Bible svatováclavská/Žalmy

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Žaltář neb Kniha žalmův[editovat]

Žalmův kniha v latinské řeči do jedné knihy sebraná, a u židův na patero kněh rozdělená, a veršemi krásně sepsaná se nachází; jak o tom svědčí sv. Diviš, Jeronym a Izidor. Obsahuje v sobě zkrátka věci, které se dáli v Starém zákonu, ano i větším dílem, které v Novém zákonu díti se měly. Pročež mnozí žalmové prává jsou proroctví, a jakož taková, o prorockých tajemstvích sem i tam důvodně jednají; žádného však pořádku časův, neb věci nezachovávajíce, aniž nějakého vesměs majíce spojení. Někteří vážní Písma sv. vykladatelové, jmenovitě sv. Augustýn, Theofylakt, Evthymius i jiní, více tomu chtějí,že by sám sv. David všech těch žalmův původem i zakladatelem býti měl. Však k víře podobněji soudí sv. Jeroným, Hilárius a židovští rabbinové, že by mnozí žalmové od rozličných prorokův složeni byli: ti totižto, kteří rozličnými nápisy poznamenáni se nacházeji, jakož Mojžíše, Azaffa, Ethana, Hemana, Idythuna, Šalamouna a třech synů Kore, však nejvíceji Davida. Též při konci žalmu 71. psáno stojí, že se dokonávají žalmové Davidovi, a ihned následují žalmové Azaffa proroka. A v 2. knize Paralipomenon v kap. 19. verši 30. přikazuje Ezechiáš levitům, aby spívali žalmy, netoliko Davida, ale i Azaffa. Sepsání sou nejprv hebrejským jazykem, potom s jinými knihami Starého zákona od rozličných na řecký jazyk sou přeloženi, a jmenovitě od sv. Luciána Mučedlníka; jehožto v latinský jazyk uvedeného a od sv. Jeronýma zlepšeného přeložení Římská církev dosavád užívá. Obsahuje žalmův sto a padesát.

Žalm 1.[editovat]

[red 1]V tom žalmu učí David, na čem tohoto života blahoslavenství záleží.

1 Blahoslavený muž, kterýž neodšel po raddě bezbožných, a na cestě hříšníků nestál, a na stolici morního nakažení[1] neseděl.
2 Ale v zákoně Páně vůle jeho, a v zákoně jeho přemyšlovati bude dnem i nocí.[2]
3 A bude jako dřevo, kteréž štípeno jest podlé zběhu[3] vod, kteréž ovotce své vydávati bude v času svém: A list jeho nesprchne[4], a všecky věci, kteréžkoli činiti bude, šťastně se mu povedou.[5]
4 Ne tak bezbožní, ne tak; ale jako prach, který metá[6] vítr od tváři země.
5 Protož nepovstanou bezbožní v soudu, ani hříšníci v raddě spravedlivých.
6 Nebo zná Pán cestu spravedlivých, a cesta bezbožných zahyne.

Tenť jest blahoslavený, jenž se drží cesty zákona Božího.
Nejen pohané, ale i židé větším dílem, a mnozí také křesťané až posavád pokládají blahoslavenství v hojnosti všech věcí, a v velikém zboží, jiní v slávě vezdejší a cti, jiní v rozkoších tělesných a v všelijakých kratochvílích, an někteří také v tom, když se mohou vymstiti nad nepřátely svými. Ale tito všickni bloudí, poněvadž ty věci, v nichž oni své blahoslavenství kladou, zevnitřní[red 2] jsou, kteréž člověka blahoslaveného učiniti nemohou, jakž sám pohan uznal, řka: "Tehdáž pokládej se za blahoslaveného, když všecka radost tvá z tebe pocházeti bude."[7] "Z tebe" praví, ne z zevnitřních věcí, jakéž jsou zboží, sláva a těm podobné. Co by pak blahoslaveného člověka činilo, tomu nás vyučuje zde sv. král David, když dí: "Blahoslavený muž, kterýž nepostoupil po raddě bezbožných, a na cestě hříšných nestál etc."[8][red 3] To jest, tenť jest blahoslavený, jenž se drží zákona Páně, a jej nejpilněj ostříhá, a snaží se vždycky vůli Boží plniti. A to potvrzuje týž prorok jinde, řka: "Blahoslavení nepoškvrnění na cestě, kteříž chodí v zákoně Páně."[9] "Nejsou blahoslavení poškvrnění na cestě," dí zde sv. Augustýn, kteříž chodí v převrácenosti tohoto světa, nýbrž blahoslavení nepoškvrnění na cestě, kteříž chodí v zákoně Páně.[10]

