalm XX.

Díků činění Davidovo za ono slavné vítězství, které jemu Bůh propůjčiti ráčil proti Amonitským a Syrským. Někteří vztahují ten žalm na Mesiáše, jemužto velmi pěkně se přivlastňuje.

¹ Ku konci, Žalm Davidu.

² PAne v síle tvé radovati se bude král: a nad spasením tvým ^{[20. 1]}plesati bude náramně. ³ Žádost srdce jeho dal si jemu: a ^{[20. 2]}vůli rtuv jeho neodepřel si mu. ⁴ Neb si předešel jej v požehnáních sladkosti: postavil si na hlavě jeho korunu z kamene drahého. ⁵ Života žádal od tebe: a dal si mu prodlení dnů na věky, a na věky věků. ⁶ Veliká jest sláva jeho v spasení tvém: ^{[20. 3]}slávu a velikou okrasu vložíš na něho. ⁷ Nebo vydáš ho ku požehnání na věky věků: rozveselíš jej v radosti s obličejem svým. ⁸ Neboť král doufá v Pána: a v milosrdenství Nejvyššího nepohneť se. ⁹ Nalezena buď ruka tvá všem nepřátelum tvým: pravice tvá ať nalezne všecky, kteří tě nenávidí. ¹⁰ Položíš je jako pec ohně v čas obličeje svého: Pán v hněvu svém zkormoutí je, a sžíře je oheň. ¹¹ Plémě jejich z země vyhladíš: a símě jejich od synů lidských. ¹² Nebo ^{[20. 4]}uchýlili na tě zlé věci: myslili rady, kterýchž nemohli ^{[20. 5]}ustanoviti. ¹³ Nebo položíš je ^{[20. 6]}hřbet: v ostatcích tvých připravíš tvář jejich. ¹⁴ Vyvýšíš se Pane v moci tvé: zpívati a chváliti budeme moci tvé.

1. radovati se
2. prosbě
3. důstojnost
4. naklonili proti tobě
5. stvrditi
6. v utikání

Žalm XXI.

Ačkoli tento žalm v mnohých verších, na Davida ze všech stran ssouženého zní; nicméně víceji jest proroctví, a představení one modlitby, kterou Kristus Pán na dřevě svatého kříže k svému nebeskému Otci vyléval; jehožto ku pomoci vzývá, jemuž i vypravuje, jak veliká trápení a pohanění nevinně snáší. Konečně i slibuje, že po svém vzkříšení Otce svého chválu po celém světě bude rozhlašovati.

¹ Ku konci za přijetí Jítřní žalm Davidu.