Žalm 2.[editovat]

Tento žalm podlé literního smyslu vztahuje se na Davida; když Filištynští zvědouce, že by on měl býti králem nad Izraelem, své vojsko proti němu v oudolí Raffaim zšikovali.

Podlé duchovního smyslu ten žalm jest proroctví o věčném a vzdy trvajícím království Krista Pána, jemužto králové a knížata, jak židovská, tak pohanská, nadarmo se protiviti a odporovati budou.

1 Proč zubami hlučeli[11] národové, a lidé daremné věci přemyšlovali?[12]
2 Spolu stáli[13] králové země, a knížata sešla se vjedno proti Pánu, a proti Pomazanému[14] jeho.
3 Roztrhejme svazky jejich, a zavržme od sebe jho jejich.
4 Který přebývá v nebesích posmívati se jim bude, a Pán porouhati se jim bude.
5 Tehdáž mluviti budeť ním v hněvě svém, a v prchlivosti své zkormoustí je.
6 Já pak ustanoven sem králem od něho nad Sionem, horou svatou jeho, ohlašuje přikázání jeho.
7 Pán řekl ke mne: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.[15]
8 Žádej ode mne, a dám tobě národy, dědictví tvé, a vládařství tvé, končiny země.
9 Zpravovati je budeš v prutu železným, a jako nádobu hrnčíře roztlučeš[16] je.[17]
10 A nyní, králové, srozumějte; vyučujte se, kteří soudíte zemi.
11 Služte Pánu v bázni a plesejte jemu s třesením.
12 Chopte se kázně[18], aby se někdy nerozhněval Pán, a zhynuli byste s cesty spravedlivé,
13 když by se rozpálil v krátce hněv jeho. Blahoslavení všickni, kteří doufají v něho.

Žalm 21. [22.][editovat]

Ačkoli tento žalm v mnohých verších na Davida ze svšech stran ssouženého zní; nicméně víceji jest proroctví a představení one modlitby, kterou Kristus Pán na dřevě svatého Kříže k svému nebeskému Otci vyléval; jehožto ku pomoci vzývá, jemuž i vypravuje, jak veliká trápení a pohanění nevinně snáší. Konečně i slibuje, že po svém vzkříšení Otce svého chválu po celém světě bude rozhlašovati.

1 Ku konci za přijetí jitřní žalm Davidu.
2 Bože můj, Bože můj,[19] vzhlédniž na mne! Proč si mne opustil? Daleko od spasení mého slova provinění mých.
3 Bože můj, volati budu přes den a neuslyšíš; i v noci, a ne k nemoudrosti sobě.
4 Ty pak v svatém přebýváš, Chválo Izraelova!
5 V tebeť doufali otcové naši; doufali, a vysvobodil si je.
6 K tobě volali, a spasení učinění sou[20]; v tebe doufali, a nejsou zahanbeni.
7 Já pak červ jsem, a ne člověk; pohanění lidí a povrhel obce.
8 Všickni vidící, posmívali se mi; mluvili rty, a pohýbovali hlavou.[21]
9 Doufal jest v Pána, nech ať jej vytrhne; ať spasena učiní ho, neboť chce jeho.[22]
10 Neb ty jsi, jenžs mne vytrhl z hřícha; naděje má od prsů matky mé.
11 Na tebeť jsem uvržen[23] z života; od břicha matky mé Bůh můj jsi ty.
12 Neodcházejž ode mne. Nebo ssoužení[24] velmi blízké jest; nebo není, kdo by spomohl. Obklíčila mne telata mnohá,
13 býkové tuční oblehli mne. Otevřeli na mne ústa svá,
14 jakž lev vydírající a řvoucí[25]. Jako voda vylit sem.
15 a rozptyleny sou všecky kosti mé. Učino jest srdce mé jako vosk rozpouštějící se u prostřed břicha mého. Vyprahlá jako střepina síla má,
16 a jazyk můj přilnůl dásním mým; a v prach smrti dovedl[26] si mne.
17 Nebo obklíčili mne psi mnozí, radda zlostníků oblehla mne. Zbodli[27] ruce mé i nohy mé;[28]
18 zčetli všecky kosti mé. Oni pak zpytovali a zhlidli mne;
19 rozdělili sobě roucha má, a o roucho[29] mé metali los.[30]
20 Ale ty, Pane, nevzdalůjž pomoci tvé ode mne; k obraně mé[31] vzhledni.
21 Vytrhni od meče, Bože, duši mou; a z ruky psa jedinkou mou.
22 Spas mne z ust lvových, a od rohův jednorožcův ponížení mé.
23 Vypravovati budu jméno tvé[32] bratřím svým; u prostřed shromáždění chváliti tě budu.
24 Kteříž se bojíte Pána, chvalte jej, všecko símě Izraelovo[33], oslavůjte jej.
25 Boj se ho všecko símě Izraelovo, nebť jest nezhrzel, ani neopovrhl prosby chudého. Aniž odvrátil tváří své ode mne; a když sem volal k němu, vyslyšel mne.
26 U tebe jest chvála má v církvi[34] veliké; sliby své vyplním před tváří bojících se jeho.
27 Jísti budou chudí, a nasyceni budou; chváliti budou Pána, kteříž hledají ho; živa budou srdce jejich na věky věků.
28 Rozpomenou se a obrátí se k Pánu všecky končiny země. A skláněti se budou před obličejem jeho všecky čeledi národů.
29 Nebo Pánovo jest království, a onť panuje nad národy.
30 Jedli a klaněli se všichni tuční země; před obličejem jeho padnou všickni, kteříž stupují do země[35].
31 A duše má jemu živa bude, a símě mé sloužiti bude jemu.
32 Zvěstován bude Pánu národ budoucí, a zvěstují nebesa spravedlnost jeho lidu, kterýž narozen bude, kterýž učinil Pán.

Vidouce, jak Kristus veliká pohanění od lidí snášel, nemáme žádati, abychom u nich v vážnosti byli.
Viz ó člověče! kterak se pro tebe ponížil Kristus, jehož tuto David takto mluvícího uvádí v verši 7. a 8. "Já pak jsem červ, a ne člověk; pohanění lidí a opovržení obce. Všickni vidouce mne, posmívali se mi; mluvili usty, a pohybovali hlavou."[red 4] To jest, jak zde mluví kardinál Bellardmín: "V takovém stavu jsem nynějšího času (ukřižování), že netoliko menším se zdám nežli anjelé, ale také nežli lidé;"[36] totiž "nejposlednější z mužů,"[37] jak pravil Izaiáš, a snížen pode všecky lidi, poněvadž mi i Barrabáš i lotři představeni sou. A protož tak opovrženým učiněn sem, že se raděj červem nežli člověkem zdám býti; "a pohanění lidí," za něhož totižto lidé jako za ohavného člověka se stydí; což se přihodilo, když sám Petr zapřisáhl se, že nezná člověka toho; "a opovržení obce," to jest, kterýmžto také ti nejchatrnější lidé pohrdli, že pravili: "ne toho, nýbrž Barrabáše."[38] "Všickni vidouce mne, posmívali se mi,"[39] to jest, kteří mne v tom stavu viděli, všickni se mi posmívali, urození, neurození, kněží, leikové, židé i pohané. Tak pohaněn a snížen byl pro tebe Kristus, a ty nechceš pokorným býti, nýbrž žádáš, aby tě všickni v vážnosti měli?!