² BOže můj, Bože můj,^{[21. 1]} vzhlédniž na mne: proč si mne opustil? daleko od spasení mého slova provinění mých. ³ Bože můj volati budu přes den a neuslyšíš: i v noci, a ne k nemoudrosti sobě. ⁴ Ty pak v svatém přebýváš, Chválo Izraelova. ⁵ V tebeť doufali otcové naší: doufali, a vysvobodil si je. ⁶ K tobě volali, a ^{[21. 2]}spasení učinění sou: v tebe doufali, a nejsou zahabeni. ⁷ Já pak červ jsem, a ne člověk: pohanění lidí, a povrhel obce. ^{8 [21. 3]}Všickni vidící mne, posmívali se mi: mluvili rty, a pohýbovali hlavou. ^{9 [21. 4]}Doufal jest v Pána, nech ať jej vytrhne: ať spasena učiní ho, neboť chce jeho. ¹⁰ Neb ty jsi jenžs mne vytrhl z břicha: náděje má od prsů matky mé. ¹¹ Na tebeť jsem ^{[21. 5]}uvržen z života: od břicha matky mé Bůh můj jsi ty, ¹² neodcházejž ode mne. Nebo ^{[21. 6]}ssoužení velmi blízké jest: nebo není, kdo by spomohl. Obklíčila mne telata mnohá: ¹³ býkové tuční oblehli mne. Otevřeli na mně ústa svá, ¹⁴ jakž lev ^{[21. 7]}vydírající a řvoucí. Jako voda vylit sem: ¹⁵ a rozptyleny sou všecky kosti mé. Učiněno jest srdce mé jako vosk rozpouštějící se u prostřed břicha mého. Vyprahlá jako střepina síla má, ¹⁶ a jazyk můj přilnůl dásním mým: a v prach smrti ^{[21. 8]}dovedl si mne. ¹⁷ Nebo obklíčili mne psi mnozi, rada zlostníků oblehla mne. ^{[21. 9][21. 10]}Zbodli ruce mé i nohy mé: ¹⁸ zčetli všecky kosti mé. Oni pak zpytovali a zhlidli mne: ^{19 [21. 11]}rozdělili sobě roucha má, a o ^{[21. 12]}roucho mé metali los. ²⁰ Ale ty Pane nevzdalůjž pomoci tvé ode mne; k ^{[21. 13]}obraně mé vzhledni. ²¹ Vytrhni od meče Bože duši mou: a z ruky psa jedinkou mou. ²² Spas mne z úst lvových, a od rohův jednorožcův ponížení mé. ^{23 [21. 14]}Vypravovati budu ^{[21. 15]}jméno tvé bratřím svým: uprostřed shromáždění chváliti tě budu. ²⁴ Kteří se bojíte Pána chvalte jej: ^{[21. 16]}všecko símě Jakobovo oslavůjte jej. ²⁵ Boj se ho všecko símě Izraelovo: nebť jest nezhrzel, ani opovrhl prosby chudého. Aniž odvrátil tváři své ode mne: a když sem volal k němu vyslyšel mne. ²⁶ U tebe jest chvála má ^{[21. 17]}v církvi veliké: sliby své vyplním před tváři bojících se jeho. ²⁷ Jísti budou chudí, a nasycení budou: a chváliti budou Pána kteříž hledají ho; živa budou srdce jejich na věky věků. ²⁸ Rozpomenou se a obrátí se k Pánu všecky končiny země. A klaněti se budou před obličejem jeho všecky čeledí národů. ²⁹ Nebo Pánovo jest království: a onť panovati bude nad národy. ³⁰ Jedli a klaněli se všickni tuční země: před obličejem jeho padnou všickni, kteříž ^{[21. 18]}sstupují do země. ³¹ A duše má jemu živa bude: a símě mé sloužiti bude jemu. ³² Zvěstován bude Pánu národ budoucí: a zvěstují nebesa spravedlnost jeho lidu kterýž narozen bude, kterýž učinil Pán.

Vidouce jak Kristus veliká pohanění od lidí snášel, nemáme žádati abychom u nich v vážnosti byli. Viz o člověče! kterak se pro tebe ponížil Kristus, jehož tuto David takto mluvícího uvádí v verši 7. a 8. Já pak jsem červ, a ne člověk; pohanění lidí, a opovržení obce. Všickni vidouce mne posmívali se mi: mluvili ústy, a pohybovali hlavou. To jest, jak zde mluví kardinál Bellarmín: ^{[21. 19]}V takovém stavu jsem nynějšího času (ukřižování), ^{[21. 20]}že netoliko menším se zdám nežli anjelé, ale také nežli lidé; totiž ^{[21. 21]}nejposlednější z mužů, jak pravil Izaiáš, a snížen pode všecky lidí, poněvádž mi i Barrabáš i lotři představeni sou. A protož tak opovrzeným učiněn sem, že se raděj červem nežli člověkem zdám býti, a pohanění lidí, za něhož totižto lidé, jako za ohavného člověka se stydí: což se přihodilo když sám Petr zapřisáhl se, že nezná člověka toho: a opovržení obce, to jest kterýmžto také ti nejchatrnější lidé pohrdli, že pravili: ^{[21. 22]}ne toho, nýbrž Barrabáše. Všickni vidouce mne, posmívali se mi; ^{[21. 23]}to jest, kteří mne v tom stavu viděli, všickni se mi posmívali, urození, neurození, kněží, leikové, žídé, i pohané. Tak pohaněn a snížen byl pro tebe Kristus, a ty nechceš nejmenšího pohanění pro něho snášeti, nechceš pokorným býti, nýbrž žádáš, aby tě všickni v vážnosti měli.