Žalm 22. [23.][editovat]

Prorok díky činí Bohu za všecka od něho přijatá dobrodiní. Přirovnává Boha k věrnému pastýři, který jej jako ovci svou pase; a k štědrému hospodáři, jenž jemu jakožto hostu dobrý oběd připravuje.

1 Žalm Davidu. Pán zpravuje mne, a ničehéhož mi se nedostávati nebude.[40]
2 Na místě pastvy, tamť jest mne postavil[41]. Nad vodou občerstvení vychoval[42] mne,
3 duši mou obrátil. Provedl mne po cestách spravedlnosti pro jméno své.
4 Neb i byť bych chodil u prostřed stínu smrti, nebudu se báti zlých věcí, nebo ty se mnou jsi, metla[43] tvá i hůl tvá, tať sou mne potěšila.
5 Připravil si před obličejem mým stůl, proti těm, kteříž ssužují[44] mne. Omastil[45] si v oleji hlavu mou, a kalich můj opojující jak znamenitý jest.
6 A milosrdenství tvé následovati mne bude po všecky dni života mého. A abych přebýval v domě Páně na dlouhost[46] dnův.

Žalm 26. [27.][editovat]

David dříve než veřejně v Hebron za krále pomazán byl, všeliké lidské pomoci zbavený jedinou svou naději v Bohu skládá, aniž co jiného žádá, nežli aby v domu Páně trvánlivě přebýval.

1 Žalm Davidu prvé než pomazán byl. Pán osvícení mé a spasení mé, kohož se budu báti? Pán ochránce života mého, před kým se třásti[47] budu?
2 Když se přibližují na mne škodliví lidé[48], aby jedli masso mé, kteříž mne ssužují nepřátele moji, oni sami zemdleli[49] a padli.
3 Byť se zastavila proti mne vojska[50], nebudeť se báti srdce mé. Byť povstala proti mne válka, v tomť já doufati budu.
4 Jedné věci sem žádal od Pána, téť vyhledávati budu: Abych viděl libost[51] Páně a navštívil chrám jeho.
5 Nebo mne ukryl v stánu svém, v den zlých věci schránil mne v skrejši stanu svého.
6 Na skále vyvýšil mne, a nyní vyvýšil hlavy mé nad nepřátely mými. Obcházel sem a obětoval sem v stanu jeho obět hlasitého zpívání, zpívati budu a chválu vzdám Pánu.
7 Vyslyš, Pane, hlas můj, kterýmž sem volal k tobě; smilůj se nade mnou a vyslyš mne.
8 Tobě řeklo srdce mé, vyhledávala tebe tvář má; tváří tvé, Pane, vyhledávati budu.
9 Neodvracůj[52] tváří své ode mne, neuchylůj se v hněvu od služebníka svého. Spomocníkem mým buď, neopouštějž mne, aniž zhrzej mnou, Bože, spasiteli můj.
10 Nebo otec můj a matka má opustili mne, ale Pán přijal mne.
11 Zákon ulož mne, Pane, na cestě své, a uveď mne na stezku přímou pro nepřátely mé.
12 Nevzdávejž mne v duše[53] ssužujících mne, nebo povstali proti mne svědkové nepraví[54], a selhala jest nepravost sobě.
13 Věřím, že uzřím dobré věci Pána v zemi živých.
14 Očekávej na Hospodina, zmužile čiň, a posilněno buď srdce tvé a strp[55] Pána.

Majíce Boha po své straně, nižádného se nebojme.
Z velmi mnohých a velikých nebezpečenství vysvobozený od Pána Boha David takovou důvěrnost k němu měl, že směl říci tuto v verši 1.: "Pán obránce života mého, před kým se třásti budu?" Jako by řekl, poněvadž až posavád vždycky sem znamenal, že Bůh mne ve všech nebezpečenstvích chránil, a z nich vytrhl, ničehož více se nebojím, doufaje, že on i budoucně mne proti všem hájiti bude a obhájí. Odkudž dále praví v verši 3.: "Povstanou-li proti mně vojska, nebudeť se báti srdce mé. Povstane-li proti mne válka, v něm já doufati budu" A jistě ač mnoho válek svedl, však nikdež nečteme, aby se mu v který něco zlého bylo přihodilo, aby byl někdy raněn. Tak bezpečný bývá i v největších nebezpečenstvích, kdo má Boha ochránce. A o tom věda Job, aby dokázal, že se nebojí ničehož zlého, pokud jeho opatrovníka míti bude, praví Bohu s nepředěšenou myslí: "Postav mne podlé sebe, a čižkoli ruka ať bojuje proti mně."[56] Poněvadž tedy není žádného, jenž by nebyl všelijakým nebezpečenstvím podroben, chce-li, aby ho Bůh z nich vytrhl, a aby byl bez strachu, ať k němu, když ona na něj připadnou, srdečně a důvěrně volá.