1. Mat. 27. 46. Mar. 15. 34.
2. vysvobození sou
3. Mat. 27. 39., Mar. 15. 29.
4. Mat. 27,43
5. zpolehl
6. zarmoucení
7. chytaje a řva
8. doprovodil
9. Mat. 27. 31.
10. prokopali, zprobíjeli
11. Jan 19. 23.
12. oděv
13. spomožení mému
14. Židum 2. 12.
15. o jménu tvém
16. všecka rodino Izraelova
17. shromáždění
18. stupujicí do prachu
19. Belarm. hic.
20. Žalm. 8. 6.
21. Izai. 53. 3.
22. Jan 18. 40.
23. Žalm. 21. 8.

Žalm XXII.

Prorok díky činí Bohu za všecka od něho přijatá dobrodiní. Přirovnává Boha k věrnému pastýři, který jej jako ovci svou pase; a k štědrému hospodáři, jenž jemu jakožto hostu dobrý oběd připravuje.

¹ Žalm Davidu.

^{[22. 1]}Pán zpravuje mne, a ničehož mi se nedostávati nebude: ² na místě pastvy, tamť jest mne ^{[22. 2]}postavil. Nad vodou občerstvení ^{[22. 3]}vychoval mne: ³ Duši mou obrátil. Provedl mne po cestách spravedlnosti, pro jméno své. ⁴ Neb i byť bych chodil u prostřed stínu smrti, nebudu se báti zlých věcí: nebo ty se mnou jsi ^{[22. 4]}metla tvá i hůl tvá, tať sou mne potěšila. ⁵ Připravil si před obličejem mým stůl, proti těm, kteříž ^{[22. 5]}ssužují mne. ^{[22. 6]}Omastil si v oleji hlavu mou: a kalich můj opojující jak znamenitý jest. ⁶ A milosrdenství tvé následovati mne bude po všecky dni života mého. A abych přebýval v domě Páně ^{[22. 7]} na dlouhost dnův.

1. Iza. 40. 11., Jer. 23. 5., Ezech. 34. 11&23, 1.Petr. 2,25; item 5,3 [má být 5,2]
2. posadil
3. vykrmil
4. prut
5. zarmucují
6. namazal
7. v dlouhosti

Žalm XXIII.

Ten Žalm zpíval David, když archu Páně z domu Obededomova do města Jeruzaléma na horu Sion s obvzláštní slavností přenesl, a před ní plesaje skákal. Učí přitom, kterak ti, ješto k arše přistoupiti chtějí, mají býti spůsobení.

Duchovním smyslem může ten Žalm vyložen býti na Kristovo do nebe vstoupení.

¹ První den po sobotě, Žalm Davidu.

^{[23. 1]}Páněť jest země, i plnost její: okršlek země, i všickni kteříž obyvají na něm. ² Neb on ^{[23. 2]}nad mořmi založil jej: a nad řekami připravil jej. ³ Kdo vstoupí na horu Páně? aneb kdo stane na místě svatém jeho? ⁴ Nevinný rukami a čistého srdce, kterýž nevzal nadarmo duše své, aniž přisáhl ve lsti bližnímu svému. ⁵ Tenť ^{[23. 3]}přijme požehnání od Pána: a milosrdenství od Boha spasitele svého. ^{6 [23. 4]}Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři Boha Jakobova. ⁷ Pozdvíhněte knížata bran vašich, a vyzdvíhněte se ^{[23. 5]}brány věčné: a vejdeť král slávy. ⁸ Kdož jest to ten král slávy? Pán silný a mocný: Pán mocný v boji. ⁹ Pozdvíhněte knížata bran vašich, a vyzdvíhněte se brány věčné: a vejdeť král slávy. ¹⁰ Kdož jest to ten král slávy? Pán mocnosti onť jest král slávy.

Čeho potřebí jest těm, kteří do nebe přijíti chtějí. Znamenej sobě, čeho je potřebí těm, kteří do nebe přijíti chtějí. Vydává o tom otázku prorok v verši 3. řka: Kdo vstoupí na hůru Páně? aneb kdo stane na místě svatém jeho? kdežto skrze hůru Páně, a místo svaté jeho rozumí nebe. Na tu pak otázku odpověd dává v následujícím 4. verši, pravě: Nevinný rukama a čistého srdce, kterýž nevzal nadarmo duše své, aniž přisáhl ve lsti bližnímu svému. Čtyr tedy věcí potřebí jest tomu, kdo do nebe se dostati chce. Předně, aby nevinný byl rukama, to jest, aby žádného zlého skutku nepáchal: podruhé, aby byl čistého srdce, to jest, aby nic zlého nemyslil: potřetí, aby dokázal na sobě, že jest nadarmo nepřijal duše své, to jest, aby ničehož činiti nepomíjel, k čemuž ho přikázaní Boží, a církevní zavazují: po čtvrtý, aniž přisáhl ve lsti bližnímu svému, v čemž obsahuje všecky hříchy, kteříž se mluvením dějí. Slovem kdo do nebe přijíti miní, vystříhati se má hříchu, buď že ti dějí se skutkem, neb myšlením, neb opuštěním přikázaných věcí, aneb řečí.

1. I. Kor. 10. 26., Žalm 94. 12.
2. na moři
3. vezme
4. tenť
5. vrata

Žalm XXIV.

David od vlastního syna Absolona protivenství snášeje, poznává v tom žalmu, že Bůh z spravedlivého řízení svého, tu bídu pro spáchaný hřích naň dopustil. Žádá Boha za odpuštění, tež za milost k polepšení života svého.

¹ Ku konci, Žalm Davidu.

K Tobě Pane pozdvihl sem duše mé: ² Bože můj v toběť doufám, ^{[24. 1]}nebudu se styděti. ³ Aniž ať mi se neposmívají nepřátelé mojí: neb všickni kteříž ^{[24. 2]}snášejí tě, nebudou zahanbeni. ⁶ Ať zahanbeni sou všickni nepravé věci činící zbytečně. Cesty své Pane ukaž mi: a stezkám svým vyuč mne. ⁵ Zpravůj mne v pravdě své, a uč mne: nebo ty jsi Bůh spasitel můj, a tebe ^{[24. 3]}snášel sem celý den. ⁶ Rozpomeň se na slitování svá Pane, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. ^{7 [24. 4]}Provinění mladosti mé, a nevědomosti mých nezpomínej. Podle milosrdenství svého pomni na mne ty: pro dobrotu svou Pane. ⁸ Sladký a přímý Pán: protož zákon dá proviňujícím na cestě. ⁹ Zpravovati bude tiché v soudu: učiti bude ^{[24. 5]}tiché cestám svým. ¹⁰ Všecky cesty Páně, milosrdenství, a pravda, vyhledávajícím zákon jeho a svědectví jeho. ¹¹ Pro jméno své Pane milostiv budeš hříchu mému: neboť mnohý jest. ¹² Který jest člověk ješto se bojí Pána? zákon ustanovil jemu na cestě, kterouž zvolil. ¹³ Duše jeho v dobrých věcech přebývati bude: a símě jeho ^{[24. 6]}děditi bude zemi. ^{14 [24. 7]}Utvrzení jest Pán bojícím se ho: a zákon jeho aby oznámen byl jim. ¹⁵ Oči mé vždycky ku Pánu: nebo on vytrhne z ^{[24. 8]}osidla nohy mé. ¹⁶ Popatřiž na mne, a smilůj se nade mnou: neboť jedinký a chudý jsem já. ¹⁷ Ssoužení srdce mého ^{[24. 9]}rozmnožila se: z ^{[24. 10]}potřeb mých vytrhni mne. ¹⁸ Viz ponížení mé, a práci mou: a odpusť všecky hříchy mé. ¹⁹ Popatř na nepřátely mé nebť se rozmnožili, a nenávistí ^{[24. 11]}nepravou nenáviděli mne. ²⁰ Ostříhej duše mé, a vytrhni mne: nezastydímť se, neboť sem doufal v tobě. ²¹ Nevinní a přímí přidrželi se mne: nebť sem ^{[24. 12]}očekával tebe ²² Vysvoboď Bože Izraele, ze všelijakých ouzkosti jeho.

1. nebuduť zahanben
2. tebe očekávají
3. očekával
4. hříchův
5. krotké
6. dědičně obdrží
7. upevnění
8. z leči
9. rozmohla
10. z nouzí
11. nešlechetnou
12. snášel

Žalm XXV.

¹ Ku konci Žalm Davidu.