Žalm 116. [117.][editovat]

V tomto žalmu obsahuje se proroctví o obrácení pohanův, které prorok svolává k chvále Boží.

1 Chvalte Pána všickni národové, chvalte ho všickni lidé.[57]
2 Nebo utvrzeno jest nad námi milosrdenství jeho, a pravda Páně zůstává na věky.[58]

Žalm 150.[editovat]

Vzbuzuje se lid, aby Boha chválil, ne toliko usty, ale také rozličnými muzikálními nástrojmi.

1 Aleluja. Chvalte Boha v svatyni[59] jeho, chvalte jej na obloze mocnosti jeho[60].
2 Chvalte jej mocnostech jeho, chvalte jej podlé množství velikosti jeho.
3 Chvalte jej v zvůku trouby, chvalte jej na žaltáři a harfě[61].
4 Chvalte jej na bubnu a v zpolečnem zpívání[62], chvalte jej na strunách a na varhanech.
5 Chvalte jej na cymbálych dobře znějících hlasité, chvalte jej na cymbálych plesání.
6 Všeliký duch ať chválí Pána. Aleluja.


Skonává se kniha žalmův


  1. moru, jedovatosti
  2. Jos. 1,2
  3. z toku
  4. nespadne
  5. Jerem. 17,8
  6. kterým zmítá
  7. Seneca epist. 124.
  8. v. 1.
  9. Žalm 118. 1.
  10. sv. Aug: in Psal. 118.
  11. se zpouzeli, vtekali
  12. Skut. 4,25
  13. sstoupili se
  14. Kristu
  15. Žid. 1,5, item 5,5
  16. rozlomíš, roztříštíš
  17. Zjev. 2,27, item 19,15
  18. uchopte kázeň
  19. Mat. 27,46, Mar. 15,34
  20. vysvobození sou
  21. Mat. 27,39, Mar. 15,29
  22. Mat. 27,43
  23. zpolehl
  24. zarmoucení
  25. chytaje a řva
  26. doprovodil
  27. prokopali, zprobíjeli
  28. Mat. 27,31
  29. oděv
  30. Jan 19,23
  31. spomožení mému
  32. o jménu tvém
  33. všecka rodino Izraelova
  34. shromáždění
  35. stupující do prachu
  36. Belarm. hic., Žalm. 8. 6.
  37. Izai. 53,3
  38. Jan 18,40
  39. Žalm. 21. 8.
  40. Iza. 40,11; Jer. 23,5; Ezech. 34,11&23, 1.Petr. 2,25; item 5,3 [má být 5,2]
  41. posadil
  42. vykrmil
  43. prut
  44. zarmucují
  45. namazal
  46. v dlouhosti
  47. strašiti
  48. škůdcové
  49. sou se roznemohli
  50. vojenští stanové
  51. vůli
  52. neskrývej
  53. v libost, žádost, na vůli
  54. lživí
  55. očekávej
  56. Job 17,3
  57. Řím. 16,12
  58. Jan 12,34
  59. v svatých
  60. v utvrzení moci jeho
  61. houslech
  62. na kůru, na dvojité píšťale, na dudách

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. v originále psáno římskými číslicemi (Žalm I.), zde pro přehlednost nahrazena číslicemi arabskými.
  2. tj. vnější
  3. Autor necituje přesně svůj výše uvedený překlad, ale na dvou místech jej obměnil.
  4. citace se lehce liší od výše přeloženého textu