SUď mne Pane, nebo já v nevinnosti mé kráčel sem: a v Pána doufaje ^{[25. 1]}nezemdlímť. ² Zkusiž mne Pane, a pokoušej mne: ^{[25. 2]}pal ledví má i srdce mé. ³ Nebo milosrdenství tvé před očima mýma jest: a zalíbil sem se v pravdě tvé. ⁴ Neseděl sem s radou marnosti: a s nepravé věci činícími nevejduť. ⁵ Nenáviděl sem shromáždění zlostníků: a s bezbožnými seěti nebudu. ⁶ Umyji mezi nevinnými ruce své: a ^{[25. 3]}obklíčím oltář tvůj Pane. ⁷ Abych slyšel hlas chvály, a vypravoval všecky divné věci tvé. ⁸ Pane miloval sem okrasu domu tvého, a místo příbytku slávy tvé. ^{9 [25. 4]}Nezatracůj s bezožnými duše mé, a s mužmi krví života mého. ¹⁰ V jejichž rukou nepravosti jsou: pravice jejich naplněná jest dary. ¹¹ Já pak v nevinnosti své ^{[25. 5]}kráčel sem: vykupiž mne, a smilůj se nade mnou. ¹² Noha má stála v ^{[25. 6]}přímosti: v ^{[25. 7]}shromážděních dobrořečiti bude tobě Pane.

1. nepohnuť se
2. zažži
3. obstoupím
4. nezahrnůjž
5. chodíval sem
6. na rovině
7. v církvích

Žalm XXVI.

David, dříveji než veřejně v Hebron za krále pomazán byl, všeliké lidské pomoci zbavený, jedinou svou náději v Bohu skládá; aniž co jiného žádá, nežli aby v domu Páně trvánlivě přebýval.

¹ Žalm Davidu prve než pomazán byl.

Pán osvícení mé, a spasení mé, kohož se budu báti? Pán ochránce života mého, před kým se ^{[26. 1]}třásti budu? ² Když se přibližují na mne ^{[26. 2]}škodliví lidé, aby jedli maso mé: kteříž mne ssužují nepřátelé moji, oni sami ^{[26. 3]}zemdleli a padli. ³ Byť se zastavila proti mne ^{[26. 4]}vojska, nebudeť se báti srdce mé. Byť povstala proti mne válka, v tomť já doufati budu. ⁴ Jedné věci sem žádal od Pána, téť vyhledávati budu, abych přebýval v domě Páně po všecky dni života svého: abych viděl ^{[26. 5]}líbost Páně, a navštívil chrám jeho. ⁵ Nebo mne ukryl v stánu svém: v den zlých věci schránil mne v skrejši stánu svého. ⁶ Na skále vyvýšil mne: a nyní: vyvýšil hlavy mé nad nepřátely mými. Obcházel sem, a obětoval sem v stánu jeho oběť hlasitého zpívání: zpívati budu, a chválu vzdám Pánu. ⁷ Vyslyš Pane hlas můj, kterýmž sem volal k tobě: smilůj se nade mnou, a vyslyš mne. ⁸ Tobě řeklo srdce mé, vyhledávala tebe tvář má: tváří tvé Pane vyhledávati budu. ^{9 [26. 6]}Neodvracůj tváři své ode mne: neuchylůj se v hněvu od služebníka svého. Spomocníkem mým buď: neopouštějž mne, aniž zhrzej mnou Bože spasiteli můj. ¹⁰ Nebo otec můj, a matka má opustili mne: ale Pán přijal mne. ¹¹ Zákon ulož mně Pane na cestě své, a uveď mne na stezku přímou pro nepřátely mé. ¹² Nevzdávejž mne v ^{[26. 7]}duše ssužujících mne: nebo povstali proti mne svědkové ^{[26. 8]}nepraví, a selhala jest nepravost sobě. ¹³ Věřím, že uzřím dobré věci Pána v zemi živých. ¹⁴ Očekávej Pána, zmužile čiň: a posilněno buď srdce tvé, a ^{[26. 9]}strp Pána.

Majíce Boha po své straně, nižádného se nebojme. Z velmi mnohých a velikých nebezpečenství vysvobozený od Pána Boha David takovou důvěrnost k němu měl, že směl říci tuto v verši 1. Pán obránce života mého, před kým se třásti budu? Jako by řekl, poněvádž až posavád vždycky sem znamenal, že Bůh mne ve všech nebezpečenstvích chránil, a z nich vytrhl, ničehož více se nebojím, doufaje, že on i budoucně mne proti všem hájiti bude, a obhájí. Odkudž dále praví v verši 3. Povstanou-li proti mně vojska, nebudeť se báti srdce mé. Povstane-li proti mně válka, v něm já doufáti budu. A jistě ač mnoho válek svedl, však nikdež nečteme, aby se mu v který něco zlého bylo přihodilo, aby byl někdy raněn. Tak bezpečný bývá i v největších nebezpečenstvích, kdo má Boha ochránce. A o tom věda Job, aby dokázal, že se nebojí ničehéhož zlého, pokud jeho opatrovníka míti bude, praví Bohu s nepředěšenou myslí: Postav mne podle sebe, a čižkoli ruka ať bojuje proti mne.^{[26. 10]} Poněvadž tedy není žádného, jenž by nebyl všelijakým nebezpečenstvím podroben, chce-li, aby ho Bůh z nich vytrhl, a aby byl bez strachu, ať k němu, když ona na něj připadnou, srdečně a důvěrně volá.

1. strašiti
2. škůdcové
3. sou se roznemohli
4. vojenští stanové
5. vůli
6. neskrývej
7. v libost, žádost, na vůli
8. lživí
9. očekávej
10. Job 17. 3.

Žalm CXVI.

V tomto žalmu obsahuje se proroctví o obrácení pohanuv, které prorok svolává k chvále Boží.

^{[116. 1]1} CHvalte Pána všickni národové: chvalte ho všickni lidé. ² Nebo utvrzeno jest nad námi milosrdenství jeho: ^{[116. 2]}a pravda Páně zůstává na věky.

1. Řím. 16. 12.
2. Jan 12. 34.

Žalm CXLIX.

Prorok napomíná lid k oslavování Boha, a díků činění, za obvzláštní dobrodní, a slavná vítězství, která jim propůjčiti ráčil.

¹ Aleluja.

Zpívejte Pánu píseň novou: chvála jeho ^{[149. 1]}v církvi svatých. ² Ať se veselí Izráel v tom, kterýž učinil ho: a synové Sionští ať plesají v králi svém. ³ Ať chválí jméno jeho ^{[149. 2]}v společném spívání: na bubnu a žaltáři ať chvály zpívají jemu. ⁴ Nebo zalíbilo se Pánu v lidu jeho: a povýší tichých k spasení. ⁵ Plesati budou svatí v slávě: veseliti se budou ^{[149. 3]}na ložcích svých. ⁶ Vyvýšování Boží v hrdle jejich: a mečové na obě strany ostří v rukou jejich. ⁷ K činění pomsty v národech, ^{[149. 4]}domlouvání v lidech. ⁸ K svazování králů jejich v poutech: a šlechticů jejich v rukávích železných. ⁹ Aby učinili v nich soud sepsaný: sláva tato jest všem svatým jeho. Aleluja.

1. v shromáždění
2. v kůru
3. v odpočivadlech
4. žehrání, trestání

Žalm CL.

Vzbuzuje se lid, aby Boha chválil, ne toliko ústy, ale také rozličnými muzikálními nástrojmi.

¹ Aleluja.

Chvalte Boha v ^{[150. 1]}svatyni jeho: chvalte jej na ^{[150. 2]}obloze mocnosti jeho. ² Chvalte jej v mocnostech jeho: chvalte jej podle množství velikosti jeho. ³ Chvalte jej v zvůku trouby: chvalte jej na žaltáři, a ^{[150. 3]}harfě. ⁴ Chvalte jej na bubnu, a ^{[150. 4]}v zpolečnem zpívání, chvalte jej na strunách a na varhanech. ⁵ Chvalte jej na cymbálích dobře znějících hlasité: chvalte jej na cymbálích plesání. ⁶ Všeliký duch ať chválí Pána. Aleluja.

1. v svatých
2. v utvrzení moci jeho
3. houslech
4. na kůru, na dvojité píšťale, na dudách

Skonává se Kniha žalmuv.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.